Milý deníčku 05

Toto je 5 díl z 5 v seriálu Milý deníčku

9.7.2009

Milý deníčku,
ještě stále jsem v Ostravě, kam jsem odjela na čtyřdenní školení. I když se mi sem moc nechtělo, zjišťuji, že to tu vůbec není špatné. Po včerejším krásném večeru mě ráno vzbudil zvonící budík na mobilu. Byla jsem sama. Na polštáři vedle však ležel psaný lístek: „Musel jsem odejít, pracovní záležitosti. Nechtěl jsem Tě budit. Uvidíme se později, těším se. Radek“

Koukla jsem do mobilu, kolik mám času, zda stíhám. Osprchovala se, oblékla si halenku a sukni. Ještě jsem posbírala poházené prádlo, vzala si notebook a už sjížděla výtahem na snídani do hotelové restaurace.
Měli jsme pro tuto akci objednaný zvláštní salonek. Sotva jsem vešla a rozhlédla se, Radek mě hned zpozoroval a usmál se na dálku. Řešil nějakou věc s hlavním managerem. Odložila jsem si věci opodál a zašla si vybrat něco k jídlu. Ještě jsem se ani neusadila, když se Radek ke mně přidal.

„Dobré ráno, jak jsi se vyspala?“
„Krásně,“ usmála jsem se, „vstával jsi brzo?“
„Asi tak hodinku před tebou. Najedli jsme se a museli něco probrat.“

Díval se na mě, jak jím. Trochu mě tím znervózňoval, ale nakonec si donesl kávu s koblihou a zase jsme se dostali do přátelského rozhovoru.

„Mám pro tebe novinku na dnešek,“ vypadlo z něj, když už byl pomalu čas jít.
„Ano? A co to bude?“ zeptala jsem se.
„Dnes ti odpadá školení… pojedeš se mnou.“
„Jak to?“
„Trošku jsem zapracoval a vyžádal si Tvou pomoc. Pojedeme do Olomouce, něco vyřídíme a pak máme volno.“
„No to je paráda! Stejně jsem se tu nudila,“ vyhrkla jsem, „jé, promiň, to bys asi neměl jako školitel slyšet, že?“
Radek se jen zasmál: „Tak pojď, vypadneme, než nás tu objeví.“

Z pokojů jsme si vzali jen pár nejdůležitějších věcí, spěchali do garáží, nasedli do auta a vyrazili dálnicí směr Olomouc. Díky obchvatu kolem města Hranice cesta příjemně ubíhala a za hodinku jsme byli na místě.
Domluvili jsme se, že zatímco já se podívám po městě, vyřídí si své pracovní záležitosti a pak se sejdeme na Dolním náměstí.

Za necelé dvě hodinky mi už volal, že je hotov. Sešli jsme se podle plánu, provedla jsem ho trochu po městě, Olomouc znám, nedaleko odtud jsem se narodila. Radek jej znal jen ze služebních cest. Bylo už dávno po poledni a blízká hotelová restaurace lákala k posezení a k obědu. Ještě číšník pomalu neodešel od stolu, už mi Radek držel pod stolem koleno a přejížděl po holé kůži stehna. Přisunul se blíž.

„Tohle jsem chtěl udělat už ráno, ale bylo tam moc lidí, pak v autě, ale raději jsem to odložil,“ polohlasně ke mně promluvil, natáhl se a políbil na tvář. „Myslel jsem na tebe po celou dobu jednání, ale teď, teď už to nevydržím.“
„Co s tím uděláme?“ škádlivě jsem se zeptala.
„Po obědě ti to řeknu…“ tajemně se zatvářil.
Sjížděl mi po noze, po stehně, cítila jsem, jak mě to vzrušuje. Chtěla jsem i víc, roztáhla jsem kolena od sebe, jen co mi to sukně dovolila, poposedla si víc k okraji a opřela se. Zajel mi prsty mezi stehna, až se zlehka konečky dotknul kalhotek. Zalapala jsem po dechu.

„Sundej si je…“ poprosil mě Radek.
„Tady?“
„Tady, na záchodě, kdekoli, jen je dej dolů.“

Chvíli jsem seděla, rozrušení mnou procházelo a sbíhalo se dole v mušličce. Rozhodovala jsem se, ale nakonec zvítězila touha nad rozumem. Trochu jsem se nadzvedla, chytila pod sukní lem kalhotek a táhla je dolů. Sotva jsem je přetáhla přes nohy a schovala, přinesl nám číšník jídlo.

Deníčku, já v tu chvíli neměla na jídlo ani pomyšlení a podle toho, jak se v něm přehraboval Radek, tak ani on ne. Něco málo, jsme nakonec snědli, ale velmi rychle jsme opouštěli tuto restauraci. Omlouvám se tímto Hotelové restauraci „Alley“, opravdu nám chutnalo…

Nasedli jsme do auta, Radek okamžitě vystartoval, jako by nás honili. Prokličkoval městem a zamířil z něj někam ven. Trošku jsem jej chtěla pozlobit, oplatit mu tu restauraci, tak jsem mu přejížděla nehty po stehně až k naditému poklopci. Nejeli jsme však dlouho, když zabočil na lesní cestu.

„Tohle už nevydržím,“ s těmi slovy zastavil, vystoupil, oběhl auto a otevřel mé dveře spolujezdce. Nasměroval mě nohama ven, sukně se mi vyhrnula. Klekl si mezi nohy a zabořil hlavu do klína. Prsty si roztáhl závojíčky a jazykem projel štěrbinkou k poštěváčku. Úplně mi tou rychlostí, v jaké se to seběhlo, vyrazil dech. Byla jsem ještě z restaurace rozrušená, a tak mi stačilo, že jen párkrát přejel přes naběhlý hrášek, prsty projel dírku a už se mi kundička stahovala v okamžitém orgasmu.

„Chci Tě, chci tě v sobě,“ vzdychla jsem. Rozepnula jsem mu kalhoty, stáhla trenky. Zvedla jsem se a nechala jej, aby se posadil, tak jako já, s nohama ven. Zachytila jsem se střechy auta a dosedla na něj. Pomalu jsem ho sjížděla dolů a nahoru, vychutnávala si tu chvíli plnosti. Radek chvíli mé pomalé a mučivé pohyby toleroval, potom mě však chytil za boky a začal přirážet sám. Věděla jsem, že se dostal na hranici, odkud se nevrací zpět. Jeho pohyby zespodu mě opět vydráždily. Vyráželi jsme proti sobě, přímo živočišnou vášní. Cítila jsem, že se znovu blíží vlna orgasmu, chtěla jsem ji, ale chtěla jsem být společně s ním.

„Ano… ano, vystříkej mě,“ slova mi unikala z úst, chvěla jsem se vášní.
„Už budu, vydrž, už to bude…“ chraptěl Radek.
„Joo, …  ano, … uuuž…“ oba jsme ve společném souznění vyšplhali na vrchol.

Cítila jsem, jak mě zaplavuje jeho semeno, kundička jej doslova ždímala. Zůstala jsem na něm sedět, pak si na něj lehla, jen malou chvíli, než jsem se vzpamatovala a vydýchala z té jízdy.
„Promiň, bylo to rychlé,“ šeptal mi svou omluvu do ucha.
„Chtěla jsem to tak stejně, jako ty.“
Políbila jsem ho na rty a zadívala se mu do očí. „Bylo to rychlé, ale vášnivě krásné.“
„Ještě jsem s tebou neskončil…“ na pár vteřin se odmlčel, „pojedeme?“
„Hmm, proč ne?“ Už teď se mi honily hlavou ty nejúžasnější představy.

Když jsme se upravili, sedli znovu do auta a vyjeli, byla jsem překvapená, že ještě nejedeme zpátky. Tady mi teprve Radek sdělil, o jakém to překvapení vlastně mluvil…
Ale to, deníčku, až zase jindy…

Navigace v seriálu<< Milý deníčku 04
4 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Pěkně hříšné školení a vzrušující výlet

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x