Spadané listí poletovalo ulicemi a všudypřítomný vítr mi neustále rozcuchával vlasy. Vracela jsem se domů až za soumraku. Chladné počasí oznamovalo konec podzimu. Myšlenkami jsem už byla doma, kde na mě čekalo neumyté nádobí a velké prádlo. Kdyby mi aspoň pomohl Luděk, pomyslela jsem si naštvaně. S mým mladším bráchou to nikdy nebylo jednoduché, poslední rok […]
Nemohla jsem se dočkat, až s bráchou zůstanu o samotě. Ten den už se mi to nepovedlo, musela jsem počkat až do rána. Když za mámou zaklaply dveře, ihned jsem se za ním vydala. „Můžeš mi vysvětlit, proč si honíš ocas do mých kalhotek?!“ Zaskočeně se na mě podíval, jako by nepočítal s tím, že se o
S mámou jsem se potkala až druhý den po návratu z práce. Chovala se, jako by se vlastně nic nestalo a ani náznakem se k tomu nevrátila. Pro mě to bylo těžší. Kdykoli jsem se na ni podívala, viděla jsem znovu, jak přede mnou leží nahá s rukou zabořenou v přirození a já lížu její zduřelé bradavky. Nedokázala jsem se
Nevnímala jsem sychravý podzimní vítr, který mi rozcuchával vlasy, ani pozdravy kolemjdoucích. Celý den jsem v práci bojovala s pokušením vyprstit se na záchodě, strach z prozrazení byl ale silnější, a tak jsem teď pospíchala domů, abych mohla uspokojit svou zvlhlou kundičku. Nemohla jsem se dočkat, až se zavřu v koupelně a konečně si udělám dobře. V duchu jsem si
Venku panovala ještě hluboká tma, když nás máma probudila. Babička bydlí dost daleko a máma chtěla vyrazit co nejdříve. Vydala jsem se do kuchyně, abych se nasnídala. S rohlíkem v ruce jsem sledovala mámu, jak pobíhá ve zmatku po bytě.
Domů jsme vyrazili dříve, než jsme plánovali. Už nějakou dobu jsem pozorovala Luďka, jak bledne a drží si hlavu. Máma měla strach, aby se bráchovi v jiném prostředí nezhoršil ten zpropadený tinnitus a raději rozhodla o návratu domů. Cesta autem proběhla v zamlklé atmosféře. Máma se soustředila na řízení a pobledlý brácha seděl vzadu v autě téměř bez
Nechala jsem bráchu v pokojíku a vydala se za mámou, která seděla v kuchyni s hlavou v dlaních. „Ty se zlobíš?“ pohladila jsem ji po vlasech. „Kájo, takhle to nemůže pokračovat,“ povzdechla si. „Jste přece moje děti a tohle je prostě špatně.“
Následující týden byl pro Luďka těžký. Dostala jsem měsíčky, a protože to míváme s mámou stejně, ani jedna z nás neměla pro jeho choutky pochopení. Zachmuřeně onanoval ve svém pokoji, z kterého skoro nevycházel, a jenom občas vykoukl ven, aby zase zmizel vevnitř. Jenom jednou jsem se slitovala a udělala mu to rukou, protože mi ho bylo líto.
V klidu jsem si četla knížku, když se přede mnou objevil brácha s naběhlým penisem v ruce.„Kájo, pomůžeš mi? Já už to zase potřebuju a nebaví mě pořád onanovat.“„To máš smůlu,“ pokrčila jsem nevzrušeně rameny.„Ještě mě nepřestal bolet zadek, a jestli si pamatuješ, tak je to kvůli tobě. Takže si ho buď vyhoň, nebo si počkej na mámu.
Musím se přiznat, že mě péče o babičku vyčerpávala víc, než jsem čekala. Konečně byl večer a já se unavená svezla na postel. Chystala jsem se jít si lehnout, když mě překvapilo zaťukání na okno. Opatrně jsem ho pootevřela a uviděla jsem Honzu, jak se krčí, aby ho nikdo neviděl. „Co tady děláš?“ vyjekla jsem.
Protected by Security by CleanTalk
