Z pohanských časů

Vladyka Budivoj se probudil a zaujala ho ruka pohozená přes jeho tělo. Paže směřovala dál a bylo zakončena tlustou nahou ženštinou ležící vedle něho.
„Co to je?“ zaječel vztekle a žena se probrala.
„Ale, Budívojku, co tak křičíš? Včera jsi vrněl jak kocourek… A co tvůj ptáček? Spinká?“ sjela mu žena rukou do klína a prohmátla mu ocas tvrdý ranní erekcí a potřebou se vymočit.
„Kdo jsi a jak to, že sdílíš mé lože?“ otázal se jí nevrle, ale nechal si dál rukou zpracovávat ocas, protože to bylo příjemné.

Žena pokrčila rameny.
„Jsem Božetěcha z Prkenných Ohradovic. Prala jsem prádlo v potoce a náhle kolem jela skupina jezdců, popadli mě a v noci mě pohodili do lože, ať prý tě potěším. Vykonala jsem, co se po mně žádalo, tak nebuď na mě zlý, pane,“ rozeštkala se, ale dál mu honila tvrdé péro.
„Nu. Mnoho si z té noci nepamatuji. Musíš mi to připomenout,“ konečně se Budivoj pousmál, lehl si na záda a zcela se poddal jejímu umění.

Božetěcha, přes svou plnoštíhlou postavu, se mrštně vyhoupla a nasedla na připravený ocas, který do ní posléze s mlasknutím zajel. Žena totiž sama byla dostatečně vzrušená a chtivá, takže teď se slastným hekáním poskakovala na ocase a velmi si to užívala.
Budivoj si ale chtěl povídat.

„Tys tedy z nepřátelského rodu Otradoviců. Seš vdaná?“
„Oh…oh…jsem…oh…ale ..můj…manžel…oh..oh….přišel …o svou…sílu… a já tak.. oh.. božéééé …velmi…strádám…ano..ano..úúúúh,“ kroutila se žena na tvrdém ocase a stoupala k orgasmu.
Velké prsy jí poskakovaly po hrudi jak dva balóny a Budivoj je rád sevřel v dlaních a promnul. Byly tak velké a měkké, že se mu přelévaly přes ruce, jak na ně byly jeho dlaně malé.

Božetěcha se zachvěla v křeči orgasmu, stáhla poševní svaly a Budivoj ji plnil svou ranní dávkou.
Pak se žena svalila jak pytel stranou a Budivoj vyšel z ložnice ven.
Přede dveřmi stál jeho rádce Břeněk s pokorně skloněnou hlavou. Vladyka se dovtípil.
„To byl tvůj nápad, co?“ ani nemusel vysvětlovat.
„Když tvá milost přijme ženu z rodu Otradoviců, bude uzavřen mír a nebude třeba válčit,“ mínil Břeněk.
„Má milost ji přijala,“ odvětil posměšně Budivoj. „Ale co s ní dál? Mou paní přece nebude nějaká pradlena, navíc vdaná?“
„Postačí, necháte-li si ji na hradišti. Může dělat ledacos a v noci s vámi sdílet lože a dát vám syna, třebas nemanželského,“ uvažoval Břeněk a jak tajně doufal, Budivoj nakonec kývl. Sám sice neměl z Božetěchy kdovíjakou radost, ale její kypré tělo ho aspoň v loži dostatečně zahřeje, když bude zima.

***

Božetěcha časem zjistila, že není jediná, kdo krátí vladykovi dlouhé chvíle, ale vzala to jako úkol, že bude tak dokonalou milostnicí, že on sám na jinou už ani nevzpomene.

Mezitím ale přišel čas jarní slavnosti a jelikož při nich Budivoj měl spojit své tělo s bohyní Henou, byla v celém hradišti vyhlášena pohlavní zdrženlivost.
Hlavně vladyka se jí měl držet, protože na něm pak záviselo, jak úrodný a plodný bude celý rok. Na služebnictvo se to vztahovalo z důvodu, aby vladyku nedráždili a zbytečně nevzrušovali a nebo nepopudili bohyni Henu, jejíž socha ve svatyni byla slavnostně ozdobena a stále osvícena svíčkami.

Vladyka se tedy nudil, v soukromí si nadrženě a tajně honil péro a rozmrzele sledoval z okna, jak se spárované dvojice ze služebnictva z hradiště vytrácí do okolního lesa, vybít svou nadrženost a chtíč. Bohu lesa Wětewovi to určitě nevadilo.

***

Nastal slavnostní den. Z posvátného háje vyšel průvod dívek oděných v bílých řízách. Uprostřed kráčela velekněžka, která na zemi zastupovala samotnou bohyni a byla dnes, za ranního šera, vybrána z okruhu panen, které nyní kráčely po jejím boku. Tvář zvolené velekněžky byla zakryta závojem a odhalit ji směl až sám vladyka Budivoj při aktu plodnosti.

Vybraná dívka byla pochopitelně panna a svou úlohu zástupkyně bohyně brala důležitě. Nebo se tak alespoň tvářila. Ve skutečnosti se při rokování dívky překřikovaly a žádná se té role nechtěla ujmout.
„Mně bylo teprve třináct,“ bránila se Barbora, dcera místního sedláka.
„A co Marie?“ sama navrhla dceru kováře.
„Já už nejsem panna,“ cudně sklopila zrak tázaná, načež se dívky zachichotaly a tahaly z ní rozumy, kdo to byl.
Výběr velekněžky byl tudíž zdlouhavý a složitý a nakonec se ho ujala Káča, dcera uhlíře. Ta to vzala, až když ji dívky uplatily několika groši. Shrábla peníze a pak poslouchala Marii jaké to je, přijít o panenství….

***

Průvod pomalu došel do hradiště a zaujal místo ve svatyni. Tam se pak přesunulo i obyvatelstvo hradiště a dopředu přestoupil Břeněk, rádce vladyky a zároveň muž znalý věci víry. Skutečný kněz, který na hradišti byl, se před několika týdny upil k smrti, smilnil a byl vůbec k nepotřebě. Nového proto ani nesháněli a role se ujal Břeněk. Neuměl sice ani číst a psát, ale aspoň tolik nechlastal.

„Nastává další rok bohyně Heny. Buď k nám laskavá, tak jako loni, předloni a před předloni. Ať uzraje hodně ječmene na pivo..totiž..ehm…obilí, ať pokryje naše pole na mouku a chléb náš vezdejší… Taktéž dobytek ať má hodně potomků, hlavně prasata jsou dobrá….a též slepice…zkrátka..klaníme se ti, vzácná bohyně, a nyní provede náš pán spojení s tvým božstvem prostřednictvím tobě oddané velekněžky,“ domluvil Břeněk a přenechal místo vladyku Budivojovi.

Před obětním kamenem stála velekněžka, stále zakrytá závojem. Káča se trochu chvěla, protože Marie ji sdělila, že ztráta nevinnosti ji docela bolela a tekla jí krev, ale teď už s tím nemohla nic dělat.

Vladyka Budivoj přistoupil a odkryl postavě závoj. Dav zašuměl překvapením. Tak uhlířova Káča je ta pravá a vyvolená? Kdo by to řekl, jaká dívka tu mezi nimi je.
Budivoj byl zklamán. Loňská dívka, jakási Kuniba, ani neví, kde ji vzali, byla moc hezká a bylo to s ní příjemné. Měla úzkou pochvu a hezky mu masírovala ocas, poté co ji protrhl blánu…..
Uhlířovu Káču znal. Nijak zvlášť se mu nelíbila a nebyl si ani jist, jestli je vůbec panna. Ale to zjistí za okamžik.

Shodil ze sebe oděv a nahý přistoupil k dívce. Tu též vysvlékl do naha a šaty rozložil na obětní kámen. Dívka poslušně na ulehla zády na kámen, pokrčila nohy a roztáhla je.
Na vladyku teď trčel hustý porost klína s rýhou stažené štěrbiny. Ocas mu taky nijak nepovstával…achjo.
Naklonil se nad dívku, jakoby ji chtěl políbit. Místo toho jí zašeptal do ucha. „Musíš mě vykouřit, jinak se mi nepostaví.“

Káča vykulila oči. Tohle nikdy nedělala. Přesto vědoma si své role, povstala a vztáhla ruce k nebi a pateticky pronesla.
„Ó velký Budivoji. Než přijmu tvé sémě, chci velký nástroj našeho spojení vzít do svých úst a okusit ho…sáním.“
Dav oněměl. Tohle nikdo nikdy nedělal a všichni překvapeně sledovali, jak velekněžka pokleká před vladyku, stahuje předkožku, olizuje žalud a saje úd ústy.
Mlaskavé zvuky se rozléhaly ztichlou svatyní a Budivoj doufal, že mu dívka ocas postaví, aby mohl pokračovat ve svém díle.
Káča snaživě sála ocas, jak viděla matku, když to dělala s otcem a kupodivu jí to šlo. Ocas jí v puse začal mohutnět a tuhnout, a tak ho dál olizovala a jezdila po něm sevřenými rty, až se Budivoj skoro udělal.

„Už dost, hernajs, nebo se udělám,“ sykl ke Káče a ta pochopila vážnost situace.
Povstala a zase pateticky zvolala:  „Ó velký Budivoji. Vstup do mého lůna a zasej zde plod.“
Budivoj si pohonil už tvrdý ocas, postavil se dívce mezi roztažená stehna a přirazil.
Káča sykla bolestí a stažené pysky se jen mírně rozevřely. Budivoj ale nemohl dále otálet. Sebral v sobě veškerou sílu, dívku chytil v pase a prudce do ní vnikl.
„Óááách….áách,“ bolestně vykřikla dívka nahlas a cítila, jak proráží její nevinnost a proniká jí hluboko do těla.
Dav spokojeně zamručel, protože vniknutí bylo dokonáno.
Budivoj sice ještě chvíli do dívky přirážel, ale brzy zaúpěl a vyplnil jí panenskou pochvu semenem.
Oslizlý ocas se stopami krve ukázal davu a pak už se mohl obléci a velekněžka Káča mohla vstát. Obřad byl dokonán.

***

Poté nastalo všeobecné veselí a hostina. Velekněžka seděla na čestném místě vedle vladyky a bylo nepsaným pravidlem, že se se spolu ještě nejméně jednou nenápadně vytratí pryč se znovu spojit. Tentokráte ale již z čiré radosti a potěšení.

Vladyka sice o Káču neměl velký zájem a ji zase bolela čerstvě odpaněná kundička, ale museli tak učinit.
Před komnatou však narazili na Božetěchu.
„Ráda ji nahradím,“ nabídla se a vlakyka, k úlevě Káči, souhlasil.
„Musíš ale jít s námi, aby nikdo nic nepoznal,“ dodal a vtáhl ji sebou dovnitř.

***

Božetěcha a vladyka se nazí oddali milostnému spojení a Káča je mlčky sledovala. Užasle zírala na mokrý roztažený klín, do kterého za hlasitého sténání a hekání vnikal vladykův ocas, zas a znova a Božetěcha byla celá bez sebe rozkoší.
„Ano..ano..ještě..hlouběji…oách…již…úúúúh,“ vyluzovala a pak muže pevně objala a tělo jí strnulo ve slastné křeči. Budivoj ještě chvíli přirážel, než do ní vypustil svou mízu.
Zůstal v ní zasunutý, dokud mu ocas neochabl a nevyjel z ní samovolně.
Božetěcha se mu hned na opatlaný ocas nasadila pusou, zatímco on ji začal lízal v klíně.

Káča cítila podivné chvění po těle a samovolně si začala rukou přejíždět přes prsa a svírala silou stehna. Zcela omámená si svlékla šaty a přistoupila k mazlící se dvojici.
„No sláva! Pojď mi pomoct,“ požádala ji Božetěcha o výpomoc.
Vladyka jí vylizoval kundu až k orgasmu a ona se na kouření nemohla soustředit. Za chvilku už vřískala a kroutila se ve svém vrcholu, zatímco ocas měl Budivoj zasunutý v puse Káči, která ho sála takřka bravurně. Sjížděla po něm sevřenými rty, tepala ho po celé délce jazykem a lízala mu nalitý žalud.

A tak zatímco Božetěcha vydýchávala svůj vrchol, Budivoj klečel za Káčou, rozkročenou na všech čtyřech končetinách jako pejsek a hekala nad vnikáním zezadu, což jí přinášelo krásné pocity rozkoše a slasti, které sílily.
Budivoj si užíval úzkou pochvu dívky, která ráno ještě byla nedotčenou pannou a nyní už ji podruhé mrdá jeho ocas. Sledování, jak z ní vyjíždí a zase v ní mizí, ho vzrušovalo natolik, že samovolně začal přirážet prudčeji a za dívčiny ječivé serenády „áááh..oooh..úúúh..éééh…íííí,“ ji vystříkal semenem.
Pak se svalil jak špalek, zcela vysílen. Káča zažila první orgasmus v životě a druhý vzápětí, když se jí na klín přisála Božetěcha a jazykem začala vylizovat vytékající semeno smísené s jejími šťávami. Jen žena ví, kde jí laskání dělá tu největší slast a proto Káča náhle propnula tělo a za slastného výkřiku se udělala podruhé.

***

Život na hradišti šel dál. Božetěcha, přestože dala vladykovi syna, nedočkala se státi po jeho boku jako paní vladyková. Dál se s ní jednalo jako se služebnou, která pouze jaksi navíc sdílí lože s vladykou Budivojem. Nic míň, nic víc.

Není proto divu, že jednoho podzimního dne bylo náhle hradiště nečekaně přepadeno kmenem Otradoviců. Útočníků byla přesila, takže obrana byla nemožná. Muži byli nemilosrdně pobiti a ženy odvlečeny do otroctví. Hradiště bylo vyrabováno a vypáleno do základů.

Božetěcha s malým synem v náručí kráčela v čele průvodu vítězných dobyvatelů.
„To máš za to,“ myslela si a mile se usmívala.

5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Bob Romil

Káča by mohla být z fleku tisková mluvčí, když tak pohotově vše dokázala okecat a Božetěcha nakonec vyjebala se všema 🙂

Martin

Přijde mi to jako parafráze na Oldřicha a Boženu , spojené s vypleněním Slavníkovců . Jinak za mě velmi vtipné a hlavně poučné . Tady je vidět co dokáže sice ukojena , ale nespokojená žena . Kovářova Káča jako bohyně plodnosti nemá chybu , i dnes by mohla dělat někde tiskovou mluvčí na ministerstvu .

shock

možná se budeš divit, ale až na tu Božetěchu (Boženu), jsem děj nerozvíjel dle Starých pověstí. To vyvraždění mi přišlo na mysl, neb přece jen ona byla z nepřátelského rodu a nestala se právoplatnou manželkou…. Jo, ženský dokážou bejt pěkný mrchy, když na to přijde 🙂

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x