Rozpaky kuchaře Svatopluka 02

Toto je 2 díl z 4 v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka

Chmurná jsou rána opilců. Tuto známou pravdu si uvědomil Sváťa hned, jak otevřel oči. Budík protivně řinčel. Hodil po něm bačkorou. Sice se strefil, ale zlomyslný trapič se jen převrátil a řádil dál. Mít jej na dosah, zamáčkl by ho a spal dál. Protože se však znal, úmyslně měl ten ďábelský vynález mimo dosah. Takhle měl zaručeno, že musí vstát a to znamenalo opustit postel. Potácivě se vyhrabal z příjemně teplého lůžka, umlčel budíka a zamířil do koupelny. Měl hroznou žízeň, v hlavě tisíce kovaříků a ti se věru činili. Sotva otevřel dveře a vstoupil do malé místnůstky, uhodil je do nosu příšerný smrad. Ve vaně sprchového koutu plavalo veškeré jeho oblečení, tak, jak jej ze sebe včera po hrubé očistě strhal.

Brzy zjistil, že má příliš málo času, než aby zvládl něco rozumného s tím teď udělat. Největším problémem byla bunda. Žádný jiný kabát na cestu do práce totiž neměl. Podíval se z okna, aby viděl, jak chodí lidé na ulici oblečení. Byl začátek prosince a postavy, které viděl, byly bez výjimky v kabátech.
„No co,“ pomyslel si. „Sáčko také chodí bez kabátu.“
Problém byl v tom, že kotelník chodil v saku pořád, protože na kabát neměl a lidé se za ním už ani neohlíželi. S nevolí si uvědomil, že on naopak jistě vzbudí svým sporým oblečením patřičnou senzaci. Ale protože nutnost je nejvyšší Bůh, vyrazil Sváťa se zaťatými zuby a s nasupeným obličejem do hustého davu makáčů, mířících na ranní směnu. Měl na sobě jen teplákovou bundu a připadal si jako idiot.

Venku byla kurevská zima a tak nasadil ostré tempo. Nevšímal si posměšných pohledů a rychlým krokem mířil k hlavní bráně. Od prudkého tempa si sliboval, že mu cesta rychleji uběhne a navíc se pohybem zahřeje. Kdyby mu to nepřipadalo směšné, tak by nejraději běžel. Bylo mu však jasné, že tím by na sebe upozornil ještě víc, než svým nepatřičným oblečením. Vrátnicí proletěl jak raketa a ani se neobtěžoval máváním podnikovou průkazkou. Konečně vešel do budovy závodní kuchyně. S povděkem přijal teplo, které na něj dýchlo a také nedefinovatelnou, ale příjemnou atmosféru, kterou má každá kuchyně.

Po převlečení se dal do práce a najednou byly všechny útrapy zapomenuty. Sváťa patřil k těm šťastným lidem, kteří měli svoji práci rádi a proto ji dělal dobře. V zápalu pracovního nadšení mu šlo vše krásně od ruky, takže vzpomínky na zmršené rande a jeho důsledky, se mu vykouřily z hlavy.
Navíc byl pátek a tlustý kuchař si začal v duchu probírat, zda půjde, nebo nepůjde na sobotní čaje do Postřižína. Nechodil tam pravidelně, ale byla to jediná možnost, jak se v téhle bohem zapomenuté prdeli trochu rozptýlit. Průběh byl obvykle jako podle pravítka. Přišel, obvykle tak hodinku po zahájení a bez problému si vybral místo k sedění. Dal si pár piv a panáků a když mu vyhládlo, objednal si večeři. S nechutí snědl hospodské jídlo a po servírce vzkázal pár jízlivostí kuchaři.

Párkrát za večer se pokusil vyzvat nějakou ženskou k tanci, ale většinou neuspěl. Na mladé holky si netroufnul a staré, protažené muškety si raději našly nějakou výmluvu, než aby se s ním zahodily. Nakonec to dopadlo tak, že se pomalu, ale vytrvale dopracoval do stavu, kdy byl vice, nebo méně na šrot. To záleželo na tom, jak na tom byl momentálně finančně. Kolem půlnoci se obvykle zvedl a potácel se nasraně na svobodárnu.

Bylo to sice s podivem, ale Sváťa i  přes svůj odpudlivý zevnějšek nebyl panicem. Měl za sebou několik málo šťouchů, které by snadno  spočítal na prstech rukou. Svoji premiéru si odbyl na vojně s letitou bezzubou cikánkou za flašku rumu. Byla to tlustá, stará kurva, asi padesátiletá, která porodila 10 dětí a z čuráků, které v sobě za život měla, by se dal udělat vodovod z Bratislavy do Košic. Když Sváťu uviděla, trvala na platbě předem a než došlo k samotnému milostnému aktu, flašku téměř celou vyžahla, aby si dodala kuráž. Byla sice zvyklá na ledacos, ale takového exota ještě neměla.

Když rozhodila masitá stehna, viděl její vypelichanou kundu a nasál charakteristický ostrý pach. V tu chvíli ji vytáhl flašku z ruky a dopřál si dlouhého loka rumu. Teprve pak se pokusil o další sbližování pohlaví. Na poslední chvíli si uvědomil, do jakého průchoďáku se chystá zasunout a rychle si naroloval na trčícího ptáka šprcku. Teprve potom nalehl na její široké břicho s ošklivou jizvou po císařském řezu a plném těhotenských stryjí.

S povděkem vzal na vědomí, že její ruka zkušeně uchopila napruženého čuráka a bezpečně mu pomohla zaparkovat na místo určení. Následovala přibližně minuta zběsilého zmítání a přirážení z jeho strany, provázené jejím hlasitým hekáním. Po osvobozujícím výstřiku se odvalil na stranu, stáhl naplněnou šprcku a pohodil ji na její břicho. Potom chvatně vstal, rychle se oblékl a bez rozloučení znechuceně vypadl z maringotky na čerstvý vzduch.

Těch pár dalších šoustů, které zažil, se od toho prvního moc nelišilo. Vždy to byly ženské na samém dnu své mrdací dráhy. Utahané kobyly, které měly už dávno přetočený tachometr. Takové, které byly nakonec rády za každého ptáka, který se jim náhodně naskytl. Ani Sváťovi tyto mrdy nepřinášely žádné valné uspokojení. Většinou potom cítil spíš ošklivost a svoje potřeby si zajišťoval raději samoobslužně.

Dalo se předpokládat, že pokud zítra na čaje půjde, dopadne to jako vždycky. Přesto se nakonec rozhodl, že než by se otravoval na svobodárně, raději se půjde odreagovat na pofidérní zábavu. Takže v pátek odpoledne se usilovně snažil, aby dal do pořádku své poblité oblečení a připravil si garderobu na sobotu. V sobotu se dělalo jenom do 12 hod. Sváťa, s taškou, nabouchanou vybranými pochoutkami, bez problémů prošel vrátnicí. Nikdo ze Závodní stráže si netroufl jej filcovat, protože pohněvat si šéfa kuchyně, znamenalo být odsouzen k podřadnému jídlu. Doma svoji kořist pečlivě naskládal do chladničky, dopřál si pivo a rozvalil se na posteli. Chvíli nevraživým pohledem sledoval svůj vypraný sváteční oblek, který se vedle bundy sušil na ramínku pověšeném na zácloně, přímo nad radiátorem topení. S pocitem, že času má víc než dost, nakonec usnul.

O několik hodin později již seděl z rozlehlém sále Postřižínské hospody a pohledem sledoval tančící páry. Několikrát se přistihl při vilných myšlenkách, když se mu do zorného pole dostala nějaká zvlášť rajcovní ženská.
„Neškodilo by si zase jednou pořádně zamrdat,“ pomyslel si. Bohužel, žádný vhodný objekt, který by padal v úvahu, nebyl na dosah, ani na dohled. Známá všemdalka, Jarmilka Svatá, provdaná Bejčková, se ještě nevzpamatovala z útěku svého manžela a na zábavy nechodila. Včelí královna, která by mohla z nouze také padat v úvahu, byla již týden nemocná s anginou. A kulatá baba Mariána seděla u stolku se svým příležitostným prcířem, Tondou Vágusem.

Nakonec to dopadlo jako obvykle. Kolem půlnoci se Sváťa, značně podroušený a s tvrdým, potácel domů. Měl to necelé dva kilometry, z toho přibližně polovinu polní cestou. Několikrát sebou v té tmě praštil, protože cesta byla vymletá a samozřejmě neosvětlená. Konečně dorazil na asfaltku, která vedla od hlavní brány k sídlišti. Ta již byla osvětlená, protože to si vymohly na MNV ženské, které tudy chodily za tmy na směny.

Ve sporém osvětlení náhle zjistil, že pár desítek metrů před ním jde jakási ženská postava. No jde, to by bylo nadnesené tvrzení. Ta postava se doslova potácela. Bylo zřejmé, že dotyčná má pořádně nakoupeno. Trochu přidal do kroku, s úmyslem ženu dojít a zkrátit si zbytek cesty společnou chůzí a povídáním.
Když se zezadu přiblížil, dokonce dotyčnou poznal. Byla to Miluška Šenfeldová, dívka asi dvacetiletá, svobodná a zcela nevábná. Drobná, kostnatá postava, v obličeji nehezká a vlastně na ni nebylo vůbec nic, co by se chlapovi mohlo líbit. Kozy neměla téměř žádné, nožičky jak sirčičky a prdel jako dva kmíny. Sváťa rozpačitě zvolnil chůzi a zvědavě Milušku pozoroval, jak se pere se zemskou přitažlivostí. Bylo jasné, že dívka vůbec nevnímá, že ji někdo sleduje a jemu samotnému bylo tak nějak trapné, se k ní přidat. Asi by moc ráda nebyla, kdyby ji někdo viděl v tak nedůstojném stavu.

Děvče se najednou zastavilo, chvíli bojovalo s rovnováhou a pak odložilo kabelku na zem. Sváťa se také zastavil a zvědavě čekal, co se bude dít dál. Miluška se nějak podivně kroutila, předklonila se a pak najednou něco odkládala do kabelky. Pak si sedla na bobek a teprve teď Sváťovi došlo, že močí. Toto zjištění jej nějak nastartovalo. Najednou si uvědomil, že má silnou erekci. Milušku znal, chodila na obědy do závodní jídelny. Byla to taková nenápadná, šedivá kancelářská myška, která mu připadala, úplně bezpohlavní. O to víc se sám sobě divil, že by jej toto stvoření mělo nějak rajcovat.

Miluška dokončila svůj obřad a aniž by se namáhala navléknout si kalhotky, které před tím nacpala do kabelky, znovu vykročila směrem s sídlišti. Sváťa vykročil v bezpečné vzdálenosti za ní a uvědomil si, že holka před ním jde vlastně „naostro.“ Toto pomyšlení jej ještě víc vzrušilo. Sice si uvědomil, jak sexuálně nevábný je předmět jeho zájmu, ale pak si vzpomněl na rčení z vojny:
„Jak to má 30 kg i s postelí, tak je to vhodné řezivo.“

Miluška mezitím řešila další problém. Sešla se silnice, přešla přes škarpu a opřela se o kmen jedné z třešní, které silnici lemovaly, jako stromořadí. Sváťa se znovu zastavil a z bezpečné vzdálenosti rozpačitě sledoval další prekérní situaci. Dívka v mírném předklonu úporně zvracela. Po chvíli usilovného dávení, doprovázeného charakteristickými zvuky, zašmátrala v kabelce a otírala si čímsi ústa. Puchejř se domyslel, že jsou to kalhotky, které před chvílí svlékla. Mezitím se dívka dala znovu do pohybu. Pokusila se nakráčet zpět na silnici, ale skončilo to jen nešikovným pádem do příkopu.   Usoudil, že teď přišla jeho chvíle. Energicky přikročil k ležící postavě a naklonil se nad ni. Pevně ji uchopil a se slovy:

„Dovolte, slečno, já vám pomohu,“ ji zvedl a postavil na nohy.
„Nechte mne být,“ protestovala Miluška a snažila se vymanit ze sevření. Sváťa chvíli zaváhal a pak si ji náhle, jako pírko přehodil přes rameno. Nanosil se takhle spousty pytlů s moukou a v tom momentě měl dojem, že Miluška o moc víc neváží. Lehce zadýchán ji nesl směrem k sídlišti. Chvíli sice protestovala, křičela a bušila mu pěstičkami do zad, ale pak najednou zemdlela a ztichla.

Nesl ji sotva pár set metrů, ale měl toho plné kecky. Když míjel zadní trakt hospody „U Bodláku“, napadlo jej, že by si měl na chvíli odpočinout. Zamířil do kouta, kde byly kontejnery na odpadky a popelnice. S úlevou se zastavil a své sladké břímě pomalu spustil na nejbližší popelnici. Miluška teď ležela břichem na odpadkové nádobě a zřetelně o sobě nevěděla. Jestli spala, nebo byla v bezvědomí, to Sváťa nezkoumal.
Fascinovala jej její vyšpulená prdelka, která se tak pěkně vystavila jeho zrakům. Nejdřív ji lehce poplácal, s úmyslem trochu ji probrat. Pak si vzpomněl, že je na ostro a sukni ji vyhrnul. Nahá prdelka zasvítila ve sporém osvětlení svojí bělostí. To byla poslední kapka. Sváťovi se rozum přestěhoval do koulí a pak už to šlo ráz na ráz.

Rozepnul poklopec a vyprostil křečovitě trčícího ptáka. Pak chvíli manipuloval bezvládnou Miluškou, aby si ji upravil do správné výšky. Nasadil a začal tlačit. Chvíli mu trvalo, než našel ten správný směr a úhel, ale pak pocítil, jak jeho dobyvatel pomalu zajíždí stále hlouběji do příjemně vlhké a pěkně těsné kundičky.

„Ták a už je tam. Budeme si tykat,“ zažertoval si Puchejř spokojeně. Znásilňovaná dívčina jen něco nesrozumitelného zamumlala. Dál nehybně ležela a tím mu jen umožnila, aby pokračoval v kopulačních pohybech. S požitkem ji protahoval a spokojeně vnímal, že žádná kunda, z těch, co zatím poznal, nebyla tak krásně těsná.
Nedalo se říci, že by byl nějak zvlášť nadrženej. Honil si ptáka celkem pravidelně, naposledy včera večer. Ale už jen ten pocit výjmečnosti, že tentokrát to není náhražka, ale opravdový šoust, jej přivedl velmi brzy k příjemnému a dobře známému pocitu svědivé křeče, která se stupňovala s každým zasunutím. Úmyslně několikrát zvolnil tempo, aby si ten pocit rozkoše prodloužil a vychutnal. Dopřával si ještě několik minut, ale pak nutně přišel bod zlomu. S pocitem blaha se v  Milušce vyprázdnil do poslední kapky.

„Dobře ti tak, krávo, nemáš chlastat,“ řekl při tom nahlas, protože si byl jistý, že jej vykropená dívka nevnímá.   Pak už to mělo jenom neromantický konec. Z kabelky ji vyndal kalhotky a otřel si do nich ptáka. Chvíli váhal, jestli by si je neměl vzít jako trofej na památku, ale když z nich ucítil pach zvratků, se zakletím je odhodil. Zasunul ochabujícího pyjonýra a zapnul poklopec. Pak ještě pohlédl na bezmocně ležící Milušku a její prdelku, svítící do přítmí. Přistoupil blíž a vysoko vyhrnutou sukni ji přetáhl, aby zakryl její nahotu.
„Spadla opona. Comédia finíta,“ pomyslel si poeticky a vyrazil směrem k nedaleké svobodárně.

Autor

Navigace v seriálu<< Rozpaky kuchaře Svatopluka 01Rozpaky kuchaře Svatopluka 03 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kittikit

Ale clovek se pobavi 😉

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x