Vánoční hvězda 07

Příběh jako ze života. To je fakt síla.

 „Tlak v koulích mám na úrovni 2+.“
„???“
„Ještě dvakrát prohrábneš hnízdo a máš to v ruce.“
„Kdybys nekecal. Všimla jsem si několikrát co vydržíš.“
Decentní zaklepání na dveře… Ručka vystřelila z hnízda právě včas a zapla poklopec. Zips tak tak neskřípl plameňákovi křidýlka.

„Nerada ruším. Pojď se podívat, televize divně mrká,“ neušel mi zkoumavý Miladin pohled na bouli v kalhotách. „Drobnost. Konektor antény.“
Pájka vyřešila studeňák, v kalhotech lehl plameňák.
„Dobrý?“
„Perfektní. Vždycky řešíš všechno tak rychle?“
„Mami, něco se s Jirkou poučím. V kuchyni může pomoct Zuzana.“
„Jéé a proč já?“ zafňukala postižená.
„Padej a nemel. Kecy si nech na koledu, setři chodbu a val do kuchyně,“  zavrčela matinka na nejmladší z rodu. „Klidně. Uč se. Jsem ráda, že máš domácího učitele. S učením to tolik nepřeháněj. Máš na to celé svátky.“

„Učitel“ a „učení“ znělo výrazně dvojsmyslně. V duchu se směji:
„Podívejme, že by matinka záviděla dcerunce pošukáníčko a také ráda přišla k přilepšeníčku?

Bezpochyby jsem se jí líbil jako chlap. Tichá voda břehy mele… Radek nevypadá na kaňoura a Martina má talent k hulbě a mrdu pravděpodobně po matince.
„Dočkej času, jako husa klasu…Tady se něco vrbí.“ „Neblbni vole,“ ozvalo se druhé já. „Mladá by tě ušoustala k smrti a ještě si začni se zajetou klisničkou. Podívej se dobře. Z každého oka ji kouká pět ocasů. Vzpomeň, jak jsi dopadl minule!  Šest skoků a bylo málem po tobě. Borče na to nemáš!!  O těžkém průseru za humny ani nemluvě.“

Mrskáme matiku, vidím výrazný pokrok.
„Derivace x na druhou.“
„Dvě x,“ zněla okamžitá odpověď. Hodinka utekla coby dup. Klepání.
„Pojď na kafe a pár kousků cukroví,“ strčila Milada hlavu do dveří a mžikem přehlédla pokoj. Na stole sešity, papír popsaný matematickými symboly, potah na válendě nepomačkaný, zkrátka spořádaný kantor s žačkou bez náznaku nepravostí.
„Radek si dá s námi, Martina kafe nepije a mladá nemusí všechno.“ Potutelný úsměv hrál koutcích úst. „Tak povídej, co děláš a tak. Něco o sobě řekni,“ navázala u vonícího hrnečku.
„Mílo, ale no tak,“ ozval se manžel.
„V pohodě.“

Pověděl jsem o sobě téměř vše. Téměř.
„Přetřu v dílně lakem garnýž, zítra mi ji může tady Jirka pomoct namontovat,“ vytratil se tatík z kuchyně.
„Pořád tak maká?“
„Je pracant. Nevydržel by sedět na zadku. Je to úžasný chlap, jenže…“ Nedořekla.
Pozoruji a hodnotím figuru hospodyně. Pěkná, fakt moc pěkná. Kulatější a víc ženštější než dcery, kozičky dvoječky. Co je malé, to je milé. Mňam…

„Já bych ji přefikl, až by měla bubliny u nosu.“ Prokletý vnitřní hlas.
„Počkej, podám ti hrnky ze stolu,“ nakláním se přes Miladu do dřezu. Předklonila se, zadečkem přejela po hnízdě. Prdelku měla žensky měkkou, kulatou. Špeky neznatelné. Ohnivák zavětřil.
„Lehneš do hnízda, potvoro nenažraná!“
„Martino, v lednici máš pro „pana učitele“ tlačenku k večeři, postarej se o hosta. Jdeme se Zuzou k tetě na drb. Za hodinu jsme doma. Uč se a s ničím jiným nezdržuj.“
Dveře zaklaply. S ničím se opravdu nezdržuji, otáčím Martinu čelem k posteli, zvedám sukni, kalhotky na půl žerdě a pak jako když se startuje motorka, ke kotníkům. Nestačila ani kviknout. Levá ruka zaparkovala pod halenkou na kozičce, pravá kolem pasu, aby se kořist nesmekla. Na tátu v dílně nepomyslel ani náhodou…

Kondor zaryl své chlípné hladové pařáty do růžového masíčka. Žalud brousil čepičku o čípek, pytel pleskal o zadničku, Martina hlavou o pelest válendy. Průnik hluboký ke žlučníku. Nadržený jako stepní koza, přirážím do kundičky. Začínají hrát paráde marš…známé kvílení, skučení…Milostná křeč stáhla pochvičku, půlky mých hýždí tuhnou, mravenečci běží. Natlačím se po koule a prásk…Spermoni lítají snad až do dělohy. Kundičku drží pevně, jako hluchý dveře, tlačí se naproti, další vlna orgasmu jí podlamuje nohy. Zůstala viset na ohonu.Výdech…

„Tys mě napumpoval!?!?“
„Bylo to silnější než já. Pořád házím děcka přes palubu, dnes holt do podpalubí. Máš po menstruaci, buď v klidu. A navíc to byl takový tlak, že se spermáci pozabíjeli o čípek.“
„Jestli mě zbouchneš, zabiju já tebe, pazgřivče. Dals mi co proto. Ještě se třesu. Fakt!  Se střikem, to je jiná jízda,“ zachichotala se.

Přes záclonu zahlédnu ve tmě pohyb na dvorku.
„Měli jsme zřejmě obecenstvo.“
„Koho, prosím tě. Naši přece šli k tetce Boženě…“ Ztuhla: „Táta! Táta byl v dílně a pokud nešel přes garáž….Musel vidět naše orgie přes okno…Tě Bůh.“
„Nechme to koňovi, má větší hlavu. Maximálně dostanu po čuni a vyletím z baráku. Spíš si myslím, že dobře ví o co jde. Jenom ty s mámou z něj děláte telátko.“
„Zřejmě už moc šukat nemůže, loni měl vážný úraz na stavbě a prodělal kvůli tomu i operaci. O co přesně šlo nevím. Pouze se sobotní a nedělní ranní zvukový cirkus z ložnice koná výjimečně a máti je čím dál víc protivnější. Fakt víc nevím.“

Blik. Docvaklo mi. Nadržená matinka, neobdělávaná neoraná brázdička. Proto provokativní pohyby. Testuje nového případného hřebečka!?  Dovede si představit plemenného skokana ve své kukačce?  Mladá zřejmě referovala více než zdrávo… Čistého vínka nalej, ó pane! Sedím u stolu, baštím tlačenku s hořčicí a přemítám, jak se vyvinou věci zdejší.

„Dobrý večer. Nachystáš mi to co Jirkovi?“ ozve se ode dveří.
„S octem a cibulí nebo s hořčicí?“
„S hořčicí.“ Usedl na proti mne a zadíval do očí. Zdálo se mi to nebo jsem opravdu zahlédl veselé šibalské jiskřičky v jeho unavených očích?