Zábava na svatbě 05

Toto je 5 díl z 6 v seriálu Zábava na svatbě

Dny plynuly, Jitka rozhodně nestrádala, jen strejdu zase přepadaly košilaté myšlenky. Mlsně se olizoval, když si vzpomněl na slast, kterou s Jitkou prožíval. Jenže si vzpomněl i na nepovedenou poslední návštěvu a adrenalinové lesoparkové dobrodružství.

„Mám já tohle zapotřebí?“ dumal.
Jenže brnění v kalhotech mu napovídalo, že ano.
„Jak to ale zařídit?“ vrtalo mu hlavou. Přijít jen tak k Jitce domů, to už nechtěl riskovat, čekat na šťastnou náhodu se mu nechtělo. Martina se zeptat nemohl, kdy nebude doma. Co tak Jitky? Jenže na ni si, trouba jeden, ani nevzal číslo.

„Tak a teď, babo, raď,“ nabručeně přemítal.
A baba skutečně poradila. Tedy poradila, rovnou ho k Jitce poslala s kupou hadříků a oblečků, co dostala půjčené od dcery jedné známé.
„No, co koukáš? Hybaj!“ pobízela Marie svého muže, který jen civěl na naditou tašku v napřažené ruce.
„Já se s tím tahat nebudu, však víš proč. A Ty aspoň nebudeš ležet u televize,“ povzbudila ho ještě.
„Tady si člověk ani neodpočine,“ bručel strejda.
Pošťuchován přísným pohledem své manželky se oblékal a obouval, ale uvnitř mu rarášek chtíče poskakoval radostí.
„A ne, aby ses cestou zapomněl v hospodě. Rovnou domů!“ udělila mu Marie ještě poslední pokyn na cestu.
„Hmm, třeba se s tím táhnu zbytečně, třeba bude Martin doma, ale třeba taky ne. A třeba to vyjde,“ skoro si notoval strejda.
„A když nic, tak mám aspoň alibi,“ uzavřel myšlenkový monolog a přendal si kabelu do druhé ruky.

Před dveřmi se nedočkavě opřel o zvonek. Chtíč ho táhl dovnitř a kabela k zemi.
„Co tu zase zvoníte, jak na poplach?“ vyjela Jitka ze dveří, „vzbudíte mi Jiříčka! Před chvílí usnul.“
„No, no, však nebude tak zle,“ bodře ji upokojoval strejda.
Ale hlas, přece jenom, trochu ztlumil.
„Marie Ti posílá nějaké oblečky či co. Táhnu se s tím celou cestu. Jiříček to bude mít až do školy, kolik toho je,“ meldoval hned v předsíni a s úlevou položil tašku na zem.
„Jé, ta je hodná,“ rozzářila se Jitka a vrhla se na tašku.
„Jé, ta je těžká,“ protáhla vzápětí, „vezmete mi ji do kuchyně, že jo?“ zaprosila.
„No jistě, Jituško, co bych pro Tebe neudělal, holubičko,“ ševelil strejda. Tetelil se blahem, že se takto snadno dostane až do kuchyně a zjistí, co je s Martinem. V bytě ticho a nikde nikdo. Ale pro jistotu se zeptal: „A kde je Martin, že Ti nepomůže?“
„Ten šel cosi vyřizovat a počítám, že dřív, než tak za hodinu nepřijde,“ odpovídala Jitka, „a hned po obědě jde na odpolední.“
„No jó, taky se, chudák, nezastaví, že?“ vemlouval se strejda.

Jenže nevěděl, jestli se má zaradovat, že Martin přijde až za hodinu, nebo spíš strachovat, že by mohl přijít dřív. A opatrnost zatím vítězila. Jenže rozum nevelí celému tělu a zvlášť jedna část těla se velení rozumu velmi vzpírala. A vzpínajíc se postrkovala svého majitele kupředu.

Jitka se probírala donesenými oblečky, zcela zaujata představami Jiříčka v tom nebo onom kousku. Ale najednou ucítila strejdovu blízkost v zádech. Na mysli jí ihned vytanuly slastné pocity a vzpomínky na prožité rozkoše. Zatetelila se náhle probuzenou touhou. Prudce se otočila, až se strejda trochu lekl a ucukl. Zrůžovělá Jitka hodila po strejdovi pohledem a ten se opět trochu ulekl její chtivosti.
Jitka zaváhala, lehce zmatená strejdovou odtažitostí. Ale vzpomínka na obušek mezi jeho nohama jí opět dodala odvahy.
„On mu snad stojí!“ vykulila oči na obrys rýsující se mu v rozkroku.
Přistoupila blíž a svůdně pohladila zkamenělého strejdu po vzdutém poklopci. Stiskla mu jeho kameňáka přes látku a spokojeně zavrněla.
„A-ale, Jitulinko, co-co to děláš?“ probral se strejda breptajíc své obavy.
„Co když přijde Martin?“ pokračoval.
„Ále, strejdo, přece by ses nebál? Nebo už na mě nemáš chuť?“ provokovala ho Jitka.
„Ale máš, cítím to,“ přitulila se k němu.
„Máš ho tvrdého jako kámen a stojí Ti v pozoru jako voják před generálem,“ šeptala mu do ucha.
„Jitulinečko,“ chraptěl strejda a z posledních sil a zbytků rozumu ji chtěl zastavit, „to přeci nejde. Teď a tady ne, Martin se může vrátit každou chvíli.“
„Vážně?“ protáhla Jitka, „ale já mám chuť teď, víš?“
Ztichlou místnost proťal zvuk zipu a strejda zalapal po dechu. Jitčina ruka zajela pod trenky jak lasička do kurníku. Vyhmátla jeho kládu, stiskla ji a pohonila. Strejdovi se jen protočily panenky.
„Jitulinečko…!“ zachraptěl.

Jenže ta už mu ho vytáhla na vzduch. Vzápětí poklekla a pohltila ho lačnými ústy. Strejdu málem ranilo. Roztancoval se na špičkách a připadalo mu, že Jitka mu vysává až mozek z hlavy. Zašátral rukama ve vzduchu, ale náhle jako když utne. Slast zase zmizela.
A Jitka se objevila před ním a lákala ho: „Pojď do postele, strejdo, tam je to lepší.“

Omámený chtíčem a rozhicovaný kuřbou šel za ní strejda jako poslušný pejsek. Jen nabiják mu trčel vpřed jako hlaveň kanónu. V ložnici Jitka odhalila svou hruď a strejdu tím definitivně zbavila řeči. S pusou dokořán stál a zíral na živou kozí šou, kterou před ním Jitka rozjela pobavena a potěšena jeho nelíčeným úžasem. A své vnady mu dala nejen k pokoukání, ale i k pomazlení. Až když mu vzala ruce a položila je na své prsy, strejda ožil. Život mu vjel nejen do rukou, které začaly hladit a hníst to hebké potěšení, ale i do pusy, která se zase rozjela.
„Teda, Jitulinko, ty máš ale nádherné kozy! Takové heboučké a měkoučké. Moc mi chyběly a dlouho jsem je neviděl. Ani nepohladil,“ rozplýval se.
„Ukaž!“ skoro vykřikl. Sklonil se a začal je olizovat, ocucávat a laskat. Rochnil si přitom blahem, mlaskal a nadšeně pobroukával.
„Potišeji!“ chichotala se Jitka, „nebo ještě vzbudíme Jiříčka. Spí sice tvrdě, ale nemůžeme tu řádit nahlas,“ varovala Jitka rozvášněného strejdu.
„Cože?! Jiříček je tady?“ zarazil se strejda.
„Neboj se, hned tak se nevzbudí. Je zvyklý,“ uklidňovala ho Jitka a hned zčervenala, když si uvědomila, co řekla.
Strejda se jen usmál a vrátil se zpět k přerušené kozí masáži. Jitka mu zatím rukou honila péro a nemohla se dočkat, až ho pocítí uvnitř. Rozepla strejdovi kalhoty a ty sjely, spolu s trenkami, ke kotníkům. Pak do něj žduchla a on se překvapeně skácel nazad do postele. Jen hekl.
„Tsss!“ tišila ho Jitka.

Ale to už ze stolku vzala kondom a lezla na postel za ním nebo spíš na něj. Prsa se jí houpala v rozeplé halence, boky vlnily pod sukní. Sedla si mu na stehna a roztrhla obal.
„Ale co to děláš, Jitulinko?“ ptal se strejda.
„Ták, pěkně ho oblečeme,“ mazlila se s ním Jitka.
„Ale, Jitulinko, přece si tu nádheru nebudeme kazit gumou,“ protestoval strejda zklamaně.
„Ani náhodou!“ utnula Jitka diskusi a stiskla mu ho u kořene.
„Zašpásovat si, to ano. Ale jenom s gumou!“ trvala na svém, „takovou hrůzu, jestli z toho něco bude nebo nebude, s jakou jsem trnula posledně po tom parku, to už nechci zažít.“

Strejda si jen povzdechl. Jitka se mu opřela o hruď a naklekla si nad něj. Vyhrnula si sukni, odtáhla kalhotky stranou a nasměrovala si tyčící se obušek na vstup do natěšené dírky.
„Áááách!“ vydechli oba, když dosedla.
Zavrtěla se mu v klíně a znovu vzdechla slastí. Pak začala vysedat, jak při parkuru na přehlídce.
Strejda chtěl kontrovat, ale mohl jen ležet. Tak začal aspoň komandoval: „Tááák, to je ono, Jitulinko, pořádně si zarajtuj, kobylečko.“
A kobylka se poslušně začala prohopsávat k vrcholu. Pičkou mu hoblovala péro a kundí masáží hnala oba k orgáči.
„Jó, to je onó,“ hekal strejda, i když se snažil být potichu. Kozy se mu bimbaly před očima, chytal je rukama, ale nakonec ho stoupající rozkoš zbavila vlády nad tělem. Jen se našponoval, zaskučel a začal plnit gumový obal salvami semene. Jitka se také zachvěla a ležíc na strejdovi si vychutnávala doznívající pulzující rozkoš.

Ale najednou zarachotil klíč v zámku.
„Martin!“
Oba na chvilku zkameněli, ale pak jako když do nich střelí. Jitka vyskočila z postele a začala se chvatně upravovat. Strejda, guma neguma, natáhl a zapnul kalhoty.
„Co teď?“ zoufale se zarazil.
„Mám to!“ napadla ho spásná myšlenka.
Přiskočil k postýlce a štípl spícího Jiříčka. Ten se rozeřval a Jitka, ještě s mokrými stružkami na nohách, se vrhla k postýlce. Strejda mezitím zmizel v kuchyni. Začal se zvedat od stolu zrovna, když se Martin zjevil ve dveřích a hnal se do ložnice. Tam už Jitka konejšila pomalu se upokojujícího se Jiříčka.
„Asi se mu něco škaredého zdálo,“ odpovídala na němou Martinovu otázku.
„Akorát jsem se zastavil s oblečky pro Jiříčka, Marie je posílá,“ strejda chvatně vysvětloval vracejícímu se Martinovi.
„Ale Jituška se ani nestačila pořádně podívat, malý Jiříček hned spustil bandurskou,“ hlásil strejda. Martin jen přejel pohledem tašku a rozložené oblečky a nic neříkal.
„No, vidím, že se na chvilku nezastavíte. Nebudu Vás už rušit. Tak já zase poběžím,“ loučil se strejda ustupujíc do předsíně.
„Jo a Marie Vás oba pozdravuje,“ ozval se ještě na odchodu.

„Já na ty zálety snad jednou vážně doplatím,“ pomyslel si strejda s úlevou sotva za ním zaklaply dveře.
Unikl jen tak tak, příslovečný vlásek byl proti tomu lodním lanem. Zachránil ho vlastně jen nápad se štípnutím a řvoucí Jiříček. A Martinovo hromování zarazila jen starost o synka.
Utřel zpocené čelo a rozhodl se, že to musí spláchnout aspoň jedním pivem.

Navigace v seriálu<< Zábava na svatbě 04Zábava na svatbě 06 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x