Od kopečků se zatahovalo, obloha byla šedivá, a tak sedlák Měchura vylezl na zápraží a zařval: „Jósef, kde vězíš!“
„Tadý,“ ozval se Josef z maštale a sedlák pokračoval:
„Zapřáhni a pojedeš s Ankou na Podťaté sklidit seno, cítím že něco přijde, tak ať to nezmokne.“
Josef zapřáhl koně do žebřiňáku a čekal na Anku, která vylezla z kurníku, držela v ruce kvokající slípku a vrazila jí hlavu do škopku s vodou.
„Tady máš potforo, furt bys chtěla,“ zasmála se zlomyslně. Vlezla na kozlík k Josefovi, ten zvolal „hyjé“ a jeli.
Přijeli na louku, Josef podával kopky na vůz a Anka to rovnala. Sklidili poslední kopku, Anka se natáhla do voňavého, čerstvého sena a vzdychla si: „Takhle je to nejlepší.“
Josef uviděl, jak Ance zasvítila bílá stehna pod suknicí, hbitě se vyšplhal za ní nahoru a uvelebil se vedle.
Přitiskl se, objala ho a ústa se jim spojila v dlouhém polibku. Pokračoval v líbání až na obliny bochánků prsou a ruka mu zabloudila pod suknici.
Rozevřela nohy a nechala si laskat roztouženou panímandu. Napětí vášně se pomalu stupňovalo, až vyvrcholilo v táhlé zaúpění a vzepnutí těla.
Ucítila, jak sklouznul mezi nohy, pozvedl je a vzápětí se lůno naplnilo jeho dobyvatelem.
Zasténala blahem a oba již v zajetí vzrušení, doráželi na sebe útoky svých klínů. Znovu ucítila to vzrušení, opět se jí vše sevřelo slastným pocitem křeče a tělo se třesoucí tisklo na Josefova prsa.
Zmocňovalo se ho stále větší vzrušení. Klouzal zcela pohlcen vášní v těsné, vlhké, svírající se dírce, vnímal slastné výkřiky dívky a chroptěl blahem. Náhle se vzepjal a s úpěním naplnil dírku mokem lásky.
Unaveni, odpočívali v náručí ve voňavém seně, líbali se a Anča začala s tím, že by si to chtěla ještě zopakovat.
„Že to s tebou udělám jako ty s tou slípkou? Podívej se na nebe, za chvíli bude lejt,“ zasmál se Josef.
„Aspoň nebudeš shánět sud s vodou,“ suše prohlásila a přesunula se na kozlík.
Tak se rychle rozjeli k domovu, protože sedlák by je sežral vzteky, kdyby seno zmoklo.
J.R.
