Chalupa pod skálou – 1.část

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Chalupa pod skálou

Jan ustal na chvíli v sečení trávy, vydýchával se a zahleděl se do dáli. Od své chalupy postavené na svahu pod lesem měl daleký rozhled. V údolí byly rozesety domky vesnice, v níž se narodil a kolem dokola se tyčily kopce pokryté dosud nedotčenými lesy. Tu a tam z porostu vystupovaly obnažené hřebeny skal a dokonce i za chalupou se jedna taková tyčila. Proto také lidé Janovi říkali Podskalský, když o něm mluvili.
Zde žil se svou ženou Marií a dětmi Václavem a Anežkou. Věkem tedy už to žádné děti nebyly, ale zatím neopustily rodnou chalupu a byly prostě dětmi svých rodičů.

***

Psal se již třicátý rok té hrozné vojny, kdy krajem křižovaly armády s praporci a zástavami různých panovníků a všichni kradli, znásilňovali a plenili stejnou měrou. Vlastní nebo cizí.
I vesnicí v údolí jednou prošli. Zůstala po nich spoušť, mrtví vesničané a zhanobené ženy.
K jeho chalupě vojna nedošla, ale kdy jí bude konec se modlil stejně vroucně, jako všichni ostatní.

***

Už kolik měsíců nebyl dole ve vsi, jako nikdo nepřišel za nimi nahoru, ale Jan byl soběstačný a s prvním sněhem se na chalupě zavřeli jako na hradě.

V sednici žili všichni pohromadě, za krutých mrazů i se zvířaty v síni. V jednom rohu měl Jan, jako hospodář, vlastní postel, v protilehlém rohu se ve druhé posteli po týdnu střídala matka s dcerou a Václav spal na lavici a v zimě na peci. Když se rodiče milovali, měl na peci volný prostor až do rána, jinak se musel uskromnit.

Se sexem se v rodině nedělaly žádné tajnosti. Anežka už pannou nebyla, stejně jako Václav měl své zkušenosti a když rodiče spolu souložili, snažili se to provádět co nejtišeji, že se ani děti nevzbudily.

Pochopitelně i ony měly ve svém věku své potřeby a touhy. Anežka to řešila vlastní rukou třením v klíně, zato Václav na to šel takříkajíc „od lesa“. Vždy, když v noci potřeboval uvolnit přetlak, vzal si ruku vedle tvrdě spící matky, tu si vsunul do klína a chvíli tam s ní pohyboval po údu. Tím se vzrušil, úd mu povstal a on se vlastní rukou douspokojil až k výstřiku. Sáhnout na sestru se neodvážil, měla slabé spaní, ale matka znavená těžkou celodenní prací se nikdy neprobudila a vše, co s ní dělal, zaspala.
Proto bylo pro něj velkým překvapením, když se jednou opět její rukou vzrušoval v klíně a ruka náhle sevřela jeho ocas a začala po něm jezdit.

„Bože… co… to… matko,“ zasténal Václav.
„Pšššš… buď zticha,“ ozvala se matka a dál mu zpracovávala tvrdý ocas.
Václav se poddal ruční práci vlastní matky a dumal, co to má znamenat a jestli z toho nebude něco víc? Natáhl ruku a snažil se jí dotknout na prsou.
„Ne… synáčku. Víc mít nemůžeš…“ odsunula mu ji Marie.
Václav jen funěl a cítil, že výron už je blízko, blizoučko.
„Už… budu… stříkat,“ upozornil ji.

Ta zrychlila honění a sama cítila, jak se mu ocasem valí láva semene do špičky a tryská ven do nastavené dlaně. No, měla toho plno na obou rukách.
Nakonec popadla Václavovu košili a vše do ní utřela. Zítra to v neckách vypere.
„Co to mělo znamenat, matko?“ zeptal se Václav, když se uklidnil a vydýchal.
„Když už se vzrušuješ mou rukou, chtěla jsem ti pomoct. Vím, že nějak se uvolnit musíš. To je normální. Jen ti nemohu poskytnout to, co konám s otcem. Jsem tvá matka a byl by to smrtelný hřích. To platí i pro Anežku, ale vím, že jsi rozumný a ona taky. A teď spi,“ šeptla mu Marie, pak syna objala, políbila a oba usnuli.

Netušili, že měli tichého svědka a Anežka si ještě dlouho prsty zasouvala do klína a třela se aby vyvrcholila, protože ji celá ta věc příšerně vzrušila.
„Já, maminko, nevím, jestli budu rozumná… ohhh,“ projelo jí hlavou, když dosáhla uspokojení a rozkoš ji zalila celé tělo i mysl.

***

V zimě bylo málo práce, ale i denního světla, takže spát se chodilo poměrně brzo. Jan si přizval k sobě ženu a po nějaké době něžného líbání a hlazení se na ní převalil. Ona roztáhla nohy a přijala v sobě jeho velký tvrdý ocas. Jan rozjel rytmické přírazy a věnoval se jazykem jejím prsům, které olizoval a mnul ztuhlé bradavky mezi rty a Marie jen tlumeně sténala.

A jedné takové podobné noci se na peci zjevila Anežka. Přitiskla se k bratrovu tělu, rukou mu hned vjela mezi nohy a nahmátla stojící ocas, který sevřela.
„Anežko,“ tiše vydechl Václav.
„Teď budeš můj,“ odvětila a hbitě na něj obkročmo usedla. Spíše tedy nalehla, ocas si sama nasadila na kraj štěrbiny, aby pohybem pánve do ní pronikl.
Václav tedy jen volně ležel a Anežka na něm seděla a odsedávala ve stoupající slasti. Nakonec dosáhla svého uspokojení a bezvládně na něm zůstala ležet.

Václav ji odvalil ze sebe a protože sám ještě nebyl, rozhodl se to napravit a nabodl ji na ocas hezky zezadu. Souložení rodičů také ještě neskončilo, takže si nemusel tolik dávat pozor.
Poklekl za sestru, ta chvíli byla bezvládná, ale pak se dostala do tempa a užívala si to.
Zarostlý klín s rozevřenými překrvenými pysky a ulepený šťávami mu byl vydán napospas a ocas v ní hladce jezdil.
„Ano… oohhh,“ tlumeně Anežka sténala pod hlubokými strojovými přírazy.
Václav ji opravdu nešetřil, vrážel ho do ní, až na dno, jen to mlaskalo. Nevnímal, že je to sestra, ale představoval si povolnou kobylku, krásně mu masírující a svírající ocas až ke slastnému vyvrcholení. Také pevná prsa k prohmátnutí se mu krásně nabízela.
„Ach… Jene!“ ozvalo se hlasitě z otcovy postele a v tu samou chvíli se udělal i Václav, ale svou dávku sestře vypustil na zadek.

Zbytek noci sourozenci strávili v milostném objetí, než ho k ránu Anežka opustila, aby je spolu na peci neodhalila matka.

***

Toho dne měly obě ženy veselou náladu a byly samý smích.
Venku sice připadlo spousta sněhu, ale den byl prozářen sluncem a i mráz konečně polevil.

Václav naštípal dřevo do zásoby ke kamnům a než s otcem obstarali zvířata, pomalu se šeřilo na na krajinu padal soumrak.
„Už aby bylo jaro,“ povzdychl si Jan s pohledem na oblohu osvětlenou záplavou hvězd.

***

Konečně nastalo tání. Obleva odkrývala a slunce prohřívalo zem, kde začaly vyrůstat první poslové jara, sněženky a bledule.
Rodina zatím dál žila uzavřená v chalupě, ale jednoho dne vyrazil Václav do lesa, pokusit se ulovit nějakou zvěřinu. Zásoby už byly na dně a maso neměli už dlouhou dobu.

Co ale nikdo netušil, že jeho odchod do lesa pozorují tři páry očí.
Byli to žoldnéři ze Švédy rozprášeného císařského oddílu. Srážku přežila jen hrstka mužů a tito tři se z bojiště vytratili společně. Dostat se zpět k císařské armádě bylo nemožné. Netušili, kde vůbec nějaký batalion je a vstoupit do služeb nepřítele za žold sice šlo, ale padnout v boji se jim nechtělo.
Aby přežili, je nutno mordovat a přepadat osamělé usedlosti. Nějak se protlučou touhle neznámou krajinou ke svým.
Prozřetelnost jim do cesty postavila tuto malou usedlost. Chalupník má určitě doma ženu, možná i dceru a taky nějaké ušetřené dukáty…
Muži byli plni vzrušení. Pohledem vyprovodili do lesa chalupníkova syna a pak vzali stavení útokem.

***

Rodina byla nemile překvapena a zaskočena třemi hřmotnými muži se zbraněmi oděnými do odraných uniforem. Mluvili směsicí českoněmeckých slov, takže jim bylo rozumět.
„Hej, hospodáři, kdož ještě tu s vámi dlí?“ napřáhl jeden na Jana šavli.
„Nikdo… jen my,“ roztřeseně odpověděl Jan.
„Lžeš pse… a budeš viset!“ vykřikl voják. „Viděli jsme jednoho jít do lesa. Kdo to byl?“
„Náš syn… a toto je naše snacha,“ promluvila Marie ve snaze ochránit dceru.
„Povedená rodinka,“ ušklíbl se třetí žoldnéř a rozkázal panovačně. „Teď nám připravte krmi. Máme hlad!“
Muž usedl ke stolu, druhý držel v šachu Jana a třetí koukal ženám pod ruku, co chystají.

Na začátku jara toho v chudé chalupě k jídlu moc nebylo, ale i prostá hrachová kaše s kousky osmažené slaniny jim přišla k chuti. Pořádně se nenajedli už kolik dní.

Jak se říká s jídlem roste chuť a jakmile muži pookřáli, začalo je zajímat zlato a ženy.
„Nemám žádné zlato ani dukáty,“ přiznal Jan, za což ho srazili na zem a dostal kopanec, že jistojistě lže.
„Ještě se podíváme,“ a voják znovu kopl do schouleného těla ležícího na zemi.
„Nemáš peníze, ale zde ženu a pohlednou panenku, he, he,“ zachechtal se voják se zálibným pohledem na zrudlou Anežku. „Opravdu nemáš dukáty, nebo se jím mám podívat pod suknice?“
„Opravdu ne… vzácní páni vojáci,“ úpěl zlomený Jan.

Muži poznali, že chalupník mluví pravdu, ale nyní už jim nešlo o peníze. Ženy z venkova byly vždy dobře stavěné a když se jejich těla rozpálila, dokázala muže správně oblažit. A žoldnéři už neměli ženu velmi dlouho.
Konkubíny v táboře nestíhaly všechny muže uspokojit a taky… stály peníze. Tyto ženy jsou pěkné a zadarmo. Budou se sice bránit, ale oni už si je zkrotí.

Jeden muž svázal řemeny Anežce nohy a ruce, hodil si ji přes rameno a zmítající a kříčící si ji nesl na seník, Druhý se zmocnil Marie, kterou povalil na postel a třetí voják hlídal Jana šavlí a pošilhával po svém druhovi, kdy bude hotov, aby ho mohl vystřídat.

***

V té době se z lesa vracel Václav se svým úlovkem.
Byl to jeden vyhublý zajíc a koroptev. I tak byl spokojen, když vtom ztuhl.

Od chalupy jakýsi muž si přes rameno jako pytel nesl svázanou Anežku. Ta něco křičela, ale muž pevným krokem mířil na seník. Václav hmátl po tesáku u pasu a vyrazil rychle také tím směrem.
Dveře rozrazil ve chvíli, kdy muž Anežce uvolnil nohy, vklínil se mezi ně ve snaze vrazit jí napnutý ocas do klína. Silná hladká stehna, úzká pička, pevná prsa… co muži může přinést větší rozkoš než mladá dívčina? Možná i panna.
Voják měl dost síly překonat její odpor, když náhle se vzepjal a zachroptěl, jak se mu do zad zabořil lovecký tesák.

Václav odhodil do strany umírající tělo a Anežku zbavil pout a pevně se objali.
Náhle se odtáhla.

„Matka,“ vykřikla zděšeně.

Václav se zkrvaveným tesákem nyní obezřetně mířil k chalupě, kde, dle Anežky, byli ještě dva muži. Zevnitř zněl ženský křik a jadrné mužské kletby.
Václav vpadl do sednice a hned se vrhl do rohu, kde na posteli spatřil roztažené pokrčené nohy a mezi nimi kopulující chlupatou zadnici. Muž právě rukama Marii roztrhl košilku, aby se jí dostal na prsa, když ho Václav paží sevřel kolem krku, prudce stáhl z bránící se matky a pak mu tesák obloukem vrazil zpředu do hrudi.
„Áááhh,“ vydechl muž a na zemi znehybněl.

Voják se šavlí nakročil Václava zabít, ale to mu krk zezadu sevřely silné Janovy ruce. Voják ve snaze se dostat ze sevření upustil šavli a máchal rukou po dýce v pochvě za pasem, ale vzduch mu ubýval rychleji a sípání se měnilo ve smrtelný chropot.
Pomalu poklesal v kolenou a Jan se zaťatými prsty v krku klesal s ním. Stiskl povolil, až když byl muž udušen uškrcením.

Vyděšené ženy se schoulily v objetí ve společném pláči a muži mrtvoly vytahali do stodoly, kde je obrali o vše upotřebitelné a těla druhý den pohodili do rokle, kde se o ně již postarala příroda. Dále už o té záležitosti doma nemluvilo.

***

Zprávu o skončení vojny jim donesl z vesnice Adámek, syn rychtáře a domů se vracel s hrudkou kozího sýra. Jan začal věřit, že zase bude líp.

Z kraje léta Václava při pohrabování sena zaskočila Anežka svým požadavkem.
„Sic jsi bratr a je to proti Bohu, ale já chci od tebe obtěžkat. Chci mít děti, ale nikdo ze vsi mě nepřišel prosit o ruku, ač chodíme k muzice, vždyť to víš… Mlynářova Dorka říká, že se líbím kovářovic Michalovi, jenže jako chudá a bez věna, nejsem pro jeho rodiče dost dobrá. Každý si rád pošpásuje, ale za ženu mě nechce, nebo mít nemůže. Ujmeš se toho ty?“
„Jsi má sestra! Tohle nemůžeme dělat! Jak si to zodpovíš před našimi?“
Anežka pokrčila rameny.
„Řeknu že mě někdo přepadl a zneuctil…“
„Něco ti řeknu…“ pronesl Václav po krátkém zamyšlení. „Je-li to tvým přáním, učiním tak, ale pal odejdu do světa na zkušenou. Až se vrátím, budeš vdaná, mít kupu dětí se svým manželem, kde se i to mé ztratí. Platí?“

Rozradostněná Anežka dohodu stvrdila vášnivým polibkem a pohlazením bratrova náhle tuhého ocasu v nohavicích.
„Vida, jak ho sama vzrušuju,“ blesklo jí spokojeně hlavou. A měla pravdu.

***

Plánované početí proběhlo o několik dní později v seníku naplněným čerstvě nasušeným senem. Jan s Marií ten den sešli do vsi na oslavu letního slunovratu a děti jim slíbily, že dojdou později.
„Tak ať jste dole brzo,“ Marie se s nimi loučila významným pohledem do očí, zejména Anežce, která zrudla a sklopila zrak.
„Holka jedna, člověk aby byl jak ostříž!“ mumlala si Marie a zaobírala se temnými myšlenkami do doby, než ji Jan z cesty povalil do mechu s touhou si v lůně lesa taky trochu povyrazit.
Ochotně se mu oddala a na střežení dcery už nepomyslela. Naopak slastně sténala pod ráznými přírazy Jana, který si s vlastním vyvrcholením dával na čas a naplnil tak ženu několika krásnými orgasmy, než ji svou dávku vyšplíchl mimo pochvu, aby neobtěžkala.

Naproti tomu doma v seníku, se souložilo naplno se vším všudy.
Natěšená Anežka se na Václava doslova vrhla, stáhla ho z oblečení, ono zase ji a nazí se po sobě váleli, líbali se a hladili všude po těle.
Václav ji laskal, líbal a mačkal plná, pevná prsa a žužlal rty tvrdé stojící bradavky, což ji velmi vzrušovalo a oplátkou mu honila ptáka a jemně mnula koule, což věděla, se mužům líbí.
Když do ní vnikl, slastně vyjekla a výpadem pánve mu šla naproti. Pak se poddala příjemným strojovým přírazům a dlouze se s bratrem líbala a divoce si v ústech vzájemně vyměňovaly jazyky.
„Už… ach… anooo,“ dosáhla svého vrcholu a silně stahovala poševní svaly kolem ocasu.
Václav se nenechal vyvést z míry, vyjel z ní ven, otočil na břicho a pronikl do ní zezadu.
Nový směr přírazů, jiné tření, jiné pocity se jí zmocnily natolik, že se jí tělo brzy roztřáslo v novém návalu orgasmu a když houkavě sténala a opájela se rozkoší, zaplnil jí dělohu Václav svojí dávkou. Oba cítili, jak se jí tělo plní životodárným séměm.

Znaveni pak leželi vedle sebe, Anežka doufala, že obtěžkala, Václav zase tušil, že tím se urychlí jeho odchod na zkušenou a je třeba o tom zpravit rodiče.

***

Sotva Anežka rodině oznámila, že nosí pod srdcem dítě, jež ale nemá otce, neb se jedná o dílo neznámého násilníka, matka ji chtěla odtáhnout ke kořenářce, aby nechtěný plod z těla vypudila.
Když odmítla, začal hromovat otec, že panchanta pod svou střechou nestrpí, až nakonec musel zasáhnout Václav a přiznat se ke krvesmilstvu. Tím byli rodiči vykázání oba z rodného domu.
Odešli ještě týž den, vyprovázení hanlivými výkřiky a touhou rodičů, že již s nimi nikdy neshledat, s bastardy nevděčnými.

***

„To jsme dopadli,“ řekl Václav pak v noci sestře, když se v lese uložili ke spánku a ona se k němu stulila, pod ochranu jeho urostlého těla.
Anežka mlčela, ale byla si vědoma své viny. Od teď se k sobě musí chovat jako muž a žena a ne jako sourozenci. Snad se někde uchytí ve službě a pak se uvidí.

***

Za dva dny narazili na skupinku podivných lidí. Byli otrhaní, ozbrojeni převážně jen klacky a vypadali, že již nejedli kolik dní.
„Kdo jste?“ zeptal se jich Václav.
„Vesničané z Luže… naši ves přepadla soldateska vojáků. Bránili jsme se, ale byli lépe vyzbrojeni. Pobili nás, vyplenili a ves zapálili. Nemáme se kam vracet. Je to jen spálený hřbitov,“ řekl jeden ze starších mužů.
„A kam máte namířeno?“ zajímalo Anežku.
„Nejdříve jsme šli za naším pánem Petrem ze Šulmberku. A víte, co udělal? Chtěli jsme jen trochu jídla a místo, kde budeme znovu žít a on… poštval na nás psy,“ hořekovala jedna žena.
„Nedaleko je dvorec Trucnov. Patří panu Petrovi. Přepadneme ho a vypleníme. Už hlady ani dál nemůžeme. Jestli chcete, můžete se k nám přidat. Ty, chlapče, vypadáš silný… to se nám bude hodit, Co ty na to? A ta dívka… tvá žena?“ podíval se řečník na Anežku s neskrývaným zájmem.
„Jo… moje žena,“ řekl Václav pevně.
„Půjdem s vámi,“ dodal a s ostatními se vzájemně představili. Bylo to pět mužů a dvě ženy.

***

Trucnov byl nevelký, vysokou zdí ohraničený dvorec se třemi budovami zakompovanými do obvodové zdi, kdy místo oken ven ústily jen úzké střílny. Nikdo ale dvorec nebránil, ani nehlídal. Vrata byla sice zavřená, ale jeden z mužů prohlásil, ať mu pomohou přelézt, že jim bránu otevře.

Vše se dařilo do chvíle, kdy jeden z čeledínů si šel odskočit, spatřil co se u brány děje a vyvolal poplach.
Z jedné budovy vyběhl polooblečený správce a mával mečem v ruce, ostatní se chopili nářadí, dvě statné děvečky cepů a nastala prudká bitka.
Když se útočníkům podařilo zabít správce, obránci složili zbraně. Nechtělo se jim padnout, když vrchnost již byla mrtvá. Na straně útočníků byli dva mrtví. Jedním z nich byla Anežka. Měla hlavu rozbitou úderem cepu a ještě dýchala, když se k ní Václav sklonil. Bylo vidět, že jí ale už není pomoci.
„Můj… bratříčku,“ jen zasípala namáhavě než skonala.

Po všeobecném nasycení a napojení vyhladovělé skupiny, byli mrtví pohřbeni pod vzrostlý jasan a ráno byl dvůr zapálen. Zbylí poddaní pana Petra ze Šulmberku se přidali k vesničanům, zato Václav se od nich odpojil. Tušil, že všichni teď budou považováni za lapky a škodnou a špatně dopadnou.

***

A Václav dál putoval krajem. Tu a tam přidal ruku k dílu, ale nikde se neuchytil službou. Po dlouhé vojně nikdo neměl peníze, většinou ani co do úst a vesnice se jen pomalu dávaly do pořádku. Lidí bylo málo a nebylo ani čím osít pole.

V jedné vsi uspěl u chudé chalupnice. Žila sama v domku s dvěma potomky, asi desetiletými.
„Muž se v šenku v opilosti upsal verbířům. Od té doby jsem ho neviděla. Už to bude deset let,“ vykládala klidně.
Už ho zjevně oplakala.
„Kapitánovi jsem nabízela dukáty i suknici jsem nadzvedla. Vzali si všechno, v seně se mě zmocnili on i jeho pomocníci a muže mi stejně odvedli. Pakáž! Mužská ruka je mi tu potřebná. Ale peníze nečekej. Nic nemám.“
„Jen přístřeší a jídlo mi postačí,“ souhlasil Václav a na tváři ženy se objevil úsměv.

Mohlo jí být ani ne třicet let, ač vypadala starší, ale byla pěkně rostlá a jmenovala se Kordula. Když pak spolu sedávali večer u stolu, líbila se mu čím dál víc.
Její hospodářství se dalo zvládnout s pomocí dětí ve dvou a Václav tu byl spokojen. Práci znal z domova a uměl vše opravit i leccos si sám i vyrobit.

Bylo po žních a krajem se začal prohánět chladný vítr. Přesto jednoho večera poslala Kordula spát děti do stodoly a sama si připravila ve velké díži horkou koupel.
Čistá a voňavá se zjevila Václavovi u lůžka jen v lehké košilce.
„Líbím se ti?“
Václav byl zaskočen, byť příjemně.
„Jistě… jsi krásná.“
„Můžu si k tobě lehnout?“ a nečekaje na souhlas, přilehla si k němu.
„Jsi muž a já se… tak dlouho nemilovala… chceš mě?“

Václav mlčel, ale ženu objal a splynuli v dlouhotrvajícím líbání, než se na ní převalil, ona ochotně rozevřela nohy, aby do ní vrazil ocas až po koule.
„Ach anoooo… áááááh,“ sténala Kordula ve víru dlouho neprožité slasti a pevně Václava objímala.
Tvrdý ocas ji strojově projížděl až na dno a tření v ní vyvolávalo mrazivou sílící rozkoš, které zvyšovalo mačkání a líbání prsů, jejichž plnosti a velikosti se Václav nemohl nabažit.

Ve chvíli, kdysi Kordula myslela, že už bude stříkat a vyjel z ní ven, uslyšela: „ Otoč se.“
Poslechla a pak už do ní péro proniklo zezadu a ona se udělala. Dlouho neprožívané milování ji vyneslo na slastný vrchol, ale Václav nepřestával ji tvrdě projíždět a narážel o její zadek v prudkých přírazech.
„Anooo… áááhhh… božeee… už… nemůžuuu… oohh,“ skučela Kordula, když jí dlaně mnuly visící prsa a klín čvachtal pod rytmickými přírazy.
Václav ji pevně uchopil za boky, přirážel čím dál rychleji a bez ohledu na možné obtěžkání ji naplnil semenem po okraj.

Kordula padla na břicho zcela vysílená, cítila, jak z ní ven vytéká sémě, ale nebyla schopna jediného pohybu.
Tolik rozkoše po deseti letech bylo příliš.
Nakonec se srovnali vedle sebe v jedné posteli a znaveni spokojeně usnuli.

Autor

Navigace v seriáluChalupa pod skálu – 2. část >>
4.6 100 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Mě se ty staré pověsti české od Shocka líbí. Proč tak nevalné hodnocení, moc nechápu. Tak to opravdu chodilo…

dedek.Jeff

Odpověď na nízké hodnocení je jednoduchá. Spousta čtenářů neočekává zajímavý děj povídky. Je hlavně upoutá bohapusté šukání se spoustou orgasmů a potoků semene. Shock má pro ně jednu špatnou vlastnost. Píše.povídky, ,které mají hlavu a patu, a jsou rozumně okořeněné sexem.
V tom je jeho originalita a nevyčerpatelná studnice nápadů, která mu, doufám, vydrží hodně dlouho.

Denis 86

Přeju vám krásný zbytek velikonoc dedek.Jeff Shockovi příběhy se mi líbí nějakou tu prcačku v příběhu mám rád taky občas neuškodí změna .
Já moc povídkám moc ted nedám malokterou si přečtu .
Taky v poslední době málokterý příběh chytne A ne vždy každá povídka je podle mě skvělá tak že vím že se k nim budu dál vracet .
Shockovi povídky mě většinou baví .A já doufám že Shock je bude psát dlouho ještě a taky že lidi budou dlouho bavit .

Asda

Super

Denis 86

Skvělý příběh Shocku bravo .

Marťas

Staré pověsti erotické. Tyto výlety do minulosti mě baví. Tak se to mohlo stát a jestli ne, tak podobně. Ještě dnes občas slyším, dřív se lidé bavili víc. Hráli jsme hrobeso, a že občas šukal syn matku , otec dceru, bratr sestru. Takový je život. Stocku díky👍

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x