Narozeninový dárek

Měl jsem sraz s kamarády v naší oblíbené hospůdce. Přišel jsem o něco dřív a uviděl je sedět u stolu v rohu. Opatrně jsem se přiblížil a dával si pozor, aby mě nezahlédli.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zaslechl jsem je.
„Jo, určitě, bude sranda.“
„A myslíš, že ona je na to ta pravá?“
„Proč?“
„Znáš ho, co nemá dlouhý nohy, kozy aspoň štyřky a blonďatý vlasy, toho moc nebere.“
„No jo, ale znáš jinou, co by do toho šla?“
„Neznám.“
„Tak vidíš. Mám to teda domluvit?“
„Jasně, domluv to.“
„Nazdar,“ pozdravil jsem je a poplácal je po zádech, „co tady kujete za pikle?“
„Ale nic,“ ozval se Honza, „to jen takový vtípek.“
„No jasně, to neřeš,“ přidal se Jirka.
„Co si dáš?“ ozval se za námi číšník.
„Pivo,“ odpověděl jsem a usadil se ke stolu.

Seděli jsme a kecali o ženských. Oni měli o čem, oba měli přítelkyně, já byl bohužel stále ještě sám, což nebylo moc příjemné, obzvlášť když mě za pár týdnů čekaly dvaadvacáté narozeniny.

***

Týden před narozeninami jsem obdržel pozvánku na oslavu narozenin. Nevím, co je to napadlo, ale kamarádi mi uspořádali oslavu. Zamluvili salónek naší oblíbené hospůdky a rozeslali pozvánky. Dovolil jsem si pozvat i kamarádku, a tak nějak jsem tajně doufal, že z toho něco bude.

V určený den a určenou hodinu jsem se dostavil na místo. Usadili mě do čela stolu, kde už seděli kluci i jejich přítelkyně a rovnou objednali panáky, mně samozřejmě dvojitého. Místo vedle mě však zůstalo prázdné.

Po prvním panáku přišel na řadu první dárek – malinká krabička. Opatrně jsem to otevřel. Byly to kondomy.

„To víš, to by se ti mohlo hodit,“ poplácal mě se smíchem Jirka.
„Neboj, to není všechno, to hlavní teprve přijde…“ přisadila si Petra, jeho přítelkyně.

Blesklo mi hlavou, co by na to asi řekla kamarádka, co zatím nepřišla. Než jsem se vzpamatoval, další dvojitý panák stál přede mnou.

„Tak šup tam s ním,“ povzbuzovali mě dvojsmysly.

Raději jsem to do sebe kopl.

Další dárek na sebe nenechal dlouho čekat. Ten byl o trochu větší. Rozbalil jsem ho. Tentokrát to byl lubrikant.

„To víš, kdo maže, ten jede,“ komentoval to Honza.

Nic jsem neříkal a raději do sebe kopnul dalšího panáka. Začínalo mi to rychle stoupat do hlavy.

„A co dál?“ ptal jsem se.
„Vydrž, dočkáš…“

V tu chvíli se objevila mezi dveřmi další osoba, teda vlastně holka. Krátké hnědé vlasy, prsa drobnější a hezký zadeček. V ruce obálku a na sobě oblečení připomínající lehkou holku. Minisukně, hluboký výstřih, síťované punčochy a kozačky s vysokým podpatkem. Nesla si to ke mně. Najednou začala hrát hudba. Jak přišla blíž, přiměla mě se odsunout od stolu. Rozjela svůj výstup a předvedla mi taneček na klíně. Málem jsem se udělal.

„Tohle byla jen malá ochutnávka,“ řekla mnohoslibně, když skončila.

Usadila se vedle mě.

„Jo, abych nezapomněla,“ nadhodila, „všechno nejlepší.“ Dala mi francouzáka. „A tady máš ještě dárek.“

Podala mi obálku. Měl jsem tam poukázku na drink a taneček v místním bordelu. V tu chvíli mě polil pot, protože jsem si vzpomněl na kamarádku, která mohla každou chvíli přijít.

„Copak? To tě to tak vyděsilo? Vždyť jsme ti říkali, že to, co si dostal, se ti může hodit.“

Místo dalšího přemýšlení a odpovědi jsem raději do sebe kopnul dalšího panáka. Od té doby už jsem si toho moc nepamatoval, ani jsem netušil, kdy a jak jsem se dostal domů.

Druhý den, nebo spíš večer, když jsem byl konečně schopný myslet, jsem na stole objevil sbírku dárků – kondomy, lubrikant i obálku jsem si pamatoval, krabičku s masturbačním vajíčkem už ne. Podle toho, jak vypadalo, jsem ho i v noci použil. Dal jsem se tedy trochu do pořádku, uklidil jsem všechny dárky a v průběhu toho se mi i trochu vyjasnilo v hlavě a začaly se mi i vracet vzpomínky. V myšlenkách se mi objevovala i taková drobná brunetka, kterou jsem neznal. Pak mi došlo, že to je ta dívčina, co mi ji přivedli. A já se před ní zlil jako dobytek. No nic, číslo jsem na ni neměl a ani jméno jsem neznal.

Kolem osmé se naše partička zase sešla v oblíbené hospůdce.

„Tak co, jaké to bylo?“ spustil na mě hned po mém příchodu Jirka.
„Nevím, co myslíš,“ odpověděl jsem.
„Co asi. Odcházeli jste přeci spolu, nebo snad ne?“
„Netuším, ani nevím, jak jsem se dostal domů,“ přiznal jsem.

To samozřejmě spustilo lavinu vtipů a nejrůznějších poznámek na můj účet. Nechal jsem to být a bral to s humorem, dělal bych jim to naprosto stejně. Když už je to přestalo bavit, začal jsem sondovat něco o té brunetce, nakonec jsem z nich dostal jméno a telefon.

Další den, už s čistou hlavou, jsem vzal telefon, vytočil číslo a nervózně jsem očekával líbezný hlas na druhé straně. Jedno zazvonění, druhé, začínal jsem být víc a víc nervózní. Třetí, čtvrté, páté… hlavou mi běžely nejrůznější myšlenky. Byl jsem rozhodnut nechat to zazvonit ještě dvakrát. Nic se nestalo. Zavěsil jsem a přemýšlel, co dál. Nakonec jsem jen sesmolil omluvnou esemesku a nechal to být. Ostatně ani nic jiného jsem v plánu neměl. Stejně nebyla můj typ, tak jsem to neřešil.

Večer mi přišla od Terezy zpráva. Prý byla s přítelem a nemohla zvednout telefon, ale omluvu, že bere. Psala ještě, že se určitě uvidíme, že zase někdy přijde do hospůdky.

***

Terka se brzy začlenila do naší party a stali se z nás dobří kamarádi. Na to, aby mezi námi vzniklo něco víc, nějak nedošlo. Buď byla zadaná ona a já volný nebo já zadaný a ona volná, případně jsme byli oba zadaní.

Tak to šlo měsíc za měsícem, až se zase přiblížily mé narozeniny. Tentokráte se žádná velká oslava nekonala, jen jsem zamluvil stůl v jednom malém pivovaru. Večer byl úžasný, báječně jsme se bavili. A samozřejmě jsme i něco málo popili, spíš tedy víc než míň.

Cestou zpátky jsme jeli nočním spojem. Byli jsme jediní cestující. Usadili jsme se v zadní části vozu. Jirka s Petrou zabrali jedno dvojsedadlo a věnovali se především sobě. Honza si usadil přítelkyni na klín na protější sedačku a já se usadil vedle nich na volnou sedačku a povídal si Terezou. Najednou vůz zprudka zabrzdil. Tereza, přestože se držela, tak zavrávorala a upadla na mě. Přitom se jí vyhrnula sukně až k pasu. Chvíli jsem zíral na odhalený poklad, byla totiž naostro. Jakmile zjistila směr mého pohledu, chvatně si urovnala sukni. Zatím mi stále ještě seděla na klíně.

„Je nádherná,“ pošeptal jsem jí.
„Fakt se ti líbí?“ zeptala se nevěřícně.
„No jasně. Ty se mi líbíš celá…“

Tereza se trochu začervenala. Neodolal jsem a musel jsem ji políbit. Přisál jsem se hladově na její rty. Zpočátku to vypadalo, že chtěla protestovat. Po pár okamžicích jsem měl její ruce omotané kolem krku.

Ozvalo se pískání a potlesk od našich spolucestujících.

„Že vám to ale trvalo,“ hlásil Honza.
„Já věděla, že to dají dohromady…“ pronesla Petra.

Nijak jsme to s Terkou nekomentovali a raději dál pokračovali v líbání. Měl jsem to domů nejdál, Tereza naopak nejblíž. Ale byli jsme zaujati sami sebou tak, že jsme přejeli o dvě zastávky.

„To už si ji vezeš domů?“ zajímal se Jirka.
„Když bude chtít, tak klidně,“ řekl jsem naprosto sebejistě, zatímco Tereza po něm hodila vražedný pohled.
„Asi raději vystoupíme. Doprovodím tě domů, buď půjdeme pěšky, nebo zkusíme městskou zpátky.“
„Asi jo,“ souhlasila a na další zastávce jsme opustili náš doprovod.
„Chceš jet nebo se projdeme?“
„Procházka bude fajn.“

Objal jsem ji kolem pasu a vyrazili jsme volným krokem. Sice nám to chvíli trvalo, ale nakonec jsme přeci jenom skončili před domem, kde bydlela. Stáli jsme tam a ani jednomu z nás se nechtělo se rozloučit. Drželi jsme se za ruce jako zamilovaní puberťáci a každou chvíli se ochutnávali.

„Asi budu muset jít,“ řekla smutně.
„Opravdu?“ ujišťoval jsem se a znovu ji políbil.
„Hmm, asi jo.“
„A co já?“
„Co by, půjdeš také.“
„Opravdu? Už jsem se bál, že budu muset sám domů.“
„Počkej, jak to myslíš?“
„Znělo to jako pozvání.“
„A ty bys chtěl jít nahoru?“
„Chtěl a moc. Vždyť jsi ten nejhezčí dárek k narozeninám, jaký jsem kdy dostal.“
„Tak víš co? Dnes ještě ne, stejně bychom si to moc neužili po tom pití…“
„Ach jo, no tak dobře. Tak teda dobrou noc.“
„Tobě také dobrou noc.“

Ještě jsme se naposledy políbili a já si samozřejmě neodpustil nezajet pod sukni, pod kterou nic neměla. Svíral jsem její půlky a snažil se dopracovat i vlhké štěrbinky. Úspěch mého úsilí byl ohlášen Terčiným zavzdycháním. Sama se tiskla proti mému stojícímu péru.

„Aahh…“ znovu zasténala, jakmile se mi povedlo zase prstíkem vklouznout do mušličky.
„Ty si nedáš pokoj, dokud tě nepozvu nahoru, viď?“
„Jak si to uhodla?“
„Protože tě znám už rok. Tak co? Chceš jít tedy nahoru?“
„Opravdu?  A seš si jistá?“
„Jsem,“ řekla s úsměvem, vzala mě za ruku a táhla nahoru.
„Jen potichu, ať nevzbudíme rodiče,“ varovala mě.

Jako myšky, tedy alespoň tak nám to připadalo, jsme došli do jejího pokoje. Tam Terezka rozsvítila lampičku a začala se svlékat zády ke mně. Ani já nezůstal pozadu. Pomalu se otočila, stydlivě si jednou rukou kryla ňadra, druhou svou skulinku. Přistoupil jsem k ní. Lehce jsem ji vzal za ruku, odsunul ji z poprsí a vtiskl jí polibek do dlaně. Totéž jsem učinil i s tou druhou ručkou.

„A opravdu se ti líbím?“ ujišťovala se.
„To víš, že jo. Jinak bych tu nebyl.“
„Určitě? A moje prsa?“
„Proč by se mi nelíbily?“
„Protože máš rád velký a tyhle moje,“ ukázala si na svůj hrudník, „skoro nejsou…“

Schoval jsem je do dlaní a trošku se s nimi pomazlil. Byla to sice velikost nazývaná lentilky pod kobercem, ale stejně se mi moc líbily.

„Ooohhh…“ zasténala pod mým útokem na její výstavní bradavky.

Posadil jsem se na postel a přitáhl si ji k sobě blíž. Rukama jsem hnětl zadeček, zatímco jsem ji líbal na bříšku. Rozkročila se a uvelebila se mi na stehnech. Jednou rukou mi zajela do vlasů a druhou mi přejížděla po hrudníku. Vášnivé polibky nebraly konce a její ručka sjížděla čím dál níž. Až se konečně dotkla mého kopí. Jen jsem sykl rozkoší a málem se udělal. Položil jsem ji na postel a bez dalších okolků vnikl do její štěrbinky. Pomalu jsem se nořil až na dno. Jakmile jsem byl celý uvnitř, musel jsem se na chvíli zastavit. Měl jsem opravdu co dělat, abych nevystříkl.

„Klidně můžeš pokračovat,“ povzbuzovala mě Terka.
„Rád bych, ale hrozí nebezpečí, že z toho nic mít nebudeš…“
„Co ty víš? Třeba by z toho právě něco bylo,“ rýpla si.
„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se vyděšeně.

Jen se usmála a pokrčila laškovně rameny. Ale tenhle šok mi pomohl oddálit vyvrcholení a já mohl pokračovat v započatém díle. Téměř jsem opustil skulinku a dráždil ji jen na kraji. V očích se jí zračilo stoupající vzrušení. Neustále se pokoušela se na mě nabodnout a dopřát si pocit plné kundičky. Ač se snažila, já jsem vždycky kousek ucuknul. Po několika marných pokusech to vzdala. Na to jsem přesně čekal a jedním prudkým šťouchem do ní opět zajel. Překvapení vyšlo naprosto dokonale. Téměř okamžitě se pode mnou roztřásla orgasmem. Zmítala se tak, až mě málem shodila na zem. Kundičkou mě silně masírovala. Už to šlo i na mě. Téměř jsem cítil semeno deroucí se ven. Tlačil jsem se proti jejímu klínu, jako bych se v ní chtěl schovat celý.

„Aahhh…“ zasténal jsem a vypustil nastřádanou zásobu.

S každým dalším výstřikem jsem vyhekl a opětovně přirazil. I Terka se zachvívala v rytmu výstřiků.

Ruce mě zradily a já se z posledních sil svalil vedle ní. Uspokojeně jsem oddychoval a snažil se neusnout.

„Bože… tak tohle stálo za to si rok počkat…“ zaslechl jsem Terčin šepot. „Kolik toho v tobě bylo?“ zeptala se, když prsty nabírala vytékající sperma.
„Hodně…“ poznamenal jsem.

Přitočil jsem se k ní, políbil ji a pošeptal jí do ouška: „Seš fantastická, tohle bych s tebou dělal pořád…“

Usmála se a rukou sjela mezi mé nohy a probouzela padlého bojovníka k dalšímu výkonu.

Autor

5 8 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Talmann

Takový milý jemný příběh, skoro by se chtělo říci ze života. Díky.

Bob Romil

Jo přesně ze života – člověk má představu, koho hledá a pak to příroda zařídí úplně jinak 🙂

Martin

Opravdu perfektní dárek k narozeninám . Oba si byli souzeni a když se rok s rokem sešel tak se to prokázalo . Moc hezký příběh a věřím , že je i pravdivé

Junior

Skvělá povídka. Asi nemám takový kamarády, kteří by mi dali takový krásný dárek k narozeninám. 😀

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x