Boj o post 04

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Boj o post

„Tak jak se ho zbavíme?“ připomněla spícího tlusťouška Gita spokojenému otci.
„To nevím. Momentálně nevím nic, kromě toho, že ani vlastně nevím, jestli to bylo co k něčemu,“ posmutněl najednou tatík. Uvědomil si, že ho čeká asi menší problém, protože akce dopadla skvěle jen napůl. Docílil toho, po čem za poslední dny vyloženě toužil a na druhou stranu neměl slib, díky kterému se mohl těšit na novou kancelář a vysoký plat. Koupě nového domu byla na spadnutí, a protože svoji rodinu miloval, chtěl splnit sen nejen sobě. Jasně viděl dvě zabydlená patra, kde v horním šoustá jeho dcera a dole on s manželkou, bez jediné zábrany. Konečně by mohl při výstřiku řvát jako King Kong a ne jen šeptat, jak tomu bylo doposud. Jen jedna věc mu brzdila myšlenky.

Byla to počínající žárlivost, když už si Gitu takhle hezky ojel a k tomu se přidal syndrom otec+dcera, což mu svazovalo ruce i nohy. Nedovedl si představit, co udělá, až mu holka příjde předvést přítele, snoubence nebo nedejbože, otce dítěte. Sám sebe nachytal, jak zatíná vzteky pěsti a chce bránit svoji holčičku před imaginárním vetřelcem. Nebýt Gitina připomenutí se, tak snad spáchal boj s židlí.

„Hele, tak ho necháme prospat. Aspoň to u něho nebudeš mít polepený. Máš další bod do plusu až zjistí, že ses o něho postaral do konce. Přines deku, já nachystám na stolek vodu a aspirin. Ten se bude hodit, až se probudí,“ velela Gita a rozběhla se do kuchyně, aby nachystala vše potřebné na snídaňový tác.
Radim se postaral o šéfa, přikryl ho dekou, podložil polštářem a obskládal ho taburety, kdyby se náhodou spáč probudil a skulil na zem. Otevřel ventilačku, aby se ředitel probudil do čerstvého vzduchu, posklízel zbytky hostiny, zhasl a zavřel dveře.

„Tak půjdeme taky spát. Jen nevím, co bude ráno. Pomůžeš mi ještě?“ pohladil Gitu po tváři.
Dcerka se na něj zadívala s chápavým výrazem v očích. Stejně jako tatík bažila po vysokém přísunu peněz. Do vybásněného domu se těšila a představovala si, jak si polepší u kamarádek. Jak si zařídí cimřičku jen podle svého. A papá jí jistě koupí nějaké autíčko, nebo aspoň skůtra. Souhlasně kývla na návrh spánku a s uklidňujícím hlasem, který zdědila po matce, otce usvědčila o tom, že se není čeho bát, protože má ji. Radim po společném večeru uvěřil. Spokojeně se rozešel do ložnice, ode dveří poslal vzdušný polibek a zapadl do černé tmy v pokoji.
Víčka se mu zavírala i když myslí byl pořád v dceřině micce. Stále cítil její vůni a živočišnost, se kterou oběma dopřála nenapodobitelné blaho. Hladil prsty polštář, zajížděl pod něj a prstil tak imaginární pysky. Usnul až hluboko v noci, někdy skoro nad ránem.

Ovšem dlouho mu spánek netrval. Místo růžového probuzení jej probral výskot a řev. Okamžitě vystřelil z postele, poplašený co se to děje. Vyletěl ze dveří ložnice a utíkal po křiku, který se každým krokem podobal víc a víc spokojenému mrouskání. Zastavil se před obývacím pokojem a tam si konečně uvědomil, že je ráno a pravděpodobně se vzbudil pan ředitel. Pak mu ovšem došlo, že hlasitá ženská spokojenost jde z úst jeho dcery. Rozespale zíral na dveře, škrábal se ve vlasech a nevěděl co udělat. Nahlížel klíčovou dírkou, ta ale byla zevnitř ucpaná klíčem. Nezbylo, než přilepit ucho na dveře a naslouchat, co se děje za nimi.

„Ještě! Ještě zlato! Takhle je to přesně! Tam! No tobě to jde! Celou ruku chceš zkusit? Tak zatlač! Vecpi mi ji tam celou, dělej, cukrouši!“ vykřikovala nadrženě Gita.
Tatík se začal pomalu proklínat. Jasně slyšel, jak moc jí říďa dělá dobře, a zacloumala jím žárlivost. Představoval si, jak asi ta nezbednice šéfíka kouří a už se zase lepil uchem na poctivé dřevo.

„Popros si o to! Děvko!“ křičel na ni tlouštík. Radim se tiskl zpocenou tváří ke dveřím a nehty zarýval do drahého dřeva. V duchu prosil Gitu, aby křičela a prosila. Telepaticky ji prosil, aby udělala dobře nejen panu řediteli, ale i jemu samotnému. A jako by ho poslechla, zaškemrala jako opravdu placená coura. Kňučela a mumlala, protože pravděpodobně měla plnou pusu práce. I přes kožený roubík si dokázala říct o tvrdé omrdání, čemuž rozjetý kanec milerád vyhověl.

Radim si třel čurana o studené dveře, občas ho zahřál horkou dlaní a když už jasně rozpoznával pravidelný pleskot kůže o kůži, mastil si ohon zároveň s nimi. Byl skoro na vrcholu, když uslyšel dcerku zaskučet pravděpodobně opravdovou bolestí a ředitele vítězně chroptět. Kousal se do jazyku a pral se svým svědomím. Bál se o ni i když si přiznal, že mu dělala velmi dobře, i na dálku. Hluk utichl a Radim tam dál stál s tvrdým pérem v ruce. Nevěděl na co čeká, ale nebyl schopný kůži přetáhnout už ani jednou. Až když cvakla klika a dveře se otevřely, došel mu celý trapas.
Ředitel si vyšel nahý na toaletu a choval se jako doma. Přeměřil si zrakem svého zaměstnance, zakroutil hlavou a pohodil ramenem k nedošukané Lole.

„Nějak jsem včera usnul, ale vybral jste mi výborný kus! Na tu si vezmu číslo. Sama mi vlezla do pelechu a vzbudila si mě. Jen jsem se udělal dřív jako ona, tak jestli chcete, tak si poslužte,“ prošel okolo zíralce, jako by se nechumelilo.
„Co to má znamenat?“ přiskočil Radim k dceři a očima na ni pouštěl hromy blesky.
„Pak ti to povím. Nekřič. Teď aspoň ne,“ plazila se mu kolem nohou a snažila se najít polohu, která by ji zbavila pálení v kašně.
„Ty jsi bestie, fakt,“ pleskl ji přes visící prso a už se k ní tiskl zezadu.

Projížděl žaludem rýhu mezi stehny a čekal až uslyší z koupelny sprchu. Jen co si říďa vlezl do vany a vyladil si teplotu vody, začal Radim Gitu trápit. Kroužil jí ocasem okolo nateklých pysků a ne a ne zasunout. Čekal na její škemrání. Sám chtěl, aby si o to poprosila a dělal to proto, aby z ní dostal co chtěl.
Opatrně prolízl lesklou kundu a s chutí pana ředitele na jazyku se znovu vzepjal jako býk. Jedním ochutnáním získal tolik síly, že už na nic nečekal. Nadrženou dcerušku pěkně tvrdě ztrestal žulově tvrdým bivojem. Vyšíval jí do kundy stížnosti o nedodrženém slibu, bušil jí do půlek, držel ji za vlasy a propleskával rozhoupané cecky. Vyjel ji tak, že skoro slastí plakala.

„No vidím, že pěkně posloužila,“ vrátil se šéfik z koupelny a sledoval tu spoušť před ním. Radim stál uprostřed pokoje zpocený a utíral si čelo. Hrudník se mu leskl stejně jako záda, ocas pomalu ochaboval a udýchaně odvracel tvář, jen aby se nemusel dívat na nadřízeného, který mu nakonec přeci jen projel jeho holčičku. Gita ležela na boku a třásla se v doznívajícím orgasmu. Z pusy jí vytékalo nepolknuté semeno, na kterém si nestihla pochutnat, protože byla úplně mimo. Jen přimhouřenýma očima sledovala tatíka u okna a ředitele, který se navlékal zpět do vysvlečených šatů.

„Oblíkej se. Hodím tě domů. A my si kolego promluvíme vážněji v pondělí. Zastavte se u mě v kanceláři, řekněme… hm…, třeba hned v devět hodin,“ naznačil možná kladné vyřízení nedořešené záležitosti s vyšším postem. Radim zkoprněl a nedokázal reagovat. Jen se koukal na poslušně zvedající se Gitu, která stále v roli profiděvky Loly, měla vlastně po šichtě a musela se jít někam vyspat. Tentokrát moc sázel na chytrý mozeček bdělé dcerušky, protože sám měl v mozku mrtvo.
„Já? No já… mně ještě neskončila šichta. Šéfová by mě vyhodila,“ zachraňovala situaci koktavě Gita, aby náhodou neprasklo, že její doma je tady a že takhle běžně obcuje s otcem.
„Nevadí. Hodím tě, kam patříš. Aspoň se něčemu přiučím,“ mlaskal si šéfik a házel po Gitě sexy svršky, ve kterých ho přišla k ránu svést.

Radim s otevřenou pusou sledoval, jak se mu holka obléká před očima a poslušně pomalu odchází z bytu. Mezi dveřmi jen pokrčila rameny a mávla rukou, aby naznačila, že cestou něco vymyslí. Nakonec zamávala telefonem na znamení, že zavolá a zmizela v chodbě domu.
Radim stál u okna a sledoval vycházející dvojici. Šéf si vedl profi kurvu v síťovaném oblečku a minisukní, kterou kdyby neměla, vypadala by stejně nahatě. Nespustil oči z jejich nožek, když nastupovala na volné sedadlo spolujezdce a dlouho se mlčky díval za odjíždějícím autem, které jeho holčičku odváželo bůh ví kam.

Navigace v seriálu<< Boj o post 03
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x