Těžký život bigamisty 06

Toto je 6 díl z 7 v seriálu Těžký život bigamisty

Středečníci se opět sejdou ve Waldštejnské hospodě a vyslechnou líčení, jak vznikla Frantova bigamie.

Franta odložil sklenku, nadýchl se, jako by chtěl skočit do vody a spustil:
„Já vím, rošťáci, že jste všichni napnutí, co ze mne vypadne. Přiznám, že když tady Jarda mluvil o svém vztahu s dvěma ženami, jenom jsem tiše poslouchal a v duchu srovnával. On  byl ale v trochu jiné situaci. Měl totiž dvě oddělené domácnosti a spolu s tím vlastně i dvě rodiny. Já jsem na tom hůř. Mám to všechno pod jednou střechou.“

Známý nemluva se napil piva a bylo zřejmé, jak čeká, že jej trochu podpoříme a hodíme mu lano, aby to jeho sólo, jak to před chvílí označil Jirka Smutný, přestalo být sóĺem a zvrtlo se to v debatu. Nakonec se smiloval Toník a to laso mu hodil:
„Franto, my ten tvůj příběh známe, nebo spíš neznáme, jen z náznaků. Víme, že ses po svatbě přistěhoval do vilky své nevěsty a tím jsi vyřešil svoji bytovou situaci. Víme, že jsi měl problémy se zabřeznutím manželky a chodili jste oba na vyšetření. Dokonce jsi i naznačil cosi o umělém oplodnění a posledně jsi nám vyprávěl, jak ti při odběru semene sestřička honila péro, abys vůbec bylo něco, co by se mohlo dát pod mikroskop. Ale nebylo by lepší, kdybys začal od začátku?“

„Asi máš pravdu, Tondo. Začalo to vlastně tím, že ač jste do toho řezali, co mi síly stačily, roky utíkaly a vytoužené děcko pořád nikde. A tak jsme začali lítat po vyšetřeních. První jsem byl na řadě já a jak probíhalo vyšetření spermatu, to jsem vám už říkal, takže se nehodlám opakovat. Spermiogram ukázal, že na mé straně chyba není a tak přišla na řadu manželka. Podrobnosti na mně nechtějte, já je ani neznám, protože mi bylo žinantní se vyptávat. Ale závěr byl dost krutý: moje žena prostě otěhotnět nemohla. A tak se to začalo řešit na vyšší úrovni.“

Průběh jeho vyprávění byl zajímavý, ale abychom mu dopřáli oddychu, začali jsme rozvíjet různé teorie. Podotýkám, že všichni jsme byli ženatí, všichni jsme měli děti a tudíž měli i nějaké ty zkušenosti se sexem. A tak padaly různé domněnky jak se taková situace řeší. Od umělého oplodnění in vitro, přes dárcovství semene a vajíčka, až po náhradní matku. Úplně na konci stála adopce. Byli jsme zvědaví, jak to Frantova rodina řešila a to nám nemohl objasnit nikdo jiný, než on sám. Povděčný za to, že jsme mu dopřáli krátkou přestávku, napil se piva a pokračoval v líčení svých trampot.

„Jak už jsem říkal, můj spermiogram byl přímo ukázkový, takže dárce semene jsme hledat nemuseli. Zbývalo sehnat dárkyni vajíčka a po oplodnění ve zkumavce zavézt oplodněné vajíčko do dělohy manželky a nechat ji to dítě donosit. A tady přišla tchýně s vynikajícím „nápadem“:
„Proč byste hledali dárkyni, když jsem tady já? Menstruuji zcela pravidelně a jsem zdravá jako ryba. Já tý svoji holce ráda to vajíčko dám a zůstane to v rodině.“
„Nápad skutečně vynikajícně jednoduchý. Tchýně poskytne vajíčko, já spermie, provede se oplodnění ve zkumavce, vpraví se to ženě do dělohy a je vymalováno. Až na to, že brzy se ukázala nereálnost.
Po dalších vyšetřeních se totiž ukázalo, že manželčin organismus oplodněné vajíčko nepřijme. A tak padla další možnost. Zbývala už jenom náhradní matka a nebo adopce. Tu jsme si samozřejmě nechávali jako úplně poslední možnost. A tak se stalo, že moje iniciativní tchýně navrhla další možné řešení:
„Tak tou náhradní matkou budu já. Vyndají ze mne vajíčko, oplodní jej Frantovým spermatem, vrátí jej do mne a já vám to dítě donosím.“

Teď  se  naše pohledy pobaveně potkávaly a Jirka do Frantova monologu vstoupil technickou připomínkou:
„Není to trochu překombinované? Vyndavat vajíčko, oplodnit jej venku a vracet zase zpátky?“
„No právě, tohle nás při projednávání v rodinné radě napadlo taky. A odtud byl už jen poslední krok k tomu nejstřeštěnějšímu nápadu, jaký mohl padnout.“

Franta se dramaticky odmlčel, znovu upil piva a přejel nás pohledem:
„No jasně. Konečně se dočkáte, vy prasáci. Rodinná rada se totiž usnesla, že já tedy obskočím  tchýni, udělám ji dítě a ona nám jej po narození prostě předá.“
Přestože jsme něco podobného čekali, přece jenom se rozlehlo rozpačité ticho. Teprve po chvíli je přerušil Toník:
„No těbůch, skutečně geniálně jednoduché řešení. A jak se na to tvářil tchán?“
„Ten u toho naštěstí nebyl. Jako obyčejně seděl v hospodě a mazal karty. Ženské jej vlastně vyšouply z této, poněkud nečisté hry, Takže nakonec to dopadlo tak, že vlastně bude jedinej blbec, kterej nebude zasvěcenej.“

Na Frantovi bylo vidět, že se mu nevypráví lehce. Obvykle nebyl příliš hovorný a přestože bylo znát, že si svůj proslov předem promyslel, už jen to, že sklouzl do hovorové češtiny naznačovalo, že se mu o těchto intimních věcech moc snadno nemluví. My, jeho společníci a dlouholetí kamarádi jsme jeho pocity zcela chápali a jestli se mohl na něco spolehnout, tak to byla naše solidarita a pochopení. Přestože většinou naše sedánky měly poněkud jiný, lehce zábavní styl, tady nebyl žádný posměch a šaškování na místě. Po krátké odmlce se Franta opět rozpovídal.

„Dál už to probíhalo více méně v technické rovině. Tedy ve vypracování jakéhosi scénáře. Z debaty jsem téměř vypadl, protože ode mne se očekávalo jen to jediné a šlo vlastně o to, vymyslet jak to provést. Jak už jsem řekl, tchán z toho téměř vypadl, jemu byla v tomto divadle přidělená pouze podřadná, ale za to velmi důležitá role blbce, který na to budoucí těhotenství nakonec pověsí svou firmu.“

Při této představě jsme se všichni mimoděk pousmáli. Dopřáli jsme Frantovi trochu vorazu a kývli jsme na vrchního. Pan Pavel nezapřel svoji profesionalitu a aniž by se vyptával, po chvíli již nakráčel s táckem našeho oblíbeného pití. Pro mne gruziňák, pro Frantu zemanovku, pro Jirku fernet a Toník dostal svého obvyklého vizoura. V uvolněné atmosféře jsme potom rozvíjeli své představy a typovali, jak bychom postupovali, být na Frantově místě. Jeden scénář stíhal druhý a najednou jsme se začali docela dobře bavit. I z Franty spadla jeho nervozita a najednou začal mluvit zcela uvolněně.

„Ty vaše představy a rady, moji milí volové, jsou sice hezké, ale přicházejí poněkud opožděně. Ve skutečnosti to bylo zcela prozaické. Ženské mezi sebou dohodly, že den D bude příští týden, až bude mít tchýně plodné dny. Hned jak se vrátím z práce, postoupím v koupelně očistný proces za asistence tchýně. Když jsem se ohrazoval, že snad jsem dospělý a dovedu se vykoupat sám, bylo mi vysvětleno, že je to proto, aby se trochu odbourala psychická bariéra.“
„To asi bylo myšleno jako jakási milostná předehra. Ale spíše bych čekal, že samotný akt početí proběhne v naprosté tmě a zcela potichu, abysis mohl představovat, že nešoustáš tchýni, ale svoji ženu. Což mi připomíná radu, kterou dával šéf zpravodajců britským agentkám, pro jejich přímý styk s německými důstojníky:
„Dámy, pokud budete muset, v zájmu věci se musíte s nepřítelem i vyspat. Vím, že to pro vás bude těžké, ale mohu vám dát jedinou radu: Zavřete oči a myslete na Anglii.“

Jirkovo vtipné navázání na Frantovo vyprávění ještě víc zvedlo naši rozvernou náladu. Nakonec však zvítězila zvědavost a utišili jsme se a vyzvali Frantu, aby pokračoval.
„Vzhledem k tomu, že jsme měli zhruba 3 hodiny času než se vrátí tchán z hospody, nemuseli jsme nic uspěchat. Koupel proběhla tak, že mi tchýně, oblečená jen v kombiné na nahém těle, umyla záda a pak mne pořádně vyfrotýrovala. Abych byl ušetřen trapných dotazů z vaši strany, tak vám ji trochu popíšu. Bylo ji v té době skoro 40 let ale byla neobyčejně zachovalá a vitální. Výška asi 165, váha tak okolo 65 a postava, dalo by se říci rajcovní. Mohu podotknout, že se ke mně nikdy nechovala nějak vyzývavě a tak se nedivte, že jsem z průběhu událostí byl poněkud per plex.“

„Takže si myslím, že samotný akt s tchýní ti nakonec nedělal žádné potíže, ale zaráží mě ten její věk. Pokud vím, dneska už lékaři ženám nad 40 už těhotenství nedoporučují a nad 35 let už jej považují za rizikové.“
„Máš pravdu, Tondo, ale tehdy se to nebralo tak vážně jako dneska. A nemusí být pravidlem, že starší ženská musí zákonitě porodit postižené dítě. Já jsem se taky narodil, když bylo moji mámě 40. Měl jsem totiž bráchu, kterého nepamatuji, protože se dva roky před mým narozením zabil na motorce. No a mámu to tak vzalo, že ji doktoři dokonce doporučil další dítě, aby se trochu sebrala. Takže já jsem na světě jako jeho náhradník a jak vidíte, jsem zcela zdráv a normální.“

Po tomto sdělení jsme si uvědomili, že každý z nás má nějakou tu „třináctou komnatu“, o které nerad mluví. Abychom rozehnali smutnou vzpomínku, pobídli jsme Frantu, aby pokračoval ve svém líčení průběhu inseminace.
„Zatím co jsme se koupali, manželka ještě dokončila přípravu ložnice a vypadla z bytu. Usadila se na lavičce před barákem a vartovala. Nebylo to sice pravděpodobné, ale pokud by se tchán nějakou blbou shodou okolností vracel z hospody dřív, měla jej nějak zadržet, aby nás nenačapal v nejlepším. Z koupelny jsme se zastavili v kuchyni a protože jsme oba byli nervozní, shodli jsme se na tom, že si dáme panáka na kuráž. Já bych si jich raději dal i víc, ale v tom mi tchýně zabránila tvrzením, že snad nechceme zplodit dítě ožralí jako nějací cikáni.
Pak jsme se přesunuli do ložnice a „šli jsme na věc“. Vím, že byste jistě rádi slyšeli nějaké pikantní podrobnosti, ale také předpokládám, že mě nebudete nutit, abych vám tu trapnou scénu líčil. Asi si domyslíte, že jsem měl podobné potíže s erekcí, jako při odběru semene, ale tchýně, jako zkušená ženská, si dovedla poradit a nakonec nebožtíka vzkřísila. Byl jsem jenom trochu překvapený, jak se dokázala dostat do varu. Vášnivě se pode mnou kroutila, nahlas řvala a když jsem ji tu její chlupatou mindu vykropil, tak mi ptáka ždímala tak silně, jak jsem to ještě nikdy nezažil.“

Mezitím nám byla donesena večeře a tak jsme se pustili do jídla. V průběhu konzumace jsme začali probírat, jako obvykle, události, „co týden dal“. Za sebe jsem dal do placu, že moje bigamie definitivně končí, neb další soužití s druhou dámou je zřejmě vyloučené a zopakoval svoji prosbu, aby mi konečně sehnali nějaké uspokojivé bydlení.
„Zřejmě se ti nechce dojíždět do Prahy, ale zatím jsem na nic vhodného nenarazil,“ sdělil mi Franta. „Ale neboj se, mám to zapsané v diáři.“

Ostatní také zatím nic nesehnali, nebo na to prostě  zapomněli.
„Asi budeš muset nějaký čas dojíždět,“ shrnul to za všechny Toník.
„Tak to ani náhodou, pánové. Já se od té satorie nehnu, dokud nebudu mít zajištěné náhradní bydlení. Jednak to nehodlám vysvětlovat doma, své sedmé svátosti a potom, mám dojem, že druhé dámě moc záleží na tom, abych vypadl co nejdřív. Možná, že už má za mne náhradníka, takže ji nechci udělat radost,“ oznámil jsem nasraně. Potom se pozornost obrátila zpět na Frantu.
„Tak povídej, jak to bylo dál?“ oslovil jej Toník. Ten se však podíval významně na hodinky.
„Ani nápad pánové,“ prohlásil rozhodně. „Čas pokročil, takže zaplatíme a jdeme bydlet. Už jsem objednal taxík. Je mi líto, ale pokračování příští středu,“ dodal zlomyslně

Navigace v seriálu<< Těžký život bigamisty 05Těžký život bigamisty 07 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x