vánoční hvězda

Vánoční hvězda 06

Toto je 6 díl z 7 v seriálu Vánoční hvězda

Romantický příběh se dál úspěšně rozvijí…

 Dny běžely tempem dostihových koní, překlopil se čtvrtek. V obchodech vánoční výzdoba, ruch a davy koupěchtivých zákazníků. V kapse peněženku a poukázku na pět set korun. Máma fabrika se plácla přes kapsu. Také bych potřeboval dárek pro Martinu a pokud mám jet do Opavy, bylo by navýsost slušné obdarovat i příbuzné. Procházím krámkem se zimními doplňky, zrak padá na krásnou stříbrošedou kožešinovou čepici. Cenovka posměšně mrkala číslicí 520. Mazec. Hmm, ale co, trochu se odvážeš!  Holka je zabouchlá, dělá ti pomyšlení. Prohlížím čepici…

 “Přejete si pane…“
„V jiném odstínu ji nemáte?“
„Bílou.  Máme jednu bílou. To víte, cena je dost vysoká. Vzali jsme na sklad jen dva kousky,“ vybaluje z krabice žádané zboží.
„Co říkáte, líbí se vám?“
A sama si odpověděla: „Je krásná, ale tu by mi můj nekoupil. Radši prochlastá každou korunu…“ dokončila s povzdechem.
Krabice zmizela ve vánočním papíru, předpisově zabalená.

„Tak, jedna věc z krku. Teď druhou. Nemá hodinky, zápěstí měla vždycky prázdné,“  proběhlo hlavou.
Poukázku spolkl pokladní šuplík a s ní i dvacet kaček.
Hodinářský krámek mne vítal tikotem a klapáním všemožných budíků a hodin.
„Co vám mohu nabídnout?“
„Dámské hodinky, prosím nějaké slušnější.“
„Račte si vybrat,“ přistálo na pultě plato. „Pokud mohu doporučit, tak snad tyto,“  ukazoval přeochotný prodavač na velmi hezké hodinky. Hezká ovšem byla i cena. Přes šest set.
„Dobře, prosil bych pěkně zabalit.“
„S radostí.“
Taková ochota se hned tak nevidí.

Moc času nemám, v šest přijede Martina. Autobus právě přijížděl. Házím měďák do kasičky, odtrhávám lístek.
Studené ruce mi zakrývají oči. Hádat mohu prý dvakrát.
„Mám hotovo, tak jedu k tobě. Klíče mám,“ nastavila ústa k políbení. „Vidím, žes utrácel. Co tam máš?“ šilhala do nákupní tašky.
„To se neříká, nebylo by to překvapení. A nebuď zvědavá, budeš brzo stará a ošklivá jako Veveřice.“
Klapnutí vchodových dveří kupodivu nevyprovokovalo Veveřici k šmírovací akci. Asi ji bolely zoubky…

V kamnech praskaly třísky. Uchopil jsem zezadu pravou rukou kozičku a levá sjela po sukni do prohlubně mezi stehny.
„Máš smůlu hošánku. Chodí pešek okolo… Mám návštěvu. Odjede až zítra. Mimochodem na druho stranu máš štěstí, přišla přesně,“ pohrozila prstem. „Jdu do sprchy, očvachtat micku.“

Vystřídám ji vzápětí. Osvěžený vcházím do kuchyně.
Přivinula se a hrábla rukou do trenek. Ocas se probral okamžitě, blesk byl jeho pomalejší brácha.
„Nezlob, když mi ji nechceš půjčit.“
Jediným pohybem stáhla překážku z boků ke kotníkům a jarabák zmizel v tlamičce.
„Jde jí to podstatně líp, než poprvé,“ registruji čilé pohyby a naviguji rukou hlavu, přisátou na ohonu. Dobrá práce, holka učenlivá a snaživá. Výstřik nehlásím, cítí sama z cukání jarabáka start spermoňů, zběsile polyká, krůpěj bílé rosy ukápla z koutků na kozičku. Nabrala ji na prst a olízla.

„Nastřádáno měls dost, plýtvat se nemá. A tohle byl malý bonusek za pomoc s matikou. Písemka za jedna, tříďas nevěřil očím, myslel, že jsem opsala a tak mne proklepl u tabule a další jednička. Asi prý máš na mne dobrý vliv.“
„????.“
„Vyštěbetaly to, nány. No ty, co tě očumovaly u školy.“
„A mám?“
„Ten nejlepší. A řekni mi co máš v tom balíčku,“ zaprosila dlaněmi.
Viděla jen ten větší.
„Odstup satane, nepokoušej poustevníka a vůbec…Prdlajs, začínají ti růst fousiska ze zvědavosti. Celá Veveřice.
„Uvař kafe a nalej slivovičku pro oba. Hodíme řeč, co a jak máš namyšleno. Vánoce jsou za týden. Od středy a pak mezi svátky si beru zbytek dovolené z loňska. Mistr řve, jako eskymácká fena, že ji do dalšího roku nepřesune a šéf úseku ho vykostí, pokud ji nevyberu. Do práce jdu až ve středu po Silvestru. Štědrý den je v sobotu, jestli se nemýlím, že?“

„Na úspěšnou písemku,“ cinkla štamprlata.
„Je to jednoduché. Škola končí ve čtvrtek a začne v úterý po novém roce. Do Opavy pojedem hned odpoledne, Štědrý den budeš u nás a pak pojedeme osmadvacátého sem. Naši budou u báby do Silvestra, ráno pojedou do Opavy, my s nimi. A budeme šprtat holenku, na mrouskání si nech zajít chuť.“
„Chceš aby mi praskl pytel, můro?  Nejdřív mi v koulích nastartuješ přesčasovou výrobu spermáků a pak mne dáš do klatby, jako Jana Husa?“
„Nějak to uděláme, neboj. Umřít na přesemenění tě nenechám.“

Vytáhl jsem peněženku a podal jí dvě pětistovky. Vidím otázku v očích.
„Kup vašim a ségře nějaké dárky, musíš vybrat sama. Nejlíp víš co a jak. Abych koupil pitomosti,  to je škoda.“
„To je peněz!!!  A můžu utratit všechno?  Tisícovku má ruka snad ještě nedržela. Naši cpou prašule do baráku, žádné rozhazování okolo.“

Čtvrteční poledne přikvačilo rychlostí Orient expresu. Ředitel školy vypustil smečku rozjívených študáků v jedenáct hodin.
„Paráda. Stihneme polední vlak,“ vrkala Martina.
Batoh nacpaný oblečením na zádech, v jedné ruce pánský plochý kufřík předělaný na servisní, druhou mačkám malou dlaň.
Stojíme před nádražím Opava-východ. Pět zastávek autobusem a tři minuty pěšky. Domek svítí z dáli čistou omítkou. Sníh z chodníčku kolem plotu a za brankou vzorně odmetený, vchodové dveře zdobí vánoční věneček. Martina zvoní.
„Nemáš klíče?“
„Mám, ale kdesi v kabeli.“
Dveře se otevírají a v nich stojí její dvě identické kopie.
„Kovářová,“ napřáhla starší kopie ruku.
„Kvapil.“ Jemně tisknu měkkou teplou ručku.
„Kovářová,“ podávala ruku mladší kopie.
„Jedeš kašpare,“ plácla starší kopie mladší.
Široká světlá chodba, čistota téměř úzkostlivá,vůně vánočního cukroví a pečeného masa mne přivítaly s otevřenou náručí.
„Kde je táta?“
„Šel ke starému Humrovi, zase nejde televize.“
„Tady ti vedu servisáka, třeba ji konečně pořádně opraví.“
„Snad se nejdříve naobědváte, ne?“
„Paní Kovářová, oběd počká. Marti, kde máte hříšníka?“
„Zuzano, mazej a podej panu Kvapilovi bačkory!“

Nesmlouvavý tón. Hmm, opravdu komandující domácí generál. Příkaz splněn okamžitě.
„Jestli vás mohu poprosit, jsem Jirka.“
Všiml jsem si, snad šibalských, jiskřiček v očích, když mi znova podala ruku.
„Dobře, Milada.“
Vykuchávám televizor, známý to průserový typ Rubín C 202. Deset minut honím duchy Avometem. Hmm, klasika. Ruské elektrolyty na h…o. Vyměňuji dva kondenzátory a vadnou pojistku.
Pak už jen vyšteluji ostrost, trošku povrtám barvy, nastavím napětí zdrojů. Demagnetizační cívka dokončila práci.

„Jééé. Mami,televize už běží,“ slyším Zuzanu a klapot kroků směrem do hloubi domu. Zřejmě stála za mnou celou dobu. Všechny tři kopie se nadšeně seběhly do obýváku.
„Jste fakt dobrý,“ říká Milada.
„Jsi,“ opravuji vykání. „Dělám jen svého koníčka, nic víc. Znám tyto typy a jejich závady, proto šla oprava tak rychle,“ skromně odvětím.

Zarachotily klíče v domovním zámku a zahučel naštvaně podbarvený mužský hlas na chodbě.
„To není přece možné, už čtyřikrát jste to opravoval a vždy po pár týdnech je televize v kélu.“
„To víte, pane Kováři, ruské televize…“
„Buď to umíte nebo ne. Nebudu vydělávat jen na opravy! Pátá během tří měsíců a každá za pět stovek.“
Do obýváku vstoupili dva muži. Jeden vyzáblý dlouhán, odhadem šedesátník, se servisní kabelou a druhý, drobnější ramenatý, odhadem stosedmdesát čísel, od pohledu táta Martiny.
„Á, pan učitel přijel. Dobrý den, Kovář.“
Pevný stisk tvrdé, upracované a mozolnaté dlaně.
„Jirka, Jirka Kvapil.“
Oči mu sjely na televizor.
„To vy?“
„Martina mne informovala o problémech s televizorem. Vercajk a pár součástek ještě unesu.“
„Radku, ani jsem nestihla zavařit polévku a Jirka ji měl opravenou. A podívej ten obraz…Není to paráda?“ žalovala Milada.
Humr s protaženou hubou koktal něco problémových televizorech.
„Cos s ní dělal,“ začal drze s tykáním.
„My se spolu klouzali na pastvině po kravincích, pane!?“

Tvrdý důraz na slovo pane ho uzemnil. Za jeho zády se souhlasně zašklebila Milada,významně mrkla a uznale pokývla hlavou.
„Snad se tak moc nestalo, mladíku.“
„Stalo!  Mimochodem, vy jste technik vyškolený na televizory,  já ne. Podle mne prapůvod všech závad, které nastaly, byl ve zdrojích.“
„To je první, co přeměřuji. Nedělejte ze sebe chytráka.“
„I střídavou složku na filtrech?“
Vytřeštil oči.
„Jakou střídavou…?“
Mávnu rukou.
„Když nejsou zdroje vyfiltrované, Avomet ukáže nižší hodnotu stejnosměrného napětí než ve skutečnosti je a důsledek? Nastavíte napětí výš nejméně o 10-15% čímž zaděláte na další problémy.“
Rázně přisunuji televizor ke zdi na znamení konce diskuse. Chlápek ohromující rychlostí vypadl z baráku

Kovář si mne uhrančivě prohlížel stylem kobra loví myš. Snad se snažil číst mi z duše… nevím.
„Pane Kvapile, všechna čest. Zřejmě svou práci umíte a jak jsem viděl, štípat dřevo na sobě nenecháte… Co budu dlužný?“
„Nic. A prosím vás… Jirka!“
„Radek. Počkej to nejde, jak nic?“
Opět mávnu rukou.
„Ber to jako vánoční dárek.“

„Ke stolůůůů,“ ozvalo se z hloubi domu.
Pečený libový bůček s bramborovou kaší, kompot zřejmě domácí provenience. Dobrůtka.

„Pojď, ukáži ti můj pokojík, kde budeš spát. A sám!“  dodala jízlivě šeptem. Pokojíček velikosti ptačí budky, čistý a skromně zařízený. Stůl, válenda širší než obvykle, skříň a knihovnička s podskříňkou z Univerzálu.
„Pěkné.“
Zajela rukou do poklopce.
„Dal by si říct, co?“ promnula pytlík a pohladila pinďoura. Zvědavě zvedl hlavu, kdo že ho ruší z poklidu.
„Neblbni, někdo sem vlítne a bude průser!“

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 05Vánoční hvězda 7 >>

Autor

4.8 47 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
gogo

Ale no tak, pomlouvat ruské kondenzátory….teď máme čínské a kvalita není o nic lepší. Z ruského vytekl elektrolyt a čínským se pro změnu nafukují klobouky

Tramp

musíš si koupit kondy do spínaných zdrojů cca 4x dražší a ty tě přežijí.

strelec

skvělé povídky,doufám,že to bude mít další pokračování

Kittikit

Uz jsem se nemohl dockat dalsiho dilu. Doufam, ze na pristi nebudeme muset cekat par mesicu 😉

Tramp

Je to věcí adminů.Já se vrátil ze severního Jemenu před 14ti dny z POSLEDNÍ ZAHRANIČNÍ MONTÁŽE.Už seru na rajzování po světě.Užil jsem si v životě toho rajzování až až a už se nehnu z baráku.Nechal jsem se přemluvit kamarádem naposled,ale stálo to za von lejno.Vedro,smrad,bordel v ulicích….no arabáši.Hygiena příšerná….tož tak.

Kittikit

To nebylo na tebe, ale adminy, ktere prosim, aby u serialu nedavali takovou prodlevu. Clovek pak serial cte od zacatku, aby si pripomnel dej. I kdyz u ctivych serialu, jako je i tvuj, to vubec nevadi 😉

Harai

V původní verzi to také nevycházelo bez prodlevy. Důležitější jsou nové povídky, případně také povídky jiných, pozapomenutých autorů.

Já osobně díky tomuto nátlaku, který se opakuje, končím s převodem starých povídek. Věnuji raději čas svému psaní, než převádět něco, co mě osobně k smrti nudí.

Junior

S převodem archivu je to těžké. Pokud je nových povídek na měsíc dopředu tak se nepřevádí. Jde o to, že se potom bouří autoři, že chtějí mít své povídky publikované co nejdříve. Zkoušeli jsme i model kdy se v některé dny publikovala jedna povídka nová a jedna z archivu. To se bohužel neosvědčilo snížila se návštěvnost povídek.

Juli

Vítej v Absurdistánu. Byl jsem u Frantíků, tam se chovají, jako doma a makat nebudou 😧.

Juli

A další skvělé pokračování bude???

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x