Karolína a Robert

Pokračování povídky Robertek

„Kde je Magda?“ rozhlédla se Karolína po pokoji.
„Nejspíš asi odešla,“ odpověděl Robert.
Dobře si všiml toho, jak se za Magdou zavřely dveře bytu.

„Je to tak trapné,“ omlouvala se Karolína synovi. „Promiň, za to všechno může ten alkohol. Buď tak hodný a odnes to. Stejně už nebudeme pít. Zdá se mi, že toho pití mám tak akorát.“
„Ale já už jsem dolil,“ omlouval se Robert a podával matce sklenku s vínem.
„Co tě to mami napadlo?“ zavedl znovu hovor na téma objednávky na internetu.
„Znáš tetu Magdu. Víš, že je pro každou špatnost. A za tu scénu v koupelně se omlouvám.“
„Nemáš se co omlouvat. Já vím, že je Magda náruživá. Jen jsem čekala, kdy se něco takového stane. Už dlouhou dobu pozoruju, jak po tobě pokukuje a bylo jen otázkou času, kdy něco takového udělá. No a dneska jsme tomu dali korunu tím robertkem.“
„A chceš si ho opravdu objednat?“

Karolína jen pokrčila rameny.
„Já sama nevím,“ řekla po chvíli. “Když je to tak hloupé. Vlastnímu synovi říkat, aby mně objednal robertka?“
„Já na tom nic špatného nevidím. A komu máš říct, když máš jenom mne?“
„No právě, protože nikoho nemám,“ položila Karolína hlavu synovi na rameno. „Jsem sama a když si o to situace řekne, co mi zbývá. Nejsem přece děvka, abych si řekla na ulici prvnímu chlapovi,“ a dopila zbytek vína ve skleničce. „Nezbývá mi nic jiného, než si nějak pomoci,“ dodala.
„To je v pořádku,“ uklidňoval ji Robert. „Co myslíš, že dělám já, když to na mne přijde?“
„Co?“ zvedla k němu Karolína zvědavě zrak.
„Co. Zalezu si k sobě do pokoje, nebo na záchod a… udělám si to rukou.“
„To já… taky rukou,“ přiznala se Karolína. „Ale to není ono,“ dodala.
„Tak to ti musím dát za pravdu,“ potvrdil Robert.
„Ty nemáš žádnou holku, aby ses s ní pomiloval? A vůbec. Měl jsi už někdy něco holkou?“ vyzvídala Karolína.
„To víš, že jo, mami,“ uklidňoval jí syn. „No, ale teď zrovna žádnou nemám,“ přiznal se sklopenou hlavou.

„Proboha, kam jsme to až zašli s těma řečma?“ zhrozila se Karolína, když si uvědomila o čem se se svým synem baví. „Jsem z toho alkoholu trochu unavená,“ otřela si čelo. „Půjdu si raději chvíli lehnout,“ rozhodla a pokusila se vstát.
V tu chvíli se jí podlomily nohy a ona klesla zpět na pohovku.
„Nějak se mi zamotala hlava,“ snažila se zamluvit svou opilost. „Pomůžeš mi Robíku?“ zvedla prosebně oči k svému synovi.
„Ale jo,“ potvrdil Robert a snažil se matku uchopit v podpaží. Nechtěně přitom zavadil o její prsy. Na okamžik si uvědomil, že je má ještě docela tvrdé, pokud to nedělá podprsenka, která je svírá.
Matku ale neuzvedl.

„Chyť mne kolem krku,“ navrhl.
Karolína uposlechla a objala oběma rukama syna kolem krku. Teprve nyní se mu povedlo matku z pohovky zvednout.
Jenže Karolíně se opět podlomily nohy a celou vahou svého těla se k synovi přitiskla. Robert, nejen že opět cítil na hrudníku matčiny prsy, ale nyní vnímal i další části jejího těla, břicho i vystouplý hrbolek jejího pohlaví.
Těsná přítomnost matčina těla dělala divy, a Robert se nedokázal ovládat. Jeho úd okamžitě ztvrdl a nechtěně se dotkl Karolínina těla.
Ta zřejmě vlivem opilosti synovou tvrdé kopí nevnímala.

Chvíli trvalo, než Robert opilou matku dovláčel do ložnice a položil ji na postel.
Padla do peřin s rozhozenýma rukama. Šaty se jí vysoko vyhrnuly a obnažily doposud pěkně tvarovaná stehna.
Robert se chvíli díval na matčiny nohy a jeho pohlaví zareagovalo ještě větším ztvrdnutím.
„Že bych si ho vyhonil?“ napadlo ho. „Matka spí, o ničem by nevěděla.“
Již sahal po poklopci, když se Karolína trochu pohnula a mírně rozevřela nohy.
„Ne, blbost,“ došlo mu. „Co kdyby se máma probudila a viděla ho, jak si nad ní prohání pero?“
Sklonil se nad matkou, rozhodnut stáhnout jí šaty, aby jí zakryl nohy. Přitom se nechtěně dotkl jejího stehna.

Karolína, ač opilá, na letmý dotek okamžitě reagovala dalším mírným rozevřením stehen.
Tentokrát odkryla synovu zraku pohled na kus kalhotek, překrývajících spoře její ženství.
Robert naprázdno polkl. To bylo na něho trochu moc.
Rychle odběhl do koupelny, rozhodnut si okamžitě ulevit. Vytáhl z kalhot přirození a několikrát si po něm přejel rukou.
Před očima měl stále matčiny roztažené nohy s kouskem kalhotek.
„Byla by to škoda, vyhonit si ho jen s představami, když opravdová matka leží jen několik metrů od něho,“ uvědomil si a přestal s mnutím údu.

Vykoukl z koupelny, aby zjistil, zda Karolína stále spí.
Ta se mezitím otočila na bok a směrem ke koupeně vystrčila obnažený zadek, do něhož se zařezávala šňůrka kalhotek tak, že to působilo, jakoby žádné neměla.
To zmátlo i Roberta.
„Že by si sundala kalhotky?“ napadalo ho, a s údem v ruce se šoural s napůl staženými kalhotami, přesvědčit se.

Nestrannému divákovi by se v tuto chvíli naskytl neobvyklý pohled na matku a jejího syna. Ona leží na posteli s vyhrnutými šaty a obnaženým zadkem a nad ní stojí syn s trčícím čurákem v ruce. Co by asi udělal v té chvíli, každý nesmělý syn? Nejprve by se přesvědčil, že jeho matka opravdu spí.

To udělal i Robert. Nejprve se nad Karolínu sklonil, aby se přesvědčil, že opravdu spí, a pak se slovy: „Děj se co děj,“ začal nad matkou prudce onanovat.
Stačilo jen několik přetažení kůžičky přes žalud a Robert pocítil, jak se mu valí proud spermatu ven.
Zaujat masturbací a pohledem na polonahou matku, si zapomněl připravit alespoň kapesník aby se měl do čeho vystříkat a utřít. Semeno v silných výstřicích opouštělo jeho tělo.

Karolína, jakoby něco tušila, se v tu chvíli prudce obrátila a s vytřeštěnýma očima hleděla na synovo kopí.
Cákance spermatu jí přistávaly na stehnech a kalhotkách.
Robert, jak se snažil nasměrovat proud semene jinam, zasáhl několika cákanci i Karolínin obličej.
„Promiň mami,“ začal se omlouvat.
„Jakýpak promiň, Podívej, jak jsi mne celou pocákal,“ stírala si Karolína rukou sperma z obličeje. „V koupelně jsou papírové kapesníčky, dones je, ať to mám do čeho utřít.“

Robert se po chvíli vrátil z koupelny, podal matce kapesníčky, sedl si vedle ní na postel a pozoroval, jak si z těla utírá zbytky jeho semene.
„Ty se na mne nezlobíš?“ zeptal se po chvíli.
„Proč bych se na tebe měla zlobit,“ dostalo se mu odpovědi. Po tom, co tomu předcházelo, to nemohlo ani jinak dopadnout,“ usmála se Karolína a pohladila syna po vlasech.