„Já bych šukal, ty vole, až bych brečel…“„Ještě mi vo tom chvíli povídej…“„Co s tím provedem?“„Co asi? Rozchodit, nebo vyhonit! Nebo snad víš vo nějaký jiný možnosti?“ To je jen jeden z nepřeberného množství stesků, které ke ztrátě panictví nevedou. Nevedl by ani ten, kdyby jeden z protagonistů neměl těsně před usnutím nápad. I on měl […]
„Mám z tebe radost. Jsi učenlivý sameček. A to velice. Zasloužíš si odměnu… Chtěl bys znovu Ráchel?“„Nechtěl.“Paní Vocáskovou odpověď překvapila. „Copak, copak? Já myslela, že se ti líbí, tak proč to odmítnutí?“„Od tý doby se toho dost, Líbo, změnilo. Je to náročný. Aby doma nic nepoznali, tak musim všechno stíhat v kratšim čase, a pak holt tý
„No, co je…? Zjišťuju, jestli je tvůj kamarád dolňák, nebo horňák. To se nesmí?“Jirku mámina reakce překvapila. Čekal, že začne křičet, protože nejlepší obrana je přece útok… Jenže ona místo toho rozhodila rukama, předvedla příslušnou grimasu a ohnula se pro sukni. Na stole v lahvi zbylo jen trochu vína. Jirka se v duchu usmál, protože věděl,
Vilemíně se najednou rozšířily oči poznáním. „No jo. Ty seš vlastně Hovorka…“ Na Marii bylo vidět, že nechápe o čem je řeč. „Jeho táta se jmenuje Hovorka.“ „No to by němej neřek i kdyby ho mučili,“ reagovala Marie sarkasticky. Vilemína přešla kamarádčinu poznámku bez povšimnutí a ukázala na Jirku. „Jeho táta přijede sem… Teda už
„Kde jsi byl?“ optala se máma, když jí syn dorazil v sedm domů.„S partou v aquaparku.“„Já myslela, že jsi byl ve Sloupu.“„To nakonec nedopadlo. V pátek večer jsem se vrátil domů.“„A co jsi celý víkend jed?“„Vajíčka a zbytky, co jsem našel.“„Máš hlad?“„Docela jo.“„Nebyla jsem nakoupit. Stačej ti tři obložený chleby?“„No jasně. Děkuju.“Jirka chtěl vědět, kde máma byla, ale
O nedělní třetí hodině odpolední Jirka potichu odemykal dveře od bytu. Nechtěl se s mámou srazit hned na chodbě. Měl kliku. Nebyla doma. Byl úplně vyždímaný a toužil po jediném. Předtím, než upadl do „bezvědomí“ si ještě stihl předsevzít – od zítřka žádné rozptylování, jen biflování! Snažil se. Opravdu se snažil na učení soustředit, ale víkendové
Po společné koupeli si uvařili ovocný čaj a usadili se s ním v kuchyni u stolu. Jirka vytočil Vilemínu a dal telefon na hlasitý odposlech.„Ahoj, synovče. Jsem ráda, že voláš. Tak jak to provedem?“„To se ptáš ty mě? Já myslel, že už máš nějakej plán? Pokud ne, tak co tenhle víkend ve Sloupu?“„Ty mě překvapuješ, takový fofr
„Co si pod tím máme představit?“ reagovala Jarmila jako první.„Budete ležet na stole, na vás položí jídlo, které si budou hosté nabírat podle chuti. Samozřejmě musíte počítat s doteky jak rukama, tak i jazykem a pusou.“ Marie se odmlčela, aby je nechala informaci vstřebat.„A to je všechno?“ chtěla vědět Jarmila.„Ano, pokud nebudeš k ničemu dalšímu svolná,“ a
Proč, panebože? Proč? Jirka se nedokázal srovnat s tím, co viděl. To jsme na tom s penězma tak blbě, že do toho šla? Co tomu řekne ten její…? No jo, došlo mu najednou, vždyť von to musí vědět. Polovina tý firmy přece patří jemu… To mámu k tomu donutil, aby si ho moh honit, až ji bude na
on Skrotenie zlej ženy 01Ta švagrová se do tagů dostala omylem.
on Skrotenie zlej ženy 01Přítel úchylné literatury psané nádhernou slovenšt…
on Harpyje 2Přestaňte se mezi sebou konečně dohadovat a honit…
on Harpyje 2A teď si vem, že kolikrát korektor dostane do ruky…
on LDT story 04 – 2.částDějová prostituční linka Brigita a Kateřiny mi ten…Protected by Security by CleanTalk