Noví sousedé 1

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Noví sousedé

V malém domku na okraji jedné malebné vesničky se na proleželém kanapi rozvaloval Franta. Na displeji mobilu si prohlížel nahotinky a zrovna se rozplýval nad fotkami jakési šikmooké asijské krasavice ve školní uniformě. Konečně se i sem, na konec světa podařilo dostat pořádný signál. Už pár dní šlo volat nejenom z horních pokojů v podkroví, ale taky se nesekal internet nebo dokonce úplně nevypadával.

Vrzly panty u oprýskané branky do dvora, potom se za oknem mihla postava a bouchly dveře do baráku.
„Dvééře prááskly, klika letí, polednice vpadla do dveří,“ přivítal Franta manželku Růženu.
„Móóóc vtipný,“ poctila ho opovržlivým pohledem. „Ta branka vrže, že by to člověku vytáhlo plomby. Kdy to už konečně namažeš, pazgřivče líná
„Eeehhmm, šak aspoň víme, jestli nás někdo nejde vykrást.“
„No tak určitě. Co by tu asi tak kdo krad, když hovno máme? Dyť i ten plot vokolo baráku je děravej jako řešeto. Ten hodláš vopravit kdy?“ hartusila dál Růža a vykládala na stůl skromný nákup z konzumu.
„Copak můžu za to, že dřevo je tak drahý? Si šlápla do lejna nebo co, že seš tak načuřená?“
„Prdlajs drahý! Jen ty seš línej jak vandrák v červenci. Na práci a i v posteli. Přitom v tom krámu zase čumíš na ňáký kurvy. Že sem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla.
„Jóóó, nikdo holt nejsme dokonalej. Zkus Pištovi zavolat na Bahamy, třeba ti zaplatí letenku,“ rozchechtal se Franta.
„Ještě mě chvíli budeš srát a sbalím prvního chlapa, kterej se vobjeví.“

Smíchem se zalykající Franta bouchal rukou do kanape a náramně se bavil.
„Prej… že…sbalí… hahaha… hahááá! Tady… na vsi… hahahááá! Milá Růženko, probuď se, už ti není dvacet a za proutkem se taky dávno nepřevlečeš.
„No a? Myslíš, že nedokážu zaujmout chlapa? Mám jiný přednosti než ty mladý vychrtliny,“ plácla se rukama přes statné boky a přizvedla nadité poprsí
„To moc dobře vím, jenže kde nějakýho kolouška splašíš, co?“
„Proč hned kolouška? To jen ty furt slintáš nad mladejma pipkama, kozle starej.
„No tak přeju hodně štěstí při hledání. Nemám ti sehnat černou svíčku?“ popřál jí sarkasticky Franta
„Chalupu po starým Smrčkovi koupili ňáký lufťáci,“ přešla Růža bez odpovědi jeho škodolibost a zčerstva vybalila novinku, kterou v sobě dusila celou dobu.
„Jak to víš?“ zbystřil Franta a hádku rázem vystřídalo křehké příměř
„Povídala to stará Borhyjka.“
„Kdo by koupil takovou barabiznu?“
„To netuším, ale před vraty je zaparkovaný nóbl fáro.“
„Jaký?“
„Copak já vím.“
„Co je to za značku?“ ožil ve Frantovi automobilový gen.
„Pražská.“
„Ježíš ne espézetku, ale značku auta.“
„Nevím sakra! Takový velký, černý
„Limuzína? Esúvéčko?“ zkusil Franta další pokus
„Nevím! Si zvedni zadek z kanape a běž se podívat sám. Mám plno jiný práce než vočumovat cizí kraksnu,“ ukončila rázně Růža rozhovor.

Nepřekonatelná zvědavost vyhnala Frantu na obhlídku záhadného auťáku. Nenamáhal se vyjít ven brankou, protože oplocení připomínalo pověstný Jakešův projev o kůlu v plotě. Různě nakloněné a polorozpadlé cihlové sloupky s polámanými plaňkami mezi nimi, poskytovaly jen mlhavé náznaky oplocení. Prostě vykouknul mezerou a při pohledu na naleštěnou káru jen závistivě polknul.
„No ty kokot, bavoráček! Metalízka, kurva, to je nádhera,“ povzdechl si.
Hltal pohledem ladné křivky karoserie a přitom zaslechl ženské zapištění ze sousedova dvora.
„Sakra, co tam ti lufťáci vyvádí?“

Svižně prošel pletivem ohrazenou část dvorku plnou kuřinců od kvokajících slepic. Obešel rozpadající se špejchar a připlížil se k ohradě z prken. Tu kdysi zbudoval starouš Smrček, ještě když byl při síle a proto vypadala o něco málo soudržněji než Frantův plot. Vyhlídnul si mezeru mezi prkny, obezřetně sešlápnul houštinu kopřiv a zvědavě přitiskl čelo k drsnému dřevu.
Nevěřícně zíral na nahou dívčinu, rozvalenou na dece. Nad ní stál starší chlapík, taktéž nahý a přidržoval si za kotníky dívčiny nohy u pasu. Ztopořeného ptáka jí zasouval mezi chodidla. Holčina vypadala hodně mladě na rozdíl od jejího šedovlasého partnera. Mazlila se s malými kozičkami, na kterých hrdě trčely bradavky jako dvě anténky. Vlasy lesklé jako havraní peří měla spletené do dvou dlouhých copů. Na světlé dece vypadaly jako dvě černé užovky. Chlapík se houpavě kýval a občas pustil slinu na obnažovaný tmavý žalud.

Šmírující Franta zalovil rukou v poklopci rozdrbaných montérek a nahmátl ptáka. Zvolna hýbal zápěstím a mezi prsty mnul tuhnoucí úd. Skoro bez dechu zaujatě sledoval dění za plotem. Poslepu rozvázal tkanici montérek, aby si vytvořil lepší přístup. Jednou rukou přidržoval kalhoty a druhou pokračoval v rozehrané partii kapesního kulečníku.

Chlapík si mezitím klekl a prsty laskal dívčin klín. Něžně přejížděl hladce vyholenou kundičku po pyscích. Snadno vnikl dvěma prsty do pochvy a prstil ji rychlými pohyby. Druhou rukou si dívku natočil a porovnal, aby mohl tvrdé péro zasunout do rozevřeného otvoru vagíny. Dívka, ležící na boku, zvedla nohu do výšky a zapřela se s ní o jeho rameno. Ležela otočená přesně ve směru k plotu.

Šmírující Franta měl krásný výhled na její rozevřený rozkrok. Jediné co mu trošku vadilo, byly velké zrcadlovky, které z půlky zakrývaly dívčin obličej. Rychle mrknul po okolí, ale hned se pohledem vrátil zpátky, aby mu nic neuteklo.
Fialový žalud zrovna vklouznul hluboko do kundičky a dívka táhle vzdychla. Šedý vlk, jak si chlapa Franta nazval, houpal pánví a líbal dívčino lýtko zvednuté nohy. Postupně přidával na síle přírazů a při každém doražení se ozvalo dívčino zasténání.
Ta nepřestávala ve hraní si s temně rudými bradavkami. Tahala se za ně, jako kdyby chtěla svá plochá ňadra násilím zvětšit.

Vzrušený Franta v zápalu sledování zapomněl držet montérky u pasu a uvolněnou rukou si pohrával s koulemi. Neopatrně se otřel o plot a ten nepříjemně zaskřípal.
Přirážející chlapík ustal ve své činnosti a pátravě pohlédl k plotu.
V zoufalém záchvatu paniky Franta cuknul hlavou a schoval se za prkno
„Co se děje?“ oslovila nespokojeně dívka svého milence.
„Nic, jen se mi něco asi zdálo.“
„Ahá, tak pokračuj,“ roztouženě zavrkala.
„Klekni si na čtyři.“

Frantovi spadnul pořádný balvan ze srdce. Tiše si odfouknul a opatrně nahlédl mezerou. Zíral na vystrčenou prdelku. Roztažená kundička se v celé své dráždivé kráse leskla vlhkou rosou.
Předkloněný šedý vlk zrovna cosi šeptal dívce do ucha a zároveň se snažil trefit ocasem do kundičky. Několikrát jen projel mezi naběhlými pysky, než si ho drobná dívčí ručka nasměrovala přímo do nadržené jeskyňky.
Přidřeplý chlapík tvrdě přirážel proti vyšpulenému zadku, až to hlasitě pleskalo. Mnohem hlasitěji se pojednou projevovala i dívka. Při každém přírazu sténala jako Šarapovová ve finále Wimbledonu. Hlavu měla zvrácenou vzad, protože její copy držel šedý vlk v ruce jako opratě.

Růženě bylo divné, že se Franta dlouho nevrací. Protože byla nejenom zvědavá, ale hlavně měla ráda věci pod palcem, vydala se ho zkontrolovat. Před barákem nestál a okolo lufťákova auta se taky nemotal. Ve chvíli, kdy si už myslela, že zdrhnul do hospody, uslyšela i ona ženské sténání.
Neomylně zamířila kolem špejcharu a spatřila Frantovu shrbenou postavu u plotu sousedícím se Smrčkovým pozemkem. Okamžitě její pohled upoutala třesoucí se bílá zadnice vykukující ze spuštěných montérek.
„Do prdele, proč tam ten dobytek vochcává plot? To se nemůže normálně vychcat na hnojišti?“ pomyslela si znechuceně. „Co si vo nás asi tak lufťáci pomyslí?“

Rozhodla se ho pořádně vytrestat a potichu se přikrádala blíž. Když byla od něho sotva pár kroků, došlo jí, že se zmýlila.
Po chvíli ticha se ozvalo hlasitější ženské pištivé sténání a následně i mužské hekání Zarazila se a chvilku v ní soupeřila zvědavost s odporem.

Šmírující Franta vůbec nevnímal okolí. Upřeně sledoval šedého vlka, jak kropí spermiemi černovlásčiny prohýbající se záda. Sám svíral ptáka pevně v dlani a zuřivě s ní kmital. Právě ve chvíli, kdy se dostal na vrchol blaha a mocnými proudy mrdky skrápěl prkna před sebou, se s ním zakymácel svět.
„Co to tu provádíš, ty prasáku?“ zaječela za ním Růžena jako siréna.
Vrazila mu pořádnou herdu do zad a nádavkem ho přetáhla trsem kopřiv přes nahatý zadek.
Vyděšený Franta ztratil rovnováhu a zavrávoral. Pokusil se zapřít rukou o prkna, ale plot nevydržel nápor skoro metráku živé váhy. Zpráchnivělé dřevěné sloupky se zlomily, některá prkna se s praštěním prolomila a celý plot se složil jako kostičky domina. Přistižený šmírák se svalil přímo do kopřiv, hojně rostoucích podél plotu.
„Kurvááá! Doprdele! Ááááá … to páááálííí,“ hrabal se zoufale ven, jenže montérky spadlé ke kolenům mu v tom bránily.
Na rukou, obličeji a hlavně na požahaném mužství mu naskakovaly bílé pupínky.

Zatímco černovláska se snažila v náhlém záchvatu stydlivosti zakrýt rukama, její milenec bez ostychu vykročil směrem k nadávajícímu Frantovi.
Růžena s otevřenou pusou nejdříve sledovala pohromu, kterou rozpoutala, dokud jí nepadl zrak na sousedův ohon. Pohled na rozhoupané koule a vlhký fialový žalud jí vyvolal mravenčení v podbřišku. Velký, jako banán zahnutý úd v ní vyvolal náhlý nával vzrušení. Nahý lufťák opatrně překročil polámané dříví a podal Frantovi ruku, aby mu pomohl na nohy. Mokré péro mu stále trčelo vpřed, jako kdyby nehodlalo klesnout.

„Díky,“ zachrčel Franta přidušený zvířeným prachem z polámaného ztrouchnivělého dříví a vděčně se chytil podávané pravice
„Není zač, sousede. Já sem nějakej Libor,“ potřásl rukou pevným stiskem chlapík.
„Franta. Sorry za ten plot, a za… no… to…“ mumlal a natahoval spadlé montérky nahoru.
Ještě než však mohl dostat odpověď, sprdnul Růženu.
„Co blbneš? Víš, jak to šíleně pálí?“ mnul si popálené péro přes kalhoty.
„Já blbnu? Ty se tu chováš jako čuně, zboříš sousedům plot a já prej blbnu?“ nedala se Růža a bojovně okolo sebe mávala svazkem kopřiv.
„Nic bych nezbořil, kdyby si do mě nevrazila jako šílená kráva.“
„Kdo je u tebe kráva, ty… ty chlípnej prasáku?“

„Tak to by snad mohlo stačit, sousedé,“ vložil se mezi hádající dvojici Libor. „Plot by se stejně musel zbourat a ta troška vzrušení navíc nezaškodí. Tady o Frantovi jsme stejně věděli už nějakou dobu předtím.
„Počkat! Jak věděli?“ vypadlo z Franty, který si konečně zavázal montérky, ale neustával v drbání bolestivě požahaného rozkroku.
„Všimnul jsem si tě, jak se ten plot zakymácel. Ta fuga mezi prkny byla dost velká. Navíc jedno bylo dole kus ulomené, takže ti bylo vidět koleno. Trošku jsme ti to potom s Hani přihráli,“ vysvětlil pobavený Libor.

Otočil se směrem k Růženě a zcela neskrývaně jí svlékal očima. Nejdříve lačně obhlédl velké kozy nadité v lehké blůzce a rozhoupané Růženiným šermováním s kopřivami, od kterých sklouzl pohledem níže a zálibně zkoumal široké boky.
„Co na mě čučíš?“ nesla nelibě jeho zájem.
Udělal krok blíže k ní a napřáhl pravici, aby se i jí představil, jenže nečekal bojovnou reakci rozparáděné amazonky
„Jedeš, neřáde!“ štěkla a ohnala se kopřivami. Jen taktak stihnul ucuknout. „Strč si tu pazouru někam. Bůhvíco si s ním prováděl.“
„Madam, kromě toho, že jsem se láskyplně věnoval támhleté krasavici, jsem s ní už jen pomáhal Frantovi. Nic špatného jsem s ní určitě neprováděl,“ hrál neviňátko.
„Nejsem žádná madam,“ odfrkla si, ale to oslovení jí pohladilo po duši. „Seš ukecanej jak Palackej. By mě zajímalo, jestli ti jde všechno jako ty řečičky,“ ujelo jí bezděky, když znovu zabloudila pohledem ke klesajícímu mužství.
Mravenčení v podbřišku nabralo na intenzitě. Ať se tvářila jakkoliv odtažitě, zahnutý úd přitahoval její pohled jako magnet.

„Jsem připraven splnit cokoliv, co si madam bude přát,“ poklonil se teatrálně a naznačil smeknutí klobouku.
„Pfff, takových kecálků sem už slyšela a takovýhle už jsem viděla taky plno,“ v rozporu s předchozím odmítnutím podané ruky bleskově drapla rukou a sevřela mezi prsty pokleslý ocas.
„Aahhh, opatrně,“vyhekl ulovený Libor.
„Hééééj, Růženo! Co vyvádíš?“ zaprotestoval Franta, šokovaný tím, co viděl.
„Ty mlč! Varovala sem tě,“ pohrozila mu kopřivami, ale ocas nepustila. „Zatím se jen se seznamuju s tím, co tys celou dobu vočumoval. No nic, konec zábavy, musím jít dovařit oběd.“
Nestoudně naposledy pohladila lufťáka po ocasu a prsty přejela po koulích. Otočila se na patách, pohodila hlavou a ladně kráčela pryč, dráždivě pohupujíc půlkami zadku. Sukně se provokativně vířila jako při nějaké sambě.

„No ty vole, to je ženská!“ zachraptěl fascinovaný Libor. Nedokázal odtrhnout zrak od odplouvající zadnice. Ruku putující k rozkroku zastavil až ve chvíli, když se ozvalo významné zakašlaní doposud mlčící dívčiny.
Oba muži se k ní jako na povel otočili čelem. Stála na dece s mrňavým ručníkem okolo pasu a rukama zkříženýma na drobných prsou.
„Ňákej problém, Hani? Snad bys nežárlila?“ opáčil posměšně Libor.
„Hej! Sousedé, jestli máte chuť, tak vás zvu na oběd. Asi tak za hodinu,“ přerušila počínající spor hulákající Růžena, a aniž počkala na odpověď, pokračovala v odchodu.

„Jdu se opláchnout a něco obléct,“ trhla vzdorně hlavou černovláska.
Sundala zrcadlovky, mile se usmála na Frantu a obrátila k odchodu do baráku. Ukázalo se, že ručník je tak malý, že nedokáže zakrýt její drobnou prdelku. Nyní pro změnu hltal pohledem rýhu mezi rozhoupanými půlkami Franta.
„Ty vole, rákoska,“ zadrhnul se mu hlas.
„To moc ráda nemá. Před ní radši říkej Vietnamka,“ poučil ho Libor.
„Já to vůbec nepoznal, dokud si nesundala ty brejle. To je tvoje žena?“
„Kdepak,“ rozesmál se pobavený lufťák. „Je to jen taková prcinka pro pobavení. Exotika, aby člověk neměl v posteli pořád to stejný, jestli mi rozumíš
„Jak si k ní přišel?“
„Mohl bych ti tvrdit, že je za tím moje osobní kouzlo, ale je to jednodušší. Jenom prachy sousede. Já je mám a můžu si je utrácet za to, co se mi líbí a ona zase peníze potřebuje a může nabídnout to, o co mám já zájem.“
„Jaký to je, píchat rá… Vietnamku,“ dychtil Franta po poznání.
„Normálka. Má jí jako každá jiná. Když jí patřičně naladíš nějakým dárečkem, tak šuká jako divá a když jí nasereš, tak ti holt nedá. Normální ženská.“
„No jo, a když někdo smrdí korunou jako já, tak má holt utrum.“
„Když jsme u těch peněz, kolik by stála tvoje stará?“ šokoval Frantu Libor.
„Jak stála?“
„No prostě na kolik si jí ceníš. Trošku bych vám zlepšil rozpočet. Takovou samici jsem ještě nešukal. Ta živočišnost co z ní sálala, když se po mě ohnala kopřivama, jak mě chytla za ptáka… hmmm…“ zasnil se lufťák.
„Počkej, co je to za blbost. To jako že mi dáš prachy za to, že ze mě uděláš paroháče?“
„Ne. Parohy ti můžu nasadit i zadarmo a ani se to nedozvíš. Jen nabízím férovej obchod. Nemám rád, když po mě jde nasranej manžel. Ber nebo neber.“
„Obchod?“ Ale co Růžena?“
„To už nech na mě. Hele viděl jsem, že vám to zrovna moc neklape a i to jak koukáš po Hani. Pokud máš zájem a dokážeš si jí ukecat, tak ti nebudu bránit. Stejně mě už moc nebaví, protože je čím dál tím víc protivnější. Ber to klidně jako bonus. Vlastně si můžeš zkusit užít za moje peníze,“ uchechtnul se Libor. „Tak kolik by mě teda stála ta tvoje?“
„Já vůbec nevím. Nikdy by mě nenapadlo prodat starou. Možná jen když se při pivu plácalo, že někdo vymění babu na dovolený v Egyptě za pár velbloudů.“
„Velbloud je tak za sto litrů, jen bude nějakou dobu trvat, než ho seženu.“
„Ty vole, jen to ne! Kdo by se vo tu mrchu staral,“ zděsil se Franta.
Částka mu však vyrazila dech a představa mladé vietnamky taky nebyla k zahození.
„Hele, tak si to rozmysli a dáš mi vědět, až dojdeme s Hankou na oběd. Ok?“
„Tak jo, ale co řeknu Růže?“
„Nic, co bys jí vykládal? Nemusí přeci o všem vědět.“
„Jó, tak to jí neznáš. Ta mě má prokouklýho. Vždycky čuje průser dřív, než ho ještě provedu,“ vrtěl nesouhlasně Franta, ale kolečka v hlavě mu šrotovaly naplno

Dobře naložený Libor si vesele pohvizdoval a vstoupil do baráku právě ve chvíli, kdy se z koupelny ozývalo vzteklé nadávání.
„Zasraná barabizna! Do píči! Tady snad nic nefunguje pořádně, kurva fix,“ ulevovala si Vietnamka jadrnou češtinou.
„Stalo se něco, Hani?“ nakouknul opatrně do koupelny.
„Jo stalo! Voda je chvíli studená a hned zase vařící. Málem jsem se opařila.“
„No jo, není to žádný zázrak, nejspíš zlobí kotel.“
„K čemu ti vlastně bude takováhle ruina?“
„Investice do budoucna.“
„Investice? Podle mě je tohle lepší zbourat než opravovat.“ hulákala dívka zpod sprchy.
„To máš sice pravdu, ale vtip je v tom, že ten pozemek co k tomu patří, brzo nabude na hodnotě.“
„Tady? Vždyť je to tu prdel světa. Není tu vůbec nic.“
„Není, ale bude. Brzo se tu začnou dít věci.“
„Jó? A jak ty to víš?“
„Děvče, kdy už konečně pochopíš, že informace a kontakty jsou největší kapitál,“ povzdychnul si Libor. „Na ministerstvu si totiž vrabci štěbetali o tom, že tu brzo bude schválený nový územní plán a já mám někoho vděčného přímo u pramene.“
„Jasně, vobyčejnej člověk prostě nemá šanci. Pánbůh vždycky sere na větší hromadu vychcanejm prachatejm páprdům.“
„Klídek. Když se budeš vztekat, nadělají se ti vrásky na tom tvým hezkým ksichtíku a pak nebudeš moct okouzlovat páprdy jako já,“ nenechal se rozhodit Libor.

„Hele, já nejsem nějaká kurva!“ ohradila se Hana. „Jenomže mě študování na vejšce něco stojí a jak ty furt tvrdíš, obchod je byznys. Já mám něco, po čem ty jedeš, tak proč bych si nemohla trošku přilepšit?“ významně si projela několikrát rukou v rozkroku. „Škrábnout pár zlaťáků pro sebe a navíc si užít, když mě sex baví?“
„Naprosto v pořádku, každej máme svoje zájmy.“
„Tvůj další zájem teď bude ta vypasená selka, co?“ neodpustila si jízlivý výpad. „Seš z ní úplně hotovej, z almary.“
„Ale no ták, snad bys nežárlila? Je to hezká ženská krev a mlíko.“
„Spíš sádlo a mlíko. Vemena má teda pořádný, to se musí nechat, ale prdel má jako kobyla,“ neustávala v posměšcích, zatímco si provokativně omývala rozkrok.
„Sice má pár kilo navíc, ale to neznamená, že nemá svoje kouzlo.“
„Těch párů bude asi víc jak deset.“
„Kilčo sem, kilčo tam, každá máte svoje přednosti a já rád poznávám nové věci. Jestli si to nechceš sama udělat, tak klidně můžeš přestat s tím předváděním, protože já musím pošetřit síly na později.“
„Jak myslíš, neubude,“ přestala dívka s masturbováním.
„Doufám, že návštěva proběhne v klidu a nebudeš dělat potíže.
„Nemusíš mít strach. Ještě by mě ta tvoje selka mohla přetáhnout kopřivou jako toho chudáka,“ ukončila uraženě debatu odmítnutá Hana.

Navigace v seriáluNoví sousedé 2 >>

Autor

4.9 55 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Hezky se to rozjíždí…. A Libor to má na háku. Dá/nedá, neřeší. Ono to nějak dopadne 🙂

alfasamec

Nejväčšie negatívum tohoto dielu bolo to, že skončil…

Gourmet

Moc jsem se pobavil. Díky. Mě se vždy líbily šikmooké holky, proto jsem létal do Thajska v době, kdy byl svět ještě normální 😩

Tomas

Super uvod. Tesim sa na dalsi diel! Zaujimavy a vzrusujuci uvod.

Marťas

Pecka úvod. Povídka srší vtipem a humorem. Růžena a Franta jsou klasická dvojice po aspoň 30 letech manželství. Hodně jsem se pobavil vtipným seznamenim. Těším se na pokračování 👍

Talmann

Výborně a originálně sepsané. Palec nahoru!

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x