Vesnice 05

Byl pátek.
Sluníčko zářilo na modré obloze. Bylo krásné letní počasí. Oknem do panelového bytu doléhaly zvuky traktorů, které vjížděly a vyjížděly z JZD, dětí, hrajících se na hřišťátku mezi paneláky a také štěkot psů z nedalekých zahrad.

Jana zrovna vysávala v obýváku. Dušan už před půl hodinou vyrazil do práce a ona na dnešek, kromě úklidu neměla nic naplánovaného.
Včera dokázala pomoci Eržice připravit kostel na zítřejší zábavu a Mařka nebo předseda, jí nový úkol nedali. Mohla tak v klidu uklidit, a přitom přemýšlela nad tím, jak se její život změnil.

Přistěhovali do této vesnice tak trochu z donucení. Moc se jí tu nechtělo bydlet, ale rychle si zvykla, a to hlavně od okamžiku, kdy v zadní části místního obchodu podlehla svému chtíči a nabodla se na tvrdý ohon prodavače Sýkory.
Pak už to mělo rychlý spád a během týdne stihla být nevěrná s předsedou a Lojzou.
Po včerejším rozhovoru s Eržikou věděla, že chce vyzkoušet, jaký je to mít sex i s cikánem. Připadala si jako coura a vlastně jí byla. Do téhle chvíle zažila sex pouze se dvěma muži. Dušan byl ten druhý. Teď to číslo narostlo a ona se těšila, až naroste ještě víc. Vypnula vysavač a vykoukla na chvíli z okna, aby se pokochala letním dnem.

„Jsi doma?“ ozvalo se z chodníku pod ní.
Když tam zaměřila svůj zrak spatřila korpulentní postavu Mařky, která se na ni usmívala.
„Kde jinde bych byla? Musela jsem poklidit a tak,“ houkla dolů Jana a sledovala, jak Mařka pokývala hlavou.
„Správná hospodyňka. Hele, pojď dolů. Tedy pokud nic jiného nemáš.“
„Jo, hned jsem tam. Vydrž.“
Seběhla shody a vyběhla do slunečního dne a připojila se k Mařce, a společně vykročily směrem k JZD.

„Zatím si tě holka lidi jen chválí,“ spustila Mařena.
„Chlapi se nemohou dočkat, až jim dáš svolení je ošukat a ženský jsou rády, že jim Lojza dá pokoj.“
Přešly na vozovku a vstoupily do prostor JZD.
„No snažím se zapadnout,“ přiznala Jana a cítila trochu uspokojení, že ji Mařka takhle chválí a že ji tu lidé přijali.
„Nicméně zítra tě čeká docela těžký den!“
Podívala se na Janu a sledovala její reakci. Ano, zítra Eržika zkusí svést jejího muže a mít s ním sex. Včera v ní převládala žárlivost.
„Musím to nějak zvládnout. Jasně, že mi to není úplně příjemné,“ řekla nakonec.
„Dobře… dobře… jsi upřímná. A po pravdě, tvé pocity jsou v pořádku.“
„Ale zvládnu to. Jinak to stejně nejde,“ dodala Jana rychle.
„To máš pravdu to nejde.“

Obě prošly kolem budovy vedení JZD a pak kolem parkoviště pro traktory a další stroje a pokračovaly ke kravínům.
Cestou potkaly pár žen, které s nimi prohodily několik slov a zase šly za svou prací, nebo domů.
„Eržika ti včera něco neřekla.“
Janu to překvapilo, zastavila se a pohlédla na Mařenu. Stály u vchodu do kravína z kterého bylo slyšet zvuky řetězů, pomlaskávání a sem tam zabučení.
„Víš, má se to tak. Cikány nikdo rád nemá a ani my nejsme ideální,“ začala s vysvětlováním.
„Oni jsou pracovití, ale stejně ty předsudky tady lidi mají. Eržika je na tom trochu lépe než její muž a syn. Ale ani ona si tu sexu moc neužije.“
Janě to začalo docházet.
„Takže její muž a syn…“ začala a Mařena jen přikývla.
„Nutit tu nikoho nemůžeme. Chlapi prostě nechtějí, aby na jejich ženy vlezl cikán a vyhýbají se Eržice.“
„Takže můj muž je pro ni odměna a ona doufá…“
Mařena opět přikývla.
„Jsi chytrá. Otázka je, jak se k tomu postavíš. Všichni chlapi tady po tobě teď touží.“

Jana konečně pochopila včerejší rozhovor s Eržikou. Proč v jejím hlase byla ta touha, ale zároveň tam musel být strach z odmítnutí. Vlastně ji včera nenapadlo, že by Atila a Gábin, jak se manžel a syn Eržiky jmenovali, byli takhle odstaveni z místní zvyklosti.
„Samozřejmě jsou případy, kdy je vybrána žena a musí. Nechceme, aby odešli. Ale to víš. Tady je to hlavně na bázi dobrovolnosti,“ doplnila Mařena.
„Chápu,“ špitla Jana a zahlédla, jak se v kravínu mihla postava hubeného roma.
Podívala se na Mařku a ta se usmála. Jana jí úsměv opětovala a vykročila.
Vešla do kravína a pohltila ji lehká temnota, horko a pach. Na tohle si člověk musel zvyknout, pokud tedy nepracoval denně v tomhle prostředí a nepřipadalo mu to už zcela normální.
Jana si ale rychle zvykla.
Došla ke dveřím, které vedly do malé místnosti.

Ta byla plná cigaretového kouře. Malá místnost, uprostřed stůl a za ním seděli čtyři muži v montérkách. Jeden z nich byl Atila.
„Hele. Pánové, nová coura k nám dorazila!“ hlesl jeden týpek a usrkl z lahváče pivo. Ostatní se dali do smíchu.
„Přišla sis vybrat někoho na pořádný mrd?“ ozval se druhý muž a výrazně si sáhl do rozkroku. „Čeká jen na tebe,“ doplnil.
„Ahoj!“ pozdravil Atila a koukl do stolu.
Ostatní jen vybouchli v neuvěřitelný smích a jeden z mužů ho bouchl pořádně do zad.
„Ty vole… Ahoj… teda ty se nezdáš romáku!“
„Se mu nediv! Jediný, co ví, že si nezašuká!“
Jana to chvíli pozorovala v němém úžasu. Ti muži se doslova Atilovi vysmívali a zároveň jí dávali najevo, že je pro ně jen matrace. To byl pro ni šok.
Nakonec se nadechla, zavřela oči a ten vztek ze sebe vydechla.
„Nevím, na co si pánové hrajete,“ řekla pevným hlasem a podívala se jim do očí, aby pobaveně sledovala jejich překvapené výrazy.
„Nejsem žádná coura a jak tak koukám, nikoho z vás si jen tak nevyberu.“
Pak pohlédla na Atilu a mile se usmála.
Jeden z mužů, který zrovna usrkával z lahve pivo, vyprskl.
„No moment. To jako chceš s romákem mrdat dřív, jak s náma?“ zeptal se překvapeně.
„To kurva přece nejde!“ přidal se hned druhý a ostatní jen přikyvovali.
„A to jako proč?“ zeptala se chladně a podívala se na ty muže pohledem, který je doslova vyděsil. „No? Najednou žádné silné řeči?“ zeptala se znovu.
Muži po sobě koukali a netušili, co mají říct. Tohle rozhodně nečekali.
„No když jako romák no…“ začal jeden nesměle až bázlivě a zarazil se, jakmile se na něj Jana zaměřila.
„Jako, že budu nějaká špinavá? Nebo co?“ zeptala se ho přímo a on polkl.
„Tak soudruzi by mě chtěli mrdat. Ale nesmí to být až po cikánovi, jinak jsem nějaká špinavá coura,“ řekla to tak klidně a ledově, až se oklepali na židlích, jak jim zamrazilo.
„To proto vaše ženy s Atilou a jeho synem nešukají?“  
Sice odpověď nečekala, ale jeden z mužů pokýval a hlesl potichu: „Jo… přece nebudou dělat coury nějakýmu romákovi.“
Jana se kysele usmála.

Pak si pomalu rozepnula knoflíčky u šatů, které stáhla k pasu, aby poskytla mužům pohled na větší prsa schovávající se v bílé krajkované podprsence.
Muži doslova vyvalili oči a začali se i hladit v rozkrocích.
„Jsem ráda, že se vám tohle líbí,“ pravila a pohladila si ukazováčkem odhalenou část prsu a pak zajela rukou mezi nohy. Vyhrnula si spodní část šatů, aby ukázala bílé krajkové kalhotky.
„Škoda tedy, že si myslíte, že budu špinavá, když si užiju s Atilou a jeho synem.“
„Ne ne, to sme neřekli, že chlapi!?“ zaprotestoval jeden z nich a rychle si vytáhl z montérek tvrdý ohon a ostatní tři udělali to samé. Jen Atila seděl a nevěřícně koukal na tu scénu.
„Takže mě chcete i tak mrdat?“ zeptala se Jana medovým hláskem a oni přikyvovali na souhlas.
Sledovali přitom, jak obešla stůl až došla k Atilovi. Naklonila se k němu a lehce jej políbila. Jedna její ruka mu spočinula v klíně, kde nahmatala tvrdý ohon.
Podívala se znovu na muže, aby se přesvědčila, že si usilovně honí péra a s otevřenými pusami ji pozorují.  
Zkušeně rozepnula knoflíčky u montérkových kalhot, aby následně z poklopce vytáhla tvrdý černý úd. Hezký, delší a silný. Usmála se na Atilu a šla na bobek, aby mohla rychle úd vsát do pusy.
Cítila, jak pulsuje v návalu rozkoše, kterou začal Atila pociťovat. Ostatní se zvedli a přesunuli se trochu blíž, aby to celé pozorovali a honili.

Mezitím se Jana snažila pořádně kouřit ohon a zdráždit jazykem naběhlý žalud. Ještě víc ztvrdl. Přitom si hladila jednou rukou kundičku a cítila, jak je hrozně vlhká. Ta situace ji vzrušovala. Sama byla připravena a tak už dál nechtěla čekat. Přestala dráždit ptáka a postavila se. Znovu se na Atilu usmála a přitom si rozepnula podprsenku, aby osvobodila velká prsa a nakonec si stáhla šaty i kalhotky.
Nahá se pak rozkročila nad Atilovým klínem, chytla tvrdý ohon do ruky a nasměrovala ho tak, aby snadno našel vchod do její kundičky.
Zajel do ní hladce a jak dosedla, cítila ho v sobě až po koule.
„Ach,“ vydechla, zatím co uslyšela dopady cákanců mrdky na podlahu.
Jeden z chlapů to už nevydržel.
Atila se klepal vzrušením a tak začala rychle na něm poskakovat. Chytil ji za prsa a zaklonil hlavu, protože to vzrušení na něj opravdu bylo moc. Rozkoš se rozlila do jeho těla a vlastně i do Jany. Cítila, že mu pták začíná cukat a za chvíli ji už zaplňovala horká mrdka. Ještě rychle několikrát dosedla na ten ohon a i ona se rozklepala ve svém orgasmu. S Atilou se začala vášnivě líbat a on ji přitom pořádně obejmul a užíval si to mladé nahé tělo.

Mezitím se rukou udělali ostatní muži a sedli si zpět na židli.
„Ty vole!“ začal jeden z nich.
„Jo to bylo,“ doplnil druhý a sledoval s ostatními, jak se Jana zvedla a začala se oblékat. Vychutnávali si pohled na nahé štíhlé tělo a houpající se větší prsa a záviděli Atilovi.
Když byla Jana oblečená, znovu se na ně podívala a přitom se mile usmívala.
„Takže soudruzi, aby bylo jasné. Jestli mě chcete mrdat, tak dovolíte svým ženám, aby šukaly s Atilou.“
„A jeho synem,“ hles jeden z mužů a Jana se rozzářila.
„A jeho synem, když bude chtít,“ zopakovala.
Když viděla, že neprotestují, znovu se usmála.
„A samozřejmě, vy si určitě rádi užijete i s Eržikou.“
Všichni souhlasně přikyvovali a mumlali jeden přes druhého „Jo, jo!“
„Jsem ráda soudruzi, že si rozumíme. Opravdu bych si nerada myslela, že tu jsme rasisti,“ pochválila je a pak se podívala na Atilu, usmála se a vyšla z místnosti.
Už opravdu potřebovala na čerstvý vzduch.

Venku před kravínem čekala Mařena, která se pořádně smála a vrtěla nevěřícně hlavou.
„Teda holka, tys jim dala,“ pravila, pak si pořádně oddechla, aby se přestala smát.
„Ale pochopila jsi to přesně a zvládla ještě líp.“
Vydala se po silnici dál k místu, kde stála velká plechová budova, do které svážejí seno.
„Už jsem stará,“ pokračovala v monologu, jako by se nic v kravínu nestalo.
„Nejsi!“ pokusila se ji Jana uklidnit.
I přesto, že to tak myslela, cítila v hlase Mařeny únavu a starost.
„Dříve jsem byla ta, po které tu chlapi toužili. Ale jak jsem ti holka řekla. Děti a věk.“
Podívala se na Janu a smutně se usmála.
„Ale ty se mi holka líbíš. Chci, abys to po mě přebrala. Ne hned. Musíš se toho dost naučit, ale viděla jsem, že z tebe mají respekt.“ To Janu překvapilo a proto nic neříkala.
Pomalu šly až k budově, kde se zastavily.
„Proto ti musím ukázat ještě něco jiného, abys pochopila.“

Vyšly po železných schodech, které vedly na plošinku pod kovovou střechou. Zde byly i dveře, ale ty je nezajímaly.
Mařka ukázala kamsi do dálky, do míst, které nebyly jinak vidět. Jana tam pohlédla a spatřila dvě postavy, schovávající se za balíky slámy.
První z nich byl tlustší cikán, Gábin, a druhý byl Pepíček. Jana šokovaně sledovala ty dva, jak se vášnivě líbali a osahávali se na zadku a v rozkroku. Nakonec šel Pepíček na bobek a do úst vsál tvrdý úd, který si Gábin vytáhl z montérek.
„Víš, tohle nikdo neví,“ zašeptala Mařena Janě do ucha.
„To je důvod, proč má se ženami problémy?“ došlo Janě a Mařena jen řekla: „Tak tak.“. 
Zrovna, když si Pepíček stáhl montérky a klekl na všechny čtyři, aby proti Gábinovi vyšpulil svůj zadek, Jana a Mařena se vydaly po schodišti dolů.

„Máme se tu vážně dobře,“ pronesla Mařena, když šly po silnici zpět směrem k panelákům.
„Ale není to tu ideální. Ty dva by čekalo peklo, kdyby to ostatní zjistili.“
Jana to chápala. Ještě nedávno je učili, že tihle lidé jsou nemocní a je to něco zvráceného.
„Ale věřím, že se to zlepší. I díky tobě.“
Došly tak k paneláku a rozloučily se.
„Zítra to bude divoké,“ pravila již veseleji Mařena a Jana přikývla. Měla z toho obavy, ale na druhou stranu byla z toho i vzrušená.
„Jo, snad to vyjde.“