Mýtinka 01

Toto je 01 díl z 16 v seriálu Mýtinka

1. kapitola – Seznámení za bouřky.

Dnes se den opravdu vydařil. Slunce pálí i tady v této nadmořské výšce jako děs. Sedím na verandě své horské boudy, popíjím pivko a líně sleduji provoz turistů na hřebenovce. Teď se od hřebene odtrhly dvě postavy a míří směrem k chatě.

„Aha,“ říkám si, „ti to berou po zelené do Městečka.“

Po chvíli se přiblížily dvě postavičky dívek, jedna černovláska, druhá taková špinavá blondýnka a já vidím, že sešly z pěšiny a berou to přímo ke mně.

„Ahoj,“ zavolala ta černovlasá, „nemáte tady trochu vody pro žíznivé poutníky?“

„Vodu tady mám tak na umývání, ale jestli chcete, tak vám můžu nabídnout vychlazené lahváče.“ Blondýnka hned oponovala, „to nemůžeme po vás chtít,“ ale ta druhá, že ona by si dala jedno vychlazený, že vedrem doslova umírá. Posadil jsem je na lavici na verandě a šel vytáhnout z lednice pivo a nachystat sklínky.

„Kurňa,“ říkám si v duchu, „to by byly kočky na randění, ale ne s vlkem samotářem z horské boudy. Vypadají na vysokoškolačky.“

„Tak, kam máte namířeno,“ ptám se blbě, protože zelená končí v Městečku.

„Máme zamluvený nocleh v chatě na Vyhlídce v Městečku,“ říká bloncka. „To tady tak pálí pořád?“ zeptala se černovláska, do které sklenice piva zmizela, že jsem čekal, jestli se neozve zasyčení páry.

„Ale kdepak, dnes je den opravdu zvláštní. Když tak pálí, většinou přijde bouřka.“

„Tak to bych ráda zažila, to musí být krásné.“

„Ani ne,“ usmál jsem se, „to už větší hrdinové lezli pod postele.“

Blondýnka se usmála a že umím pěkně strašit.

„Když strašit ,tak strašit, podívejte se tam nahoru k vysílači na ten mrak. Jak to tak vidím, do půl hodiny tu máme bouřku jak vyšitou.“

„Tak to aby jsme pohnuly, ať jsme dole než to začne.“

„Máte smůlu holky, dolů to už suché nestihnete, je to víc než hodina rychlé chůze.“

Zřejmě racionálně myslící černovláska hned na mě, že jestli mimo piva by se mohly u mne v boudě schovat, než to přejde.

„Proč ne, pokud se nebojíte být s chlapem na samotě za bouřky.“

A ona, že je lepší být za bouřky někde s chlapem, než bez chlapa. Blondýnka mlčela, červená jako rak.

„Teda to je stydlivka,“ říkám si. „Tak pojďte dovnitř holky, tady za chvíli bude poněkud mokro. Takže, batohy si složte někde do kouta a posaďte se.“

„Ale máte to tady zařízené,“ povídá černovlasá, „to tady bydlíte stále?“

„Stále, víte toto je pozorovací stanoviště meteorologické služby.“

„A kdy vás střídají?“ Ušklíbnu se, „To nevím, ale za poslední dva roky se to nestalo.“

Bloncka s vykulenýma šedavýma očima se naivně zeptala:

„A to tu musíte být i v zimě?“

Venku se dalo do deště, tak jsem se osmělil:

„Nemyslíte holky, že bylo dobré skončit s tím odporným vykáním? Když mi někdo vyká, tak mám strach, že mě chce poslat do určitých míst.“

„Tak jo, já jsem Eva,“ hned se ozvala černovlasá.

„A já Jana,“ na to blondýnka. „Měli bychom to tykání nějak zapít,“ hned organizovala Eva a já tedy s pocitem že bude flaška prázdná, jsem šel pro zbytek rumu, který suším pro zahřátí. Nalil jsem skleničky, přiťukli jsme si a Eva, že to tak nejde a že se musíme na to seznámení políbit. A hned první se ke mně přitiskla a vlepila mně polibek, že se až dělaly mžitky před očima. Potvorná ženská. Ale hezká.

Jana, červená jako jablíčko mě políbila opatrně, jen aby se neřeklo, že je pozadu. Mám li být upřímný, víc se mi líbila Jana. Ne, že by Eva nestála za hřích, ale já mám jakýsi takový respekt před ženskou, která hned všechno organizuje. Znám jednu takovou dole v Městečku, manželku mého kámoše.

Venku se setmělo a bouřka udeřila, jako obvykle, v plné síle. Blesk stíhal blesk a hromové hřmění otřásalo boudou. Teď udeřilo nahoře do vysílače a holky pobledly.

„Prosím tě, kde je tady ta ona místnost?“ zeptala se třesoucím hlasem Jana.

„Hned tady nalevo s tím panáčkem a vypínač máš za dveřmi.“

Nový rachot hromu vyburcoval Evu, ta se ke mně přitiskla a držela se, jako klíště. Viděl jsem že to nehraje protože se klepala jako osika.

„Jak dlouho to bude trvat?“

„Nevím, někdy to trvá až do rána.“

„Co budeme dělat?“ zeptala se bezradně.

„Asi vám holky budu muset přenechat ložnici a ustelu si tady na pohovce.“

„A to tam máme spát samy?“

„No, někde tady mám knížku o Ferdovi Mravencovi, myslíš že vám to pomůže?“

„Ty máš ale blbý fóry,“ nafoukla se. Jana se vrátila v obličeji celá bílá.

„Není ti blbě?“

„Ne, mám jen trochu strach.“

„Já spíš hodně,“ přitakala Eva.

„Nemáte holky hlad?“ zeptal jsem se, „jsem asi blbý hostitel.“

„Já do sebe nic nedostanu,“ na to Eva a Jana přizvukovala.

„No, co dál děvčata, telka v bouřce nejede a baterie nemůžu vybít na svícení, ty musí zůstat pro přístroje. Já zkusím zavolat na Vyhlídku, že jste v pořádku tady na boudě, aby vás nehledala horská služba.“

Vzal to Rudla – je to kámoš, majitel Vyhlídky. Tak jsem mu meldoval že mám tady dvě jeho zákaznice, tak aby nezblbl horskou službu. Doslova jsem přes ten telefon viděl jeho obličej, jak se šklebí a že to se mě povedlo, dostat do postýlky hned dvě křepeličky najednou. Tak jsem mu řekl, ať nezávidí a jde se potěšit se svojí Bětuškou.

„Seš blbej,“ on na to, „já se ukážu a hned budu mít nalajnovanou práci. To vy kluci svobodní nevíte, co obnáší život ženáče,“ a práskl sluchátkem.

Venku bouřka jakoby trochu povolila, tak jsem holky zahnal do ložnice a kdyby něco potřebovaly tak že jsem vedle na pohovce. Hlavně ať dlouho nesvítí.

Už jsem usínal, vedle v ložnici už bylo taky ticho, když se bouřka vrátila v plné síle. Po chvilce vrzly dveře ložnice a objevila se Eva, jen ve spodním prádle a že tam nemůžou být samy, že se strašně bojí.

„Prosím tě Evo, víš co po mě chceš? To chceš, abych si k vám lehl do postele?“

Políbila mě zlehka na čelo a že obě ví, že jsem správný džentlmen.

„No, s tím bych si tak jistý nebyl,“ vzdychl jsem si, „ležet v posteli s takovýma divoženkama.“

Sebral jsem si deku a Eva se mě ptala na co ji tahám.

„Nebudu přece spát odkrytej,“ odsekl jsem.

„To je zbytečný, deky tam máme,“ řekla. To není dobrý, ještě nejsem v posteli a jaksi cítím že mě mé mužské pokušitelstvo přestává poslouchat. Jana ležela, zachumlaná pod dekou a když jsem vešel podívala se na mě a oči jí sjely dolů, zrudla a dělala že spí.

„Vlez si mezi nás,“ organizovala Eva, lehla si na druhý kraj a přikryla mně svojí dekou.

„Tak, to dobře nedopadne hochu,“ řekl jsem si v duchu. Chvíli ticho, potom to udeřilo do vysílače a já měl obě holky na sobě nalepený jako na mucholapku.

„Nemůžeš už to muziku venku vypnout?“ kňourala Eva a já cítil, jak mi její ruka sjela dolů do rozkroku. Musím se přiznat, byl to krásný pocit, cítit na sobě přilepené dvoje krásná ňadra a slyšet přerývaný, trhaný dech. Jen nevím, jestli to bylo u nich vzrušením, nebo strachem z bouřky. U Evy bych řekl, že tím prvním, protože ruka už našla, co hledala a přes pyžamové kalhoty se snažila dostat k mému mužství. Jana se už uvolnila a měla položenou hlavu na mém rameni a upřeně, zamyšleně se na mne dívala. Eva po chvíli rozhodně odhodila deku, ruku vysvobodila z mých kalhot a řekla:

„Jana jistě dovolí,“ ale že už to nemůže vydržet a stáhla mojí ruku na svoji lasturku. Jana se kousek stáhla na svou půlku, dívala se na nás upřeně, v obličeji červená, ruku v kalhotkách. To už se nedalo vydržet, vjel jsem Evě rukou do kalhotek a začal hladit celou hladkou mušličku. Převrátila se částečně nade mě a já viděl, že má dole tričko a nad mým obličejem visel překrásný exemplář ženského poprsí. Začal jsem jej líbat, pěkně kousek po kousku, od spodu k bradavkám a zase zpátky. Rukou v kalhotkách jsem sjel na horký bod lásky a vláčnými, krouživými pohyby jsem jej masíroval. Myslel jsem, že bude každým okamžikem hotová. Vzrušeně, přerývaně dýchala, rukou tlačila na mou ruku a ňadry se tiskla na mou hlavu. Náhle se ozvalo za mou vzlyknutí, slabé zaúpění a já poznal, že Jana svou kamarádku předehnala a teď se vedle kroutila ve vlně vzrušení. Eva pozvedla hlavu.

„Vidíš to,“ řekla Janě, „to máš z toho ochraňování panenství.“

„Když já se bojím že to bude bolet,“ zakňourala Jana.

Já jsem už byl nažhavený dlouho odkládanou touhou.

„Vždyť to není pravda,“ namítl jsem, „tolik holek to přežilo a každá ti potvrdí, že ten okamžik malé bolestí nestojí za řeč.“

„Jančo rozmysli se, teď máš parádní příležitost, ale pak ti Jarka zabavím a už ti ho nedám,“ lákala ji Eva. Jana váhala, pak se přitiskla a zašeptala:

„Budeš opatrný aby to nebolelo?“ Eva vytáhla mojí ruku ze svých kalhotek a řekla Janě, ať si shodí podprsenku a kalhotky.

„Musí to být?“ kroutila se Jana zase celá červená.

„No přes oblečení to opravdu nejde,“ namítl jsem, celý už pohlcený ve víru nových událostí. Rychle si stáhla podprsenku a kalhotky a natáhla se na posteli. Zavřela oči, nohy pevně přitisknuté k sobě.

„Pokud ho budeš potřebovat předem navlhčit, tak jsem připravená,“ šeptala mě do ucha rozvášněná Eva. Viděl jsem, že než si s Janou něco začnu, musím ji uklidnit, aby se uvolnila. Lehl jsem si podle ní a začal jsem ji líbat na čelo, pak na ouška a krk, místečko vedle místečka a když jsem se vracel nahoru, chytila mně rukama za hlavu a začala vášnivě líbat. Celé její tělo se třáslo jako v zimnici. Sjel jsem s líbáním na krk a pokračoval pomalu k poprsí. Eva měla ňadra krásná, ale já mám radši poněkud menší, tak akorát do ruky. Janina byla fascinující a já jsem pomalu kroužil polibky kolem a stoupal nahoru k bradavkám. Byly natrčené, jako dva hroty. Cítil jsem, jak se prsty zarývá do mých paží. Opatrně jsem se dopracoval na vrchol této překrásné pyramidy a začal jsem ho hladit jazykem. Vzepjala se, rukama přitiskla můj obličej na prsa a začala tichounce sténat. Po chvilce, když ruce uvolnila, zeptal jsem se, jestli mám pokračovat. Neodpověděla, jenom zase přitiskla můj obličej na ňadra. Pokračoval jsem pomalu na bříško a rukou začal hladit zlatavé chloupky lasturky. Cítil jsem na zádech jak se na mě Eva přitiskla.

„Určitě nenechala tu svojí na pokoji,“ pomyslel jsem si. Jana nevydržela, náhle uvolnila stisk svých nohou a mírně je pootevřela. Sjel jsem prstem níž a začal jsem pomalu hladit růžovoučký poštěváček. Cítil jsem, že nohy více rozevírá a jak se noha přitiskla na můj klín. Pusinkoval jsem kolem bříška a prstem pomalu sjížděl dolů zvlhlou štěrbinkou. Cítil jsem chvílemi že mi jde se štěrbinkou naproti prstu a proto jsem začal opatrně rozevírat vchod k jeskyňce lásky a hladit ústí dírky. Nečekal jsem že se vzruší tak brzy, ale Jana najednou zasténala pozvedla se a chraptivým hláskem zašeptala:

„Myslím že to stačí, prosím tě, pojď.“

Uvolnil jsem se od přitisknuté Evy a sklouzl jsem mezi Janiny nohy. Opatrně je více roztáhl, sundal si pyžamové kalhoty a začal jsem Janu ztvrdlým útočníkem hladit po štěrbince a na růžovém kamarádovi. Byla silně vlhká a já, zcela rozvášněný jsem nasadil na okraj dírky začal se tlačit dovnitř. Šlo to ztuha, měl jsem ho ohnutého do oblouku, ale ji to očividně zatím nebolelo. Posunul jsem se kousek nahoru a znovu silně zatlačil. Najednou, jako vystřelený, zmizel uvnitř. Jana se vzepjala a krátce zasténala. Objala mě křečovitě nohama, třásla se a celá se ke mně tiskla. Líbal jsem tiše slzičky a čekal až se uklidní. Eva opět vedle nás začala tiše sténat a po chvíli řekla:

„Jančo, jak já ti závidím, na mě kluk vlítl jako buldozer a než jsem mohla něco říct, cítila jsem jeho ochmeták někde v půlce břicha. Ale taky to nějak moc nebolelo.“

Pomalu jsem se vyprostil s Janina sevření a vytáhl ho raději ven, aby náhodou nedostal chuť vyhodit všechno tam. Byl lesklý, mokrý a na špičce trochu zrůžovělý od krve. Jana ležela, zavřené oči a rychle dýchala.

„Tak, teď bych se měla věnovat svému džentlmenovi, ať taky z toho něco má,“ spustila Eva.

Janu vyhnala do koupelny, vzrušená, převrátila mě na záda, rozkročila se nade mnou a já jsem cítil jak znovu vnikám do krásné vlhké dírky. Začala divoce přirážet a já ji šel s radostí vstříc. Zastřeným, zadýchaným hlasem mě šeptala že se nemusíme krotit, že bere prášky. Tohle sdělení ve mě probudilo vše dlouho střádané. Prudce jsem si ji přitáhl k sobě a již jsem cítil, jak proud tryská ve vlnách a zaplavuje dírku. Zůstala na mě ležet, hlavu zabořenou vedle mého obličeje a prudce dýchala.

„Bylo to krásné,“ řekla, „jsi opravdu dobrej, ale já bych tady na samotě s tebou žít nedokázala.“

Jana se zřejmě mezitím vrátila, stála u dveří a upřeně se na nás dívala. Eva se ze mne převalila, vstala a šla se osprchovat. Jana tiše klekla na postel, pak váhavě se přiblížila a přitiskla se. Prudce a vášnivě začala líbat, její ruka hladila tělo a klouzala dolů do klína. Pomalu začala hladit unavený kolík a já cítil, jak opět nabíhá a tvrdne.

„Myslíš, že si můžu dovolit to, jako Eva?“ zeptala se.

„Dovolit si to můžeš, ale je to trochu riskantní, mohlo v něm ještě něco zůstat.“

Pomalu, stále mě líbajíc posunula se nade mne a přitiskla vlhkou lasturku na kolík. Samozřejmě uhnul a Jana tiše se zavřenýma očima po něm klouzala. Nezůstalo to bez následků a Jana rozechvělá se přitiskla.

„Honem, prosím tě, pomož mu tam,“ zašeptala. Jemně jsem ji nazvedl a nasadil na kolík. Viděl jsem, že zpočátku ji to zabolelo, ale pak prudce a vášnivě se na něj přitlačila, prohnul se a vklouzl do dírky až na doraz. Chvíli zůstala bez hnutí a pak začala pomalu zkoumat jak se dá na něm pohybovat. Postupně se začala na něm opatrně pohupovat. Hladil jsem překrásná ňadra, druhou rukou masíroval poštěváček a prožíval jsem si podruhé tu rozkoš překrásného spojení. Najednou přestala, prudce se přitiskla, jaksi se vzepjala a vlna orgasmu svírala dírku jako svěrák.

Jana byla evidentně ve vrcholu své rozkoše a já cítil, že už to dlouho nevydržím. Podebral jsem ji pod zadečkem a rychle se vyškubl z dírky. Právě včas, protože potom jsem ji krásnou a milou lasturku postříkal jako hasič. Ležela na mně, hlasitě oddychovala a šeptala:

„S tebou je tak krásně, já bych tady dokázala žít do smrti.“

Eva se právě vrátila a přejícně se usmála, když viděla, jak si to Jana  užívá. No a potom se šla Jana osprchovat. Eva se ke mně přitiskla a když se Jana vrátila z koupely, hupsla k nám, přitiskla se z druhé strany a všichni jsme krásně usnuli.

Autor

Navigace v seriáluMýtinka 02 >>
5 8 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Krásný začátek seriálu. Dostat dvě holky do postele asi sen každého chlapa. Jen uvidíme jak se to bude dále vyvíjet. U Evy je to jasné ta to bere jako epizodu, protože by na horách a samotě nechtěla zůstat. Teď je jen otázka co Jana.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x