Legenda o Žiguli 05

Toto je 5 díl z 6 v seriálu Legenda o Žiguli

Pro klid duše jsem po večeři zavolal telefonem na sousední ubytovnu do vedlejší vesnice. Vedoucí skupiny mi potvrdil, že Káťa dorazila před obědem a odpoledne už pracovala na chmelnici. Potom jsem se svým vehiklem dopravil ke své druhé dámě. Spořádal jsem dobrou večeři, v klidu vykoukal televizi a po společné koupeli jsem absolvoval pohodlnou soulož, po které jsem krásně, zdravě a tvrdě usnul. V noci jsem byl šetrně buzen, ale ne na druhé číslo, nýbrž proto, že jsem hlasitě chrápal. Ráno jsem byl laskavě odbaven. Po vydatné, leč dietní snídani jsem dostal čistou košili, slipy a ponožky. Pak jsem byl v milosti propuštěn s přáním, abych zase brzy přijel.

Jako na potvoru jsme byli posláni na velkou chmelnici dohromady ze všech tří ubytoven. Takže přes předsevzetí, že se budu Kátě vyhýbat, jsem o ni celý den doslova zakopával. Navíc bylo zřejmé, že naše setkání sama vyhledává. Po obědě za mnou přišla a v nestřežené chvíli mi sdělila, že večer se pálí čarodějnice a večerka je posunutá až do půlnoci.
„Určitě tam přijď, já si tě najdu. Mám to vymyšlené,“ řekla mi chvatně a byla pryč. Tak na tohle jsem úplně zapomněl. Při pálení čarodějnic jsme my, kantoři měli vždy starosti. Aby nedošlo k úrazu, aby se studenti neožrali, aby neudělali nějaký průser a aby se nenechali nachytat při šukání. Takže na večer jsem se těšil, netěšil. Zajímalo by mě, co si Káťa vymyslela a jak to všechno dopadne.

Večer u táboráku se celkem vydařil. Občas jsem sice zaregistroval, že se nějaká dvojice na chvíli ztratila ve tmě, ale vše bylo v mezích normy. Káťu jsem párkrát zahlédl, jak peče buřty, které nám dodali pozorní jézedáci a pak ve skupině, která se pokoušela hrát nějakou pitomou hru. Pak se najednou u mě objevila, podala mi na klacku opečeného buřta a pošeptala mi:
„Asi za pět minut přijdi ke strojovně“ a zase odběhla jak přišla.
„Tak strojovnu si vymyslela, to není tak blbý nápad,” pomyslel jsem si a moje předsevzetí náhle odfoukl vítr. Strojovna byla na druhém konci dvora a přes noc byla zamčená.
„Nevadí,“ pomyslel jsem si, „je vlahá noc a tráva je suchá.“
Bylo mi jasné, že cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími. Nemohu přece holku zatracovat, že svrbění kundičky bylo silnější než nějaká morálka. Navíc, jak jsem se dočetl v NEI Reportu, je incest mnohem rozšířenější, než se dosud myslelo a pokud je dobrovolný, nenechává žádná psychická traumata. Mne tedy nikdy ani nenapadly hříšné myšlenky na prcání s vlastní matkou a protože nemám dcery, tak jsem nebyl vystaven ani tomuto pokušení. Takže ani netuším, jak bych dopadl, kdybych k tomu příležitost měl. V mém podvědomí byl k incestu stále  naprosto negativní postoj.

Tohle vše mi letělo hlavou, když jsem se nenápadně vytratil od ohně a ve tmě se blížil  ke strojovně. Zlobil jsem se sám na sebe, když jsem si musel přiznat, že už se těším na její těsnou a nevytahanou kundičku. Na místě jsem se rozkoukal a zjistil, že Káťa už tam je. Vlítla mi do náruče a začala mě líbat. Pak mě vzala za ruku a odvedla  ke dveřím strojovny. Vyndala z kapsy klíč a odemkla. Vešli jsme dovnitř a zamkli za sebou.
„Svítit nemůžeme, je vypnutá elektrika, ale předpokládám, že máš sirky,“ obrátila se ke mě. Podal jsem ji zapalovač. Škrtla, odkudsi vyčarovala svíčku a zapálila ji.
„Nebude to zvenku vidět?“ zeptal jsem se starostlivě.
„Nebude, neboj se. Na okně je deka.“

Rozhlédl jsem se zvědavě kolem. Musel jsem uznat, že to byla perfektně zařízená šoustcimra. Pořádný gauč s prostěradlem a dekou, tak zvaný ramlponk, zatemněná okna, popelník plný vajglů. Připomnělo mi to různé šmajchlkabinety, které jsem při svých mimomanželských aktivitách využíval.
„Kdopak se to tady tak pěkně zařídil?“ projevil jsem zvědavost.
„Pan správce,“ odpověděla Káťa. „Chodí sem píchat agronomovi ženu. Dneska sem nepřijdou, protože agronomka včera odjela za dcerou. Takže dnes tady budeme píchat my.“

Bylo na ni vidět, jak ji dělá dobře používat slova, která se běžně v jejím slovníku nevyskytovala. Zřejmě si tím dodávala odvahu a snad ve mně chtěla vzbudit dojem, že tohle je její skrytý svět. Netušila holka, že ji mám přečtenou a vím, že je to jenom póza. Protože jsme měli času málo, jen asi třičtvrtě hodiny, snažili jsme se jej využít.  V minutě jsme byli oba svlečeni a já jsem si dopřál trochu akrobatiky, na př. nožky na výložky, nebo nůžky. Musel jsem využít pružnosti své partnerky.

Tentokrát jsem obrátil pořadí. Nejdřív klasické mrdání a dokončení kuřbou. Když jsem cítil, že to na mě jde, chytil jsem ji za uši a přidržel hlavu, aby nemohla ucuknout. Vzápětí jsem ji explodoval v ústech. Přestala pracovat jazykem a strnula. Držel jsem pevně a naléhal jsem na ni:

“Spolkni to, neboj se toho. Uvidíš, že tomu přijdeš na chuť.“ Konečně poslechla.
Pustil jsem ji.
„Tak teď si ho podrž a pořádně jej olízej. Nesmí přijít nazmar ani kapka. Je to úžasně zdravé.„
Pomalu a zdráhavě poslechla.
„Já si na ten bílek asi nezvyknu. Jak můžeš tvrdit, že je to dobré?“
„Netvrdím, že je to dobré, ale že je to zdravé. Například zpěvačky pijí kvůli hlasu syrová vejce,“ odpověděl jsem spokojeně. Leželi jsme vedle sebe. V příjemném teple nám bylo dobře. Snažil jsem se na nic nemyslet a vychutnávat ty okamžiky. Musel jsem však mít rozum, abych se vyhnul zbytečnému průseru. Pohlédl jsem na hodinky a hrozně nerad jsem naši strojírenskou mrdačku ukončil. Rychle jsme uvedli šoustcimru do původního nepořádku a vypadli. Chvatně jsme se rozloučili.
„A co zítra?“ zeptala se Káťa.
„Nevím, uvidíme, nějak to dopadne, nemá cenu plánovat.“
Skutečně jsem nechtěl nic slibovat, i když jsem se na další šukání s ní těšil jako děcko na vánoce. Správně se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími. Vrátil jsem se k dohořívajícímu ohni a zkontroloval zbytek čaje, který si studenti přinesli ve varnici, údajně z kuchyně. Samozřejmě, že to bylo pivo. Po zalití ohně jsme s kolegy pracně zahnali mládež do ubytoven a vyhlásili večerku. Byl jsem příjemně unavený a za chvíli jsem spal jako zabitý.

Tak to šlo až do konce brigády. Káťa byla neobyčejně vynalézavá a já zase musel být krajně opatrný. S touto kombinací se nám povedlo ještě několik mrdaček na nejrůznějších místech, na př. ve výtahu na sušárně, v kravíně u krav na čerstvé řezance, nebo ve vyschlé studni. Mělo to sice svoji romantiku, ale…
Z jedné strany mi to dělalo náramně dobře, ale z druhé strany jsem byl stále nervózní, že to na nás praskne, že nás někdo přistihne. A tak jsem skutečně s úlevou odjížděl z brigády zase do všedního života. Zpět ke svým dvěma rodinkám, mezi které jsem dělil svoji přízeň. Ve škole ubíhal nudný stereotyp. Přibližovaly se maturity a čtvrťáci začali pomalu dostávat vítr. Výuka se smrskla na opakování, lidově nazývané nalejvárna.

Káťu jsem viděl občas na chodbě a někdy při náhodném suplování. Párkrát za mnou přišla pod nějakou záminkou do kabinetu, což jsem ji nakonec musel rezolutně zakázat. Jednou mi na chodbě při přestávce řekla, že se máma chystá do školy. Chce vyjednat její týdenní uvolnění, protože pojedou na zájezd k moři ještě před prázdninami.
„Tak to si žijete náramně, když si tohle můžete dovolit,“ zažertoval jsem jako by závistivě.
„A proč si myslíš, že jedeme teď ? Mimo sezónu je to levnější. Máma bude dělat v turnusu ubytovatelku a tak dostane slevu pro sebe i pro mě a bráchu. Také říkala, že se u tebe zastaví.“
To mě trochu překvapilo.
„Ale proč, vždyť tě ani neučím,“ zmohl jsem se na protest.
„Nevím, prostě to říkala. Tak ahoj,“ a byla pryč, jak bylo jejím zvykem. Dovedla se nečekaně objevit a zase zmizet, jako by se rozplynula.

Nešlo mi to z hlavy. Proč se mnou ta paní chce mluvit, mi bylo záhadou. Že bych ji učil před lety ještě na učňáku? Nebo se ji něco doneslo a chce si mě podat? Byl jsem z toho jak na trní. Celý den jsem se k té avizované návštěvě v myšlenkách vracel a v noci jsem kvůli tomu nemohl usnout.  Ve spánku se mi pak stále opakovaly fragmenty jednoho nepříjemného snu, který se mi občas, k mé nelibosti stále vrací: Jsem v nejlepším s rajcovní děvenkou, záleží mi na tom, abych udělal dojem a najednou zjišťuji, že mám ptáka jako gumu. Probudím se, raduji se, že to byl jen sen a vzápětí po usnutí se to snění opakuje. Ráno se pak budím s pocitem, že jsem vlastně vůbec do té postele nemusel lézt, protože jsem stejně unavený, jako když jsem do ni zalézal. A tak s mizernou náladou začínám tzv. Den Blbec.

V jeho průběhu mě čekalo setkání s Kátinou mámou, na které jsem se vůbec netěšil. Neměl jsem tušení co ode mne chce a černé svědomí spolehlivě zapracovalo. Po poslední hodině jsem se šinul do kabinetu a všiml jsem si už z dálky, že tam postává jakási žena. Bylo mi jasné, že je to ohlášená Kátina matka. Když jsem přišel blíž, s úlevou jsem zjistil, že to není obávaná avizovaná návštěva, ale moje, dávno oželená a o 18 let starší Žiguli.

Poznal jsem ji okamžitě, i když na ni léta zapracovala. Rozhodně však ne k horšímu. Vyzrála na žádoucí paničku středního věku, mírně, ale snesitelně při těle. Vypadala prostě jako puberťákův sen.  Dával jsem najevo zdrženlivě svoje nadšení. Po pozdravu a podání ruky, (nevím, kdo na nás kouká), jsem odemkl a pozval ji do kabinetu. Hned po zavření dveří jsme se objali a políbili.

„Holka, ty se mi snad zdáš. Kde ses tady vzala, po takových letech?„
„To je dlouhá historie, to ti budu povídat. Máš vůbec čas?“ zeptala se Žiguli a bylo na ni vidět, že si přeje, abych čas měl.
„Mám, nemám. Očekávám ohlášenou maminku jedné studentky,“ odpověděl jsem. „Ale tu brzo vypakuji a na tebe si čas udělám kdykoliv.”
„Tu tak brzo nevypakuješ, ta ohlášená maminka jsem totiž já,“ sdělila  Žiguli.
„Proboha snad nejsi…..?“ vykoktal jsem ze sebe.
„Ano, jsem Kátina máma,“ uzemnila mě Žiguli.
„Ale vždyť to jméno…, přece jsem se díval do její karty.„…
Byl jsem zmatený.
„Má jméno po mém třetím manželovi, proto ti to nic neřeklo,“ vysvětlila mi záhadu Žiguli. „Franta umřel, to přece víš. Po něm „zůstaly” dvě děti,” zdůraznila. „Pak jsem se vdala za toho Procházku, když jsi mi ho tak vřele doporučoval. Tehdy jsem naivně doufala, že se rozvedeš a vezmeš si mě, když spolu máme dvě děti. Ale tobě vyhovovalo, že se mě zbavíš. Tak jsme se tedy odstěhovali na Moravu a před pěti lety jsem se rozvedla a vrátila se zpátky na Kladno.  Znova jsem se vdala a před třemi lety manžílek zdrhnul s nějakou mladší a víc o něm nevím. Ani alimenty neplatí, vymlouvá se, že prý děti nejsou jeho, i když je nechal na sebe napsat. A tobě jsem se záměrně vyhýbala, abychom si vzájemně nekomplikovali ži­vot.“

„Nechtěla jsem se s tebou vidět, ani na rodičáky jsem nechodila. Naštěstí to nebylo potřeba, holka se učí dobře. Ale teď jsem se rozhodla za tebou zajít. Všimla jsem si totiž, že Káťa je do tebe zamilovaná, protože doma o tobě pořád mluví a oči ji při tom září jako cíněnky. A protože tě znám a vím, že jsi starý kanec, tak tě přicházím varovat, aby sis s ní „náhodou” něco nezačal, protože je to tvoje dcera.“

Zůstal jsem stát jako opařený.
„To snad ne,“ zaúpěl jsem. „Vždyť jsem se tě na to výslovně ptal a tys to popřela.“
„Ano, protože jsem měla vztek. Franta to do mě pustil několikrát před tebou. Ujelo mu to, jak se říká lidově. A já jsem to vždycky dostala. Taky vím, že jsi to do mě pouštěl v noci na chalupě, když jsme se vrátili z toho chmelu. A zase jsem to dostala. Tak jsem si začala myslet, že jsem neplodná a proto jsem neprotestovala, když sis po tom maturitním večírku nedělal násilí. Ale spočítej si to sám. Maturitní večírek jsme měli v polovině června a Káťa se narodila 15. března. Franta tehdy přijel na dovolenou z vojny až začátkem července, Byl zavřený v base, protože se na vycházce ožral a přišel pozdě do kasáren. Káťa je tvoje, akorát doktor na porodním mi potvrdil, že jsem rodila předčasně. Tak a teď to víš. Že je Franta tvůj syn, o tom snad nepochybuješ, ale dnes ses dověděl, že máš i dceru a doufám, že po tomhle sdělení ji necháš na pokoji.”

Připadal jsem si jako ve zlém snu.
„To se ti lehce řekne, pusinko, ale už je jaksi trochu pozdě,“ řekl jsem s povzdechem. „Máš na tom také kus viny, protože kdybys mi to řekla tenkrát, tak by se to nestalo. Takovej kanec zase nejsem. Ale bohužel, je to tak. Ta holka mi  strašně připomínala tebe a to mě k tomu přivedlo. Prostě, vzpomínka na krásné chvíle s tebou. Začalo to na chmelu, ale od té doby už nebyla další příležitost. Ty jsi šokovala mě a já zase tebe. Bože, když si vzpomenu, jak jsem vždycky odsuzoval incest a najednou se dovím, že jsem píchal vlastní dceru! Ale mohu ti říci, že má talent od Boha jako ty, i když vím, že je to slabá omluva. Ale co teď s tím teď budeme dělat? Řekneme ji to?“

Byl jsem opravdu na rozpacích, a chtěl jsem slyšet, co si o tom Žiguli myslí. Moje sdělení, že varování přišlo pozdě, kupodivu přijala dost klidně. Nebo byla natolik šokovaná, že ji to vzalo řeč. Přišel jsem ke křeslu, kde seděla, naklonil jsem se nad ni a pohladil ji po tváři. Pak jsem klekl na koberec vedle křesla, ve kterém seděla a položil hlavu na její báječná prsa. Začala mě hladit po vlasech a já byl vděčný, že mě nechce rovnou zabít. Blaženě jsem vrněl.

Začal jsem ji rozepínat knoflíčky bluzičky a v duchu jsem se modlil, aby to fungovalo.  Mám totiž letitou zkušenost, že skoro každou krizovou situaci nejlépe vyřeší pořádná mrdačka. Když se objevila podprsenka, sama se předklonila, abych ji mohl zezadu rozepnout. Její mohutné kozy vyskočily ze svých chlívků a za chvíli jsem myslel, že se udusím. Začala zrychleně dýchat, ale náhle sebou trhla a resolutně řekla:

„Musíme mít rozum, přece tady nebudeme šukat.„
Začala se zase nervozně oblékat.
„A proč ne, pokud vím, právě tady, na tomhle stole, jsme si před lety udělali Frantu,“ snažil jsem se oponovat, protože jsem najednou dostal hroznou chuť na mrdání.
„Na rychlovky jsem už pohodlná,“ odmítla mé snahy Žiguli. „Ale jestli chceš, přijď večer na večeři.„
„A co s Káťou a Frantou?“ vysoukal jsem ze sebe argument proti.
„Franta je na týdenní provozní praxi a s Káťou to nějak sfouknu, pošlu ji třeba do kina. Tak přijdeš?“
„Že se ptáš, jak bych mohl nepřijít po tolika letech ke své dávné a největší lásce,“ řekl jsem jak nejvřeleji jsem uměl.
„Ano, já vím a když si odmyslím ty desítky ošukaných ženských, tak jsem pořád tvoje největší láska.“

Oba jsme se rozesmáli a znovu jsme se objali. Držel jsem v náručí její pevné, rajcovní tělo a už těšil jsem se, jak si spolu zase po letech pěkně zamrdáme. Najednou jsem se nemohl dočkat večera, stejně, jako kdysi poprvé, na té chmelové brigádě.

Navigace v seriálu<< Legenda o Žiguli 04Legenda o Žiguli 06 >>
4.7 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Trochu šok dozvědět se, že spáchal incest s vlastní dcerou i když vlastně nevěděl že je jeho. Tak jsem zvědavej na večer jak se to mezi nimi vyvine dál.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x