vánoční hvězda

Vánoční hvězda 05

Toto je 5 díl z 7 v seriálu Vánoční hvězda

Romantický příběh se nadále krásně rozjíždí…

Ospalé nedělní ráno mne zastihlo u pracovního stolečku v obýváku. Vrtám se v jakési barevné přenosné potvoře alá Sovětský svaz. No konečně. Řádkový rozklad naskočil s typickým písknutím a vysoké napětí zapraskalo. Obraz nic moc, co také chtít od delta obrazovek, že? Však také koloval mezi kutily vtip: zelená – flek, modrá – flek, červená-flek, barevný televizor sovětské výroby do každé rodiny! Dávám si práci, nastavuji optimální poměr barev a fokusaci. Demagnetizační cívka zabzučela.
Tančím s ní před obrazovkou jako derviš v delíriu, obraz se kroutil, barevné fleky mizely.

 Crrr,crrr,crrr.
„Krucifix,kdo je tak netrpělivý.  Nikdo sem o víkendu neleze, že by Luban? On je takový magor. Doma se nudí a pak opruzuje.“
Cvaknu vypínačem, bzučení cívky ustalo.
Záplava havraních vlasů se mi pověsila na krk.
„Nemohla jsem doma vydržet, stejně je hnusně. Co děláš? Beztak se nudíš, když nemáš po ruce Martinku, že?“
„No že bych se nudil, to určitě ne. Makám, abych nasušil nějaké škvarky.“
„Coooo?“
„Peníze. Vydělat nějaké peníze nad mrzkou mzdu, kterou mne častuje máma fabrika. Děda říkával nasušit škvarky, když šel na fušku. Když se daří, vydělám bočákem víc než ve fabrice.“
„Jééé, ty máš mazaně udělanou dílnu. Táta by čubrněl. Taky kutí a pořád má problém s místem. Parádní vynález,“ kvitovala nadšeně prastarou fládrovanou skříň, plnou skříněk s plastovými šuplíky, vyklápěcím stolkem a zabudovanými měřáky.
„Špekuloval jsem hóóódně dlouho, než vzniklo zdejší veledílo. Nemusím furt uklízet. Sklopím, zavřu a je pořádek. Maximálně vyluxuji.“
„Bylo ti po mně smutno?“ lísala se.
„Proč by mělo být, dva dny není tak dlouho.“
„Viděla jsem na chodbě zas tu babu. Fakt má zuby v trapu. Nemám jí uvařit krupici… hihihi.“

„Potvoro jízlivá, chudák stařenka,“  říkám smutně, ale oči mne prozradily.
„Co to táhneš za batoh, ty se nadobro stěhuješ do Suché či co?“
„Nee, máma ti posílá dvě půlky zmražené domácí slepice s droby na polévku, brambory ze zahrádky, nějaké jitrničky z jarní zabíjačky a prdelačku. Prý za to vydání cos se mnou měl. Víš co je prdelačka?“
„Vím, černá polévka, nejlepší co může být. Mimochodem, poslouchej mne poklade, nepřeháníš to?“
„Co přeháním?“
„Třeba tady ten zásobovací konvoj,“ kývnu bradou k jídelnímu stolu. „Vyklop na rovinu, co se dělo doma!“

Točila se v kuchyni jako čečetka, hrnec s vodou zachrastil na kamnech a zmizela v něm půlka slípky, sůl a koření.
„Uvařím slepičí polívčičku, upeču jitrničku s brambůrky. Jiříčkovi bude chutnat.“
„Nezamlouvej to a syp ze sebe informace, můro jedna.“
„Tebe asi oblafnout nejde co? Tak jo no. Máma na mně poznala, že panenství je v pekle a trofej na tvém kopí. Nevyslýchala mne, povídali jsme si spolu dlouho do noci. O všem. I o ní, co bylo když poznala tátu a tak… Máti je opravdu strašně bezva, táta taky i když hodně přísnější. Jo a ta matematika je schválená i tátou. Samozřejmě o ničem jiném neví. Jen máma.“
„Říkal jsem ti jasně, že se žádné nepodařilo dotáhnout mne do rodiny. Vždyť se, kromě pár pěkných chvil, vůbec neznáme!“

Začala natahovat moldánky. Se slzami v očích vzdorovitě odsekla.
„Nikdo tě do rodiny netahá, pomůžeš mi s matikou a pokud budeš chtít, dáš dohromady našim televizi. Spát musíš v mém pokojíčku. A beze mne, abys věděl, protivo jeden. Vyspím se na válendě u ségry. A pokud nebudeš chtít, už nikdy nemusíš přijet.“
„Pěkně sis zavařil, troubo jeden, dej majzla, ať nepřijdeš o luxusní pošukáníčko,“ ozval se vnitřní hlas.
„Dobrá,“ říkám smířlivě. „Uvidíme.“

Vůně polévky vyplňovala celý byt. Strkám opravený televizor do kabely od vysavače, kolem třetí se staví majitel. Budou škvarečky na sušení. Krabička v pracovní skříni, umně zakamuflovaná mezi součástkami, skrývala skoro sto devadesát tisíc škvarečků v pětistovkách. Účet spoření mladých vykazoval zůstatek s prémií přes třicet. Pěkný balík na tehdejší dobu.
Škudlím každou píďalku, neb mým snem je domek s velkou zahradou a dvorem. Ten ovšem pod dvě stě padesát prutů nepořídím, nehledě na zařízení či případné opravy, k obrazu mému.

„Pojď jíst,“ vytrhl mne ze snění hlas Martiny. Voňavý žluťoučký vývar, masíčko, zeleninka, korunováno domácími nudlemi. I ty musela přivézt z domova.
„Klobouk dolů, milá dámo. Opravdu popapáníčko.“
„Dáma se zlobí a moc,“ uklízela vzpurně talíře do dřezu.
„Přestaň trucovat, jinak tě kousnu do biskupa!“
„Kam?“
„Sem.“

Vyskočím rychlostí blesku, hodím ji na otoman, vyhrnu sukni a jedním šmahem jsou kalhotky pod stolem. Lehce kousnu do hýždě.
„Ještě,“ zaprosila.
„Dobře, ale jinak.“
Otočím ji na záda a druhé jemné kousnutí směřuje do dolního úhlu kudrnatého trojúhelníku.
Se zavrněním uvolnila stehna od sebe.
Oblečení lítalo všemi směry. Nos v klínu a jazyk na spoušti ženské zbraně, zavoněla mušlička, startovací výstřel pro jarabáka.
Dávám si záležet abych odčinil slzy a řádně, bez kvapu, prolizuji ďáblovu jeskyni. Po zkušenostech s vyvrcholením se včas přesouvám výš, aby páteř nepřišla k újmě.
Pták sedá na hnízdo, zápich po koule do vlhké a horké studánky. Byla hotová za třicet vteřin. Řádili jsme asi hodinu.

„V úterý „to“ mám dostat, budeš mít zaracha. A běda ti, jestli červená tetka nepřijde. Utrhnu ti pytlík i s kulkama. Uvidíme se až ve čtvrtek, mám moc učení. Začíná být dusno, tříďas vyhrožuje předmaturitní Sodomou Gomorou. Mohl bys mi dnes vysvětlit trochu matiky k písemce? Počkej, dej už pokoj, nemravo jeden,“ ohnala se po mé všetečné ruce, testující vlhkou brázdičku.

Umyla nádobí. Jídelní stůl se zbarvil vějířem sešitů a papírů.
Crrr.Crrr. Odhopkala otevřít.
„Máš návštěvu.“
„Vím, jde si pro televizi. Pojďte dál, pane Setinský.“

Oko postaršího seladona lačně obhlédlo zadeček a kozičky běhající po kuchyni.
„Tak tady ho máte,“ vytahuji televizor a připojuji anténu i síťovou šňůru.
„No pane Kvapile, to je jiný kafe. Takový obraz neměla ani nová. Co budu dlužný?“
„Čtyři stovky.“
Ušklebení Gottwaldové změnili majitele.
„Nevěděl jsem, že máte přítelkyni. Ovšem vkus máte, to jo, to se musí nechat.“
Vypakování obdivovatele půvabů za dveře kvartýru se stalo prioritou.
„Á… Vidím, že se slečna učí, nebudu zdržovat. Sbohem.“

„Jdem na matiku?  Moc času nemáme, určitě jedeš za bábou, ne?“
„Nee. Přespím u tebe, učení mám s sebou. Zásoby vyloženy v mrazáku i špajzu, batůžek nic neváží.“
„Dobře, musím ti dát klíče. Ráno vstávám o půl páté do práce.“
Podávám dva klíče od domu. Přidala je ke svým.
Následovaly poctivé dvě hodiny moření s příklady.
Chápala dobře, což mne utvrdilo o neschopnosti kantora pořádně látku vysvětlit.
„Tak a jdeme do vany a na kutě,“ prohlašuji rezolutně. „Víc ti stejně do makůvky nenatluču. Měla bys ze všeho guláš.“

Večerní šoust byl parádní. Snažila se vzbudit ústy upracovaného, nyní už jen jarabáčka.
Marně.
„Polucemi určitě trpět nebudeš, do čtvrtka nastřádáš síly a zásobu abych měla co dojit,“ zasmála se s nemalou dávkou ješitnosti.

Autor

Navigace v seriálu<< Vánoční hvězda 04Vánoční hvězda 06 >>
4.9 42 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování.
Tak jsem yvědav jak bude probíhat to doučování u ní doma. S těma stovka s Gottwaldem jsi docela přesně určil období kdy to probíhalo. 🙂
Tahle stovka pokud se pamatuju tak se dostala do oběhu 1.10.1989 a ještě koncem roku 1989 bzla yase stahována z oběhu.
Co se týče ruských televizí v té době to bylo podobné i s českými televizory z Tesly Stropkov.

Tramp

jen mne mrzí,že admin nedává další díly a to už hodně dlouho.Já o vše bohužel přišel při kolapsu HDD a neměl to zazálohované.

harai1

Za tu dobu jsi mohl napsat něco nového, jak jsme ti doporučovali… tohle mi přijde dětinské, důvody tu byly vcelku jasně vysvětleny.

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x