Vánoční hvězda 17

Toto je 17 díl z 17 v seriálu Vánoční hvězda

Svátky klidu končí a blíží se čas návratu. Jenže budoucí švagrová má pořád chutě…

„Sakra, tady nemůžeme,“ blesklo mi hlavou. „Vůni mrdu by stoprocentně Martina ucítila.“ Chytil jsem Zuzaně ruce zabořené v mých slipech a zastavil vehementní postup útočící saně.
„Tady ne!“
„Tak pojď ke mně do pokoje, ale dělej,“ kontrovala Zuzana.

Doslova mě protlačila chodbou do svého pokoje a shodila na postel. Jak dokázala tak rychle sundat své svršky a stáhnout je i ze mě mi nešlo do hlavy ani dlouho po akci. Přitlačila mě svým drobným tělem k posteli a sama se napíchla na vztyčený ohon. No napíchla… spíš se soukala úzkou mušličkou na ptáka. Horké vlhké teplo postupovalo od žaludu a cítil jsem každý milimetr její uzounké neopotřebované kundy.

Snažila se zpracovat celou délku a dostat ji do sebe. Nemít ráno tak kvalitní mrd, asi už bych vystříkl. Se slastným výrazem a náznakem bolestivé grimasy dosedla na pytel. Musela mít dělohu vtlačenou pod srdcem. A začalo rodeo bez mého přičinění. Snad si chtěla vyrvat játra, ale to co předváděla, hraničilo s pokusem o vraždu i sebevraždu zároveň. Pták, lapen v hedvábné kleci, cítil pulsování mušličky a orgasmus se známým zvukovým doprovodem se jí blížil. Čtyři, pět stahů a skučení oznámilo konec prvního dějství.

Převrátil jsem ji pod sebe a razantně se zapíchl do uvolněné škvíry. Tentokrát už na jeden zákluz až po koule. Buším do ní a narážím na Venušin pahorek s vehemencí býka.
„Do mě ne, Jirko…“
Orgasmus jí zavřel ústa a vzlykání se zavytím hladového vlka popohnalo můj výstřik. Mravenčení ve slabinách, spermie se tlačily ve frontě k útoku na vajíčko schované kdesi v hlubinách. Vytrhl jsem ocas ze Zuzany a dlouhým výstřikem zkropil bříško a ňadra. Další cákance už takový dostřel neměly a skončily na ochlupení štěrbinky. Dodělala mě, dost nezkušeně, rukou.

„To byla nádhera, fakt,“ zavrněla a pohladila si křapku.
„Nádhera nenádhera, padám do sprchy a ty si tady zatím ukliď a vyvětrej. Fofrem. Nevíš, kdy sem vlítnou vaši.“

Spěch byl, jak se následně ukázalo, zbytečný. Auto zavrčelo u garáže až za další hodinu. Zuzana křápala hrnci v kuchyni a já psal příklady jako o život.

„Jak se tady Jiříček bez Martinky měl, co?“ S touto otázkou mě líbla na tvář a vykulila oči, když viděla dva listy popsané příklady. „No to nemyslíš vážně, to nespočítám do konce týdne.“
„Ale spočítáš,“ ozvala se za jejími zády Milada. Otočil jsem se k oběma a odložil tužku. Snad se mi to jen zdálo… že mě Miladiny oči rentgenují.
„No nic, upaluj pomoct Zuze do kuchyně, ať nejíme o pěti,“ ukončila nářek Martiny. Oběd, jak jinak, byl výborný a musel jsem uznat, že Miladin výcvik obou dcerušek má něco do sebe. Sedím na zápraží u chlívka v Radkově pracovní bundě, vychutnávám spartičku a rekapituluji posledních čtrnáct dnů.
Připadá mi, že mám život obrácený naruby. Tolik mrdu v tak krátkém sledu…

Vrzly dveře od zádveří. Radek nesl dva kouřící hrnky s kávou.
„Pojď do cimry, zatopím a pokecáme u kafe.“
Praskání v kamínkách navozovalo atmosféru tepla, přestože podle teploměru bylo v místnosti s bídou deset stupňů.

„Martina říkala, že zítra po poledni pojedeš domů…“
„Mám nějakou práci. Dovolenou ještě mám, takže bych se za dva dny vrátil. Pokud tedy mohu.“
„Budeš u nás vždycky vítán. Jako vlastní syn, kterého mi osud nedopřál. Chtěl jsem ti ještě jednou poděkovat za… Však víš…“ přikládal do kamen.
„Už si to ani nepamatuji. Prostě to tak nech. Kecat kolem dokola není třeba, ne?“
„Hm, máš pravdu. Ale něco se se mnou děje. Dneska ráno mi lenoch stál tak, jako už hodně dlouho ne. Nevím čím to je, snad pomyšlením, že Miladu měl někdo jiný… Opravdu nevím proč, ale asi to bude tím.“

Dopili jsme kávu a Radek začal chystat čuníkovi baštu. Valem se stmívalo a poslední noc v roce se blížila mílovými kroky. Po lehké večeři zapadla Martina do pokoje s tím, že zkusí chvíli počítat. Zuzana doumývala nádobí, významně vrtěla zadečkem a házela laškovné pohledy. Položil jsem hrnek od čaje vedle dřezu a zasyčel jí do ucha: „Chceš, aby to máti nebo Martina na tobě poznala? Dostaneš nás oba do průseru! Chovej se normálně sakra!“
„Když já bych si ještě dala říct…“
„Houby s octem a neblbni, nebo už sem nepřijedu.“

Kolem osmé se rodina slezla u televizní obrazovky a sledovala skeče Vladimíra Menšíka. Večer ubíhal v rodinné pohodě u skleničky vína a povídání o všem a o ničem. Půlnoc ťukala na okna, Radek zápolil s láhví ruského sektu, bití věžních hodin pražského orloje z televizní obrazovky nám všem sdělovalo, že jsme o rok starší. Přípitek proběhl ve znamení přání všeho dobrého a štěstíčka po celý rok.

„No teď půjdeme popřát zvířatům, jako každý rok,“ oblékal si Radek zimní bundu a podával mi druhou. Ženské měly v rukou prskavky a Milada na zápraží zapalovala každému jednu. Prý jiskřičky pro štěstí. Stáli jsme na dvoře, betlémská hvězda svítila na špici zasněženého stromku, jiskřičky prskavek se syčením padaly do sněhu. Někde v dálce se ozývalo tlumené bouchání rachejtlí a dělobuchů, jinak bylo neuvěřitelné mrazivé ticho. Hvězdy na obloze se zdály jaksi blíž než obvykle.

„Podívej, padá hvězda, přej si něco,“ stiskla mi ruku Martina, hlavu zvrácenou obličejem k obloze. Opravdu. Na nebi se rozzářil jasný bod s dlouhým světelným chvostem a majestátně, jakoby beze spěchu mizel za obzorem. Padala naše vánoční hvězda. 

Autor

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 16
4.8 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Linda

Jj, docela tomu Radkovi verim, psychika je pekne svinstvo. Kamaradka co dela v Sexuologickem ustavu mne rikala ze staci pul roku rikat muzskymu po 40. roku, ze je impotentni, ze se mu nepostavi, ze opet ji neuspokojil a po pul roce i klinicka a biochemicka vystreni jeho impotenci potvrdi. A funguje to mile damy i naopak. Jinak 5*. Skoda, ze je uz konec. L.

Gourmet

Především je třeba říci, že to je moc pěkné! Já nějak nepochopil, že by to měl být konec – je tam hodně otevřených otázek. Tak bych navrhoval pokračovat.

Junior

Ano je to poslední díl, víc jich v archivu nebylo, ale třeba přesvědčíš aby něco připsal. Ale když se podíváš na jeho série tak mají vždy otevřený konec.

Gourmet

Trampe, Trampe! Pokračuj dá!!!

4
0
Would love your thoughts, please comment.x