vanoční hvězda

Vánoční hvězda 02

Toto je 2 díl z 5 v seriálu Vánoční hvězda

Nenadálá návštěva má i nečekané pokračování…

Začala loupat brambory a pokradmu mne pozorovala.
„Řekni mi něco o sobě. Zatím jsi toho moc na sebe neprozradil. A proč nemáš žádnou holku?“
„Protože chci ženskou nejen do postele, ale také do nepohody. Bohužel,takové už zřejmě vymřely. Každá hledí dostat se hbitě pod čepec. Hned by mne tahala do rodiny a pak honem na radnici.

Chodil jsem s několika děvčaty. Všechna utekla, když zjistila, že se ovládat obsahem jejich kalhotek nenechám a to už vůbec nemluvím o našich čundrech. Té bylo moc horko, příště zase moc zima, další nebude spát ve stanu a mýt se ve studené vodě potoka nebo řeky. Jezdíme i vodu, každý rok jinou řeku. Letos vyhrála Sázava.“

„Divíš se,že ti chtějí navléknout chomout? Jsi hezký, nezávislý chlap, figuru máš perfektní, jak jsem viděla, když ses vysvlékal do vany. Nediv se, pro ženské jsi dobrá kořist. Každá z nás má snahu ulovit pořádného chlapa pro sebe.“
„Hmm. Když jsi tak zvědavá,zeptám se i já. Máš nějakého kluka?“
„Ne. S jedním loni na jaře, ještě mi nebylo sedmnáct, to vypadalo nadějně. Hezký kluk. Na druhém randě se mi dobýval pod kalhotky a bylo po randění. Pak se všude chvástal, jaké prý to se mnou bylo. Pitomec namyšlený.“
„Vidíš a dnes s neznámým chlapem v jeho bytě…Nemělas strach u mne přespat?“
„Nee. Připadals mi takový kliďas a pohodář. A cítím se v bezpečí víc, než na policejní stanici,“ zahihňala se. „Opravdu,vůbec jsem strach neměla.“
„Jistě, pohodář, co tě komanduje, že?“

Pokrčila nosík. Že její roztomilou grimasu nesouhlasu budu vídávat řadu let, to jsem netušil ani náhodou. Bramboračka voněla, řízky na pánvi zrůžověly.
„Jdeme ke stolu, polévka je hotová, řízky také a než ji sníme, dovaří se brambory.“
Oběd probíhal bez mluvení. Pouze cinkaly lžíce a příbory o talíře.
„Na co myslíš? Vidím,že nad něčím přemýšlíš,“ odložila příbor vedle prázdného talíře.
„Na to, jaká jsi krásná ženská. Jako obrázek. Mám chuť tě k sobě přivinout a ochraňovat před celým světem.“ Rázně položila talíře do dřezu.
“Tak to udělej, třeba na to čekám.“
Něžně jsem ji objal. Schoulila se v mé náruči. Stejně,jako ptáček v hrsti. Zvedla hlavu, zelené oči se dívaly zpříma do mých. Nastavila rty k  políbení.
„Smím?“

Kývla hlavou. Jemně políbit tu krásu, abych ji nevyplašil, zvednout v náručí a položit na otoman bylo dílem okamžiku. Ruka pohladila ňadro přes košili a vklouzla pod ni. Zachvěla se, zrychlila dech, ale ruku neodstrčila. Naše srdce bušila o závod, jen jen se rozskočit. Držím v dlani pevné, teplé ňadro. Lehounce jsem masíroval naběhlou bradavku. Začala dýchat přerývaně. Bylo cítit její stoupající vzrušení. Pták ládovák v teplákách ztvrdl až bolel, musela ho cítit na stehně.

„Počkej,“ vysmekla se. “Roztrháš tu svou flanelku.“
Obratně si svlékla košili přes hlavu. Pevná ňadra mi připadala až velká, k její postavě, byť to byly menší dvoječky. Růžové hroty vyzývaly k laskání. Stála jen v kalhotkách. Jemným tahem je stahuji dolů. Pomaličku, aby mne mohla zarazit, pokud by si rozmyslela, jsem pokračoval. Ani se nepohnula. Shodit ze sebe tepláky, trencle a košili bylo otázkou vteřin.

„Buď na mne něžný a dej si pozor, nic neberu.“
Jazyk se postupně probíjel od úst přes hroty obou polokoulí koziček a bříško do cíle. Cítím vůni vzrušeného pohlaví. Srazila stehna k sobě. Jemně jsem jí je roztáhl a zabořil obličej do černé nádhery. Vypjala se jako luk a zasténala. Pod špičkou jazyka tvrdl malinký hrášek a zvětšoval se. Dlaně masírovaly ňadra,prsty zpracovávaly bradavky tvrdé jako křemínky. Cítím stupňující se třas. TEĎ!! Vybuchla jako sopka, zakvílela, zmáčkla mi hlavu mezi stehny, z kudičky se vyřinula šťávička rozkoše, povolila stehna a hlavu mi vmáčkla na Venušin pahorek. Přitlačil jsem jazykem na poštěváček a …

Málem mi zlomila vaz. To byl uragán! Snad dvacet vteřin slastných křečí. Cloumala mi hlavou, uvězněnou mezi stehny jako zběsilá. Zhluboka vydechla a uvolnila se. Utřel jsem si obličej mokrý od jejích šťáv do přikrývky, klekl , vsunul ruce pod její kolena, přitáhl rozchlípené, mokré pohlaví k sobě, nasadil jarabáka k dírce a lehce přitlačil.

„Au,“ sykla.“ Já ještě nikoho neměla…..“
„Uvolni se, bude to tak lepší. Nechceš jít raději nahoru? Mohla bys sama ….“
„Ne, takhle to bude lepší.“
Přitlačím. Popojela na otomanu. Přidržím ji kolem ramen pravou rukou a znova zatlačím, tentokrát trošku razantněji. Cítím odpor který povoluje, žalud byl v pochvičce a lup…!!!Ocas zajel do poloviny délky. Zasyčela, zasténala, v očích pár krůpějí slz. Čekám pár vteřin, až si pochvička zvykne, povytáhnu a znova zatlačím. Vjel mi do kundičky až po koule.

„Proboha, ta je těsná!“ Tak těsnou pochvičku můj utěšitel napíchlou ještě neměl. Opět jí nechávám půl minutky, aby si zvykla. Dva pomalé, hodně hluboké přírazy…Plameňák sondoval hloubku kundičky. Mravenčení ve slabinách ohlašuje výbuch. Nešukal jsem téměř měsíc, tlak v koulích narůstal.
„Pomalu, bolí to.“
„Nebudu tě trápit, zítra už to bude lepší.“

V duchu přemýšlím, kolik zbývá času do výstřiku. Alespoň nebudu za šoustala-neumětela, můžu se vymluvit, že ji nechci mučit. Tři, čtyři přírazy a zvedám se. První dávka dolétla až pod její bradu, další tři se rozcákly po kozičkách a bříšku. Sahám pro trenky, ležící na zemi vedle gauče, utřu perleťové nadělení z jejího těla. Přikrývka milosrdně ukryla naše objímající se těla. Přivinula se těsněji a položila hlavu na mé rameno.

„Bylo to krásné, vůbec nevím co se dělo. Málem jsem omdlela.“
„Bolelo to moc?“
„Čekala jsem to horší, jsi na ni moc velký. Ale to se určitě spraví.“
„Aha, že by příslib dalších šukaček?“ blesklo mi hlavou.
„Nemyslím, že bych měl v kalhotách něco extra, spíš obyčejný průměr. Děkuji za překrásné pomilování.“
„Kdybys měl v kalhotách nadstandart, asi bys mne rozškubl, jako mráz pumpu.“
Zasmála se tomu přirovnání a dodala:
„To říkával táta, když jsme se segrou dělaly binec, že nás rozškubne, jako mráz pumpu.“

Vyklouzla z postele jako ještěrka, zavrtěla zadečkem a zmizela v koupelně.
„Brr, voda je studená.“
Rychle otírám svého mazlíka do trenek. Směs jejích šťáv a krve. Během okamžiku byla zpět pod dekou. Chladná, vlhká kůže zadečku mne zastudila. Asi si opláchla jen pipinu.
„Hřej, nebo umrznu.“
„Víc už neumím.“ Domazluji ji hrou s kozičkami a hladím právě odpaněnou broskvičku. Lehce vrní.
„Jen chvilku, nebo zase usneme. Nedá se nic dělat,budeme muset vstávat, alespoň já. Musím k Vojtovi.“
„Pojedu s tebou. Nebudu ti překážet?“
„Naopak, budu rád. Jenže musím zatopit a ohřát vodu na nádobí. Nemám ve zvyku nechávat při odchodu za sebou svinčík,“ vylézám z postele. Vyhrábl jsem na lopatku řežavé uhlíky, přiložil do sporáku pořádné polínko a uhlíky zanesl do ohřívače v koupelně, přihodil pár třísek a pořádný kus buku. Bytem zavoněla vzpomínka na táborák. Ještěže lázeňská kamna dovedou ohřát vodu za pár minut. Martina, už oblečená ve své sukni a pulovru, se vrtěla před zrcadlem na dveřích koupelny.
„Hmm, nic na mně není poznat.“
„Jak to myslíš?“
„Že už nejsem panna.“
„Žádná to na čele napsané nemá. Uklidíme a jedem. Autobus jede za půl hodinku, ať pak nezmrzáme na zastávce.“

Linka číslo tři nás zasyčením dveří vyklopila u Merkuru, ubytovny pro havíře. Vedle ní stál třívchodový, osmipodlažní panelák. Výtah vystoupal do pátého patra. Mačkám zvonek s nápisem Řehák. Chvíle šramocení. Rozježená hlava, patřící Vojtovi vykoukla ze dveří.
„Ty snad ještě chrápeš,“ přivítám se s ním místo pozdravu.
„Ahoj,pojďte dál. Chvilka zdřímnutí nikomu neuškodí. Však víš,jak venku je.“
„Nezlob se, nepůjdeme. Jen ti jedu říct, že počasí nám nepřeje, takže bych zrušil boudu. Řekneš to i Lubošovi? Máš to k němu pět minut.“
„Jasně, máš recht. Počasí za starou belu, zmrzat zbytečně nebudeme. Lubana vyřídím ještě dnes. Tak se měj a užij víkend,“ významně mrkl a pokývl hlavou směrem k Martině. Ve svitu veřejného osvětlení jiskřily padající vločky, prázdná autobusová zastávka se pokrývala sněhem.

„No a můžeme jet k babičce, vzít alespoň ty klíče, ne? Pokud chceš, uděláme si pěkný sobotní večer. Třeba zajdeme do kina, pak posedíme v rybím grillbaru u Prioru na večeři a skleničku.“
„Klíče si vyzvedávat nebudu. Bábině by bylo divné, co dělám v sobotu u ní, když mám být u našich. Nebudu přece zbytečně provokovat. A o výslech nestojím. Zítra přijedu jako vlakem,v obvyklý čas a nikdo nic vědět nebude.“

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 01Vánoční hvězda 03 >>
4.8 41 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Tak by mne jen zajímalo, jestli je to slečna co Tě potom po cca 15 letech opustila?

Tramp

Ne,bylo to podstatně horší.

Junior

Tak jen doufám, že se to doyvíme v tomto seriálu. 🙂

Tramp

Martinu zabil ožralý řidič v Opavě měsíc před naší svatbou rok po její maturitě. Vždycky když jedu na sever vezmu to přes hřbitov a zapálím tam svíčku. Je to už fůra let….

Junior

To je velmi smutný. Ale je z toho vidět, že tohle nevymyslíš tohle píše sám život.

Shock

Ve mě to vzbuzuje dojem, že s ním hraje nečistu hru….

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x