Samira 02

Toto je 2 díl z 6 v seriálu Samira

Jak Kurt slíbil, přesně v šest se ozvalo klepání na dveře mého pokoje. Právě jsem vycházel ze sprchy a v županu otevřel dveře. V nich stál Kurt a s ním drobnější dívka, odhadem metr šedesát, s lehce arabskými rysy a nádherně zelenýma očima. Kupodivu, nebyla zahalená v tradičních hadrech alá pytel na smetí. Sukně po kotníky, volná blůzka s květinovým vzorem, a lehký šátek přes delší vlnité vlasy v barvě lesního medu.

Když mne spatřila v županu, okamžitě se otočila zády k mé maličkosti.
„Mazej se obléci, počkáme přede dveřmi.“
Nahození lehkých montérek, trika a tenisek mnoho času nezabralo a tak jsem mohl pozvat oba návštěvníky dále.
„Představím ti dámu, která se stará o úklid zde v bungalovech. Jsou na úklid čtyři a Samira, jak se tato žena jmenuje, má na starosti tuto část. Je manželkou majordoma, který tě v noci ubytovával. Oba jsou muslimové, ale nežerou to jejich náboženství na doraz. Ruku jí nepodávej, hlavně ne na veřejnosti, nesmí se jí dotýkat cizí muž, a taky si zapamatuj, že jsi v islámské zemi, takže bacha i s čumendou. Arabáši jsou na ni velmi hákliví.“

Pozdravil jsem Samiru úklonem hlavy a ona zaševelila něco ke Kurtovi.
„Ptá se,jak často si přeješ uklízet v tvém pokoji?“
„Záleží na ní. Pokud chce a pokud budu v práci, kdykoliv. Mám dojem, že se zde žádné soboty a neděle ctít nebudou, takže je to vlastně úplně fuk.“
„Tak to jsi na omylu, hochu. Pokud není skluz, máme volno stejně jako v Evropě.“
Naklonil se k Samiře a přetlumočil jí má slova do arabštiny.
„Ona neumí jinou řeč, než rodnou?“
„Umí obstojně anglicky, ale já hovořím lépe arabsky než anglicky, tak s ní mluvím její mateřštinou. Lítám po arabském světě už pět let, takže mě okolnosti donutily naučit se arabštinu. Ale psát neumím,“ dodal se smíchem.
Obrátil jsem se k téměř dívčí tváři a anglicky jí poděkoval za její péči o můj nový domov a opatrně si ji prohlédl. Krásná, opravdu velmi krásná ukázka Arabky. Ostré rysy velmi hezké tváře, obrovská zelená kukadla opticky ještě zvětšená očními stíny, ňadra přes splývavou halenku vidět nebyla.

„Neděkujte, je to má práce. Přejete si, abych vám zde dnes uklidila.“
„Ne, to není potřeba. Vždyť jsem zde sotva pár hodin.“
„Tak jdeme,“ zavrčel Kurt. „Čas kvapí a na kecy není čas. Nebo půjdeš makat s hladem,“ dodal a vyšoupl mne ze dveří.
Vzduch byl po ránu příjemně chladný, provoněný zvláštní vůní z kvetoucích keřů mezi bungalovy. Později jsem se dozvěděl, že se jedná o zvláštní druh jasmínu, který roste jen v Sýrii a Jordánsku. Prostorná jídelna hučela jako včelí roj.

„Tak pojď,“ táhl mě Kurt k pultu, který byl plný ovoce, různých jogurtů, marmelád, salámů a spoustě jiných potravin. „Tady si na terminálu odpískni odběr jídla a naber si co chceš a kolik chceš. Hlavně se snaž vše sníst. Raději si vem méně a pak si dober na talíř, co budeš chtít. Naši kuchtíci nemají rádi, když se s potravinami mrhá. Vozí se sem až z Německa, takže to stojí dost peněz.“
Mlčky, usazeni u jednoho ze stolů, jsme jedli.
„Jdu si pro kafe, mám ti vzít také?“
„Jo, díky.“
Mikrobus nás dva a dalších šest maníků zavezl na zhruba deset kilometrů vzdálenou stavbu, kde vládl čilý ruch. Vrtací soupravy o kousek dál, rej dělníků kolem nich.

„Tak pojď, ukáži ti tvou práci, probereme co a jak se má a musí udělat. No zbytek už je tvůj byznys.“
V budově, do které mne zavlekl, stály seřazené vyrovnané bedny s přístroji, rozvaděče plné zatažených očíslovaných kabelů. Probrali jsme spolu co potřebuje zprovoznit nejdříve a já osiřel.
„Tak hochu, jdi na to,“ napadlo mě v duchu.
Vybalení přístrojů zabralo celé dopoledne a po obědě, na který nás svážel opět mikrobus, jsem se pustil do opravdové montéřiny. Můj život se smrskl na práci, jídlo, sprchu a lůžko.

Za deset dnů už bylo „něco vidět“, jak se vyjádřil Kurt.
„Koukám, že máš obě ruce dopředu a jsi zvyklý makat. Mám informace, že jsi tady byl i přes víkend. Chlapi se válí u bazénu a ty pracuješ jako o závod.“
„Jenže já už hochu mám dva rozvaděče zapojené a plně funkční elektroniku. Takže má předstih minimálně čtyři dny.“
Nevěřícně kroutil hlavou a očumoval mou práci.
„Tento víkend si dám oraz a budu odpočívat. Jen mi zítra pošli maníky, aby se spustila sekce pro čerpadla a my mohli předat investorovi kus hotové práce.“
Medvědí tlapou mne plácl po zádech, až mi málem vyrazil dech.
„Dobře. Zítra, to je myslím pátek, pokud mne paměť nešálí, to předáme. Pokud to nebudeš mít zmršené,“ ušklíbl se.

Vše proběhlo ke spokojenosti investora a čerpadla začala dodávat vodu do potrubí, směřujícím pouští k pobřeží.
V sobotu po snídani, právě když jsem vylezl ze sprchy, ocitl jsem se v prekérní situaci. Nahý, tváří v tvář Samiře, která přišla uklidit v domnění, že pracuji stejně, jako minulý víkend. Ztuhlá, jako myš před kobrou, fascinovaně hleděla na mou, docela atletickou postavu a hlavě na pinďoura. Nechal jsem ji čučet bez nejmenší snahy se zakrýt ručníkem a jen v duchu, se satyrským úsměvem sledoval, jak si s danou situací poradí. Polykala naprázdno a ani se nepohnula. Ovšem pohnul se ON a začal bytnět. Zabalil jsem se spěšně do ručníku a spadla opona. „Omlouvám se, netušila…v práci …promiňte….“ koktala.
„Nic se přece nestalo. Jste vdaná, takže určitě víte, jak vypadá nahý muž.“
„Moc ne. Manžel se svléká potmě.“
„A co vás tak zarazilo?“
„Vy a vaše výbava. Poprvé v životě vidím jiný penis, než svého manžela. A za denního světla.“
„A co je na mně tak zvláštního?“
„Vaše atletická postava, široká ramena, štíhlý pas a… a… velikost… vašeho údu,“ lezlo z ní, jak z chlupaté deky. „Manžel má stejnou délku při úplném ztopoření, jako vy v klidu.“

Zdálo se mi velmi podivné, že Arabka a muslimka k tomu, se nebojí otevřeně, byť s ostychem, bavit o mužských genitáliích.
„Prosím vás, vy se nebojíte mluvit o mužském údu? Očekával bych spíš jekot a zběsilý úprk. Velmi příjemně jste mne překvapila.“
„Já…, já…, já …už nemám čas si s vámi povídat, snad příště…,“ zablekotala a s viditelnými rozpaky spěšně vyklidila pole.

Co čert nechtěl, čtrnáct dnů později, ve čtvrtek, mě dovezl mikrobus do ubytovacího areálu už v deset dopoledne. Protože elektromontéři nestíhali chystat kabely a sedět v rozpálené boudě na stavbě se mi rozhodně nechtělo.
Honem do sprchy, smýt pot a prach. Osvěžen chladnou vodou se rozhlížím kolem a ajta krajta, zapomněl jsem vzít si ručník. No nic, vylezu mokrý do síňky před koupelnou, kde byly v poličce. Jen trochu zacákám podlahu, stejně je zde sucho, jako na Sahaře…takže o nic nejde. Otevřel jsem dveře do síňky a málem dostal infarkt. Proti mě stála Samira a podávala mi ručník.
„Všimla jsem si, že nechybí v poličce ručník…Nezlobíte se na mě?“
Zase tak fascinovaně hleděla do mého rozkroku. Nahý jako Adam, s ocasem napůl žerdi, neboť nedobrovolný celibát už mi lezl trochu na mozek a ta druhá „hlava“ má mozek svůj. Jak muži jistě vědí, jsem právě přemýšlel, že mu dám pořádně za uši, abych ulevil natlakovaným žlázám a nyní takové „překvapení“.
Zabalen v ručníku jsem si sedl k malému stolku a díval se Samiře do očí v očekávání, jak bude dál reagovat.

„Víte, manžel byl dnes ráno odeslán služebně na tři dny do Damašku, takže mám více volna. Jinak mě hlídá jako ostříž. Děsně žárlí. Nechcete kávu? Ráda vám ji uvařím.“
Co bych opravdu chtěl, jsem jí bohužel říci nemohl, ovšem mé druhé já začalo vystrkovat růžky a ze šlachy se stávala kost.
„Jistě, pokud si dáte se mnou a něco mi o sobě řeknete, paní Samiro.“

S úsměvem a pohledem upřeným na můj ručníkový stan, položila za chvíli dvě kávy na stůl.
„Vidím, že máte určitou potřebu, která vám je zde odpírána, že ano?“

Ježišmarjá, ženská! Ještě chvíli na mne takhle čum a pindej a já tě přefiknu, že budeš mít bubliny u nosu jak pouťový balónek, průser neprůser.

Navigace v seriálu<< Samira 01Samira 03 >>
4.9 7 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
bigbiz

Tak to je super. Povídky z exotických prostředí mám velmi rád a tohle vypadá hodně dobře.

Fred

Bigbízi, jistě potěším Tebe, i ostatní čtenáře sdělením, že pokračování již mám na stole a v době historicky dohledné bude na skle.

Lukas

Dekuji za dalsi serial.

Martin

Moc krásné pokračování , úžasně napsáno . 😀 No a ten konec , to je super . Těším se na další pokračování .

Junior

Super pokračování. Tak se jen necháme překvapit jak se to dál vyvine. Evidentně na druhý pokus tam šla schválně, když jí manžel nehlídá.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x