Vánoční hvězda 14

Toto je 14 díl z 17 v seriálu Vánoční hvězda

Poslední klenot do sbírky…

 „Máte jet do Havířova za bábinkou, ne? Tak nespěchej, určitě o nic nepřijdeš.“
Cvakly dveře domu. Ukazuji Zuze prst na ústech. Kývla. Spiklenecky, s jiskrou touhy v očích mrkla a pohladila si mušličku.
„To bude bestie,“ ozvalo se ve mně. „Všechny tři dohromady by zřejmě ušukaly i satana.“
Matinka střelila očima po nejmladší a pak po mně. Jemný úsměv na jejích rtech napovídal leccos. Že by něco tušila? Mazaná je dost. A nebo to navlékla schválně abych ojel dcerunku? No to snad ne! Vždyť jsem popíjel čaj s rumem a seděl metr od Zuzy!? A za tu půlhodinu by to musel být rychlomrd. Něco si zřejmě namlouvám.

 Padla desátá večerní a obyvatelé včetně mne se ukládali k spánku. Martina mne málem znásilnila.
Ocas, zezadu v čvachtající kundici, snaživě plenil dělohu. Kozičky mektaly strachem pod náporem drtících rukou, jejich majitelka standardně ječela v orgasmu. Pytel přitažený k tělu připravoval dávku semenitby. Tři, čtyři výstřiky na záda a prcku. Parádně prázdný se ukládám k spánku, hlavu s havraním peřím na rameni. Ráno se probudilo do šedého, hustě zasněženého dne.

„To je nadílka, co?“ povídá u snídaně Radek. „S takovou ke švigrmutře nepojedem.“
„A proč ne? Autem nemusíš. Pojedeme vlakem a je to. Jeden přestup v Porubě,“ odpovídám a beru z poličky jízdní řád ČSD. „Jede zrychlený vlak ve čtvrt na jednu a přípoj v Porubě ve čtvrt na dvě. Není co řešit, leda by měl sekeru. No a máme,“ střelím okem po hodinkách. „Máme půl desáté.“

„Hmm, máš pravdu, bude to jednodušší. Holky, sbalte kabele a pojedeme vlakem. V tomto počasí riskovat nebudu.“
Pantograf mne vyplivl v Havířově s příslibem brzké kontroly ze štábu u mne v bytě. Rodinka pokračovala vlakem dál do Suché. Starý Magdon zápasil se sněhovou nadílkou kolem baráku, Veveřice za ním poskakovala valčíček s metlou.

„Dobrý den. Pavle, hned se převléknu do arbajthozu a přijdu pomoct, jenom hodím pár třísek do kamen, abych nezmrzl,“ říkám Janečkovi.
„To bude bezva, díky Jirko.“
Veveřice mne obdarovala holywoodským úsměvem. Aha, má spravená zubiska v hubě. To se jí to zas ščuří. Bleskově zatápím v kuchyni i koupelně, narvu špalky tvrdého dřeva do požeráku kamen a mažu pro lopatu do sklepa.

„Do pr**le,“ zakopnu v tmavé chodbičce o ležící tělo. Mařka Janečková… Magdonka! Skláním se k tělu. Na obličeji krev, ale dýchá. Opatrně se ji pokouším prohlédnout, zda nemá zlomeninu.
„Bolí to, moc to bolí,“ stěžuje si na levý kotník.
Sundávám zimní bundu a položím na ni drobné tělo Magdonky.
„Vydržte, hned jsem zpět.“
„Pavle, Mařka leží ve sklepě zřejmě se zlomenou nohou.“
„A vy zavolejte sanitku. Hned!!“ zařval jsem na Veveřici.
S mým padesátníkem v ruce upalovala k telefonní budce. Opatrně Máňu zvedáme a ukládáme u mne na kuchyňský otoman. Omývám krev z opuchlé tváře. Sanita byla ve čtvrthodince u baráku.
„Jeď s ní do špitálu, já už kolem baráku douklízím.“
Poděkoval pohledem. Odhrabu sníh a Veveřice snaživě dometá zbytky. Lopatu ukládám Pavlovi před sklep. Z bytu dýchlo mírné teplo, kamna se snažila. Ohřívám si zásobu od Milady. Roštěnku ze včerejška a rýži v mikrotenovém pytlíku, pozdní oběd. Asi sebou chvilku seknu na gauč. Zavírám po baště oči.

Crrr, prořízl ticho zvonek. Za dveřmi stála neznámá dívčina.
„Prosím vás pane Kvapile, jsme se sestrou na návštěvě u strejdy a ten jel s tetou do špitálu. Nemohu zatopit, neumím to. Budete tak hodný a zatopíte mi?“
Aha Magdon má u sebe neteře.
Praskání v kamnech signalizuje zdar úkonu.
„Děkuji moc, uvařím vám alespoň kafe za ochotu. Nepokrytě si mne prohlíží. Odhaduji věk tak na dvacet let. Kozičky výstavní pětky,široká selská zadnice, výška tak metr pětasedmdesát. Pořádná robustní a macatá samice. Obličejík nic moc, pihy, mastná pleť a špinavě blonďaté vlasy. Tohle není vhodné řezivo. Kdepak. Do pokoje vešla druhá dívka. Evidentně mladší sestra první. To už bylo lepší pokoukáníčko. Prsatá jakbysmet, zadek poloviční, obličej celkem pohledný.

„To je ten pán co nám zatopil? Děkujeme,“ a mile se usmála, vějířky kolem blankytných očí.
„Kafe nechte na jindy,“ opouštím magdonův byt.
Otoman láká k poležení. Chvilku, jenom chvilku…

Crrr. „To snad není pravda!!!“ Za dveřmi nikdo. Někdo cizí zvoní od vchodu. Seběhnu pár schodů a přes skleněnou výplň dveří vidím Zuzanu.
„Co tady dělá? A jak mne našla?“
„Ahoj, můžu dál?“
„Jistě. Kde se tady bereš?“
„Naši kecají s bábinkou, nebyli u ní půl roku. Martina bábě uklízí obývák a svou cimru. Vytáhla jsem ze ségry kde bydlíš. Už včera, aby jí to nebylo podezřelé. A jela jako za kamarádkou z dětství do Havířova.“
„Mrdanice s donáškou až do bytu,“ blesklo pod čupřinou. „Zcela nepokrytě a jasně si přijela zašukat.“

„Máš to tu moc pěkné, takové útulné. A teplíčko. Kde se mohu osprchovat?“
Tak je to jisté na stopro, přijela si šoustnout a zbavit panenství.
„Zuzo, je ti jasné, že pokud tě tady načape Martina nebo vaši, jsme oba dva v …“
„Naši sem dnes rozhodně nepojedou a Martina také ne. Bavili se o tom. A já musím být do deváté doma, jinak vyhlásí celostátní pátrání,“ uchichtla se a bezostyšně shodila přede mnou oblečení.
Kozičky měla ještě o chlup větší než Milada, trojúhelník černých kadeří sliboval mnohé. Kondor zavětřil krvavou oběť, povolávaje spermáky do zbraně.
„Umyješ mi záda?“, ozvalo se z koupelny.
„Jasně.“

Pták napínal tepláky, tetelíc se chtíčem na mladou kundičku. Osuška zakryla tělo. Rozhodím prostěradlo a peřinu na otoman v kuchyni. Ručník hodila na židli a přilepila se na má ústa. Měla natrénováno, líbala skvěle. Rukou zajela pod gumu tepláků, pomuchlala ohon a rázně je strhla i s trenkami dolů. Košile letěla na zem vzápětí. Chňapla po ocasu s vehemencí a šup s ním do tlamičky. Mravenečci ve slabinách…

Dost, nebo se udělám. Snažil jsem se naznačit změnu pozice, ale kdepak. Sála a cumlala. Božský pocit blaha, stupňující se mravenčení ve slabinách. Bod zlomu překročen, spermoni vylétli z močové trubice se zasvištěním minometné střely. Polykala statečně nadílku. S mlasknutím vyjel žalud z pusy. Olízla ho jako zmrzlinu a znovu polkla.

„Měls toho v sobě dost. Na to, žes byl včera dvakrát vysemeněný…“
Nad mým nechápavým pohledem se zahihňala.
„Ode mne odpoledne a od Martiny večer. Poslouchala jsem za dveřmi.“
Vezmu vílu do náručí, kladu na otoman. Jazyk probírá tekoucí a vonící mušličku se zápalem. Dávám si záležet, velmi důsledně prolizuji hrášek poštěváčku. Tvrdne a zvětšuje se. Třas stehen i bříška, kníkání a hluboké vzdechy, signál počínajícího orgasmu. Cloumala sebou, skučela a hlavu mi cpala snad až do dělohy. Dva další křečovité záškuby stehen a zaječení oznámily konec prvního dějství. Kondor, dávno připravený na zteč, strčil špičku zobáku do mokré dírky.
Jemně zatlačím.
„Kdepak, hochu, ta je užší než Martina.“

Párem přírazů se snažím dostat žalud do jeskyňky. Ani náhodou. Jeden důraznější šťouch. Zasyčela a popojela po posteli. To bude oříšek. Podebírám štíhlý pas pravou rukou a zatlačím, nyní už festovně. Žalud zmizel v pochvičce, zasténání prozrazovalo bolestivost deflorace.
Párkrát zapumpuji na kraji pipiny a cítím uvolnění vstupní branky, žalud vklouzává už bez vážného odporu. Teď! Zatlačím, nijak rychle, jen tlačím beranidlo do hloubky jeskyňky. Kvílela bolestí, ocas pár milimetrů popojel dovnitř. Couvám k rozjezdu a znova zatlačím.
„Ta má blánu snad z vepřovice.“
Znova zápich… Rup!
Zasténala, kvikla se slzami v očích. Kondor dosáhl cíle a dorazil zobákem k děložnímu čípku. Chvíle klidu před bouří, kundička si zvyká na objem cizího tělesa. Rozjíždím koncert pro dva nástroje. Ždímá mě tlakem svěráku. Takhle dlouho nevydržím, těsné spojení dělá divy. Snaživě kontrovala pánví, dorážela poctivě kost na kost. Zvuky jejího hrdla prozrazovaly blížící orgasmus. Vypjala se, stáhla pochvičku kolem jarabáka a… Koncert začal.

Slyším nový hudební nástroj. Zakřípala zuby blahem a se skučením ochabla. Zapíchnut na doraz čekám, až se trošku probere, vlak se rozjíždí.
„Můžeš do mě, skončila jsem předevčírem.“
Jak lahodně pohladilo po dobyvatelské, plenitby chtivé duši, těch pár slov.
Doslova rabuji dobyté území, ještě nedávno území nikoho. Mozek přestával vnímat, tvrdě šoustám stahující se kundičku. Spermoni letí do dělohy, čerstvě prolitá krev obránce se mísila s bílou krví dobyvatele a vytékala na prostěradlo.

Autor

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 13Vánoční hvězda 15 >>
4.8 45 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Velmi hezké. A baví mne slovní zásoba autora, plná skvělých novotvarů. Koho mi to připomíná?

Asda

Pekne pekne.

Ten konec me evokolval dalsi chybejici vetu…. a to sem netusil ze sem prave zasel svista.

ant

dddddddddddddddd

Lůca

Tohle je bezkonkurenční seriál. Úžasná slovní zásoba, neotřelé nápady. Syp to do nás, nemůžu se dočkat dalších dílů! Napínavé to je jako kšandy. Za mě deset z deseti, díky!

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x