Erotické úlety postaršího stramáka. Vše se točí kolem vody a venkova.
V zátočině řeky seděl vousatý muž. No muž… pořádný kus chlapa zvíci dvou metrů a stodvaceti kilo živé váhy, s prackami mědvěda grizlyho. Zadumaně hleděl na čeřící se hladinu, před sebou ve vidlicích dva poctivé prastaré bambusáky snad ještě z dob před válkou. Tiše si broukal pod mírně prošedivělá vousiska: „Stál na zastávce, s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, […]
„Nechál mňa tady samů s dědkem, co už nic nezastane, na krku. Jaký já mám život, řekni? Děcka nemám lebo su jalůvka a nemožu je mjet. Znám enem tvrdů chlapsků dřinu na mlejně. Sex žádný, tobě nadbíhám už vjecej než půl roka, ty se k ničemu nemáš a taky seš sám jako kůl v plotu.“ Šupina polkl naprázdno
Šupina dožvýkával jitrnici a dvěma hlty dopil čaj s rumem. „Tož toho sexu taky moc nemáš. Jednů za rok je pro takové chlapisko trocha málo,“ popichovala Máňa, rozparáděná podrobným popisem loňské akce. „Co s těma fišlama?“ nereagoval na její poznámku. „Cejni sů samá kosť, žádné kusy jako lopaty to nejsů. Vem si jich a nadělej z nich dráčky,
„Dočkaj na mňa, mosím si odskočit, lebo už sa mi chce aspoň půl hodiny“, otočila se na potencionálního opraváře. Upalovala do domu, vypustila ze sebe tlak, očvachtala micinu v umývadle, tlumiče vášní hodila do koše s prádlem a pěkně „na ostro“ byla za pět minut zpět. Zavrzala vrata do stodoly. Přivítalo je šero a krásný chládek. „Tož
Venku zarachotil okov na studni. Staroch oplachoval očištěné ryby. „Tys ňa snáď natrhnul, něco takového jsem v sobě nigdá nemjéla,“ řekla, natahujíc si sukni a halenku. „Ale byla to jízda,“ pohladila si křapku. Šupina schovával upatlaného sokolíka do kalhot s výrazem krásné blaženosti. To bylo jiné kafe, než drandit pelikána vlastní pravačkou. Nejraději by sebou sekl na pomačkanou
Aby ji nerozmáčkl, překulil se vedle a oddychoval. Začali vnímat nádhernou vůni čestvého sena a také nepříjemné píchání a kousání, no zkrátka jak to seno umí.
Za ním vyletěla náhradní pláňka do žebřiňáku. Máňa vykoupaná, zrůžovělá, si prozpěvovala a kladla na stůl kulatý bochník domácího chleba, talíře s okurkami, uzenou bočinou, špekem, sklenici s hořčicí, kečupem a misku se strouhaným křenem. Dědek se dral ke stolu, jako kdyby týden nejedl.
Krásné letní ráno si čechralo peříčka stejně jako kohout na dvorku, který po skončené práci vlítl mezi slepice, dvě pořádně ojel až z nich lítalo peří, vyskočil na šprycle u hnojiště a zakokrhal radostí nad novým letním dnem. „Sviňa uřvaná, myslím, že dneskáj bude na oběd kohút na paprice.„ Máňa zavrněla: „Necháj byť. Kuřata budeš pak vyrábjat
Dvě fůry zmizely na povalu stodoly. Blížila se doba oběda a dědek při odpřahání koníka začal větřit vůni z kuchyňského okna. „Podávaj, lebo tady zdechnu. Už ňa hentén prach ze sena ožírá snáď na kosť,“ zahučel na dědka z povalu. „Aby ses nedosrál. Hovno vydržíš,“ kontroval mlynář. „Ráno si sa vyšťavíl a včíl nemožeš…„ „Že ťa propchnu
Protected by Security by CleanTalk
