Těžký život bigamisty 07

Toto je 7 díl z 7 v seriálu Těžký život bigamisty

Staří kamarádi se při svém pravidelném zasedání konečně dovědí, jak je to vlastně s tou Frantovou bigamií.

Ani jsme se nenadáli, týden uběhl jako voda a byla tady zase naše středa. Tentokrát jsem přistál ve Waldštejnské hospodě jako první. Upíjel jsem své oblíbené portské a chvilku samoty jsem využil tak, že jsem nechal myšlenky zvolna proudit. Uvědomil jsem si, že v tom permanentním blázinci, ve kterém žiji, je opravdu jen málo světlých a radostných chvilek. Chmurně jsem došel k zjištění, že mnoho nepříjemností si způsobuji sám. Nikdo mě přece nenutí, abych ve firmě makal jako barevnej. Kdybych nežil v přesvědčení, že mohu spoléhat jen na sebe, měl bych o něco víc volného času. Taky bych nemusel mít dvě ženské a dvě rodiny jen pro to, abych si mohl namlouvat, že na to mám. Že je to jakási moje soukromá vzpoura, proti zaběhanému společenskému kli­šé.

Moje neradostné myšlenky byly náhle přerušeny, když jsem spatřil, jak se po schůdcích od šatny blíží Franta. Přišel právě včas, abych si uvědomil, že právě ty naše středy jsou takové ty světlé chvilky v našich uspěchaných životech. Krátce jsem se přivítali a klavírista, pan Kerner začal hrát Buggatti step, což byla Frantova oblíbená skladba.|
„Jsem rád, že jsi dorazil, pro dnešek jsi hlavní referent. Jenom doufám, že dorazí i ti zbylí dva. Je mi jasné, že bys nestál o to, vykládat to znova.“
„Ten, kdo dneska nepříjde, bude mít smůlu, ale nepochybuji, že jej ochotně a rádi seznámíte podrobně se všemi detaily a ještě si k tomu něco přidáte, vy kanci,“ usmál se povzneseně Franta. Jako na zavolanou se objevili na schůdcích od šatny oba opozdilci. Radostně jsme se přivítali, pan Pavel přispěchal s jídelními lístky a na chvíli jsme se zahloubali do studia lukrativních nabídek.
Po výběru a objednávkách bylo pikolíkem doneseno opozdilcům jejich oblíbené pití a v příjemné pohodě jsme předběžně projednali program našeho obvyklého soukromého pořadu – Co týden dal.
„Především navrhuji, aby jako první dostal slovo Franta. Nevíme, jak to má ještě dlouhé a nerad bych, abychom se zase rozešli a nevěděli, jak to vlastně dopadlo.“
Toníkův návrh jsme přijali i bez hlasování s tím, že ten „zlatý hřeb“ večera se už táhne moc dlouho. Pokud zbude čas, běžné záležitosti, jako co nás v týdnu nasralo, nebo naopak potěšilo, probereme až v závěru.
„Tak tedy s nechutí do toho, ať už je to hotovo. Akorát mi připomeňte, kde jsem posledně skončil,“ zahájil Franta své vyprávění.
„Pokud si dobře pamatuji, popsal jsi nám, mimochodem, velmi stručně a bez podrobností, průběh pohlavního aktu mezi tebou a tchýní. Pokud bych byl literární kritik, tak bych tvé líčení ohodnotil jako popisné a málo vzrušující. Budiž ti však omluvou, že nejsi žádný spisovatel, naopak tě známe jako notorického nemluvu. Mohl bys vědět, že tě k ničemu nenutíme. Tvé vyprávění ti má přinést úlevu, nikoliv nějaké duševní zmatky. Takže si dej dalšího panáka a konečně spusť,“ snažil se váhavce povzbudit Jirka Smutný.

„Tehdy jsem si myslel, že tím to všechno skončilo. Potom jsem se cítil jako nahej v kopřivách. Takovej jako provinilej. A strašně mi iritovalo, že ty moje ženský se chovaly, jako by se vůbec nic nestalo a všechno je úplně v normálu. Tchýně překypovala dobrou náladou a když se pozdě večer vrátil podroušený tchán, nebyla na něj nabroušená, jako obvykle, ale přijala ten jeho rauš neobyčejně shovívavě. Janinka se taky chovala neobyčejně laskavě a večer v posteli se ke mně tak měla, že jsem nevydržel a vlítl na to. Akorát při tom šoustání jsem jsem se neubránil srovnání těch dvou klisen ze stejné stáje. A dokonce mi napadlo, že zatímco ta moje ženská se mi oddávala tak nějak jakoby z vděčnosti, že jsem v „nejvyšším zájmu“ postoupil to nemravné martýrium, její máma při tom byla jak puštěná ze řetězu. A to jsem vůbec netušil, že by to ještě mělo mít nějaké pokračování.“

Franta se odmlčel a přejel naše tváře pohledem. Toník se usmál a přihodil starou moudrost:
„Inu jak se říká, na staré piči dobře se cvičí. A že si to prožívala, to se nediv. Tyhle ženské středního věku obvykle šoustaj, jako kdyby to mělo být dnes naposled. Zvlášť, když je tchán v hospodě víc než doma a asi ji trubky moc často neprotahuje. Navíc, nakousl jsi tady nějaké pokračování, což vypadá víc, než slibně.“
„No právě. Však já vím, že čekáte nějaké pikantérie a tady vám slibuji, že se jich konečně dočkáte. Ženské si přede mnou celou situaci bezostyšně probíraly, jako bych tam vůbec nebyl. A tak jsem se dověděl, že teď se v klídku počká, zda se tchýni dostaví menstruace. Pokud ne, je vše OK a účelu bylo dosaženo. Pokud ale ano, bude potřeba v pokusech pokračovat, dokud se dílo nezdaří. Nehodlám vás napínat a řeknu rovnou, že na poprvé se to nevyšlo. Takže hned byl naplánován šukací kalendář s frekvencí několika opakovaných souloží. Obě ženské skálopevně počítaly s tím, že moje vzteklé spermáky se zaručeně ujmou, takže se nezapomnělo ani na úlohu tchána. Hned, jak bude jisté, že tchýně je zaručeně v jináči, tchánovi podrží, aby vše bylo pokryté. Mně navíc byla uložená sexuální abstinence, abych měl dostatek funkční munice.“

Tady už jsme se nepokrytě chechtali. Představa Franty v roli sexuálního nádeníka nás vskutku pobavila. Dokonce i Franta, který si mezitím objednal další Zemanovku se usmíval. Zřejmě už opadla jeho počáteční stísněnost. Vyslechl několik našich vtipných glos a pokračoval v líčení.
„Zřejmě si myslíte, že jsem si pořádně užíval. Avšak zpočátku jsem z toho moc neměl, zvlášť, když mi manželka vždy před tím domlouvala, abych se pořádně soustředil a dal si záležet. Teprve trochu později jsem tomu začal přicházet na chuť, zejména, když si manželka navykla v ten připouštěcí den dávat mi bonus. Nemám ponětí, proč to dělala, možná ji rajcovalo pomyšlení, že tak, jako teď do ni, jsem před pár hodinami stříkal do její mámy.“
„A kdybys to měl objektivně srovnat, tak která z nich byla lepší?“
Toníkova otázka přerušila Frantovo vyprávění a všichni jsme zvědavě čekali na jeho odpověď.

„Tak na to je dost těžká odpověď. Vzhledem k tomu, že jsem to do obou pouštěl jako do rybníka, v tom ten rozdíl nebyl. Připouštím však, že s tchýní to bylo tak nějak rajcovnější. Jestli to bylo tím, že pro mne to bylo cosi jako „tabula rasa“, nebo tím, že byla nadržená jako stepní koza, to opravdu nevím. O nějakém zakázaném ovoci se totiž nedalo mluvit, když jsem to měl dovolené a de facto nařízené. V druhém měsíci našeho experimentu se výsledek konečně projevil. Po několika vášnivých mrdačkách naše náhradní matka nedostala své dny a brzy to potvrdil i těhotenský test. Zavládla bujará radost a tchán byl ke svému ohromnému překvapení po návratu z hospody nejen vlídně přijat, ale také připuštěn.“
“Seděli jsme s manželkou v kuchyni a probírali právní stránku budoucí adopce. Vůbec mi nebylo jasné, jak to chtějí sfouknout, ale bylo zřejmé, že to mají předem promyšlené a připravené. Z ložnice rodičů je zatím ozývalo silné vrzání postele a hlasité hekání tchýně, které jsem už tak dobře znal. Bylo to vůbec poprvé, co jsme slyšeli, jak do toho řežou. Obvykle si ty svoje zřídkavé manželské šousty odbývali potichu a decentně, abychom nic neslyšeli. Tentokrát však byla zřejmě tchýně pořádně rozjetá a přiožralý tchán se patřičně snažil.“

Po delším Frantově proslovu se u stolu rozproudila debata na téma adopce. Nikdo z nás s tím naštěstí neměl žádné vlastní zkušenosti a proto jsme dávali k lepšímu různé příhody, které jsme znali z doslechu. Obecně jsme se shodli v tom, že tento proces není žádná sranda a byli jsme pochopitelně zvědaví, jak se to vyřešilo právě ve Frantově případě.

„V zahraničí se to řeší poměrně jednoduše. Tam existuje jakási profese – náhradní matka. Něco jako koncese s Živnostenským Listem. Mladá a zdravá žena v podstatě uzavře s bezdětnými manžely jakousi Smlouvu o dílo, podle které, za předem stanovenou odměnu, odnosí jejich dítě. U nás se to vyskytuje zatím jenom výjmečně a většinou se jedná o vztah mezi dcerou a matkou. Což by byl i náš případ, pokud by se jednalo o oplodnění in vitro. Tchýně však u komise tvrdila, že otěhotněla nechtěně  se svým manželem. A protože její dcera nemůže otěhotnět, chce své dítě donosit, porodit a pak jej dát k adopci s podmínkou, že bude přiděleno do péče její provdané dceři. Členové komise z toho byli vypleskaní, protože, jak přiznal její předseda, takový případ dosud neřešili. Nakonec ale bylo vše úředně posvěceno a já si bláhově myslel, že tím pro mne tato trapná záležitost končí.“

Franta se odmlčel a napil se piva. Tím nám dal možnost, abychom, jeden po druhém, začali rozvíjeli své představy o tom, co mohlo následovat. A protože jsme všichni bývali známí chlíváci, jeden dohad byl divočejší, než druhý. Franta nás pobaveně poslouchal, ještě chvíli nás nechal v nejistotě a pak pokračoval v líčení:
„Pánové, to co nám tady nanesl zkušený bigamista Jarda a sice, že od té doby si u nás doma užíváme ve trojce, sotva tchán vypadne z baráku, by sice možná bylo docela hezké, ale bohužel, nic takového nenastalo. I když připouštím, že fyzicky by to vyšlo nastejno a bylo by to ve větší pohodě. Syrová skutečnost je však taková, jak jste všichni shodně typovali. Tchýně přišla mrdání na chuť a vůbec se nehodlala nějak omezovat. Naopak, zřejmě se odhodlala svého stavu náležitě využít a dávat si, co se do ní vejde. Jak asi většina z vás ví, některé těhule jsou neobyčejně náruživé a to byl, k mé smůle, její případ.
Navenek bylo vše, jak má být. Nechovala se ke mně nějak provokativně důvěrně, pokud byl někdo další z rodiny na dohled. Prostě normální vztah mezi tchýní a zeťákem. Rozhodně nestála o to, aby dcera pojala podezření, že důvěrné intimní vztahy mezi námi nějak pokračují.“

„No pěkně se nám to rozvijí,“ vstoupil do Frantova vyprávění Toník. „Ještě nám řekni, jak to pozdní těhotenství své polovičky přijal tchán?“
„Ten, v rámci předem dohodnutého scénáře nejdřív dostal patřičně vynadáno, že tchýni neodpovědně naprcal. Bránil se tím, že když si jednou za uherskej měsíc doma zašuká, nemůže se nikdo divit, že mu to ujelo. Samozřejmě předpokládal, že tato nepříjemnost se vyřeší potratem, ale bylo mu sděleno, že když už to takhle zpackal, Bohem nadělené dítě zůstane v rodině jako dar neplodné dceři. Trochu sice brblal, jak malé děcko obrátí život v celém baráku naruby, ale byl tchýní usazen, že stejně není celý den doma, takže moc obtěžován nebude. Navíc se Jana přidala k mámě a argumentovala, že pokud bychom mohli mít dítě my dva spolu, tak by se dědeček stejně musel s jeho existencí smířit. A tím to vlastně skončilo. Tchán sklopil uši a zalezl. Dokonce si myslím, že byl rád, jak z toho lacino vyvázl.“

Objednali jsme si místní specialitu – Irskou kávu se Sachrem a při upíjení tohoto lahodného mokka jsme volně pokračovali v rozhovoru.
„Pokud jsem pochopil správně co jsi naznačil, pak tchýně vyžadovala, abys ji i nadále mrdal, ale nechtěla, aby o tom dcera věděla. Možná to brala jako určitou formu „nájemného“ za službu, kterou vám prokázala. Navíc to trvá do dneška, což musí být dost náročné na psychiku. A nakonec, při tvém věku to může být náročné i fyzicky, nebo se snad mýlím? Mít dvě ženské v jednom baráku, muset je obě šukat a mít při tom staženou prdel, aby se to neprolátlo, tak to ti tedy, milej Franto, vůbec nezávidím,“ politoval jsem kamaráda. „Kdyby se ty dvě nány dohodly a bylo to s oboustranným souhlasem, tak si skoro myslím, že by to bylo sice stejně fyzicky náročné, ale zase by se to obešlo bez zbytečných nerváků.“
„Jasně, jedinej nezasvěcenej by zůstal tchán a vše by bylo v pohodě.“

Vyslovili jsme svoje a čekali jsme, co nám k tomu řekne Franta. Ten se našim solidárním názorům jen poněkud ironicky pousmál.
„Tedy řeknu vám, že zpočátku mi to fakt připadalo dost blbý, ale postupně jsem si na to zvykl. S Martou, jak se tchýně jmenuje, jsme se sehráli a nejednou jsem se přistihl, že se na ty její partyzánské šťouchy docela těším. Není  to nic pravidelného a stereotypního, takže nehrozí, že by mi to zevšednělo. Nikdy  vlastně nevím dopředu, kdy k tomu dojde. Tehdy, na začátku  jsem to  zvládal celkem bez problémů, však mi tehdy bylo o 11 míň, než mám teď. Zatímco s manželkou jsem souložil zcela pravidelně a spořádaně každý den v posteli, s Martou jsme museli využít to, co se nám zrovna naskytlo. A mohu říci, že byla neobyčejně vynalézavá. Nejmíň 3× týdně musela mít aspoň rychlovku a někdy se ji to se mnou podařilo uhrát i víckrát. Každá příležitost ji byla dobrá. Jednou to bylo věšení prádla na půdě, podruhé zase jsem s ní šel přebírat zavařeniny ve sklepě, jindy si mne objednala do garáže, když se vracela z velkého nákupu, abych ji odnesl těžké tašky.
Pak se jenom opřela o zeď a nastavila prdel. Já zvedl volné těhotenské šaty, pod kterými byla na ostro a zahnal ji ho tam zezadu, jak psa do boudy. Potom pár minut těch směšných pohybů se stupňující se křečí a na závěr parádní výkrop její rozpálené, dychtivé, chlupaté píči, která mi ptáka vyždímala do poslední kapky, jak nějaká zkušená dojička.“

Tady už jsme při jeho líčení už přímo hýkali smíchy. Když všeobecné veselí poněkud opadlo, zhodnotil Toník Frantovo líčení:
„Tedy Franto, já tě nepoznávám. Ty, takový nemluva a slušňák, se po několika panácích Zemanovky proměníš v hotového rétora. Vždyť s tou tvoji slovní zásobou byses z fleku mohl živit jako pisatel pornopovídek. Takže teď už víme, kde vzala tvoje bigamie počátek a teď bys nám snad mohl říci, jaká je situace nyní? Pravděpodobně šoustáš ty své dvě ženské pořád a měl jsi dosud štěstí, že to zatím zůstalo pod pokličkou.“

„No, hlavně, že se dobře bavíte, pánové. Jak už jsem říkal, původně jsem spoléhal na to, že po porodu naše hrátky definitivně skončí a vše se vrátí do normálu. Ale to jsem se zatraceně mýlil. Čím víc se ji kulatilo bříško, tím byla náruživější a měl jsem dokonce dojem, že rizikové situace, při kterých hrozilo přistižení, ji nějak podivně vzrušují a vytáčí k vrcholným prožitkům. Když se konečně dopracovala k porodu a přivedla na svět zdravého kloučka Pavla, považoval jsem svoje martýrium za ukončené.
O chlapce se staraly obě ženské společně, až na to kojení, ale jinak byl odjakživa veden k tomu, že Jana je máma a Marta bába. Avšak sotva uběhl druhý týden, z mnou tak toužebně očekávaného šestinedělí, využila Marta nestřežené chvilky, zatáhla mne do koupelny a tam mi v kvaltu vykouřila péro. Prý, abych nestrádal, dokud nebude zase k dispozici. Byl jsem rád, že mi neviděla do obličeje a v tu chvíli jsem si uvědomil, že moje sexuální nevolnictví zdaleka nekončí. Měla mne v hrsti a ani nemusela naznačovat, že pokud bych se nějak vzpíral, tak naše společné tajemství vyzvoní celé rodině.
To jsem pochopitelně nechtěl dopustit a tak žiji dodneška v bigamii a na rozdíl od Jardy nemám nejmenší možnost se z toho nějak vyvlíknout. Všichni jsou spokojení, akorát mně to poslední dobou začíná poněkud zmáhat.“
„Když jsem tady skoro každou středu poslouchal Jardovy výlevy a stížnosti, jak kvůli té svoji bigamii trpí, vždy mě svědil jazyk a chtěl jsem na něj nasraně zařvat, že proti mně je na tom podstatně líp. Už také proto, že se dokázal z těch svých starostí před námi vykecat. A upřímně řečeno, jsem rád, že jsem se odhodlal a všechno jsem vám tady vyklopil. Nevím proč, ale tak nějak cítím, že se mi ulevilo.“

Franta definitivně skončil svoji velkou zpověď, dopil pivo a objednal si další. U stolu na chvíli zavládlo ticho, které posléze prolomil Toník:
„Inu pánové, v našem světě je vždycky něco za něco. Chceš bejt frajer, že máš dvě ženský? Dobře, když si myslíš, že na to máš, tak si dopřávej. Ovšem za cenu, že dřív, nebo později za to zaplatíš problémy a nepříjemnostmi. Mimochodem, Jardo, mám pro tebe to bydlení. Jeden můj obchodní kontakt je realitní agent a dohodil mi pro tebe garsonku 1+kk v Libni, ve staré zástavbě, ale baráček je po rekonstrukci. Připraví pro tebe nájemní smlouvu hned jak se mu ozveš a domluvíte si schůzku. Nájemné je neregulované, ale myslím, že bys to mohl hodit do firemních nákladů a odepsat to z daní.“

S těmito slovy mi podal přes stůl vizitku realitní kanceláře. Poděkoval jsem a pečlivě ji uložil do šrajtofle. Náš večer pomalu končil a dá se říci, že opět splnil svůj úkol. Přinesl nám moc potřebný relax a tak jsme se v dobré náladě rozešli. Končí i moje rozverné vyprávění o tom, že žít v bigamii může být sice zpočátku velmi příjemné, ale málokdy má šťastný konec. Rozhodně to nijak neodsuzuji a případným zájemcům to nehodlám rozmlouvat. Ať si to klidně zkusí, jsem však přesvědčen, že nakonec se dopracují ke stejným koncům, jako já.

Navigace v seriálu<< Těžký život bigamisty 06
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x