Boj o post 02

Toto je 2 díl z 4 v seriálu Boj o post

„Děkuji, žes mě vzbudil,“ vděčně se usmívala Gita, když zasedala k připravené snídani.
„Není zač. To poděkuj mámě. Poslouchej, do rána jsem moc přemýšlel. Jak si to tedy přestavuješ?“ nadhodil otevřeně nedořešené téma Radim.
„No jak. Normálně. Co jsi chtěl po mámě, za ni udělám já,“ ledabyle houkla Gita od namazaného toustu.
„Cože?“ nervózně skousl údiv tatík.
„No chceš pro něj společnost, ne? Alespoň tak jsem to pochopila. Chceš, aby se tu cítil dobře a tys měl největší šanci se dostat nahoru, ne? Ve vší počestnosti, samozřejmě,“vysvětlovala svoji nabídku Gita.
„Jo tak. To ano. To by šlo. Máš namyšleno jak by to mohlo proběhnout?“ rozvázal dialog už s menším strachem Radim.

Jeho výčitky, že použije dceru jako odrazový můstek pro stárnoucího šéfika, se ztrácely. Pokorně naslouchal Gitiným myšlenkám a spokojen s její slušnou verzí si přisladil druhé kafe. Když konečně polkl poslední sousto z ranního talíře, byl již utvrzen v tom, že jeho holčička to s muži asi umí a ví, kam až může zajít. Nakonec nechal celý večírek v její režii a veškeré další výčitky hodil za hlavu.

Cestou do práce jen v rychlosti zavolal manželce, aby ji vyslepičil Gitin nápad a nakonec ji poprosil o diskrétnost, aby se nic nepokazilo. Monika vesele souhlasila, protože měla v hlavě stále ranní hrátky, kdy se jako manželé dostali zase o kus dál v jejich fantaziích. Nápad s dcerou se jí držel jako flek košile. Loučila se s Radimem a v poslední větě přiznala, že nakonec své služební cesty lituje a už teď se těší domů i když ještě ani neodjela.

Do soukromého večírku zbývaly celé dva dny, během kterých měli všichni co dělat, aby udrželi tajemný plán pod pokličkou. Každý si doma nesl své tajemství. Radim vzrušený z obou žen, Monika z myšlenky na dceru a Gita se vysloveně těšila na ředitelské seznámení, ze kterého jistě kápnou prachy. Když už ne ze samotného chlíváka v kravatě, tak určitě z fotříka, který ji určitě rád přenecháměsíčně určitý obnos ze svého zvýšeného platu.

Celé dva dny se noční hrátky manželů proměňovaly v incestní představy. Monika se potají navlékala do prádla svojí holčičky a hrála si na culíkatou dívčinu, ochotnou udělat cokoliv. Manžílka nazývala tatínkem, jak při lízandě, tak při škemrání o zasunutí. Celá manželská ložnice jen vřela, aniž by o tom Gita věděla. Chránili si tyhle představy jen pro sebe, takže se mohli jen domnívat, jak asi jejich dcerka masturbuje se stejnou myšlenkou, která je samotné tolik dostávala do tranzu.

V páteční ráno se Monika, hned po snídani, pustila do balení. Házela do kufru noční košilky, večerní šaty a toaletní potřeby, aby těch pár dní zvládla bez rozmrzelosti, že na něco zapomněla. Jedním okem hlídala Gitino ploužení po bytě a snažila se ovládat, aby jí nakonec nepopřála božskou mrdačku. Párkrát dokonce volala Radimovi na mobil, aby se mu svěřila s divokými představami, jenž ji pronásledují celý den. Naslouchala mu, jak skučí nad jejími fantaziemi a prosí ji o konec tohoto trápení. I přesto, že měl hromadu práce, se kolegům celý den vymlouval a odbíhal na záchodky, kde si ručně ulevoval pod taktovkou rozhekané manželky. Při hlasitém hekání ji vysloveně prosil o ztišení. Bál se nejen prozrazení, ale i o neprolomení tajemna u nich doma. Přes silnou dávku adrenalinu si vyhonil ocas za hekotu a popisování manželčina zlobení. Dokonce ji šeptem zase nazýval Gitinkou, aby uspokojil její i svoje choutky. Prudkým špricem ztrestal porcelánovou mísu, otřel zbylé kapky semene do kapesníku a rozloučil se pusou se svou virtuální kurvičkou.

Po zbytek dne se dál trápil v práci a tlačil hodiny kupředu. Na konec pracovní směny se těšil jako malý kluk, takže ihned po páté hodině odpolední téměř utekl z budovy, aby cestou domů rychle nakoupil veškeré potřeby na party s pozvaným ředitelem.

„Pomůžeš mi s přípravou?“ prosil Gitu už ve dveřích.
„No to bohužel nepomůžu, protože mám dost práce sama,“ zaskočila ho odpovědí a zamkla se u sebe v pokoji.
„No dobrá, tak co mám dělat, poradím si sám. Jen nezapomeň, že na osmou je tu,“ volal do zavřených dveří a šoural se naládovanými igelitkami do kuchyně.


Vybalil všelijaké zásoby a počítal čas, který mu zbýval do příchodu šéfa. Začal chystat obložené dobroty, chladil alkohol, vyráběl led a když se už cítil hodně ztrémovaný, zavolal Monice, aby se zaposlouchal do krásně uklidňujícího hlásku, kterým se rád nechal konejšit.
Souhlasně přikyvoval všem jejím radám a přiznával zbytečný stres. S novou silou v žilách se vřele s manželkou rozloučil, popřál jí spokojenou cestu a zase s úsměvem se pouštěl do přípravy dalších pochoutek.

„Gito! Bude osm. Každou chvíli tu bude, jak jsi na tom?“ zaťukal Radim na dceřin pokoj, aby zjistil situaci za zdmi.
„Já jsem v pohodě. Může rovnou přijít,“ halekala přes dveře Gita.
„No jako bych to neříkal,“ pokřižoval se Radim, protože zvonek u domovních dveří už drnčením hlásil příchod očekávané návštěvy.

Sebral klíče z háčku na zdi, zabouchl za sebou dveře a sjel si výtahem pro svého chlebodárce. Otevřel s rozjařeným obličejem a s velikým přemáháním maskoval trému. Téměř cukroval, podlézal a uváděl vzácnou návštěvu do prostorného bytu, který měl být v brzké době vyměněn za dům. Jenžek tomu bylo zapotřebí peněz, které by zajistil vysoký plat, plynoucí z povýšení.Teď se konečně rýsovala možnost a ta se prostě nesměla promarnit. Radim si nevydařený konec ani nechtěl připustit, Monika v úspěch doufala a Gita celou situaci chápala jako možnost skvělé zábavy.

Ředitel se nechal uvést do obyvacího pokoje a usadil se doprostřed kožené sedačky. Jako paša se nechal obskakovat zpoceným a ztrémovaným podřízeným a bylo na něm znát, že si to i malinko vychutnává. Jako nadřízený měl jasnou představu, proč si jej Radim pozval a proto jej malinko i dusil ve vlastní šťávě. Dokonce si jej několikrát schválně zákeřně podával. Vyzýval jej třeba k usazení a hned co se Radim uvelebil, vyžádal si něco, co ještě nebylo na stole. Skvěle se bavil nad kmitajícím človíčkem, kterému šlo jednoznačně o volné místo ve vedeníústavu. Chválil jídlo, doléval si pití a rudl v obličeji, protože alkohol začal spolehlivě působit.


Gita vycítila tupravou chvíli a coby zlatý hřeb večera, se objevila ve dveřích pokoje. Opřela se o bok a sledovala rozjedenou a rozpitou spoušť na konferenčním stolku. Prohlížela si pana ředitele zezadu a mrkala na tátu, který ztěžka lapal po dechu. Nevěřil očím, co ze sebe dceruška dokázala udělat. Rajcovně a přesto decentně oblečená dcera se už hlásila o své místo v představení. Bělounká propínací košilka nabízela velkou výplň, protože oba mladé cecky se tlačily v trojúhelníkovém vršku bílých opalovaček, pod průhlednou látkou. Upnutá sukně zvýraznila žensky oblé boky a délka nenápadně prozrazovala krajkový lem samodržících punčošek. Mladistvou odvážnost drze doladil přehnaný make-up a vykulmované lokny.

Přiklapala k šéfikovi, mrkla na tátu, usadila se panu řediteli rovnou na klín a představila se umrouskaným tónem jako Lola. Radim ani nedutal. Sledoval tohle vystoupení a nevěděl co dělat. Nemaje možnost zbaběle zavolat manželce, která mu uměla vždy skvěle poradit, jen zíral, jak radostně ředitel přijímá dceřinu společnost a olizuje jí pusinku na seznámení.

„Lolinka. To je roztomilé jméno, které se k tobě hodí. Budeš tu s námi?“ nedivil se tomuhle překvapení říďa a přidržoval si rajcovní křehotinku pevně na klíně.
„To víš, že tu budu s vámi cukroušku. Jak jenbudeš chtít. Byla jsem sem pozvaná pouze pro tebe,“ pošimrala ho Gita na zpocené bradě a přitulila se jako kotě.
„To jste mi udělal velikou radost, pane kolego! Ženy, to je moje slabost!“ veřejně přiznával šéf.
„To jsem rád, pane řediteli,“ polkl nasucho Radim.

Gita se na něj provokativně zadívala a znovu se víc přivinula k zavalitému tělu pozvaného kravaťáka. Když ucítila jeho dlaň na půlce zadnice, nejen že neucukla, ale naopak, ještě víc nastavila, aby si říďa nemohl stěžovat. Pochopitelně si hlídala tatíka, aby dobře viděl její zlobení. Ten jen bezmocně sledovalnečekanou změnu domluveného scénáře, o kterém už dopředuta mrška věděla, že jej poruší.

„To je teda masíčko…. Materiálek!“ funěl blahem ředitelskej. „Nechceš nám tu třeba zatančit?“ nahýbal se přes její menší faldíky ke stolku, kde rozléval další víno i kořalky.
„Ráda. Já se ráda předvádím,“ vstala Gita a požádala pana domácího, aby pustil nějakou muziku.

Radim skousl zuby, švihl po pobavené dceři pár očních blesků a  přepnul televizi na hudební kanál. Hned jak se holčina začala vlnit, zmizel z obýváku, protože nechtěl přihlížetk dalším odvázanostem své dcery. Pustil se do vaření kávy a kopal nohou do kuchyňské linky, aby si vylil vztek a zaháněl myšlenky na možnou ostudu. To bylo něco, co potřeboval nejmíň. Šéfik byl slušně nalomený, načatý a evidentně spokojený. Z pokoje se ozývaly technotóny a Gitin koketní smích.

„Představ si, co tam ta mrcha dělá….“ neodpustil si žalovat manželce, když se jí z bezpečí kuchyně konečně dovolal na mobil.
„A ty ji tam necháš samotnou? Na co čekáš? Jdi dohlížet, ne?“ nahlodávala ho Monika a zaháněla jej zpátky do děje.
„No jo, to máš pravdu. Proboha, ta mi dneska dává. Tak já utíkám a pak zavolám, pa a měj se.“ Ukončil rychle hovor, položil mobil a s tácem plným šálků se urychleně vrátil zpět, k dvojici nestoudníků.

S cinkotem položil podtác na stolek, rozdal hrnečky a sekl káravým pohledem po skoro už nahé dcerce. Usadil se do sedačky vedle ní, znovu se na ni podívala konečně zjihl. Stačil mu pohled na nahé křivky i nabízené poklady a už zase nadrženě smýšlel. Brzdil v sobě očividné vzrušení, ale bližší sledování už neomítal. Nechal dcerku vedle sebe kroutit, přivoněl k rozbimbaným kozám, které se vyvalovaly ze svršku opalovaček, pohladil nabídnuté kolínko a ze všech sil se snažil zvládat žárlivé návaly, když to samé dělal z druhé strany sám pan velkomožný.

Měl opravdu co dělat, aby to vstřebal. Tady bylo na spadnutí něco, co dosud bylo předmětem pouze jeho divokých fantazií. K tomu na vlastní oči viděl, jak si tučný slinták vedle dělá zálusk na mladinké masíčko. Už si dokonce povoloval kravatu a Gita jej zase prsty šimrala na upocené bradě i hrudi. Radim stále doufal, že se z toho všeho nahatka ještě nějak vyvleče a zůstane opravdu jen u škádlení a nezávazných slibů, kterými ho do této akce přesvědčovala.

Navigace v seriálu<< Boj o post 01Boj o post 03 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
15 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

cha..cha… to se povedlo. Dvojí text za sebou. Takže to opravte a část vymazejte. Nechci se tady do někoho navážet, ale. 1) už víckrát se mi stalo, že v povídce chyběla část textu a jsem si jistý, že na web jsem ho posílal v pořádku 2) byla vydaná povídka, která zase zmizela, aby se zase objevila o týden později. Opět nepochopitelně. 3) občas se při vstupu na web místo toho objevují nějaké stránky odkazující mě na jakousi super výhru (zde ale nevím, jestli se proti tomu jde nějak bránit) Opravdu nechci bejt prudič a nikoho se dotknout, tím méně korektorů… Číst vice »

Tomáš

Cha cha… nic jsi nenahlásil přes podporu. Normálně komentáře nečtu. Takže co takhle zkusit své problémy nahlásit tak, jak se to má, abychom to mohli prověřit. 1) Chyba při kopírování. Stane se, že to nepostřehne ani korektor. Prostě chyba. Je taky možné, že takhle špatně to už bylo na původní verzi stránek odkud se to kopírovalo. 2) Možná narážíš na povídku, která byla součástí seriálu a vyšel chybný díl. Stane se. 3) Občas při vstupu na web… nevím, nikdy jsem nic takového nezaznamenal a to sem pravidelně chodím i v inkognito módu a už delší dobu z bezpečnostních důvodů nepoužívám… Číst vice »

harai

Také jsem se s žádnou reklamou při vstupu na web nesetkal, a to jsem tady pravidelně.

Jsem rád, že tyhle stránky fungují v profesionálním režimu a drží nastavenou kvalitu.

Junior

Tu zmizelou povídku (Sedlo a stáj původně publikována 13.4. včera znovu publikována) jsem na podporu hlásil Já, ale bohužel mi nikdo neodpověděl. Možná to ale zapadlo.

Vrhcab

Dvojí, vlastně trojí, text mě dostal 🙂 Četl jsem jej znovu s tím, že to byla Gitina fantazie jak by to mohlo proběhnout a čekal, kdy přijde ta změna 🙂 Nepřišla 🙂 Ale povídka super 😉

Shock

Promiňte, že jsem na něco upozorňoval. Příště to bude před podporu nebo vůbec. Také jsem rád, že to tu funguje profesionálně, jen jsem upozorňoval na pár maličkostí, které se mi děly a dějí. Nic víc, nic míň. Nezlobte se na mě a hned neříkejte, že jsem urážlivý, ale lehce se vciťuji do pocitů Fanyna, který pak se psaním sekl nadobro. I u mě se to blíží, leč něco povídek tu ještě k vydání mám….

Tomáš

Fanyn se urazil, protože mu byl vyčítán stejný styl psaní. Kupodivu se ze své uraženosti dostal a nyní píše tak, jak mu bylo slušně a normálně tady poraděno. Ale nezlob se na mě, pokud máš problém s fungováním stránky, jakýkoliv, tak tu existuje podpora. Je dost nefér si tu najednou vylít srdce do komentářů a nepřímo vyhrožovat, že sem přestaneš psát, protože jsi tu zaznamenal spousty chyb (jaksi jsi je jen opomněl nahlásit).

Jakékoliv chyby na podporu, nebo do mailu.

Junior

Omlouvám se, že ještě rozdmýchávám tento flame. by dobré buď toto řešit přes podporu nebo ve fóru a ne pod povídkou, ale je to jen můj názor. Z vlastní zkušenosti vím, že někteří uživatelé jsou schopni napsat na podporu pomalu román s popisem různých chyb a potom se diví, že ten co to zpracovává v záplavě informací něco přehlídne (I mně se to stávalo). Myslím, že by bylo škoda, kdyby nás Shock opustil, jeho povídky jsou výborné. si velmi vážím i práce korektorů, kteří se snaží zajistit aby nedocházel k porušování zákonů tak aby se v povídkách vyskytovalo pokud možno… Číst vice »

Šmajda

Asi jsme četli každý jinou povídku, ale co jsem četl já, tak mu styl psaní vytýkají pořád :-). Asi „z tama“ zase uteče jinam :-D.

Tomáš

No minimálně vypustil to „ach och nemůžeš já ovuluji“. Spíše je nyní víc agresivní co se žen týče. Aspoň podle jeho komentářů. Nevěra ho vzrušuje a dost se za to stydí a tak, i když o ní furt píše, tak v komentářích vykládá, jak by takovou ženu poslal někam. I v některých povídkách je to znát. Žena si ostříhá vlasy na krátko a hned je špatná a pak ještě víc, když si najde milence, protože ten její to nerozdýchal a odmítl s ní mít sex, dokud jí vlasy nedorostou. 🙂 Ale už aspoň vypustil tu ovulaci 😀

Šmajda

Za dvojtou kopii mohu já. Text nekontroluji na webu, ale vykopíruji si jej do Wordu a po kontrole zpět do systému. Bohužel se nejspíš stalo, že při kopírování zpět jsem nesmazal původní text. Stane ne ;-). Koho se tato chyba dotkla, tak tomu se ze srdce omlouvám. Shocku, trochu mě překvapuje, že ti v nějaké povídce chybí část textu a ty to přejdeš mávnutím rukou :-). Proč jsi se neozval? Všichni jsme jen lidi a děláme chyby. Ad zmizelá a znovu nalezená povídka. Povídky se zpracovávají do fronty a i po jejich naplánování vydání může nastat případ, kdy se s… Číst vice »

Huhu

Chlapi, chybky možná jsou, ale za ty prachy, co tu za přístup na stránky platíme, to je super 😂.
Tak se nepošťuchujte. A Shocku – Fanyn naštěstí psát nepřestal. Jen nepíše tady.

Crapper

Jen tak pro zajimavost, lze naznacit kde? Chtel bych videt ten jeho progres, co tu nekdo nastínil

Huhu

Viděl jsem nějaké jeho povidky na Paroháčích

dedek.Jeff

Neodpustím si to, abych se do diskuze nevložil i já. Autoři posílají své příspěvky na web, většinou hned třemi způsoby. 1.) vloží příspěvek přímo do formuláře, k tomu určenému na stránkách eFenixu. 2.) pošlou povídku na Podporu. 3.) zašlou příspěvek přímo na soukromý mail korektora. Snad pouze v 1. případě mají jistotu, že text jejich dorazí v podobě, za kterou jsou odpovědni oni. V dalších dvou případech může samozřejmě dojít k nějaké chybě při kopírování do editoru webu. Všichni jsme jen lidé, tudíž jsme omylní. Admin podle příchozích příspěvků, jejich stavu a rozpracovanosti je zařadí v kalendáři do plánu jejich… Číst vice »

15
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x