Teambuilding 03

Ve vzduchu byl cítit přicházející podzim. Blanka sledovala zataženou oblohu, která od rána hrozila deštěm a v myšlenkách se vrátila ke vzdálenému víkendu. Hlavou jí probleskla vzpomínka na strýcův prst zabořený v jejím přirození, husté sperma řídnoucí na hladké kůži, i na Eriku, se kterou se od té doby neviděla.

„Připrav mi podklady na zítřejší jednání,“ položil před ni strýc šanon. Jeho chování se nezměnilo, stále byl strohý a odměřený, jako by se mezi nimi nic nestalo. Nedokázala to pochopit, protože pro ni se změnilo všechno. Při pohledu na strýce viděla znovu jeho ztopořený úd, který ji pronásledoval v neklidných snech. „Nezapomeň, že je to důležitý klient. Chci, abys vypadala reprezentativně,“ podal jí kreditku.

Věděla, co to znamená. Jako už tolikrát se chce vychloubat s mladou samičkou po svém boku. Konečky prstů si od něho štítivě kreditku vzala a odložila ji na stůl. „Nějaké speciální požadavky?“ zeptala se.
„Zatím ne,“ odpověděl bez zájmu.
„Limit?“
„Bez omezení,“ pokrčil rameny.

Využila nabízenou příležitost, aby si koupila vyhlédnuté šaty. Když se ráno prohlížela v zrcadle, pochybovačně popotáhla lem šatů níže, odhalená stehna v ní vyvolaly pocit nejistoty. Spoutala vlasy do drdolu, aby dala vyniknout štíhlé šíji a připnula si zlatý řetízek, nečekanou odměnu za tehdejší výlet, kterou jí strýc daroval s neproniknutelným výrazem ve tváři.

V zasedací místnosti bylo vše připravené na jednání. Naposledy zkontrolovala podklady a odešla přivítat zákazníka. Zaraženě zjistila, že je to jeden z mužů, které musela uspokojit při teambuildingu. Vzápětí jí došlo, že on ji také poznal. „My se přece známe,“ hlásil se k ní s úlisným úsměvem na rtech. Odměřeně ho pozdravila. Neušlo jí, jak pohledem sklouzl po její postavě a zachvěla se rozpaky.

Jednání probíhalo celé dopoledne v nepříjemné atmosféře. Blanka vycítila strýcovu podrážděnou náladu a snažila se mu vyhýbat. Jednání se vleklo, náhle vrazil strýc prudce do kanceláře.

„Svleč si kalhotky,“ vyhrkl netrpělivě.
„Cože?“ otočila se k němu nechápavě.
„Sundej si kalhotky. Znám Regnera, tohle pomůže.“
„Nejsem žádná kurva,“ ohradila se.
„Mám ti připomenout teambuilding?“
„Děláš, jako bych si to sama vymyslela,“ vybuchla vztekle.
„Blanko… tu smlouvu opravdu potřebujeme…“ podíval se na ni úkosem.
„A tím to skončí?“ zapochybovala.

Strýc ji chytil pevně za zápěstí a přitáhl ji k sobě. „Nejsi už malá. Všechno má svou cenu,“ zadíval se jí do očí. „Vynahradím ti to, slibuju.“
„Šukat s ním ale nebudu.“
„Když bude potřeba, tak budeš,“ odbyl ji úsečně. „Zatím ale stačí, když na něho budeš milá.“

Neochotně ho poslechla. Stáhla ze sebe kalhotky a snažila se nemyslet na strýcův pátravý pohled, kterým přejel její obnažené přirození než spustila šaty dolů. Překvapeně si všimla, že strýc zmuchlal kalhotky do kapsy. „Regner má rád suvenýry,“ vysvětlil jí. „Přines nám kafe, určitě si toho všimne,“ zamyslel se. „Celou dobu se mě na tebe vyptává,“ dodal při odchodu.

Se zatnutými zuby vstoupila do zasedačky. K jejímu vzteku jí téměř okamžitě spadl na zem sáček cukru. Předklonila se, aby ho sebrala a vzápětí si uvědomila, že tím nechtěně nabídla pohled na svou kundičku. Narovnala se, ale už bylo pozdě.

„Myslím, že bychom se mohli domluvit,“ otřel si Regner zpocené čelo. „Koneckonců jsme jenom lidi, že,“ dodal bodře.

Strýc ihned pochopil, co tím míní. „Možná je čas na krátkou přestávku. Blanka se o vás postará,“ zvedl se k odchodu.

„Kam byste chodil, určitě se rád připojíte,“ zachroptěl nadržený Regner. „Mám rád větší společnost,“ zajel Blance rukou pod šaty, aby prozkoumal její kundičku. „Udělejte si pohodlí,“ mrkl významně na strýce, když si rozepínal poklopec.

Blanka vkleče pohonila vztyčený ocas. Regner si přitáhl její hlavu těsněji k rozkroku a jí nezbylo nic jiného, než ho obemknout ústy. Mechanicky zpracovávala ztopořeného čuráka, v tom ji vyrušil Regnerův úlisný hlas. „Teď jste na řadě vy, kolego.“ Odhrnula si spadlé vlasy a uviděla strýce, jak se k ní blíží s naběhlým žilňákem v ruce. Nezbylo jí nic jiného, než poslechnout. Nechala vklouznout ocas do hrdla, přivítala ji známá chuť mužského přirození. Náhle ucítila mezi nohami Regnerův slídivý dotek. Otřásla se hnusem, přesto cítila, jak proti své vůli vlhne. „Je čas vyzkoušet tuhle pičku,“ zaslechla Regnera. „Určitě bude těsná, to poznám,“ zasmál se skřehotavě.  

Blanka vzhlédla ke strýci, který však souhlasně přikývl. „Opři se o stůl,“ přikázal jí Regner. Se stisknutými rty ho poslechla. Vyhrnul jí šaty a zprudka, bez přípravy, do ní pronikl. „Měl jsem pravdu, je krásně těsná,“ přidržoval si ji s funěním Regner za boky. Ačkoli jí to připadalo nekonečné, podle hodin na stěně stačilo pět minut, aby vyvrcholil. „Můžete mě vystřídat, kolego,“ plácl ji spokojeně po zadku.

Blanka se narovnala. Nejistě se podívala na strýce, pořád doufala, že si to rozmyslí. Rozhodla se nedat najevo svůj strach a vyzývavě se posadila na stůl s roztaženými stehny. „Nějak ti to trvá,“ ušklíbla se. „Snad se najednou nestydíš?“ Zrudlý strýc se zaklínil mezi její nohy. Ucítila na pyscích dotek jeho tlustého ocasu, kterým se tlačil dovnitř a z úst jí uniklo tiché zasténání. Když do ní pronikal, zahleděla se mu upřeně do očí, ale vůbec ji nevnímal. S očima zkalenými touhou zvolna přirazil. Konečně v ní byl celý, Blanka vykřikla rozkoší a vyšla mu vstříc. Užívala si každý příraz jeho tlustého čůráka, který projížděl rozdychtěnou kundičkou v pravidelném rytmu, dokud strýc s neartikulovaným chrčením nenaplnil její kundičku záplavou teplé mrdky.

V místnosti byl cítit pach mužského semene i Blančina vzrušení. Papírovým kapesníkem si otřela ze stehen vytékající sperma a zhnuseně ho zahodila do koše. „Takhle se musí cítit děvky,“napadlo ji, když odcházela. Nemohla se dočkat, až doma vklouzne do sprchy a smyje všechno ze sebe. Prozatím si na záchodě alespoň opláchla kundičku. Když šla po chodbě, připadalo jí, že všichni ví, co se před malou chvílí odehrálo.

Jednání skončilo úspěšně podpisem smlouvy. Blanka zhnuseně sledovala, jak si Regner potřásá rukou se strýcem a spokojeně odchází.

„Omlouvám se,“ zastavil se u jejího stolu strýc.
„Za co?“ zeptala se odměřeně.
„Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo,“ posadil se ztěžka na židli. „Jsme na té smlouvě životně závislí.“
„Proto jsem si zase musela hrát na děvku?“
„Vynahradím ti to, neboj,“ stiskl rozpačitě rty.
„Užil sis to aspoň?“ zeptala se tiše.
„Jak to myslíš?“
„Když jsi mě šukal. Užil sis to?“ zvedla k němu hlavu.
„Užil. A ty?“
„S tebou jo,“ přikývla. „S ním ne,“ otřásla se zahanbeně.

Pohladil ji po vlasech. Vzhlédla k němu, v koutku očích se jí leskla slza. „Příště už to po mě nechtěj,“ vzlykla. „Udělám cokoliv, ale tohle už ne.“

„Slibuju,“ přitáhl si k sobě její dlaň a něžně ji políbil.
„Teď musím jít domů naostro,“ postěžovala si.
„Odvezu tě,“ navrhl.

Blanka mlčky přikývla. V autě mlčela, nedokázala se zbavit vzpomínek na strýcův úd zabořený ve zmučené kundičce, které ji pronásledovaly celou cestu. „Doprovodím tě,“ zastavil strýc před jejich domem. Schlíple odemkla a vešla do neútulného bytu. „Chceš kafe?“ zeptala se, když viděla, jak si znechuceně prohlíží omšelé zdi.

„Klidně,“ přikývl.
„Máme jenom turka,“ postavila na vodu.
„To nevadí.“

Seděli mlčky proti sobě s kouřícími hrnky. „Jak dlouho tady bydlíte?“ rozhlédl se kolem strýc.

„Pár roků,“ pokrčila rameny Blanka. „Když táta zmizel, tak nám nic jiného nezbylo.“
„Takhle nemůžeš žít,“ odložil hrnek na stůl. „Seženu ti něco jiného.“
„Najednou máš o mě starost? Jenom proto, že jsme si zašukali?“ vyjekla na něj ostře. „A co máma? Ta ti je jedno?“ pokračovala ve výčitkách.
„Máma si to udělala sama. Mě zajímáš jenom ty,“ poklepával prsty kloubů o stůl.
„Co se mezi vámi vlastně stalo?“
„To tě nemusí zajímat,“ pronesl úsečně.
„Radši už běž,“ povzdechla si.

Stísněně se rozloučili v tmavé chodbě. Po strýcově odchodu se Blanka zhroutila na podlahu. Dlouho se nedokázala zvednout, s hlavou zabořenou v dlaních si s výčitkami přehrávala události dnešního dne. „Proč mi nabízel vlastní byt? Chce v tom snad pokračovat?“Styděla se za své vzrušení, které se vzápětí dostavilo, neodolala však a zahanbeně se uspokojila prstem.