1. kapitola – Seznámení za bouřky. Dnes se den opravdu vydařil. Slunce pálí i tady v této nadmořské výšce jako děs. Sedím na verandě své horské boudy, popíjím pivko a líně sleduji provoz turistů na hřebenovce. Teď se od hřebene odtrhly dvě postavy a míří směrem k chatě. „Aha,“ říkám si, „ti to berou po zelené do Městečka.“ Po chvíli […]
Ráno se probudilo opět do krásného dne a sluníčko nakukovalo oknem do ložnice. Opatrně jsem se vysoukal z postele a šel se umýt. Neodolal jsem a od dveří jsem se podíval zpět na postel. Eva ležela na boku, deku zkopanou až k nohám a na mě vystrkovala svůj krásný zadeček. Jana ležela na zádech, přikrytá
Ráno v pátek se nebe kabonilo jako kakabus a radar hydrometeorologického ústavu ukazoval, jak přes nás přechází tlaková níže. Vstal jsem, Janu pořádně přikryl a jal jsem se po očistě kontrolovat sondy, srážkoměr a pozavíral pootevřené okna v kůlnách. Opatrně jsem zavřel dveře ložnice, abych ji nebudil a dal jsem se do přípravy snídaně. Právě
4. kapitola – Nedělní loučení. Nedělní ráno se rozsvítilo do krásného dne, sluníčko lechtalo na víčkách tak jsem je líně otevřel a podíval se co dělá má druhá půlka postele. Jana ležela na zádech a šedé kukadla znovu měla upřené na strop. „Dobré ráno vílo z Mýtinky, jak jsi se vyspala?“ „Strašně jsi chrápal,“ otočila se
5. kapitola – Návštěva rodičů. Sobotní ráno se smálo a sluníčko rychle sušilo noční rosu. Umyl jsem se, něco snědl, vytáhl kytici ze sklepa a nervózně pochodoval po boudě. Čekal jsem, kdy uslyším řev motoru teréňáku z Vyhlídky. Jaké překvapení, když ze silničky se odlouplo osobní auto a způsobně sjíždělo k boudě.Jak se přiblížilo, poznal
6. kapitola – Diplomka. Nový den nás nepřivítal zrovna hezkým počasím, foukal ledový vítr od severu a občas drobně sprchlo. Jana se pomalu probudila v mojí náruči, přitiskla se a začala mě pomalu, ale s rozkoší líbat. Samozřejmě to vzbudilo mé chlapské pudy a já začal hledat, kde ji mám začít aktivně dráždit. Odtáhla se,
7. kapitola -Promoce. Poflakoval jsem se líně po boudě a dělal malou rekapitulaci mého života. Pravda, kdybych byl loajální a nesnažil se o prosazení svého, mohl jsem být vážený akademik, ženatý, s vilou a dítky kolem sebe. Hlídal bych manželku aby mě nudou někde nezahýbala. Já si vybral cestu jinou. Když jsem mimo svou pracovní
8. kapitola – Modrásek. Vešli jsme do boudy a s rozpaky jsme přemýšleli co dál. Poslední překážka bránící našemu společnému životu – promoce- byla za námi a tak jsem Janu k sobě přivinul a slavnostně ji povídám: „Tak vás vítám na vašem novém pracovišti, slečno.“ Políbila mě a otázala se přísně: „To takhle vítáte každou
9. kapitola – Před svatbou. Někomu by se zdálo, že náš společný život byl pouze ve znamení rozkoše. Ne, není tomu tak, zmiňuji se jen o dnech nebo příhodách, které jaksi se vymykaly normálu. Jak už to v životě dvou bývá, chytli jsme se kolikrát kvůli nějaké maličkosti a chodili kolem sebe, jako bychom se
10. kapitola – Nemáme svědky. Dny do svatby se krátily, organizačních zmatků ubývalo a já jednoho dne po snídani strnul. „Proboha Jani, všechno jste s Bětkou naplánovaly, ale kdo nám půjde za svědky?“ Strnula a bezradně se na mně podívala: „Vždyť se o tom vůbec nemluvilo.“ Ztichli jsme a po chvíli jsem nesměle navrhl. „Myslíš,
Mýtinka 10 Nemáme svědky Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
