Čerstvě vystudovaná Vendula, prožila poslední prázdniny, kdy bujaře ukončila bezstarostný studentský život a chystala se do dospělého žití, plného zodpovědnosti. Uzívaná nudou vzpomínala na roky trávené ve školách a otrávená hledala, pro ni nutné zlo, v podobě trvalého zaměstnání.
Některé příležitosti odmítala a se snem, vydělávat hodně peněz, v co největším pohodlí, přebírala inzerát za inzerátem. Nejradši by celý den proseděla v kancelári, kde občas uvaří kafe, zvedne telefon a s věčně otevřeným lakem na nehty prozívá šichtu. S povahou rozmazlené kurvičky, prohledávala nabídky k práci. Občas někam zavolala, aby se dozvěděla víc a občas zareagovala, aby to zase dál unudeně vzdala.
Čas běžel, dny utíkaly a peníze rodičů se kutálely rychlostí světla. Bylo na čase se opravdu přihlásit na inzerát, který aspoň trošku splňoval její požadavky. Hledaná mladá asistentka a pravá ruka ředitele, se slibovaným vysokým platem, jí zněla aspoň trochu dobře, proto nezbývalo nic jiného než si sjednat schůzku na pohovor.
S mladistvou naivitou se vyptávala kamarádek jak asi pohovor probíhá, čeho se má držet a čeho vyvarovat, i když bylo dopředu jasné, že její sebevědomí celou schůzku posune jinam. Etika, v jejím případě šla stranou, za každé situace. Byla rozmazlený fracek, což na druhou stranu nahrávalo tomu, že pokaždé záhadně docílila svého.
V den pohovoru, vyrazila v decentním a nenápadném kostýmku, vyčesaným drdolem, ale za to s hlasitým klapotem kovových podpatků. V chodbě před ředitelskými dveřmi, se usadila do židle a s nohou přes nohu sledovala zájemkyně, vycházející s neutrálním výrazem ve tváři. Každou si změřila od hlavy k patě a sama sebe ujistila, že jí ani jedna nesahá třeba jen po kotníky. Čekání krátila procházením po firmě a opřená o zeď, nestydatě flirtovala s možná budoucími kolegy.
Když konečně přišla na řadu, vplula do ředitelny jako šelma před lovem. Už mezi dveřmi celou místnost zaplnila její osobnost i když se snažila chovat pokorně. Nažehlený ředitel ihned zbystřil a po nabídnutí se posadit, dál dlouze Vendulu jen pozoroval.
Seděla proti němu, s nohou přes nohu, nechala vykukovat kolínko a pohodlně opřená do křesílka, smečovala pohledy evidentně mlsného a prošedivělého skoro padesátníka. Poslouchala jeho požadavky a přikyvovala na všechno, co si pan velkomožný namyslel. Nechala se ohlazovat jeho hnědýma očima a vypínala nestoudně o dost větší přednosti, než měly plochodrážnice před ní. Ředitel se evidentně chytal a všechno nasvědčovalo tomu, že bude bez problému přijatá. Nebyla leklá ryba a v žilách jí kolovala vařící se krev místo studeného oleje jejích předchůdkyň. Byla si jistá sama sebou a to ji dávalo vyhrát na plné čáře.
„Takže, co tomu říkáte?“ poslal poslední otázku k mladým uším ředitel.
„Tak perfekt. Jestli je to úplně všechno, tak nejsem zas tak zklamaná,“ dovolila si otevřeně.
Jinou by bez myšlenky vyhodil, ale tahle čertice mu lahodila svojí drzostí. Chtěl dál soutěžit ve hře o větší sebevědomí a už se na ni nedíval jako na budoucí zaměstnankyni, ale viděl v ní kus neprošukaného bílého masa. Chtěl jí dávat lekci za lekcí a nutit jí k pokoře. Chtěl z ní dostat pokornou ženskost a sloupat z ní šlupku obyčejné coury. Burcovala ho. Nenechala si nic líbit, protestovala, chovala se upřímně a to mu bylo po chuti.
„Všechno to není, milá slečno. Tak aby bylo tedy úplně jasno, byla by jste moje pravá ruka. Kam se pohnu, tam by jste byla se mnou, cokoliv bych potřeboval, to byste zařídila stůj co stůj,“ pokračoval a pomalu přitvrzoval šéf.
„Tak hlavně, aby to stálo. Za to!“ dvojsmyslně reagovala na každou ředitelovu poznámku. Sálalo z ní tolik vzrušení, že sám ředitelskej, to nezvládal a obešel stůl, aby byl rajdě co nejvíc na blízku. Posadil se před ní na desku pracovního stolu, hrál si s lampičkou a už bez okolků na tvrdo přitvrdil.
„Chceš vidět, co tě čeká?“ nabídl záhadným hlasem a čekal konečně vzpouru a ženský jekot. Ne každá umí hru dohrát do konce. A ani na Vendulu zase tak moc nesázel, protože byl zvyklý, že si spousta žen jen hraje, ale dál se nespustí. Tuhle chtěl velmi dlouze krotit, ale přesto v ni nedoufal.
„S velikou radostí,“ přikývla Vendula a snažila se být stále větší hráčkou.
Ředitelovi zajiskřili oči, protože konečně měl před sebou sexy mladou ženu, ochotnou a vhodnou ke všemu, k čemu bylo třeba. Dala mu jasně najevo, že s ní pracovat bude jen radost. Postavil se, pomohl vstát i Vendulce a dal jí první úkol.
„Jdi a zbytku na chodbě oznam, že už můžou jít domů. Mám vybráno,“ tlačil se nenápadně k mladému tělu, které ochotně souhlasilo, nechat se ho dotýkat. Ještě chvíli se nechala otírat pánským, kvalitním oblekem, drze se dívala zpříma do očí a nakonec se s otočkou pustila ke dveřím. Tam si malinko vykasala uplou kostýmkovou sukni, otevřela dveře a v hlubokém předklonu opřená o futra oznamovala děvčatům za dveřmi, že mohou do jedné odejít, protože pan ředitel si právě vybral.
„Takže kšáááá, pipinky, kšáááá,“ smála se a oznamovala to se škodolibou radostí, což se budoucímu šéfovi o to víc líbilo. Miloval takové potvory a tahle byla nejlepší z nich. Sledoval vyšpulený zadek, nataženou nožku a pozoroval stehna okroužkovaná krajkou samodržících punčošek. Přistoupil blíž, nechal Vendulu zavřít dveře a jemně vyjel po stehně až nad prdel. Zavrněla jako kočka a pohodlně se rozkročmo postavila na obě nohy.
Sukni si soukala přes oblé boky těsně pod zadek a jen nechala nahlížet pana ředitele do rozkroku zezadu. Se zájmem sledoval vykukující trojúhelníček kalhotek, který lehce halil šťavnatou kundičku a prstem ještě malinko víc nadzdvihl látku sukně, aby si prohlédl tenkou nitku tangáčů, která dokonale půlila větší bílou prdelku.
Ochotně Vendula přijímala jeho doteky a vrtěla svádivě zadničkou. Lákala ho, ale pan ředitel se jen tak nedal. Vracel jí evidentní chtíč jen zvědavými pohledy. Před nimi bylo času dost a spolupráce slibovala víc, než píchání v kanceláři.
„Pojď za mnou. Ukážu ti, co bude potřeba,“ propleskl vykukující prdelku. Zálibně sledoval mladou slečinku, jak se upravuje, aby po chodbách nechodila jen tak a vyrazili na pochůzku po firmě.
Procházeli patro, ke každým dveřím dostala výklad, poučil ji o systému a vedl ji zpátky ke své pracovně. Znovu za dveřmi si ji pohladil. Tvrdost poprsí zkusil nejdříve přes oblečení a až po chvíli rozepnul pár knoflíčků, aby zkusil kousek holé kůže nadmutých koz. Vendulka držela a s úsměvem čekala, kdy ji konečně celou svleče donaha a ukáže náplň její práce.
Šéfik, si chvíli pohrával s vemínkama, aby je nakonec zase cudně zapnul do košilky a nevšímal si jich. Vendulka už s docela překvapeným výrazem zmateně čekala, co bude dál. Zkusila si šáhnout na zip značkových kalhot a i když nahmatala bouli jako hroudu od krtka, nechápala proč jí pan ředitel nedovolí víc. Dorážela jako vosa, vnucovala své tělo, rozepínala knoflíky a kasala sukýnku až do pasu, ale nebylo jí to nic platné.
Zmatená se snažila uklidnit argumentem, že všechno určitě teprve příjde. Nechala se zavést do dveří vedoucí z pracovny a tam si konečně radostí zavýskla.
Přivítal je soukromý privát. Pokoj, kde bylo všechno potřebné. Něco mezi kurvím doupětem a salónem. Dřevěné lavice, šatníky, botníky, skříňky, uprostřed obrovské letiště, poházené hračky a pomůcky.
„Sem si nás budeš vodit,“ zkusil na Vendulu další své překvapení.
„Nás? Koho nás?“ ptala se mezi klapotem podpatků, který se odrážel od parket po celém pokoji.
„Nás. Prostě koho řeknu. Třeba celou firemní radu, když se mi zachce. V čele se mnou,“ zkoušel hranice mladé mrchy.
„Hmmm. OK. Kdy začnem?“ bez mrknutí oka souhlasila a ošahávala všechny hračky a nástroje, které viděla.
„No teda. Ty máš náturu jedna radost! Zítra. Zítra se začne,“ radostně se smál šéf a vyháněl Vendulku zpátky do pracovny.
„Zítra ráno jsem tu jak na koni,“ těšila se dopředu kurvička.
„Nástup na osmou hodinu, po příchodu zkontroluji tvoji čistotu i vůni a vyberu ti něco, v čem budeš po celou směnu běhat mezi těmito a těmito dveřmi,“ ukazoval na dveře na druhé straně místnosti.
„Tam bude moje pracovna?“ chápala dobře Vendula a po souhlasném přikyvování se už konečně začala těšit do práce. Ještě párkrát se snažila panu řediteli ošahat bouli na kalhotech, ještě několikrát zkusila nabídnout zadeček i prsa, ale bez odezvy. Pan ředitel jen přistoupil na to, si ji ještě pro dnešek omakat a hned na to, jí vykopnout jako předplacenou couru. Mačkal ji vnady a do ucha syčel:„Děvky tu nestrpím! Táhni domů a zítra na osmou ať jsi připravená čistá a voňavá! Osobně si to zkontroluji. A budeš cudná!!!“
Vrazil jí klíče do dlaně, rozepnul pár knoflíků, aby prsa zahlédl kdekdo na patře a vytlačil ji ze dveří. Vracel jí tímto její vlastní drzost. Vendulka se rozklapala po chodbách, za chůze si zapínala neupravenou košilku a s úsměvem na pravděpodobné kolegy, se pro dnešek loučila s firmou.
(Text neprošel redakční úpravou)
