Povídky od hostinského stolu 07

Toto je 7 díl z 8 v seriálu Povídky od hostinského stolu

Páteční večer nesměle pokukoval do zaprášených oken vesnické hospody. Hostinský Šmalda se vrátil ze sklepa, kde narazil nový sud. Odborně roztočil pivo do sklenic a po očku pozoroval stůl stálých hostí, aby mu neunikl začátek dnešního vyprávění.
Honza Kaláb upil piva a zamyslel se: „Tak teď nevím, už je to na mě, nebo jsem někoho vynechal?“
„Karel ještě nevyprávěl,“ spustil hned škodolibě Jirka.

Ten pokrčil rameny:
„Počítal jsem s tím.“
Napil se a začal:
„Tak vám jednou, je to hezkejch pár roků zpátky, v létě, v srpnu, zavolal starej, že mám jet do nějaký prdelovic lhoty podívat se na hoblovku, prý přestala fungovat. Mám prý obhlídnout, co tomu je a navrhnout opravu. Prskal jsem, dovolená v čudu a já někde v nějaký prdeli. No, nedalo se nic dělat, sedl jsem do servisního vozu a vyrazil.

Silnička se kroutila mezi lesy, úzká že dva vozy měly co dělat, aby se vedle sebe protáhly. Přijedu tam, bylo to nějaký družstvo a vedle měli přistavěnu poměrně velkou tovární halu. Tak jsem se ohlásil na vedení a ten jejich šéf mě hned táhl do haly. Prý na opravu čekají jako na boží smilování.
Přijdu tam, hoblovka byla vyblejskaná jako nová, tak se podívám na štítek a ona to byla prababička z padesátejch let.
No nazdar, pomyslel jsem si. Na to náhradní díly neseženeme ani za boha. Tak jsem začal toho šéfíka zpovídat.
„Poslechněte šéfe, co teda máte tady s babičkou za problém?“
„Jakou babičkou?“ nechápal, „jo, vy myslíte hoblovku? Tak něco se stalo s elektřinou, bouchlo to a smrdí to tam po spálenině.“
„Tak mě tam zaveďte,“ povzdechl jsem si a nechal se vést do vedlejšího kutlochu.
Smrděla tam spálená izolace, tak jsem otevřel rozvaděč a zkoprněl. Stykače padesát let starý a původní svazky drátů rozpáraný a cik cak roztahaný po rozvaděči.
„Který všeuměl vám to tak zřídil?“ zeptal jsem se.
„To opravoval náš údržbář Radek, on umí spravit motorku nebo i televizor,“ pochlubil se.
„Radku, poď sem!“ zařval do haly.

Přišel vyčouhlý mládenec, vlasy snad po pás a prý co se děje.
„Tady pán od firmy se tě chce na tu hoblovku zeptat,“ honem ho odpálkoval na mě. Povídám:
„Dělal jste tady úpravy, máte to zakreslené do výkresů?“
„Myslíte do těch kresbiček? Na ty já seru, já mám intuici,“ pochlubil se a se slovem intuice se doslova pomazlil. A mě málem omývali.
„Máte alespoň nějakou výkresovou dokumentaci,“ poprosil jsem je.

Chvíli hrabali v bordelu v rohu a pak donesli zaprášený šanon. Otevřu a ona to byla opravdu kompletní dokumentace, ještě převázaná páskou a s protokolem o předání. Prostě na ni od spuštění hoblovky nikdo nemák.
„Tak vážení, já odpojím kabely od svorkovnice, vy odšroubujete rozvaděč, naložíte ho na auto a odvezete k nám do servisu. Já pak odvezu dokumentaci k projektantovi a ten to překreslí na nové stykače. Tyto se už padesát let nevyrábí,“ dirigoval jsem je.
Viděl jsem, jak znejistěli.
„Nebo je v tom nějaký problém?“ zeptal jsem se.
Byl a velký. Ten jejich specialista všeuměl, spodek rozvaděče i s kotvícími šrouby zalil deseticentimetrovou vrstvou betonu. Vzal jsem dokumentaci a zavolal na podnik, ať si rozhodnou co dál. Starej prý, ať mu předám místního šéfa.

Dosti dlouho se dohadovali, pak mně zase starého předal a dostal jsem instrukce. Prý mám zůstat, dostanu ubytování a mám překreslit dokumentaci do stavu, aby to mohl náš montér na místě překopat. Pak se to dá projektantovi a on to překreslí na oficiální výkresy.
„Tak to jste mě dojal, šéfe,“ řekl jsem mu, „jste si vědomý, že to je práce na měsíc?“
Prý jo, že to mám brát jako dovolenou.
Karel dopil zbytek piva a Šmalda se hned chopil sklenic a šel natočit další.

„Kecáš tady hodnou chvíli, ale jestli ta hoblovka je tvůj erotický příběh, tak ti asi nakopeme do prdele,“ povzdechl si Honza.
„Neboj, dočkej času Honzíčku,“ zasmál se Karel, „toto je jenom úvod, abyste věděli, proč jsem tam zkejsnul.“
Pivo bylo opět na stole, tak se Karel vrátil k vyprávění:

„Ubytování zajistili v pěkném domku na okraji vesnice. Prý tam bydleli lufťáci. Pokoj s dvojlůžkem, skříň, stůl, vedle koupelna a hlavně samostatný vchod. Tak jsem se nastěhoval a vybalil věci. Stravu mi prý zajistí paní domácí.
Byla to vdova, tak zhruba v mých letech. Zahnala mě do kuchyně, prý se mám naobědvat. Seděla tam s námi i její dcera, hubená osmnáctka s prsama, který myslím nosila jen občas. Po obědě jsem se zašil k sobě, vytáhl noťas, tiskárničku a dal se do roboty.

Druhý den, byla to sobota, přišla domácí, jestli se nechci podívat do lesa na houby, že mě provede. Tak jsem souhlasil. Mladé se nechtělo, zůstala doma, a tak jsme si to hasili sami. Kecali jsme o všem možném, najednou se zastavila a povídá:
„Já jsem Věra, a jak tobě říkají?“
Trochu mě to překvapilo, ale pak jsem přiznal, že jsem Karel.
„Ale tykání se musí zpečetit polibkem,“ prohlásila a našpulila ústa. Opatrně, aby si něco nemyslela, jsem ji políbil, ale najednou mě chytila kolem krku, celá se roztřásla a přisála se. Povolila po chvíli a zčervenalá se omlouvala, že od manželovy smrti chlapa neměla, takže ji to najednou vzalo.
„Tobě to schází, že?“ zeptal jsem se.
„A jak,“ povzdechla si, „někdy nemůžu ani usnout.“

Tak jsem ji přitiskl, vklouzl rukou pod halenku a hrál si s kozičkami. Když jsem viděl, že začíná lapat po dechu, natočil jsem ji ke stromu, aby se chytila, vyhrnul jí sukni a stáhl kalhotky. Křečovitě na mě vystrkovala škatulku a potom doslova zaúpěla:
„Tak pojď!“
No, tak jsem tam zajel. Byla mokrá, po každém přírazu hekla a bylo vidět, že se zase dopracovává na vrchol. Stáhla dírku, skučela jak meluzína a začala přirážet, až mlaskalo. Měl jsem co dělat, abych se udržel a nevykropil jí kapličku.
Potom jsme nasbírali nějaké houby, aby se neřeklo.

A já pak, vždy navečer, když už mladá zalezla do svého pokoje, se opatrně vplížil k Věře a napravoval to, co jí tak dlouho scházelo.“
Karel se napil, podíval se na ostatní a vyslovil to podstatné:
„Chtělo by to nějakýho ruma, co říkáte?“
Hostinský se ochotně zvedl a začal nalévat čtvrtky. Roznesl je a usadil se u stolu. Nestačil se ani pořádně uvelebit, když se otevřely dveře a dovnitř vklouzla asi tak dvanáctiletá dívenka se džbánem.
Šmalda s povzdechem zase vstal a vlídně děvčátko oslovil:
„Copak Vendulko, tatínkovi se nechce do hospody?“
Pokrčila rameny a postavila džbán na stůl. Hostinský naplnil džbán, vzal od děvčete peníze a napomenul ji:
„Protože tě znám, tak jsem ti to pivo nalil, ale správně by si měl přijít tatínek.“
Špitla potichu:
„Děkuji, na shledanou,“ a zmizela za dveřmi.
Hostinský se s povzdechem usadil na židli:
„Ten její fotr je tak shnilý, že mu snad doma i prdel musí utírat.“

Karel se napil a pokračoval ve vyprávění:
„Tak po týdnu jsem si všimnul, že mladá se na mě nějak zálibně kouká a začíná provokovat. To jsme seděli u snídaně, sedla si proti mně, nohy zkřížila na lavici a já čučel, jak se jí v našponovaných kalhotkách rýsuje zaříznutá frnda a zpod lemu koukají chloupky. Měl jsem co dělat, abych pil kafe. Věra si toho taky všimla a zpucovala ji, že se u stolu tak nesedí. Mladá jen vzdorně pohodila hlavou a beze slova odešla k sobě do pokojíku.

Pár dnů nato byla Věra v práci a mladá se objevila u mě, prý co to dělám. Tak jsem jí to vysvětloval a ona se usadila proti mně na křesle a zase zkřížila nohy. Kouknul jsem se a jenom polknul naprázdno. Ta potvora tam seděla bez kalhotek a na mě vystrkovala krásnou napaprčenou buchtičku.
„Líbí se ti?“ zeptala se mazlivým hláskem, „mám ji hezčí než mamka?“
Zarazil jsem se:
„Prosím tě, jak jsi na toto přišla? Copak já prohlížím ženám rozkroky?“
„Koukala jsem se na vás, víš?“ odpověděla.
„Jenže, uvaž kolik je roků tobě a kolik mně a najdi si někoho mladšího,“ protestoval jsem.
Vstala a sedla si mi na klín:
„Nechci nikoho mladšího, chci tebe,“ prohlásila a přitiskla se do klína.
Můj ogar už nevydržel takové lísání a začal se stavět. Ucítila to, pozvedla se a rukou přes něj přejela. A ten rošťák chtěl rozervat kalhoty.

„Máma přijde a roztrhne nás oba jako hada,“ vymlouval jsem se.
„Nepřijde,“ prohlásila, „dělá do dvou.“
Znovu se zavrtěla na klíně a já to nevydržel. Stáhl jsem jí triko a hladově se přisál na drobná, ale pěkně stavěná prsa. Vyšponovala hruď a se zakloněnou hlavou se nechala líbat na růžových hrotech. Ruka mě už svrběla očekáváním, tak jsem zajel do rozkroku a projížděl mladičkou buchtičku. Cítil jsem, jak na klíně popojela a rozevřela nohy do široka. Byla dole stále vlhčí a já jí dráždil frajtříka tak dlouho, až vypěnila a málem spadla na zem.
„Tak, moje drahá,“ zarazil jsem mazlení,“ to snad pro dnešek stačí.“
„Blázníš?“ vyjela na mě, „tak mě rozvášníš a potom chceš utéct? Tak to teda ne, chci to celý a hned. Jak to děláš s mamkou.“
„Měj prosím tě rozum,“ protestoval jsem, „přijel jsem opravovat hoblovku, ne hoblovat dvě ženské.“

Nafučená se pomalu šourala ke dveřím, pak se sklonila, rozkročila a vystrčila na mě zadek. Můj klacek ten pohled nevydržel a rval mi zip u kalhot.
„Tak pojď, ale budeš toho potom litovat,“ povzdechl jsem si a rozepnul zip.
Ještě v předklonu pootočila hlavu, a když viděla kládu toporně trčící z kalhot, překvapeně vydechla:
„Ty brďo, tohle do mě chceš narvat?“
„Pokud nechceš, tak nemusíš, přemlouváš ty mě,“ upozornil jsem ji.
Byla už tak rozvášněná, že vylítla, pověsila se mi kolem krku a prý co má dělat.

„Chceš to, tak to dostaneš,“ povzdechl jsem si.
Položil jsem ji na kolena, přehodil sukýnku přes záda a začal jsem se drát do panenské dírky. Muselo ji to dost bolet, protože skučela jako meluzína. Přiznám se, že jsem byl dost naštvaný, tak jsem ji v tom úzkým profilu rajtoval jako čert. Moc si toho holka neužila.
Na prvničku si ale vedla docela dobře, dokonce se jednou parádně udělala a já, když jsem řádil v tom rozvášněným profilu, jsem nakonec vylítl jako blesk a pokropil jí záda i s tou sukýnkou.
Překulila se na záda, nohy stále roztažené a vyčítavě se na mě dívala uslzenými kukadly.
„Holka, poprvé to nikdy není med, s tím musíš počítat,“ pokrčil jsem rameny.
„Já to věděla,“ vydechla, „nejsem jelimánek a ono to nakonec bylo parádní.“
„Parádní to bude, až vstaneš,“ poznamenal jsem škodolibě.
Vstala, podívala se na uválenou postel s tím nadělením, co měla za zádech:
„To nic, to se převleče,“ povzdechla si.
Zmizela domů, pak přišla převlečená, přestlala postel a hned oznamovala, že další dopoledne jí musím ukázat, jak se to dělá bez bolesti.

Šmalda přerušil vyprávění a šel roztočit další pivo. Roznesl půllitry, nalil další rumy a Karel mohl pokračovat:
„Tak jsem tam potom seděl před noťasem a přemýšlel, jak dál. Práci jsem měl, až na pár drobností, hotovou, tak to musím nějak skoulet, poslat sem montéra a sám vypadnout. Jasně jsem si uvědomoval, že zvládat dopoledne neukojenou mladici a večer starou, by mě za pár dnů úplně odrovnalo. Tak jsem dodělal poslední resty, vytiskl jedno paré pro monéra a zavolal starýmu, že může další den poslat montéra. Večer jsem Věře sdělil, že je to naposledy a že další den místo mě přijede montér. No a druhý den přijel montér, starý Vošický, ten měl tak rok do důchodu, a tak ženský ostrouhaly. Ten už měl své odbyté.

Já si sbalil krámy, rozloučil se a odstartoval k domovu. A i dovolenou jsem stihnul.
„A co bylo dál? Už se neozvaly?“ zvídal Jirka.
Karel se zamyslel.
„Dál? Asi tak po třech letech jsem se zastavil nakoupit s mojí polovičkou v obchoďáku. Najednou do mě někdo strčil a pozdravil.
Ohlédl jsem se, nějaká mladá ženská, matně jsem si uvědomoval, že ji znám, ale zařadit jsem ji nemohl. Byla to ta mladá. Tak jsem ji představil Božce s tím, že jsem u nich kdysi bydlel na opravě. Trochu jsme pokecali, byla už vdaná, no a pak se rozloučili a bylo to. Dopil čtvrtku rumu, zalil to pivem a ušklíbl se na Jirku:
„Tak co, stačilo?“

Navigace v seriálu<< Povídky od hostinského stolu 06 – SaunaPovídky od hostinského stolu 08 – A může za to bobr… >>
4.5 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Jo měl to těžký uspokojovat dvě nadržený ženský musí být peklo, ale přežil to. 🙂

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x