Vánoční hvězda 12

Toto je 12 díl z 17 v seriálu Vánoční hvězda

 Pokuřuji, popíjím voňavý nápoj, v kamnech praská. Splněno. Milada potřebovala protáhnout škvírku jako prase drbání. Uvidím, jaká bude reakce manžela. Aby se mu náš šoust v makovici nerozležel, člověk nikdy neví. Oklepu boty od sněhu a nakouknu do pokoje. Převlečeno, rozestláno a pootevřené okno. Po pachu potu a mrdiny ani stopa.

 „La la la…“ zní z kuchyně. Pořádný šoust jí spravil náladu, jen co je pravda.
Usedám ke stolu. Doslova tančila. Koutkem oka sleduji vrtící se zadeček a se skrytým úšklebkem  změnu v chování. To by jeden neřekl, co udělá ohnivák s ženskou psychikou.
„Co chceš vařit? Nezbyla ze včerejška polévka, salát a kapr?“
„Zbylo všeho dost. Rozvařím na teplou večeři. Mám ti ohřát polévku a rybu?“
„Když budeš tak hodná…Tobě se nějak zvedla nálada?!“

Znachověla jí tvář, úsměv Mony Lisy následoval růžovou barvu lící.
„Ty se divíš? Tak jsem se naposled cítila vloni koncem léta, než Radka málem zabil jeřábník na stavbě. Ještě teď se mi třepou nohy jako sulc.“
„Opovaž se ty a Radek prokecnout před Martinou.“
„Kdybys nemlel ptákoviny, srabe. Záloha v matince pro případ nouze není k zahození, taky tě láká Zuza, že, vilný padouchu! Včera, když zavrtěla chvostem, ses oblízl, jako vlk na Karkulku…“ ozval se chlípník.

„Blázníš. To bychom neustáli. Do smrti by s námi nepromluvila. Záviděla jsem jí… Moc, hrozně moc. Ten kravál přes zeď sice napovídal co s ní provádíš, ale že jsi takový příšerný divoch… Hmm, takové milování každý den bych těžko zvládala, to víš mám už nějaký rok oproti Martině navíc.“
„Kdybys nekecala, nebohá stařeno. Řádilas jako tajfun v Karibiku. Skromná zrovna nebylas. Vůbec, užívala sis to jako mladice,“ odpovídám.
„Jednou za týden ano, denně bych to rozhodně nerozchodila.“
„Ani za mlada ne?“
„Radek mě zbouch na pátým rande. Nervy abych se vyučila a částečně rizikové těhotenství určitě nepřálo nějakému dovádění. A hned po Martině přišla na svět Zuzana. Dvě děcka na krku, barák na spadnutí, chlap věčně v čudu na montážích. Užívat jsem si začala když bylo Martině tak pět let. Vydělával víc jak horník, našetřili jsme na opravu baráku a něco do rezervy. Mám supr manžela. Dříče a pracanta. Žádný chlap by nedokázal to co on. A po dnešku,“ zajíkla se, „po dnešku je pro mne víc než svátost.“

Polévka a kapr ze včerejška  zmizel z talířů nás obou.
„Kuku, kuku,“ odpočítaly hodiny druhou odpolední. Pohled do okna oznamoval husté sněžení.
„Půjdu odklidit sníh. Začíná pěkně sypat. Trošku protáhnu kostru na čerstvém vzduchu.“
„Nářadí je v kůlničce u garáže,“ slyším volat Miladu.

Skříp, skříp, vrže čerstvá nadílka pod botami. Hrablem odhrnuji sníh z chodníku a od garáže. Zamyšlený, trochu v rozpacích…Tůůůůů. Fujtajbl!!!
Málem jsem přeskočil plot leknutím. Přijíždějící auto nebylo v závějích vůbec slyšet.
Rozjívený usmátý obličej Martiny a Zuzany vystupoval z auta. Otevírám garáž, domácí pán parkuje stodvacítku.
„Vidím, že se nenudíš.“
„Mám ležet na kanapi?“
„Holky šup, každá metlu a jeďte. Jdu se podívat na mámu, jak jí je.“

Znělo to jako otázka, jestli ještě dýchá.
„Určitě dobře a rozhodně líp než včera, průvan ve štěrbině jí jenom prospěl…“ chlípně poznamenalo ledví.
Holky se činily a za čtvrt hodiny bylo uklizeno. S dupáním na zapraží a se smíchem vlétly do domu. Jdu od garáže na dvůr uklidit sněhové nářadí, přiložit do kamen. Z chlívka se ozývá hladové chrochtání, slípky krákorají u vrátek. Klaply dveře vejminku. Ani se neotáčím, Radek.

„Je moc fajn, že tě napadlo zatopit. Půjdu dát dobytku a pak bychom si mohli dát pivko a pokecat, co říkáš?“
„Pomůžu ti, mohu?“
„Jistě.“
Dvousetkilový čuník si potměšile prohlížel cizince v rajónu. Pomáhám majiteli reality i čuníka. Dvacet minut a je hotovo, dobytek se krmí. Králíci chroustají seno, čuník chlemtá svou dávku z koryta. Umývám ruce ledovou vodou v kumbále a pak se čerstvě otevřená plznička včetně sklenice stává mou državou.

„Je jiná, úplně jiná! Nevím, cos s ní prováděl, ale je svá. Úplně!“
„Co tím myslíš?!“
„Je svá. Tak ji znám devatenáct let.“
„Nebudeš mi doufám vyčítat, že jsem splnil tvé… vlastně vaše přání?“
„Nikdy. Mám doma, podle všeho, opět svou ženu. Víš co mi řekla v kuchyni, když jsi s holkama uklízel sníh? Že jsem ten nejlepší manžel, jakého si mohla představit. A že mi nikdy nezapomene to, co jsem pro ni udělal a čeho byl schopen se vzdát!! Pořád cítím v sobě mužského ješitu, asi ze setrvačnosti! Ale ten ruměnec v jejích tvářích, to jak se přivinula… Ano, je to moje žena! Díky.“

„Nebudeš, doufám chtít podrobnosti. Žádné extempore se nekonalo, jen vyprášení kožíšku. Natvrdo. Hodně natvrdo, tak se snad na mne zlobit nebudeš! Nic víc a nic míň. Podle slibu. A dokonce ani ne v tvé manželské posteli. Udělal jsem pouze to, co bylo domluveno!“
„Vím, řekla mi to. A taky i to, žes ji vůbec nešetřil, prý to byl kartáč! A kdyby to prý měla absolvovat každý den, za týden je na márách,“ usmál se.
„ Uvědom si švigrfotře čekateli, že tobě je 54 a mně 26 let. I kdyby k tobě nebyl osud hnusně krutý, věk neošidíš. Rozhodně ne fyzičku a schopnost erekce. Martině ani muk, doufám, že se nepodřeknete nebo vás třeba nezaslechne?!“
„Ani muk, skorozeťáku.“
Podal mi ruku a plácl po rameni.

„Kde vězíš? Jsem jako na trní,“ vtáhla mne Martina do pokoje. „Tys tady něco dělal s polštářem a s prostěradlem?“
„Já ne, máti se motala po pokoji a asi převlékla povlečení.“
„No těbůh. V tom ranním fofru jsem úplně zapomněla, že mám převléci pobryndané prádlo.“
„No tak ho převlékla máma. Je v tom problém?“
„Jo. Co si bude o nás myslet?“
„Co by měla? Že máme prostěradlo zaflákané od naší šukačky. Při modlení by se těžko zašpinilo. Myslíš, že nemá uši?“
„Protivo jeden,“ hodila po mně polštář.
„Kdybys holka tušila, že matinka prostěradlo zabryndala víc než ty…“
„Máma je nějaká jiná, všiml sis?“
„A čeho? Konečně se vyspala podle sebe. Bylo jí blbě. Odpočala si, vyspala do růžova. Tak v čem je jiná?“
„Ona si pozpěvuje v kuchyni a její protivná nálada je pryč! Minimálně si rok nezpívala, ať už na zahrádce nebo doma!“
„Tak to jsem si opravdu nevšiml. Chrněl jsem do jedenácti, pak mne máti nakrmila a šel jsem uklízet sníh. No zbytek už vidělas,“ lhal jsem jako čert.

Autor

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 11Vánoční hvězda 13 >>
4.9 50 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Hezké, čtivé, věrohodné, prostě fajn.

Asda

Dobre,moc pekne, skoda ze se to neda zazit. Ale ta predstava….

2
0
Would love your thoughts, please comment.x