Janička 2

Toto je 2 díl z 2 v seriálu Janička
Ležel jsem na posteli a přehrával jsem si v hlavě to, co se stalo. Moje dcera mne při koukání na film vyhonila. A při vyvrcholení mi dala takového francouzáka, že jsem její jazyk cítil málem až v krku. A pak utekla.
Zíral jsem potmě do stropu a hlavou se mi honily všelijaké myšlenky. Co bude dál? Bude se se mnou po tomhle dál normálně bavit? Bude se se mnou vůbec bavit? Vyděsil jsem ji? Tisíc a jedna otázka, u kterých jsem neznal odpověď.

Tok mých myšlenek přerušilo vrznutí dveří. Dovnitř vklouzl štíhlý stín.
„Tati?“ pípla Jana nejistě.
„Hm?“ nenapadla mne lepší odpověď.
„Můžu k tobě?“ Občas takhle přišla, ale teď to najednou bylo… jiné.
Posunul jsem se na posteli a Jana se uložila vedle mne.
„Víš, já jsem přemýšlela nad… víš čím. Tamtím. Já jsem nechtěla… prostě jsem se nechala unést. Nezlobíš se?“
Nevěřil jsem vlastním uším.
Já jsem ji skoro zneužil a ona se bojí, jestli se na ni nezlobím. Objal jsem ji.
„To víš, že nezlobím, zlatíčko. Proč bych se na tebe měl zlobit. Lidi mají slabé chvilky a… nedá se říct, že bych přitom zrovna trpěl. Spíš jsem se bál, jestli se nezlobíš ty na mne.“
„Já na tebe?“ vzhlédla ke mně z mé náruče. „Vždyť jsem… tys nechtěl…“
„Pusť to z hlavy“, přitiskl jsem si její hlavu zpátky na prsa a pohladil ji po vlasech. „Prostě to pusť z hlavy.“
„Jsi báječnej“, zašeptala a zavřela oči.
A tak jsme pomalu usnuli.

V noci mne probudily nějaké drobné otřesy. Když jsem pohnul hlavou, ustaly. Jana ležela vedle mne a hluboce oddychovala. Jinak bylo ticho a klid a zdálo se, že se mi to jen zdálo.
Zase jsem položil hlavu, zavřel oči a začal se znovu propadat do spánku.
Najednou ty otřesy začaly znovu a byly cítit i slyšet z té strany, kde ležela Jana. A mně došlo, co to je. Dýchala příliš zhluboka a hlasitě, než aby to mohlo být ze spaní.
A to, co se třáslo, bylo její tělo. Janička vedle mne masturbovala.
Nedokázal jsem odolat, abych se nedíval. Ležela se zavřenýma očima a přerývaně dýchala otevřenými ústy. Bradavky měla pod noční košilkou zahrocené jako křemínky a pohyb deky dával tušit pohyby ručky, kterou si způsobovala vytouženou slast. Byla tak nádherná…

Najednou otevřela oči a lekla se. Její ruka prudce ucukla z klína a přitom mne praštila loktem do žeber. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl přivírat víčka a zcela nepokrytě na ni zírám.
„P… promiň“, vykoktal jsem.“Nechtěl jsem tě vylekat.“
„Promiň, já nechtěla“, řekla. „Já jsem… já jenom…“
Nikdy předtím jsem ji neviděl tak zmatenou a bezradnou.
„Já vím“, řekl jsem. „Občas tě slyším přes zeď.“
I v šeru bylo vidět, jak rudne.
„Když já… ono to… já to potřebuju. A zrovna po dnešku. A teď, když jsi tu vedle mne… už jsem to nemohla vydržet.“

To přiznání mne šokovalo. Jistě, přitom co se mezi námi stalo… ale stejně mne nenapadlo, že by při masturbaci mohla myslet právě na mne. Najednou jsem se na ni začal dívat… jinak.
„Zlatíčko… co bys řekla, kdybych teď pomohl zase já tobě?“
Zůstala na mne zírat doširoka otevřenýma očima.
Neřekla vůbec nic, jen se na mne dívala. Sakra, přehnal jsem to. Teď uteče, tak jako předtím. A potom… a potom zavřela oči. Nadechla se.
Já ucítil, jak mne bere za ruku a dává si ji tam, kde touhou plakalo její náctileté poupě.
Nedělala nic, jen si tiskla moji dlaň ke své horké mušličce. Cítil jsem vlhkost a žár jejího těla.
A pak se oběma rukama chytla mojí paže a začala se mi kočičkou otírat o ruku.
Připomínala mi kočku, tak se ke mně tulila, otírala se mi obličejem o rameno, smýkala zadečkem a třela se mi o dlaň, uvězněnou mezi jejími stehny. V tváři jí bylo vidět napětí, které prostupovalo jejím tělem a dožadovalo se uvolnění, ke kterému pomalu spěla. Ale já jsem chtěl, aby si to užila víc. Daleko víc.
„Počkej, miláčku. Pojď sem.“
Vymanil jsem se z jejího sevření a sedl jsem si. Přitáhl jsem si ji k sobě tak, aby seděla mezi mýma nohama a opřela se o mne zády. Jednou rukou jsem přes noční košilku pohladil její ňadro, a pak jsem košilku vyhrnul, abych mohl druhou rukou k jejímu klenotu.
Sama instinktivně dala nožky od sebe.
Její kočička byla hladká, ale na Venušině pahorku se skvěl pečlivě zastřižený trojúhelníček jemných chloupků. Trošku jsem ho počechral a pak jsem špičkou jednoho prstu projel mezi závojíčky její lasturky.
Zalapala po dechu a zvrátila hlavu dozadu. Položila si ji na moje rameno a vydýchávala vzrušení. Chvilku jsem ji nechal. Pak jsem ji jednou rukou přitiskl k sobě a druhou vjel prstem tam, kde její lasturka skrývala perlu.
„Achhhhhh!!!“ Na víc se nezmohla.
Kroužil jsem bříškem prstu kolem jejího hrášku a Janička se mi svíjela v náručí. Její poštěváček jí vysílal do těla vlny slasti, které s ní cloumaly a vyrážely jí z hrdla steny rozkoše.
Najednou mne chytla za ruku.
„Počkej!“
Nevěděl jsem, co se děje, ale přestal jsem. Vzápětí jsem pochopil. Janička se předklonila a jedním pohybem ze sebe strhla noční košilku.
Pak se zase opřela, vzala mne za ruce, jednu si položila na ňadro a druhou si dala zpátky do klína.
„Můžeš!“, vydechla a zavřela oči.
Její prs mne hřál v dlani. Byl malý, ale nádherně pevný, pružný a hebký. Stiskl jsem ho, pak jsem promnul mezi prsty bradavku. Janička zasténala a začala pohybovat mojí druhou rukou, kterou stále držela ve svém klíně.
Zapomněl jsem na její kočičku. Znovu jsem proto začal projíždět prsty mezi závojíčky a třít poštěváček. Janička zvrátila hlavu dozadu a z hrdla se jí vydral sten divoké kočky.
Zvedla ruku, ovinula mi ji kolem krku a přitáhla si moji hlavu k šíji. Na rtech jsem pocítil jemnou pleť jejího hrdla a vůni mladého těla, které se mi svíjelo v náručí.
Najednou jsem měl pocit, jako kdybych na Janičku hrál jako na nějaký vzácný hudební nástroj. Stačilo citlivě stisknout ta správná míst a Janička v mém náručí vydávala tu nejkrásnější píseň, jakou může žena muži zazpívat.

Vnímal jsem, že se pomalu blíží k vrcholu. Hluboké vzdechy vystřídaly přerývané vzlyky, prokládané lapáním po dechu. Křečovitě sevřela moji ruku ve svém klíně a naznačila, že chce rychleji a víc. Rád jsem jí dal, po čem její tělo toužilo, přitlačil na hrášek v jejím klíně a rozinku na oblině jejího ňadra promnul o poznání tvrději.
Tělem v mých rukou zalomcoval nával slasti a Janička se propadla do víru rozkoše.
Propnula se jako luk a byla by se rozkřičela, ale moje ústa našla její rty a udusily výkřik v zárodku. Držela se mne tak, jako se tonoucí chytá záchranného kruhu. Možná si tak i připadala. Já jsem ji pevně držel a rychlými pohyby ruky v jejím klíně prodlužoval bouři, na jejíchž křídlech se právě vznášela.

Křeče cloumající jejím tělem pomalu odeznívaly, až ustaly. Sevření povolilo, Janička mi v náručí zvláčněla a její hlava zemdleně klesla na má prsa. Vypadala vyčerpaně… asi netušila, že milující doteky jiného člověka mohou přinést o tolik více rozkoše než vlastní ruce.
Pohladila mne po paži.
„Já asi…“ usmála se unaveným, ale blaženým úsměvem, „Promiň… já asi…“
Modré oči se začaly klížit, ale ještě než se zavřely, trošku pozvedla hlavu. Pochopil jsem. Sklonil jsem se k ní a naše rty se setkaly v něžném, láskyplném polibku. Vůbec mi v té chvíli nepřipadalo divné, že líbám svou dceru, protože v té chvíli to už nebyla jen dcera.
Naše rty se rozpojily a Janička mi zvadla v rukou. Opatrně jsem ji položil, lehl si vedle ní a objal ji. Přitulila se ke mně a objala mne kolem krku.
A tak jsme znovu, tentokrát už doopravdy, usnuli.
Navigace v seriálu<< Janička

Autor

4.8 78 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Mamut

No zatím se to vyvíjí slibně. Uvidíme jak bude autor pokračovat. Zatím 5 hvězdiček

Petas

Skvělé pokračování, těším se na další díl.

Gourmet

Naprosto dokonalé! 5* Dál prosím!!!

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x