Povídky od hostinského stolu 02 – Stopařka

Toto je 2 díl z 8 v seriálu Povídky od hostinského stolu

Venku se zatáhlo, začalo drobně pršet a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou.
Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda čistil sklenice a bedlivě sledoval, jestli všichni mají nalito. V čele stolu seděl hranatý, prošedivělý Honza Kaláb.
„Tak dnes je na řadě Bořek,“ spustil a ulízl si pěny ze sklenice.

Bořek, v partě jeden z nejmladších, se pohodlně usadil a zamyslel se.
„No, to co budu vyprávět, se stalo, když jsem dělal v servisu a je to už pěkných pár roků. Začalo to blbě, už od rána. Nejprve si na mě vylil zlost šéf. Potom volali zákazníci, že potřebují okamžitě zásah servisního technika. Tak jim říkám, – pošlete žádost a jak to půjde, tak přijedu. Dnes musím do Ostravy.“
Během deseti minut přiletěl šéf, rudý jako krocan a proč nevyjedu na opravu, když volali.
„Poslal jste mě do Ostravy, nemůžu být na dvou místech,“ ohradil jsem se.
„Ostrava počká,“ rozhodl.
Tak jsem sebral fidlátka a jel.

Přijedu tam, mašina totálně rozhašená, protože místní kutilové se ji pokoušeli opravit. Zamrzl jsem tam až do šesti a ještě to vypadalo tak na dva dny. Po šesté jsem vyjel k domovu, s náladou pod psa. Zhruba v polovině cesty navigace ukazovala uzavřenou silnici a objížďku doprava, po osmi stech metrech. Najednou od kraje vyskočila postava nějaké dívky a začala poskakovat po silnici. S kvílením zablokovaných brzd jsem zastavil. Přiběhla k okýnku a prý, jestli jedu do města.
„Mohla jsi to mít komfortnější, v sanitce,“ zavrčel jsem, „tak, tak, že jsem zastavil.“
Nafoukla se a prý odkdy si tykáme.
„Jestli chceš, tak si nastup, nemám čas na dohadování.“
Nafučeně obešla vůz a sedla si na sedadlo spolujezdce. Zatím co se připoutávala, jsme dorazili k objížďce. Ona zápasila se zámkem popruhu a nedávala pozor, co se děje venku. Odbočil jsem dle navigace doprava a po takové místní silničce jsem jel lesem. Vyhlédla ven a zakvílela:
„Kam to jedete? To není do města.“

Napasovala se až na dveře, ve snaze být ode mne co nejdále a třesoucím hlasem prosila, ať ji nechám, neubližuji ji, že ji zkazím život. Měl jsem toho dost. Zastavil jsem, ona byla na omdlení a řekl jsem jí, že už toho cirkusu mám dost, že blbne jako hysterka. Kdyby se nemontovala s pásem, tak by viděla ceduli: Objížďka. A když nevěří, ať se podívá na navigaci, že to na ní uvidí.
Sedla si normálně, červená jako rak, koukla na navigaci a začala se omlouvat.
Rozjel jsem se a ona se najednou rozpovídala. Vyzvídala, zda tudy jedu náhodou, nebo častěji. Ubezpečil jsem ji, že náhodou, ale dík rozdělané práci, ještě asi po dva dny budu tudy jezdit.
Zastavil jsem jí ve městě jak chtěla a když vystupovala poprosila, jestli bych ji nevzal zítra domů, že by musela čekat přes hodinu na autobus.
Zajel jsem domů, pomyslel jsem si o ní že je káča pitomá, najedl se a šel spát.

Druhý den, když jsem šel večer k autu, už u něho stepovala. Nasedli jsme, rozjeli a pak jsem se zeptal:
„Jak ti mám říkat?“
„ Já jsem Věra a ty?“
„Bořek,“ povídám, „ale nejedu dnes hned do města, musím se stavit na večeři, ještě jsem od rána nic nejedl.“
Zajel jsem k motorestu, usadili jsme se u stolu, pingl donesl jídelní lístky a já začal studoval, co si dát k jídlu.
Zvedl jsem hlavu od lístku a vidím, že Věra odložila lístek a kouká do blba.
„Vybrala sis?“ zeptal jsem se a ona, že nebude. „Jestli nemáš sebou peníze, tak si klidně vyber,“ řekl jsem, ale kroutila se že to
nejde.
„Vyber si a basta,“ houkl jsem na ni.
Zčervenala a začala studovat lístek. Přiběhl pingl a prý co jste si vybrali a co k pití.
„Máte nealko pivo?“ zeptal jsem se.
„Samozřejmě, tak jedno pivečko a slečna si dá?“
„Kolu,“ špitla Věra.
„A co to bude za jídlo?“ zvídal dál. Věra si dala palačinky, já guláš.
Dali jsme se do jídla, rozvykládali jsme se. Najednou vidím, jak se venku zablesklo a začalo pršet, jako když obrátíš kbelík. No jo, co teď, jak dlouho to bude trvat?
Tak Věře povídám:
„Holka, nedá se nic dělat, jdu se zeptat, jestli mají něco volného na přespání.“
Šel jsem do recepce a objednal dva pokoje. Nebyl s tím problém, měli prázdno. Vrátil jsem se do jídelny, zaplatil a Věře stroze oznámil, že se nedá se nic dělat, takže mažeme spát.

Šla neochotně za mnou a pak rozčileně spustila:
„Já s tebou spát nebudu, nejsem žádná děvka.“
Ušklíbl jsem se a rýpnul si:
„Spletla sis písmeno, říká se dívka. A spát nebudeš se mnou, ale ve svým pokoji. Stačí?“
Celá zrudlá šinula se za mnou. Odemkl jsem její pokoj, vrazil jí klíč a řekl: „Dobrou noc.“
Vlezl jsem do svého pokoje, který byl hned vedle a začal si rovnat věci, když někdo zaťukal na dveře. Otevřu, nikde nikdo. Blbý fóry, pomyslel jsem si, když tu se ozvalo nové zaťukání. Z pootevřených dveří od koupelny vykoukla Věřina rozesmátá tvář.
„Máme společnou koupelnu,“ oznamovala.
„Dobře, beru na vědomí. Když budeš v koupelně, tak mě to oznam, ať tě nechtěně nepřepadnu.“
Zmizela, já se odstrojil, zhasl a zalezl do postele. Venku se čerti honili, od blesků bylo světlo málem jako ve dne a já pomalu usínal. Za nějakou dobu, nevím za jak dlouho, se Věra ťukáním dobývala ke mně.
„Copak se zase děje?“ tázal jsem se.
„Nemůžu tam spát,“ řesoucím hláskem si stěžovala. „Já se bouřky bojím.“
„Tak to ti neporadím, se mnou spát nechceš, tak nevím.“
„Nezneužiješ mě?“ plačtivě sondovala.
„To bys mi musela říci, jak se to dělá, protože v tomhle nemám praxi.“
„Můžu?“ prosila.
„Tak pojď, co mám s tebou dělat,“ vzdychl jsem si.
Nastěhovala se na druhý kraj postele, málem spadla s ní dolů a ještě k tomu oblečená, akorát boty si sundala.
„Ty budeš spát oblečená? Jsi normální?“
„Přece s tebou nebudu spát svlečená,“ namítla.
„Nebudeš spát se mnou, ale vedle mne, to je rozdíl.“
Viděl jsem že se jí do spaní moc nechce a má ukecanou náladu. Najednou mi nařídila: „Otoč se ke mně zády!“
„No prosím, žádný problém,“ otočil jsem se a koukal do zrcadla. Stála zády k oknu a neuvědomila si že blesky místnost docela slušně osvětlují. Svlékala se a já pozoroval, že má velice pěknou postavičku. Ňadra, asi tak dvojky, pěkně napasované v podprsence a dole krajkové bílé kalhotky. Zalezla pod deku, a vydechla:
„Už je to, můžeš se otočit.“

Lehl jsem si na záda a čekal zvědavě, co se jí bude v makovici honit. Po chvíli našla moji ruku, chytla se jí a zašeptala:
„Můžu?“
Nic jsem neříkal a Věra mi při každém zablesknutí stiskla ruku. Po chvíli, když viděla že to nezabírá, začala hladit moji paži. „Tak se mě zdá,“ řekl jsem, „že mě tady nějaká ženská svádí, nevíš kdo to je?“
Ucukla, trochu strnula a pak se tiše zeptala:
„Můžu k tobě blíž? Já se sama bojím.“
„Když ti to pomůže, tak pojď,“ rozhodl jsem.
Jako ještěrka se ke mně připlazila a napasovala se z boku.
„Tak když už spíš s chlapem, tak bys mi měla vysvětlit, jak se dělá to zneužívání,“ zažertpval jsem.

Chvíli byla v klidu, dokonce i potichu, ale pak se najednou posunula výš a přisála se mi na ústa. Když musela nabrat dech, zvědavě jsem se zeptal:
„Tak to je to zneužívání?“
„Ty fakt seš furt tak protivný. Nechceš, abych ti dala kolkovanou žádost?“
Pootočil jsem se, vzal ji do náruče a zašeptal:
„Tak tu pusu beru jako žádost, platí?“
Přitiskla se ke mně jako pijavice, přisála se na ústa, podprsenkou mě škrábala na hrudníku, a začala se rozčilením klepat. Potichu a rozpačitě zašeptala:
„Můžu se spolehnout, že budeš opatrný? Já to ještě nedělala.“
„No nazdar,“ pomyslel jsem si, „to bude dobývání.“

No, cuknout jsem nechtěl, ani už nemohl. Kupodivu byla tak nažhavená na milování, že vůbec neprotestovala, když jsem ji rozepnul a stáhl podprsenku. Líbal jsem ji, otírali jsem se tvářemi, a rukou jemně hladil ňadra, která to ještě nezažila. Pomalu jsem ji líbal po krku a s polibky sjížděl k ňadrům. Lehla si na záda, vzrušením trhaně dýchala a hladila mě po vlasech.
Krouživě jsem líbal ňadro a stoupal k růžovým bradavkám, zatím co druhou rukou jsem masíroval jemně druhé ňadro.Cítil jsem jak tuhne a bradavky už byly viditelně nalité vášní. Přisál jsem se ústy na jednu a rukou masíroval druhou. Věra se rukama křečovitě držela mých vlasů, prudce vydechovala a najednou z ní vylezlo jakési kníknutí. Celá se vzepjala a chtěla mi urvat skalp. Hezkých pár minut jsem ji musel uklidňovat, slíbávat potůčky z očí, nechat se líbat mokrým obličejem.
Stulil jsem se u bříška, mazlil jsem se a hladil pupík a postupně se s hlazením přesouval nad klín. Opatrně jsem chytil lem kalhotek a začal je jemně stahovat dolů. Nazvedla boky a já stáhl kalhotky s nožek. Držela je stisknuté u sebe a vzrušením lapala po dechu.
Pokračoval jsem v líbání hladkého pahorku, mazlil se s ním celou tváří a rukou se snažil otevřít nožky. Neochotně, po kouskách povolovala, pak se najednou posadila, chytila mojí hlavu a třesoucím hláskem prosila:
„Buď prosím opatrný, já se bojím.“
„Lehni si, zavři oči, uvolni se a neboj se,“ uklidňoval jsem ji.

Lehla si a už bez odporu rozevřela doširoka nožky. Začal jsem rukou sjíždět přes klín, mazlil se s lasturkou, která se vzrušením uvolňovala a sjížděl tělem do klína.
Přiznávám, vidět krásný mladý dívčí klín, který na mne vášnivě čeká, – to mě prostě nažhavilo, jak vlákno v žárovce. Zabořil jsem obličej do lasturky, opojen dívčí vůní, krásnou vlhkostí a těsností. Jazykem jsem rejdil po celé štěrbince, jemně vsouval jazyk na začátek jeskyňky a nadšeně pozoroval, jak v reakci na moje laskání sebou Věrka cukala. Posunul jsem se navrch lasturky, vzal do úst ten kousek ve kterém se ukrýval její kamarád, mnul jej jemně rty a šimral jazykem. Přesto, že byla nezkušená, vybuchla náhle a prudce, v divokém vyvrcholení. Zajíkavě dýchala, tiše sténala a snažila se nacpat mi celý klín do tváře. Prsty zaťaté do prostěradla se napínaly v křeči, když jsem vzrušeně nasadil žulově tvrdého načínáčka na okraj rozpálené pizdičky a krátkými rychlými přírazy se dobýval dovnitř. Byla mokrá a krásně těsná. Věrka se snažila uhýbat v předtuše bolesti, ale nepřestal jsem, dokud jsem v ní nebyl až na doraz. Na chvíli jsem přerušil přírazy a dopřál ji chvíli na vzpamatování.
Oddechl jsem si, protože se nerad dívám, jak někdo trpí. Kupodivu to vzala docela sportovně, Kromě dechu a slabého úpění, to prošlo docela hladce.
Nahnul jsem se nad ní, slíbával slzičky, líbal vlhké tváře a šeptal: „Jsi nekrásnější a nejhodnější dívka, kterou jsem poznal. A taky hrdinka. Bolelo to moc?“
„Dost,“ řekla, „ale teď to přestalo. Jenom cítím, že mám něco v půlce břicha.“
„Zkusíme to dál, nebo si chceš odpočinout?“ zeptal jsem se.
„Pokračuj, ať je to v jednom, ale buď opatrný!“
Začal jsem ji pomalu protahovat jeskyňku a ve Věřině tváři bylo vidět, že každý pohyb je provázen bolestí. „Nedá se nic dělat,“ řekl jsem si a zrychlil přírazy.

Věra tiše chvílemi zasténala, ale bylo vidět že se začíná vzrušovat. Jeskyňka se začala uvolňovala a Věra se neuměle snažila jít mi lasturkou naproti.
Po chvíli již měla hlavu zvrácenou ve vlně vzrušení, nožkama mě kopala a prudce vydechovala. Hlavu mě tiskla v objetí na svoji mokrou tvářičku a naléhavě šeptala: „Prosím tě, jenom buď opatrný!“
Cítil jsem, že se blížím do finále. Na poslední chvíli jsem z ní vyjel a zachytil do kapesníku celou vydatnou porci, smíšenou s pannenskou krví. Otřel jsem z chlácholinky krvavé šmouhy, pokryl ji polibky a přitulil jsem se k Věrce. Vzal jsem ji do náruče, líbal ji, lechtal jazykem v ústech a rukou se mazlil s ňadry. Uvolněně ležela a její dech se pomalu uklidňoval.
S měkkostí v hlase zašeptala:
„Zítra budu chodit, jako by mě někdo přeřízl.“
„A nepřeřízl?“ zeptal jsem se a oba jsme vybuchli smíchy.
Zasněně vzdychla:
„Byla to taková krása, že na to do smrti nezapomenu.“
Obrátila se ke mně, přitiskla se ňadry na hruď a s obavou se zeptala:
„Budeš se mnou chodit?“
Políbil jsem ji a konejšivě řekl:
„Přece se nezbavím takové krásné a milé Věrušky. Nebo si myslíš, že mám kočku na každém prstu?“
Zavrtala se mi do náručí a prohlásila, že se jí chce spát.
„Žádné takové drahoušku,“ přísně jsem zavelel, „hajdy do koupelny.“
Vrátila se rozehřátá do postele, a už ji nenapadlo něco si na sebe obléci. Osprchoval jsem se, zalehl vedle ní, zabalil do náruče a zavelel: „Teď můžeme spát.“

Ráno jsme se probudili, když budík v mém mobilu vyřvával na celé kolo. Věrka seděla na posteli, přehozenou deku přes sebe a meditovala:
„Mě se nikam nechce. Nejraději bych tady zůstala.“
„Fakt?“ zeptal jsem se „a to tě doma nebudou postrádat?“
„Máme s kámoškama podnájem,“ rozvykládala se. „Staráme se každá o sebe, budou myslet, že jsem odjela domů.“
„Fajn,“ řekl jsem, „tak já pokoje neodhlásím.“
Sebrali jsme se, dole nasnídali a jeli pracovat.

Hostinský si vyžádal přerušil vyprávění a šel natočit další várku piv. Vrátil se s věncem půllitrů, spravedlivě své štamgasty podělil a Břeťa mohl pokračovat.

Věře jsem dal rezervní klíčky, aby nemusela stát večer před autem. Když mi padla a já šel k autu, mrkala na mě světly. Nasedl jsem a byl zavalen polibky, jako by mě týden neviděla. Zajel jsem k motorestu, navečeřeli jsme se, dali si skleničku vína a šli nahoru.
„Měla bys trochu zválet vedle postel, aby to vypadalo, žes tam spala.“
Odhrnul jsem deku mojí postele a viděl, že je čerstvě povlečená.
„Tak se Věruško nenamáhej, pokojská to už zjistila.“
Chudák Věrka byla červená až na paty. Pak jsme se na posteli váleli, kočkovali, z žertu se jako rvali. Věrka se snažila, kde mohla mě kousnout a já zase hledal, kde je lechtivější a lechtáním ji to oplácel. Nakonec udýchaní jsme skončili v náručí a líbali se, jako bychom se neviděli snad rok. Já při líbání Věrku odstrojoval, což mi oplácela rozepínáním a stahováním košile.
Když jsem zdolal poslední překážku, kalhotky, vrhla se Věrka na svlékání mých kalhot. Teda až do té doby, než se před ní vztyčilo podrážděně moje veličenstvo.
Zaraženě na něj hleděla a nejistým hláskem se zeptala:
„Snad nechceš tvrdit, že jsem toto měla v břichu?“
„Ale ne Věruško, tam byl Ferda Mravenec, práce všeho druhu,“ dělal jsem si s ní srandu.
Vyprskla smíchy: „To je dobrý, budu mu říkat Ferda.“

Ferda se zatím mírně položil, když viděl, že nebude mít hned práci a Věrka na něj zvědavě sáhla.
„Jů, ten je tlustý,“ začala chvějícím hláskem meditovat. „Smím mu dát pusinku?“
„Samozřejmě miláčku, ale opatrně, ať na tebe nevyskočí.“
Opatrně se k němu sklonila, zvedla ho a já zatáhl svaly. Ferda se napřímil a Věrka s kvikotem přistála metr od něho. Přitáhl jsem ji k sobě a začal líbat obličejíček a ústa. Mazlili jsme se, vzrušeně dýchali, ona hladila ručkou Ferdu a já se staral o ňadra, aby jim nebylo smutno. Viděl jsem jí na očích, že není daleko od vyvrcholení. Trhaně dýchala a jakoby v křeči, se ke mně tiskla. Položil jsem se na záda a převalil ji na sebe. Ležela na mě, ňadra zapasovaná na hrudi, nožky doširoka roztažené. Klekla si, narovnala a já se odspodu díval, jak nade mnou trčí krásně vzrušená ňadra. Vsunul jsem odspodu ruku do klína, zavrtal se prstem do lasturky a začal dráždit kamaráda.
Klečela mírně zvednutá, tělo vypjaté a hlavu se zavřenýma očima mírně zvrácenou dozadu. Po chvíli prudce vydechla, silou se přitlačila na ruku a tělo se třáslo v záchvatech vzrušení. Chytil jsem zadeček, pozvedl a rukou nasměroval Ferdu na jeskyňku. Dovnitř to šlo ještě ztuha a navíc se ještě dírka stahovala, v křečích vyvrcholení. Vzal jsem ji za boky a zatlačil ji dolů na Ferdu. Svou pánví jsem pomáhal proti ní a Ferda, prohýbajíc se, zajel do dírky. Zachroptěla, přitiskla se ještě víc a začala mě prudce líbat. Nelenil jsem a prudkými přírazy začal útočit na jeskyňku. Věrka vzrušeně dýchala a začala přirážet na Ferdu. Po chvíli jsme se už natolik shodli, že jsme se vášnivě zmítali v objetí.

Konec přišel v době, kdy se Věrka už vůbec nekontrolovala. I když jsem Ferdu včas odklidil do bezpečné vzdálenosti, aby se mohl vyprázdnit, poskakovala dál nade mnou a vyrážela ze sebe nekontrolované vzdechy. Pak se pomalu začala uklidňovat, díky mým polibkům a hlazení. Teď mi ležela na hrudi bezvládná, akorát klín se v opožděné křeči občas pohnul. Slastně při tom šeptala: „To je tak krásné, holky nelhaly. A já jim nevěřila.“
No a jak to bylo dál? Přiznávám, že jsme se milovali téměř celou noc a usnuli jsme až k ránu.
„No a co bylo dál?“ zeptal se zvědavě Honza.
Bořek se usmál: „Dál nebylo nic. Oprava byla dokončena a ona už se tam taky neobjevila. Takže to bylo pouze takové nečekané, krásné dobrodružství.

Navigace v seriálu<< Povídky od hostinského stolu 01 – VýbuchPovídky od hostinského stolu 03 – Zájezd >>
5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Zajímavé je jak průběžně vyšilovala a bála se aby ji náhodou neznásilnil a pak si o to sama řekne, ale byla to jen epizodka bez dalšího pokračování což je škoda.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x