Mýtinka 02

Toto je 02 díl z 16 v seriálu Mýtinka

Ráno se probudilo opět do krásného dne a sluníčko nakukovalo oknem do ložnice. Opatrně jsem se vysoukal z postele a šel se umýt. Neodolal jsem a od dveří jsem se podíval zpět na postel. Eva ležela na boku, deku zkopanou až k nohám a na mě vystrkovala svůj krásný zadeček. Jana ležela na zádech, přikrytá do půli těla a krásné ňadra se tyčily vzhůru. Najednou otevřela svá šedavá kukadla a zjevně v první chvíli nechápala, kde vlastně je. Usmála se, zrudla a honem si vytáhla deku až pod bradu. Potom zavřela oči a znovu usnula.

Musel jsem zkontrolovat své hospodářství, překontrolovat výstupy od čidel a pak jsem šel do kuchyňky udělat něco k snídani. Zrovna jsem dával druhou dávku chleba do topinkovače, když jsem ucítil na sobě upřený pohled. Ohlédl jsem se a ve dveřích stála Jana, už oblečená a mlčky se na mne dívala.

„Dobré ráno lesní vílo.“
„Dobré ráno,“ řekla a dívala se před sebe na zem. Celá zrůžovělá se takovým trochu zastřeným hlasem zeptala:
„Ty, Jarku, máš nějakou holku?“
Musel jsem se usmát, přistoupil jsem k ní a zašeptal do ouška:
„Myslím, že mám.“
„Tak to nic,“ řekla zklamaně a já jsem si ji přitiskl k sobě a zašeptal:
„Právě ji držím v náručí.“

Objala mě, přitiskla se ještě více a začala vášnivě líbat. Páni, takový líbání je snad možné jen ve filmu. Jana se neochotně vyvinula z objetí a řekla, opět oči sklopené k zemi, že by se jí tady líbilo a hlavně se mnou. Že nemá ráda ty mejdany a hluk ve městě a že je to tady jako v ráji. Naši debatu k mé nelibosti přerušila Eva svým typickým halasným projevem, že jako  co se tady děje proč jsme ji nevzbudili. Promenádovala se tady jen v kalhotkách a tričku a hned, co bude dobrého k snídani.

Tak jsem jim naservíroval topinky a míchaná vajíčka a padalo to do nich jedna radost. Po snídani Eva navrhla, že na rozloučenou bychom si mohli zopakovat noční dobrodružství. Zachytil jsem Janin prosebný pohled a tak jsem se vymluvil že to nepůjde, že jsem už v zaměstnání a může se tady každou chvíli někdo zastavit. Holky si šly sbalit věci a já se dal do umývání nádobí. Jana přišla po chvíli do kuchyňky a opět na mne upřeně hleděla.

„Potřebuješ něco Jani?“
„Chtěla jsem se zeptat,“ odmlčela se, „jestli by ti nevadilo, kdybych tady zůstala s tebou až do zítřka.“ Opět jsem viděl jak se červeň rozlévá po jejím obličeji až ke krku. Přivinul jsem ji k sobě a zašeptal:
„Jani, vždyť jsi moje holka.“
Najednou zesmutněla a vysoukala ze sebe, že ale neví, jak to udělat s Evou.
„Vyřešíme to tím nejjednodušším způsobem,“ řekl jsem, šel za Evou a popravdě ji řekl že jsme se s Janou rozhodli spolu chodit a že Jana tady do zítřka chce se mnou zůstat. Eva se posmutněle usmála:
„Tak bych vás neměla rušit, že?“
„Neber si to osobně Evi, jsi pěkná holka a bylo to s tebou krásně, ale ty nejsi opravdu ten typ do pustiny.“
„Máš pravdu Jaroušku a potom, Janu jsem ti vlastně podstrčila já. No, tak se  rozloučíme  a já budu pochodovat dolů, do světa zábavy.“

Za mnou se ozvala Jana že půjde Evu kousek doprovodit. Eva mně přitáhla k sobě a začala vášnivě líbat. Jenom koutkem oka jsem zahlédl Janu a její oči, které ztrácely šedou barvu a začaly jít do červena. Opatrně jsem se z objetí vymanil a že by pomalu měly jít. Eva se otočila k Janě a když uviděla její oči zasmála se, že by si měla dát Jana pozor, aby mně ji některá nepřebrala

Z verandy jsem se díval jak dvě dívčí postavičky pomalu mizí po pěšince v lese. Seděl jsem u monitoru, čučel do něho, jak do hlásné trouby a v hlavě jsem stále viděl noční dobrodružství. Stalo se neuvěřitelné, ale –  já mám holku – vlastně, když to tak správně pojmenuji, ona má mě. Ona stála o to, se mnou chodit, já bych asi tu odvahu nenašel. Přitom je to holka, o kterou bych stál, přesně podle mého gusta.

Po půl hodině slyším jak klaply dveře a v monitoru vidím odlesk, jak se ke mně zezadu blíží. Honem jsem nasadil soustředěný výraz pracujícího člověka. Tiše se postavila za mou židli. Po chvíli ticha jsem už musel promluvit, bylo to trapné a tak jsem se zeptal, jak to dopadlo, co Eva.
„Je to v pohodě,“ řekla tiše, „Eva je dobrá kamoška.“
Pootočil jsem se na židli:
„A co ty, Jani? Pojď, posaď se mi na klín a povídej  taky něco o sobě, co děláš za školu a tak.“

Opatrně si sedla na klín, mírně se přitiskla a začala vyprávět: Bydlí s rodiči v okresním městě a chodí poslední rok na vysokou. Přiznala se, že byla ve skupině poslední holka, co ještě s klukem nespala. Dost ji to deprimovalo, stále byla terčem posměchu a narážek. Skamarádila se jedině s Evou, která ji vždycky hájila. Že by na obyčejném výletě mohlo k něčemu dojít, to ji ani ve snu nenapadlo.
„Nelituješ toho?“ zeptal jsem se.
Přitiskla se a řekla:
„Za to, že jsem tě získala, to stálo za to.“
Dlouze jsme se líbali a já cítil, jak se moje veličenstvo probouzí k životu. Ucítila to také, poodsedla trochu bokem:
„To se ti stane  pokaždé, když ti sednu na klín?“
„Pokaždé snad ne, ale moje zážitky jsou příliš čerstvé, ono se to po chvíli uklidní.“

Opět pozorně jakoby váhavě se dívala a já měl pocit že rengenuje mou duši. Ruka sjížděla pomalu na můj klín a lehce hladila pozdvižené kalhoty.
„Musíme být opatrní,“ řekla už zase svým trochu zastřeným hlasem.
„Neboj,“ hrdě jsem prohlásil, „já se umím kontrolovat.“
Moje mužství se už bouřilo a kalhoty byly napjaté k prasknutí, když vtom vstala, vzala mě za ruku a chraptivě zašeptala:
„Pojď!“
Táhla mě do ložnice.
„Počkej, opravdu sem může někdo přijít,“ řekl jsem.
„Tak zamči,“ pohotově vyřešila situaci a zmizela v ložnici. Lidi, ještě nikdy jsem tak rychle vstupní dveře nezamykal. Vrátil jsem se do ložnice, Jana tam ležela zakrytá až po bradu a červená, jak rak. Pozvedl jsem deku, abych se natáhl vedle ní. Zeptala se:
„To budeš ležet se mnou oblečený?“
Pozvedl jsem deku o trochu více a uviděl, jak se smějí zlatavé chloupky mušličky. V rychlosti jsem ze sebe shodil oblečení a vklouzl za ní. Přitiskla se a prosila:
„Můžeš to dělat tak, jako poprvé?“
Hloupě jsem to pochopil a odvětil, že poprvé se to dá dělat jenom jednou.
„Ale tak to nemyslím, já bych chtěla, abys mě zase tak hezky pusinkoval.“

A tak jsem začal pusinkovat ouška, čelo, nosík, zdržel jsem u pusy, kde chytla moji hlavu a dlouho jsme se líbali. Potom jsem pomalu sjížděl dolů, ke krásnému pohoří a slyšel jsem, jak přerývaně dýchá. Bylo to mnohem hezčí než prve, tam mě Evina přítomnost dost rušila. Pomalým kličkováním po úbočí krásných kopečků, jsem se dostal až na vrcholek, ke vztyčeným hrotům. Jemně jsem je bral do svých úst a šimral jazykem. Pojednou objala mojí hlavu rukama a tiskla na prsa silou, že jsem se až dusil. Začala přerývaně sténat a cítil jsem, jak se stehnem opřela o moje tvrdé mužství a třela se o ně

„Pojď,“ prosila chvějícím se hláskem a já namítl že tentokrát ještě ne, že ještě jsem neskončil. Přiznám se, že cestu přes bříško jsem poněkud odbyl, zlákán vidinou zlatavé mušličky. Roztáhl jsem ještě více nohy, pozvedl zadeček a s rozkoší jsem se obličejem zabořil do klína. Laskal jsem každý kousek mušličky a nakonec jsem se přisál k růžovému hrotu nahoře. Jana se zjevně již nekontrolovala, zmítala se nahoru a dolů a vyrážela ze sebe vzdechy. Otvor dírky byl lesklý a křečovitě se otvíral a přivíral. Už to bylo pro mne taky dost. Zvedl jsem Janiny nohy a pomalu, s rozkoší se vnořil do dírky. Vtlačil jsem se až nakonec a začal se pomalu pohybovat.Potom jsem ho vytáhl na samý okraj a znovu pomalu vnořil do hloubky. Držela rukou moji paži a zatínala do ni  prstíky. Jakmile jsem se začal rytmicky pohybovat, Jana, která  byla dosud zdála  pasivní, se prohnula  do oblouku a se sténáním začala opětovat pohyby. Bylo to krásné a já se cítil v sedmém nebi. Když pnutí mého veličenstva signalizovalo konec,  tak jsem se rychle stěhoval, k Janině nelibosti, ven. Ještě jsem nebyl dále, než dva, tři centimetry, když to vyvrcholilo výstřikem do chloupků. Zadýchaný jsem se svalil vedle jejího těla, hlavu položil na ňadra, hladil je a masíroval. Ležela bez hnutí a jenom prudce oddychovala. Po chvíli odtáhla hlavu z prsou a stulila se do náruče.

„Proč jsi  tak rychle utekl?“ ptala se  vyčítavě.
„Někdo mně tady žádal abychom byli opatrní,“ usmál jsem se.
Chvíli mlčela a pak se zeptala, proč jsem s Evou nebyl opatrný.
„Eva bere prášky proti početí, tam potom nehrozí nebezpečí.“

Rozzářila se a že se musí Evy zeptat kde a jak se to bere. Ten konec se jí nelíbí. Přiznám se, že nejsem zrovna příznivec práškové antikoncepce, mám nejasné obavy, že v budoucnosti to může vyvolat nějaké druhotné příznaky, například hormonální a tak. Tak jsem nabídl, že jak pojedu do Městečka koupím nějaké kondomy. Janě se však myšlenka že by nás oddělila gumová přepážka vůbec nelíbila. Tak jsem ji doporučil, aby se stavila u gynekologa a nechala si od něj poradit. Stejně, prášky by ji psal on. Ještě chvíli jsme leželi stuleni k sobě, když jsem ucítil, že její tělo těžkne a potichu oddechuje.

Usnula mi po všech těch dojmech v náručí, ale já se po chvíli opatrně vymanil, tiše se oblékl a šel jsem chystat oběd. Měl jsem na sobotu a neděli již naložené maso, tak jsem vytáhl tři plátky, nachystal pánvičku a rozehřál friťák na hranolky. Jakmile byl olej rozehřátý, dal jsem na pánvičku maso a pomalu z obou stran opékal.
„Jů, tady to voní,“ ozval se za mnou hlásek. Otočím se a Jana zabalená v dece krčí svůj nosík a nasává vůni masa.
„Už jsi se vykoupala?“
„Ještě ne, právě tam jdu,“ a zmizela ve dveřích.

Hlídání masa na pánvičce odpoutalo moji pozornost od okna, když mně vyrušil zvuk přibližujícího se motoru a bouchání dveří od auta. Vykoukl jsem z okna, on to Rudla a vlekl z auta bečku piva ke dveřím. Zalomcoval dveřmi a zabouchal. Šel jsem otevřít a Rudla se nabručeně ptal, co je to za novinku zamykat ve dne boudu a že přivezl tu bečku na sobotu, jak jsme se domluvili.
„Platí to?“ zeptal se, když uviděl že jsem nervózní a hned nasál vůni masa.
„To je paráda, pozvat se hned na oběd.“

Šel za mnou do kuchyňky a začal soudek připojovat k chladiči. Najednou zpozorněl.
„Někde ti tady teče voda.“
„To je v pořádku,“ řekl jsem, „ona přestane, neboj.“
Sedl si na okraj stolu a zamyšleně mě pozoroval.
„Víš, co mě nejde do hlavy? Ty dvě kočky co musely u tebe přespat, protože se vrátila jenom jedna.“
„Dobrý den,“ ozval se ve dveřích Janin hlásek a já viděl jak Rudla údivem ztuhnul.
„Tak takhle je to! A já blbec na nic nepřišel. Jaro, ty nejsi kamarád, ty seš jen za něho převlečený. Proč jsi mě nic neřekl? Slečno, já ho sem dostal, povolení na boudu mu sehnal, tady ho zásobuju pivem, aby nebyl žíznivý a on to přede mnou tají. Že to od něho není hezké?“
Jana se usmála a řekla:
„Nezlobte se na něho, přišlo to tak náhle, že vám ještě nemohl zavolat.“
„Zůstaneš na oběd?“ zeptal jsem se abych odvedl řeč a Rudla se kroutil že ne, že nás nebude rušit.
„Jakýpak rušení,“ namítla Jana, „budeme jenom rádi když s námi posedíte.“
Rudlánek se celý rozzářil a že tedy jde nažhavit výčep, aby bylo při obědě co pít. Nachystal jsem každému na talíř a Ruda se chopil výčepu, že to mě nesvěří, že jsem jenom amatér.

Při jídle jsme toho moc nenavykládali a po jídle se Rudla ptal, jestli sobotní sešlost platí, když mám tady slečnu. Obrátil se na Janu která se právě vracela z kuchyňky kam odnášela špinavé nádobí a zeptal se:
„Vy tady budete do neděle?“
„To ne musím domů,“ řekla Jana, „slíbila jsem, že se dnes vrátím.“
„To máte doma nějakou oslavu, nebo musíte do práce?“
„Ne nic nemám,“ na to Jana, „ale slíbila jsem to mamce a ta by měla starosti.“
„Tak ji zavolejte že zůstáváte do neděle,“ okamžitě plánoval Rudla.
„A co jí mám říci, proč tady zůstávám?“ oponovala Jana.

Rudla hned začal plánovat, že jako dostane od jeho hotelu nabídku na bezplatný prodloužený víkend a vymýšlel to dál do bezvědomí. Jana zavrtěla hlavou a tiše řekla:
„Ne to nejde, nikdy jsem mamce nelhala a nebudu ani teď.“
„Víš co,“ rozhodl jsem, „tak ji zavolej a řekni jí po pravdě, že tady máš kluka a že přijedeš až v neděli, ať si o tebe nedělá starost.“

Jana seděla zamyšlená a bylo vidět, že se jí to v hlavě všechno honí. Po chvilce se zvedla a že to zkusí. O čem se s mamkou domlouvaly nevím, ale po chvíli se  vrátila celá rozzářená, že se s mamkou domluvila. Ruda se také rozzářil a že už pojede, že má moc práce. Nastartoval auto a zmizel po silničce dolů. Jana si sedla na lavičku vedle mne a prý, co je to ta sešlost.

„No, sejde se tu vždycky taková parta kamarádů, většinou jsou to boudaři, dnes to jsou hoteliéři. Sedí se, kecá se, pošťuchujeme se, ugrilujeme si něco k jídlu, pivo jak vidíš Rudla přivezl. Žádné orgie, jen takový klidný pokec. To víš, oni si musí od těch svých hostů taky odpočinout. Jo a musíš počítat s tím, že se tentokrát staneme předmětem vtípků a narážek my dva.“
„Vždyť mě neznají,“ Jana na to.
„Jsi má vílo na omylu, víš proč odtud Rudla tak vypálil? Musí tu novinu honem všem vycinkat, tak je to.“
„Bože, jak já se budu před nimi stydět,“ kroutila se Jana.
„Neboj, oni tě neukousnou, jsou to všichni dobří kamarádi.“

Vstali jsme a já začal Janě ukazovat svoje malé hospodářství, vysvětlovat co se musí dělat a kde je co uložené. Že přístavek mám rozdělený na dvě části, letní a zimní. Janu překvapila hromada klád naskládaných v blízkosti přístavku.
„Musím nadělat dostatek dřeva na dlouhou zimu, to znamená nařezat a naštípat a potom uložit podél stěn boudy.“
Janě se rozzářily oči:
„Jů, to je švanda, já jsem nikdy nesekala sekyrkou.“
„A taky nebudeš,“ zasmál jsem se, „na to tu mám tadyhle štípač.“
A Jana zklamaně konstatovala že to není žádný dobrodružství, že je to samá technika.
„Tak vidíš,“ řekl jsem jí, „já jsem ti říkal, že je to tady pro ženskou nuda, proto jsem stále sám, žádná by tady nevydržela.“
„A já jsem ti už několikrát řekla, že se mně takový život líbí a ještě je to hezčí s tebou.“
Přitulila se ke mně jako kočka a já čekal jestli nezačne vrnět, taky jako kočka. To ji nenapadlo a tak zvídala dál.
„V zimě, když napadne sníh, to musíš odhrabovat?“
„Na to tu mám malou frézu která sníh odhazuje bokem. A cesta nahoru se taky čistí, aby se k vysílači dostala auta na střídání obsluhy. Jinak musíš nasadit lyže a po svých.“

Sluníčko se už schovávalo za kopce a stíny stromů se rychle prodlužovaly. Posklízeli jsme venku, opsal jsem přístroje a odstěhovali jsme se dovnitř. Jana se sebrala do kuchyňky umýt nádobí od oběda a že něco k večeři udělá ona, že se nenechá stále obsluhovat. Sedl jsem si na pohovku, pustil televizi, ale v hlavě se mi honily všelijaké  myšlenky. Dělám správně když takovou pěknou holku k sobě připoutávám? Vždyť ji tady můžu zkazit celý život. Teď se jí to líbí, ale potom přijde stereotyp a nuda. Potom by naše loučení bylo hodně bolestivé.

„Večeře,“ zavolala a tak jsme se spolu pustili do jídla. Jana pak odnesla prázdné talíře do kuchyňky a zasedli jsme k televizi. Stulila se ke mně a zamyšleně koukala na televizi. Že by ji to bavilo pochybuji, on tam nějaký učenec vykládal o lovení brouků. Po desáté hodině jsme to sbalili a šli spát. Byl jsem tak trochu zvědavý, co na mně vymyslí, ale sebrala pyžamo a zmizela v koupelně. Tak jsem se převlékl, lehl na postel a přemýšlel co bude dál. Vrátila se, vlezla si vedle a řekla, že je po tom všem hodně unavená, tak by byla vhodná pauza. A než usne, můžu ji hladit, ale ne dole. Tak jsme se stulili k sobě, a já jsem ji hladil na ouškách, pak na krku a pomalu přecházel dolů.Vzala ruku a položila ji na ňadra a tak jsem začal je hladit a masírovat. Najednou se Janě zrychlil dech, odtáhla ruku, že se řeklo spát a že se to dál dělat nesmí. Odtáhl jsem se a rukou zajel do jejího rozkroku, byl mokrý. Zaprskala jako kočka. že se řeklo dolů nic. Tak jsem ji ještě jednou políbil a usnuli jsme.

Autor

Navigace v seriálu<< Mýtinka 01Mýtinka 03 >>
5 8 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborné pokračování. Jan se rozhodla s ním zůstat až do neděle na boudě a pak se uvidí jak bude probíhat vztah na dálku. Uvidíme jak nám to autor naservíruje.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x