Napsal jsem inzerát do erotického časopisu. Nic jsem si od toho nesliboval, bylo to impulzívní a počítal jsem s tím, že pravděpodobně ani žádnou odpověď nedostanu. Mýlil jsem se. Došlo mi několik odpovědí. Pročítal jsem jednotlivé dopisy a odhadoval pisatelky. Od některých jsem se dozvídal, jak by si představovaly, že jim to udělám, od jiných […]
Rande na inzerát Přečíst vše 2 »
„S tou mojou matkou sa v poslednom čase nedá vydržať! No nemám pravdu?“ otočila sa ku mne žena pri raňajkách. Prikývol som, hoci som mal sto chutí povedať, že s tou protivnou ženskou sa nedalo vydržať nikdy. „Najhoršie je, že ona sa na mňa vykričí a ja musím držať hubu. A to len preto, že
Dušan a Viera 01 Přečíst vše 2 »
11. kapitola – Svatba. Nastal ten slavný den, nebe nám dávalo blahosklonně najevo, že je nám příznivě nakloněno, po obloze se líně loudaly beránky a Jana okupovala koupelnu.Tak jsem se musel umýt v kuchyňce a začal připravovat snídani.Když uznala, že už přece jen tuto důležitou místnost musí přenechat dalším, vplula jako královna v pyžamu ke
Mýtinka 11 Svatba Přečíst vše 2 »
7Jsem milá a přítulná kočička a podle zabarvení mého kožíšku mi říkají Želvinka. Před nějakým časem jsem se přistěhovala do jednoho bytu s paničkou a páníčkem, kteří jsou na mě moc a moc hodní. Hlavně panička se stará abych měla všeho dostatek, záchůdek mi čistí hned jak jí přijdu zamňoukat, že to u mě nějak nevoní,
Kočičí rozjímání Přečíst vše 2 »
10. kapitola – Nemáme svědky. Dny do svatby se krátily, organizačních zmatků ubývalo a já jednoho dne po snídani strnul. „Proboha Jani, všechno jste s Bětkou naplánovaly, ale kdo nám půjde za svědky?“ Strnula a bezradně se na mně podívala: „Vždyť se o tom vůbec nemluvilo.“ Ztichli jsme a po chvíli jsem nesměle navrhl. „Myslíš,
Mýtinka 10 Nemáme svědky Přečíst vše 2 »
Páteční soumrak pomalu zahaloval okna hospůdky a u stolu stálých hostí panovala pochmurná nálada. „Vždyť jsme se jasně domluvili, že když některý z nás nemůže přijít, tak dá vědět. A navíc Béďa měl dneska vyprávět,“ rozčiloval se Honza Kaláb. Hostinský Šmalda donesl každému čtvrtku chlapského pití na tři písmena a přisedl si.
Povídky od hostinského stolu 05 – Slepice Přečíst vše 2 »
Ráno v pátek se nebe kabonilo jako kakabus a radar hydrometeorologického ústavu ukazoval, jak přes nás přechází tlaková níže. Vstal jsem, Janu pořádně přikryl a jal jsem se po očistě kontrolovat sondy, srážkoměr a pozavíral pootevřené okna v kůlnách. Opatrně jsem zavřel dveře ložnice, abych ji nebudil a dal jsem se do přípravy snídaně. Právě
Lofando: „Jsi krásná. Už jsem tě zahlídl zhora, ale takhle zblízka jsi nádherná. Jak se jmenuješ?“ Pičulejda: „Děkuju. Každý mě nazval už jinak, ale moje Paní mi říká Pičulejda.“ Lofando: „Máš krásné černé vlásky. Husté a kudrnaté. Závidím ti je. S nimi ti určitě není zima. Můj Pán mi moje oholil a když se ochladí tak
Lofando a Pičulejda Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
