Milý deníčku 3

Toto je 3 díl z 5 v seriálu Milý deníčku

7.7.2009
Milý deníčku,
včera jsem se ti z části svěřila, o svém zážitku ze školení, dnes budu pokračovat… Šla jsem za Radkem do vedlejší místnosti, přidržel mi dveře a zavřel je za sebou. Došla jsem zhruba doprostřed, zastavila se a rozhlížela se kolem. Levá část byla zastavěna různým vybavením, jako videoprojektory, prezentační pomůcky, nějaké stoly s PC a na druhé straně sedačka, křesílka, stolek, kávovar, lednička.

Zamířila jsem ke stolům s počítači.
„Počkejte, pojďme si sednout sem,“ zastavil mě v tu chvíli Radkův hlas „tady to bude pohodlnější než u stolu.“
Nasměroval mě do pravé části.
„Ještě než začneme, já jsem Radek, ahoj…,“ a podává mi ruku.
„Ahoj,“ podávám mu svou a představuji se, „Markéta .“
„Posaď se,“ vybídne mě, „dáš si kávu?“
Kývnu hlavou na souhlas a usedám do křesla.
Uběhne jen pár sekund a Radek už nese hrnky s kávou, pokládá je na stolek a usedá naproti mně do sedačky.
Začínáme se bavit jen tak, okrajově, o tom jaká byla cesta, jak se mi líbí ubytování, hotel…
Jak si tak povídáme, cítím, že se uvolňuji, padá ze mě taková ta nervozita, se kterou jsem sem šla. Mluvíme i o programu, který na zkoušku už dva měsíce používám. Vysvětluji mu klady a zápory používání v praxi, vše co je ještě potřeba doladit, než jej spustí pro všechny.

Vidím, jak chvilkami Radkovi oči sjíždí po mých prsou a když se v křesle zavrtím, tak i dolů k rozkroku.
Tím, že na sobě nedává nic znát, pokračujeme dál v pohodové konverzaci. Cítím se trochu unaveně, přece jen …ranní stávání, dlouhá cesta a pak ta přednáška, ze které jsem, pravda, moc neslyšela.
„Dám si ještě jednu kávu…,“ vstávám z křesla a mířím ke kávovaru. „Dáš si taky?“
„Hmmm, ani ne…“
Když se vracím, na stole je otevřený jeho notebook. Chci si sednout zpět do křesla.
„Ne, pojď sem, chci aby ses na něco podívala…,“ nenechá mě usednout. Obcházím stůl a sedám vedle něj.
„Víš, všimnul jsem si tě už dopoledne, byla jsi tak zahloubaná do toho noťase, že jsem se v pauze na tebe informoval. A protože se tu i zaznamenává připojení a já znal port, ne kterém jsi byla, vyjeli mi i co jsi četla.“

A v ten moment pootočil notebook směrem ke mně. Byly tam načteny stránky „E-S-P“ , ty ze kterých jsem celý den nemohla odtrhnout své smysly.
„Já….“ V tu chvíli jsem nebyla schopna jediného dalšího slova. Radek se odmlčel, díval se na mě, já zas na otevřené stránky a hlavou mi létaly myšlenky, jedna za druhou. Co chce? Bude to hlásit? Může mě nechat vyhodit? No tak co….
Podívala jsem se, se vztyčenou hlavou na něj. Dívala jsem se mu hrdě, drze a vzdorovitě do očí.
„No a…?“ zeptala jsem se.
„Nic, chci ti jen říct, že kvůli tobě jsem se nemohl soustředit. Mluvil jsem tam skoro samé nesmysly. Celé odpoledne jsem se musel nutit, abych se na tebe nedíval. Ale to prostě nešlo! Ty si neuvědomuješ, co jsi mi působila, že?“ zeptal se, když viděl můj nechápavý pohled.
„Ne….,“ zavrtěla jsem hlavou.

Vstal odsunul stolek stranou, přiklekl k mým nohám, položil ruce na má kolena a pomalu, velice pomalu a smyslně, se sunul nahoru po stehnech.
Lehce se mi zadrhnul dech po tom dotyku, zavřela jsem oči a nechala tělem prostupovat tu prvotní vlnu vzrušení. Jak stoupal nahoru po vnitřní straně, mé kolena se sama pomalu rozevírala. Ve chvíli, kdy se jeho ruce schovaly pod sukni, má lasturka už opět vlhla. Stačil první letmý dotek, jen lehoučké přejetí přes mou holou mušličku a ta se pustila do pláče. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Radek klečel u mých nohou a bylo vidět, jak sám přemáhá vzrušení.

Svezla jsem se na koberec, dolů k němu. Pomalu jsem přejela od jeho ramenou na hruď a začala rozepínat knoflíčky jeho košile.
Postupně, jak jsem odhalovala tělo, mě zlákaly jeho bradavky. Maličké kuličky, ale trčely vpřed stejně, jako ty mé velké.
Radek jen nabral dech do plic, když jsem se přisála ústy k jedné z nich, druhá skončila pod krouživými doteky mých prstů.
Druhou rukou jsem klouzala po jeho holém bříšku, až na penis, který, ač stále ukrytý, přece jen dával vědět o své existenci. Další Radkův hluboký nádech a výdech.

V tu chvíli, jeho ruce odtáhly ty mé. Byl na pokraji výstřiku, potřeboval na chvíli zpomalit.
Rozepínal teď moji košili, pár knoflíčků, zvláště těch prostředních stačilo, aby má prsa, vyklouzla ven. Bradavky  trčely do prostoru mezi námi a nabízely se, co by zralé ovoce, jen utrhnout.
Jakoby se už nemohl dočkat, hned nabral jednu do úst, sál a kousal mou zralou třešničku, zatím co druhou tahal a laskal prsty. Podbřiškem, až do mé mušličky procházely dlouhé vlny slasti, stahy procházely mým tělem a po stehnech stékaly kapky z mé kundičky.
Cítila jsem, že se na kolenou dlouho neudržím. Mé celé tělo teď ovládala neviditelná síla, soustředíc se v mém nitru, v jediném bodě.
Opřela jsem se hlavou o Radkovo rameno, ruce zaťala do jeho paží.
Ve chvíli, kdy projel prsty přes mou uplakanou a toužící kačenku a zachytil nadržený hrášek, v té chvíli jsem se roztřepala ještě víc.
Radek si sedl na paty a několika prsty vyrazil do nitra mé kundičky. Jeho palec přitom projížděl štěrbinkou k poštěváčku a zpět. Jeho ústa se opět přisávala k vrcholkům bradavek. Tomu sladkému ovoci nedokázal odolat.
Mé tělo se otřásalo výbuchy orgasmu, jeho vlny teď proudily snad do každého místa v těle.
Sotva odezněla jedna, stačilo zahýbat prsty v mé dírce, nebo zatahat za bradavku a mým tělem projela nová exploze a rozkmitala znovu všechna nervová vlákna. Mé orgasmy neměly konce.
„Už dost…..prosím…..dost…,“ prosila jsem sotva slyšitelným šepotem, „…už nemůžu…“

Radek pomalu přestával, vytáhl prsty z dírky, ale neodpustil si ještě projetí, jedno projetí přes můj poštěváček.
Vzepjala jsem se a sesunula se na koberec před něj. Nemohla jsem ani pozvednout ruku, v mém nitru stále doznívaly a odcházely vlny a vlnky posledního výbuchu.
Radek se nade mnou sklonil, hladil mě po vlasech a tváři. Když jsem se konečně vzpamatovala natolik, že jsem byla schopná, alespoň s jeho pomocí vstát, upravili jsme se a s jeho doprovodem jsem se vypravila ke svému pokoji.
Tak můj deníčku, zítra ti ještě dopovím, co se dělo na pokoji, dnes už ne, jsem moc rozrušená vzpomínkami…

Navigace v seriálu<< Milý deníčku 2Milý deníčku 04 >>
3 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Stará dobrá klasika nabitá vzrušením . Výborné čtení . Ani jsem nepostřehl, že je už konec .

Bob Romil

Parádní deníček! Tohle se čte úplně samo.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x