Rodinná pouta po 20 letech 05

Šárka netrpělivě přešlapávala v letištní hale, zatímco Tomáš nezaujatě pročítal časopis zakoupený v nedalekém obchodě. Letadlo s Petrem a jeho rodinou už přistálo a nyní se čekalo na celní odbavení.

Je to zvláštní, neviděli jsme se dvacet let a mě to připadá, jako by to bylo včera. Na jednu stranu se nemůžu dočkat a na druhou se toho setkání bojím…

„Mami, nejsou to oni?“ zahlédl Tomáš v dálce hlouček osob.
„Vypadá to, že ano,“ rozechvěně přisvědčila rameny Šárka.

Nerozhodně vykročila kupředu. Obě skupinky se zanedlouho setkaly. Veškeré pochybnosti se rázem rozplynuly, když Petr sevřel Šárku v objetí. Ostatní chápavě odvraceli zrak, aby jim nekazili shledání po dlouhých letech.

„Asi bys nás měl představit,“ odtrhla se po chvíli se sebezapřením Šárka od bratra.
„Seznamte se, tohle je Simona a tyhle dvě nanynky jsou moje dcery – Hanka a Dana. A nemusíte se bát, doma mluvíme česky, takže si budete rozumět…“

Simona se Šárkou si rozpačitě podaly ruce, zatímco dvojčata zvědavě pokukovala po bratránkovi.

Během chvilky se všichni vydali na parkoviště k autu.

„Budete bydlet u táty, stejně je v baráku sám. Už se na vás těší,“ oznámila Šárka.
„Ty bydlíš v našem starém bytě?“ zeptal se zvědavě Petr.
„Když si naši postavili dům, tak jsem se tam přestěhovala nazpátek. Pořád je tam plno vzpomínek…“

Kdyby tak věděli, co všechno se tam odehrálo… Nejdřív jenom s Petrem, ale potom i s Jakubem a Lenkou a taky s našimi… a teď s Tomášem…

„Budu se tam muset podívat, abych si zavzpomínal,“ usmál se Petr významně na Šárku.

Radši nechci vědět, jak to myslí. Protože jestli tím myslí to, co já, tak se snad nedočkám…

Během cesty se všichni stačili blíže seznámit a překonat tak počáteční rozpaky. Tomáš nedokázal spustit zrak ze svých nových sestřenek, které si toho samozřejmě všimly a neustále si s chichotáním něco špitaly. Jeho pohledy neustále přitahovala plná ňadra, rýsující se pod tenkou látkou.

„Už jsme tady,“ zastavila Šárka před hezkou vilkou. „Táta toho v poslední době moc nenamluví, tak se nelekněte.“

Pavel však všechny překvapil svou dobrou náladou. Setkání se synem po dlouhé odmlce pro něho bylo událostí tohoto léta. Samozřejmě si dobře všiml dvou vnadných vnuček, ale jeho pozornost upoutala spíše Simona. Pod lehkou blůzkou se jí dmuly nádherná ňadra, které ihned ocenil jako přírodní čtyřky. Věnoval se tak své snaše více než synovi, kterého tak dlouho neviděl.

Petrovi to však bylo jedno, protože měl alespoň čas na Šárku, s kterou se ukryl v nedalekém altánku.

„Nikdy jsem nepochopil, proč jsi se tenkrát tak rychle vdala…“ nedokázal dlouho potlačovat dávné vzpomínky.
„Protože jsem se bála…“ špitla Šárka. „Moc dobře víš, že to už nebylo nějaké blbnutí, ale normální vztah. Nebo spíš nenormální, protože jsme sourozenci…“
„Nenormálních věcí tam bylo víc… a stejně jsi je dělala… Vzpomeň si na tátu s mámou, na Lenku…“
„Copak táta…“ pousmála se Lenka. „Jenomže s ním je to jenom o tom jednom, nikdy do toho nezatahoval city…“

Petr se na ni překvapeně zahleděl.

„Chceš říct, že s ním pořád…“
„Občas,“ přiznala se Šárka. „Na nějakou dobu to přestalo, ale potom jsme si tu a tam vzájemně vypomohli…“
„V jeho věku… doufám, že jsem po něm,“ zasmál se Petr.
„Mně nic jiného nezbývalo,“ ospravedlňovala se vcelku zbytečně Šárka. „Moc dobře víš, jaké máte tam dole vybavení… A já na to byla zvyklá… Manžel byl sice hodnej, ale v tomhle směru to prostě nebylo ono… Vždyť já masturbovala častěji než v pubertě. Takže jsem potom občas zašla za tátou…“
„Doma ti ale vyrostl náhradník, nebo ne?“ ušklíbl se Petr, jako by tušil, co se v poslední době odehrávalo.
„Nech toho, nejsem jako naši,“ ohradila se Šárka. Hlavou jí však proběhla vzpomínka na Tomáše zabořeného mezi jejími nohami…
„Jen aby…“ řekl významně Petr, který si dobře pamatoval, co jeho sestra dokáže.
„Taky se tě neptám, co s tebou dělají ty nádherný kůzlátka, co jsi přivezl… Viděl jsi, co to dělalo s Tomášem?“
„Snad na ně nebudeš žárlit,“ pohladil Petr sestru jemně po vlasech. „Ty dvě mu dají pořádně zabrat, chudák kluk…“
„Tobě taky dávají zabrat?“
„Trochu,“ pokrčil rameny Petr. „Vzpomeň si, jak jsi provokovala tátu… a ony jsou na to dvě…“
„Simoně to nevadí?“
„Je to zvláštní, ale asi ne. Spíš mi přijde, že ji to vzrušuje…“
„To máš štěstí. Když jsem se rozváděla, tak manžel přiznal, že věděl o tom, proč chodím za tátou. Vyhrožoval, že mi sebere Tomáše. Ještě, že se to časem urovnalo.“

Rádi by pokračovali v rozhovoru dál, vyrušil je však příchod dvojčat s Tomášem.

„Už jste si všechno řekli?“ zajímala se Hanka.
„Na to jsme tu jenom chvíli,“ zasmál se Petr. „Dopovídáme to zítra, doléhá na mě změna časového pásma…“

Během cesty domů panovalo v autě ticho. Šárka přemýšlela nad Petrem, zatímco Tomáš nedokázal vyhnat z hlavy představu nahých sestřenic.

„Asi si půjdu také lehnout,“ zamířila po příjezdu Šárka rovnou do ložnice.
„Mami, a nechtěla bys…?“ zrudnul Tomáš, který si ještě nezvykl na fakt, že už se nemusí tajit s onanií a stačí požádat matku o pomoc.
„A nechtěl by sis dneska pomoct sám? Já jsem doopravdy unavená…“ jemně ho odmítla Šárka, která musela neustále myslet na Petra.
„Hmmm… tak asi jo,“ pokrčil rameny zklamaně synek.
„Jestli chceš, tak se budu dívat,“ nabídla mu Šárka, aby trochu zahnala jeho zklamání.

Lehla si do postele a sledovala Tomáše, jak se rychle svléká do naha. Položil se vedle ní a zrudlý studem začal onanovat. Netrvalo dlouho a na břicho se mu vyřinula záplava hustého semene.

„Vidíš, že to šlo,“ pohladila ho Šárka po vlasech. „A teď mě nech zdřímnout si.“

Po jeho odchodu se snažila usnout, hlavou se jí však honily vzpomínky na Petra. A potom se k tomu přidaly i představy nahého bratra s dcerami… Nakonec nedokázala odolat a rukou sklouzla do vlhkého klínu, aby si pomohla sama. Ani to jí však nepomohlo, a ona se celou noc budila zpocená, vzrušená a unavená, aby si znovu a znovu vypomáhala masturbací.

Usnula až k ránu, aby ji za pár hodin vzbudil budík. Nevyspalá se vypotácela do koupelny.

Takhle nemůžu nikam jít, podívala se do zrcadla. Vypadám, jako bych byla vzhůru celou noc. Což jsem vlastně i byla… To zase bude den…