Ve víru velkoměsta – Opera

Toto je 8 díl z 10 v seriálu Ve víru velkoměsta

Postával jsem na schodech Smetanova divadla (dnes Státní opera pozn.autora), oblečen v elegantním obleku, který jsem si pořídil s vydatnou pomocí Charloty v Domě módy.
Zprvu jsem se cítil nesvůj, nebyl jsem totiž zvyklý chodit v šatech, ale když jsem zjistil, že se po mně podívalo se zájmem několik žen, které kráčely v doprovodu svých partnerů, napřímil jsem se a několika z nich opětoval svůj úsměv.

Střídavě jsem se díval směrem k Václavskému náměstí, nebo k hlavnímu nádraží. Netušil jsem totiž, odkud drahá přítelkyně přijede.
A tak jsem ani nevěděl, z které strany přijel černý taxík, za to jsem však okamžitě spatřil v otevírajících se dveřích, vystupovat Charlotu.
Jako vždy, bezchybně a elegantně oblečená, v krásných černých večerních šatech, které měla určitě z Tuzexu, nebo snad ze samé Francie.

Rychle jsem seběhl po schodišti, zaplatil dámě taxi, samozřejmě z jejích peněz a nabídl jí rámě.
Tentokrát jsem si i já vychutnával pohledy nejen dam, ale i jejich mužů, když jsem s Charlotou kráčel do foyeru divadla.
Ta slavnostní a neopakovatelná atmosféra prostředí, na mne působila tak, že jsem s Charlotou mluvil šeptem, přestože jsem prostředí divadla znal ze školy. Studoval jsem přece scénografii.
Uvaděčka nás zavedla do jedné z lóží, odkud byl překrásný výhled na jeviště. Charlota určitě nešetřila penězi, když vybírala ty nejlepší vstupenky.

Šepot diváků utichal, v hledišti se stmívalo a opona se začala pomalu zvedat.
Z orchestřiště se ozvaly první tóny Verdiho opery Nabucco.
Nebudu popisovat pocity, které jsem zažíval při sledování opery, žánru, který mě předtím nijak nezajímal.
Nestydím se za slzy a mrazení v zádech, když na jevišti zazněl Sbor židů.

Vycházeli jsme s divadla a já měl stále hlavu plnou tónů.
Nasedli jsme do přistaveného taxíku.
Řidič se k nám otočil s dotazem, kam to bude.
Charlota se obrátila ke mně a po mém pokrčení rameny, nahlásila svou dejvickou adresu.

Ještě cestou bytem odkopla oba střevíčky a padla do pohodlné pohovky. Rozhodila nohy a vyhrnula si vysoko šaty.
„Bylo to krásné,“ vydechla a zaklonila hlavu. „Tak dlouho už jsem nebyla v opeře. A jak se všechny ženy po tobě ohlížely,“ řekla zasněně.
„To přeháníš,“ bránil jsem se. „To všichni muži na tobě mohli oči nechat,“ lichotil jsem jí.
Klekl jsem si před ní na jedno koleno a začal jí vyhrnovat šaty ještě výše.
Zastavila mou ruku a pokynutím hlavy mi ukázala na dveře.
Okamžitě jsem pochopil. Milovala čistotu a zbožňovala vůni francouzských parfémů.

Za chvíli už jsem stál v koupelně a nechal po sobě stékat kapky vlažné vody a nezapomněl si důkladně omýt intimní partie. Věděl jsem, že Charlota je právě na hygienu v těchto místech pečlivá.

Oděn pouze osuškou jsem se letmo políbil s Charlotou, která již cestou odhazovala jednotlivé díly oblečení, když mne střídala v koupelně.
Namířil jsem si to rovnou do ložnice, v předtuše následujícího děje, shodil jsem ze sebe osušku a pohodlně se rozložil na lůžku v očekávání příchodu své milenky.

Proud vody v koupelně ztichl a o několik okamžiků později stála Charlota mezi dveřmi ložnice, tak jak jí bůh stvořil, snad proto, abych se opět ujistil o dokonalosti jejího těla.
Lehla si ke mně zády, stočila se do klubíčka a hlavu mi položila na břicho. Nejspíš pozorovala mé polotuhé mužství.
Hladil jsem jí záda a prsty jí přejížděl jednotlivé výčnělky obratlů, což jí zřejmě dělalo dobře, neboť prohnula hřbet jako kočka. Fascinovala mne její neskutečně hebká pokožka.

V tom jsem ucítil její štíhlé prsty, jak se jemně dotkly mých varlat. Pomalu je sunula po údu, dotkla se uzdičky, na bříško ukazováčku nabrala lepkavou kapku a začala jí roztírat na špičce žaludu.
Lehký dotek prstů zapůsobil jako nejlepší afrodiziakum a úd se okamžitě napřímil.
Charlota posunula ruku zpět k varlatům a pak už jen v pravidelném rytmu obnažovala a přetahovala kůžičku přes žalud.
Rád bych se podíval, ale přes její rozhozené vlasy, aniž bych zvedl hlavu, jsem nic neviděl.

Náhle se na chvíli zastavila a já na něm ucítil vlhkost jejích rtů. Po krátkém polibku ho olízla jazykem a pak už jsem jen vnímal neskutečně krásný pocit, jak jí pomalu mizel v ústech.
Jemně ho skousla a stiskla rty, nechala ho skoro vysunout, aby ho vzápětí opět vsála.
Prudce jsem se nadechl a zadržel dech. Jen tak jsem mohl regulovat vzrušení tak, abych nevystříkl.
Charlota si toho všimla, chvíli ho pustila ze zajetí úst a otočila ke mně hlavu.
„Vydrž to, prosím,“ žadonila. „Ještě jsem to nikdy v životě žádnému muži nedělala,“ přiznala se.

Zatínal jsem zuby a snažil se její prosbě vyhovět.
„To už se nedá vydržet,“ vykřikl jsem a vytrhl se z jejího ústního sevření.
Charlota se ke mně opět obrátila s vyčítavým pohledem dítěte, kterému jste vzali oblíbenou hračku.
„Šarlotko, dělej něco, já už budu,“ doslova jsem zaúpěl.

Nečekala a okamžitě si rozkročmo na mne nasedla, uchopila opět můj úd do ruky a chvíli s ním v porostu chloupků hledala otvor. Jakmile ucítila jeho špičku mezi pysky, opřela se o mou hruď a pomalu na něj dosedala, tak aby si co nejvíce vychutnala jeho pronikání do hlubin svého těla.
Poševními svaly ho stiskla a doslova do sebe nasávala.
Pak už jen zavřela oči a nechala do sebe proudit v několika výstřicích semeno.
Teprve, když po dlouhé chvíli odeznělo oboustranné vzrušení, skulila se vedle mne, sáhla do zásuvky nočního stolku pro kapesníček a přitiskla si ho mezi nohy, aby zachytila vytékající sperma na prostěradlo.

Leželi jsme ještě dlouho a mlčky. Charlota si mi položila hlavu na hruď a hrála si s chloupky na mých prsou.
„Už dlouho jsem se takhle krásně nepomilovala,“ svěřovala se. „Alespoň čtyřicet let,“ zasněně zavzpomínala.
„A pamatuješ si, kdy to bylo poprvé?“ zeptal jsem se.
Chvíli bylo ticho.

„To mi bylo osmnáct. Tehdy na večírku,“ začala pomalu vyprávět s pomlkami, jako by vzpomínala.
„Byl milý, byl galantní,…… ale pak jsme se trochu opili a on mne začal osahávat……Nakonec mi v koutě stáhl kalhotky a ………“
„On tě znásilnil?“
„To ne,……sama jsem chtěla,….Trochu to bolelo a nic jsem z toho neměla.“

Z jejího vyprávění jsem si dal lehce dohromady její věk a znovu jsem musel obdivovat její dokonalou postavu, které musí věnovat velkou péči, aby tak dobře vypadala.
„S tebou je mi Petříku nejkrásněji,“ opět se zasnila a políbila mne na ústa.
„Mně taky, Šarlotko,“ odpověděl jsem jí, již pomalu v polospánku.

Toho večera jsem poprvé spal v dejvické vile až do rána. Probudil mne až zpěv ptáků v zahradě, vůně čerstvé kávy a hlavně vidina dvou volných dnů, soboty a neděle.

Navigace v seriálu<< Ve víru velkoměsta – Schůzka ve StromovceVe víru velkoměsta – Příhoda s klikou >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Bob Romil

Tak jsem očekával nějakou divočinu v lóži, ale vše proběhlo na vysoké společenské úrovni naprosto distingovaně bez náznaku skandálu. Představení posloužilo jen jako nabuzení pro vášnivý večer. Hezký počtení.

Martin

Opět vynikající pokračování . Je vidět , že Charlotta je dáma z vyšších kruhů . Každý díl je pro mě malé pohlazení na duši .

Shock

Moc hezké čtení…Nevím co víc dodat. 🙂 Snad jen, že autor by si zasloužil víc komentářů než 9 „líbí“

3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x