Zahraniční studentka – 02 – Vánoční večírek

Toto je 2 díl z 9 v seriálu Zahraniční studentka

V červenci jsem měl spoustu práce a v srpnu jsem si užíval zaslouženého volna. Nebýt toho, že se začátkem září ptal šéf, jak to vypadá s tou zahraniční studentkou, byl bych na ní skoro zapomněl. Začal jsem tedy pátrat, jak to s ní vypadá. Ne, že bych z toho byl zrovna nadšený, ale rozkaz je rozkaz. Navíc, kdyby nic jiného, tak by z toho mohl být další pěkný filmeček.

Po asi týdenním urgování a mailování jsem se konečně něco dozvěděl. Údajně jí všechny další možnosti nevyhovovaly a ráda by přijela znova k nám.
Přetlumočil jsem to tedy šéfovi a začalo se domlouvat, kdy a na jak dlouho k nám nastoupí. Nakonec to dopadlo tak, že přijede koncem října, až složí zkoušky a vyřídí všechny formality.
Jak jsem očekával, starost o všechno zase spadla na mě. Co šlo, to jsem vyřídil. Ubytování jsem jí také domluvil, pro jistotu jen do konce roku, kdyby se jí náhodou zase něco nelíbilo, aby si mohla najít něco jiného.

V neděli večer mi poslala email, jestli bych ji mohl vyzvednout u vlaku a pomoci jí s kufry. Prý poveze dva velké. Ani jsem se nedivil, měla zůstat minimálně do února, pravděpodobně, ale pojede domu na Vánoce.
V den příjezdu jsem ji opět vyzvedával na nádraží. Čekal jsem na ni rovnou na nástupišti.
Byla stále stejná, její povýšené chování i manýry se vůbec nezměnily. Zahučela něco na pozdrav a z vlaku mi podala kufry, abych je odnesl do auta. Nic, co bych nečekal.
Sedli jsme společně do auta a mlčky jeli k nám na ústav. Pomohl jsem jí s kufry na pokoj, ale moc nadšený jsem z toho nebyl.

Odpoledne jsme se všichni sešli v zasedačce.
Šéf nám přidělil úkoly a představil novou posilu, samozřejmě tu, pro kterou jsem byl ráno na nádraží. Při představování vyndala z krabice dort, který přivezla na uvítanou, což mě trochu překvapilo, ale s chutí jsme se do něj všichni pustili.
Díky náplni naší práce jsme se ani moc nepotkávali. Občas jsme se vídali ráno, když jsme přišli do práce, několikrát v kuchyňce při dělání kávy a čaje, ale jinak nic.
Já byl skoro neustále v kanclu, kromě pár hodin, kdy jsem učil.
Ona pro změnu zase zavřená v laborce.
Ani na oběd jsme spolu nechodili. Vcelku mi to vůbec nevadilo. Bylo chladno, tak chodila dost oblečená a nic moc vidět nebylo.
No co, alespoň jsem se kochal filmečkem a plánoval, jak natočit další.

První příležitost se pořádně seznámit se nám vlastně naskytla až téměř po dvou měsících na vánočním večírku. Přišel jsem o chvíli později a jediné volné místo zbylo vedle ní. Přemohl jsem se a sedl si vedle ní.
S nikým se moc nebavila, jen tam tak trochu posmutněle seděla a popíjela. Aby se neřeklo, tak jsem pro ni měl i malý dárek, jen takovou drobnost, hrnek na kávu. Udělalo jí to radost a trochu pozvedlo náladu.

Šéfové se začali pomalu vytrácet a nastávala čím dál větší převaha studentů. Někdo zapnul počítač a pustil písničky. Začalo se tancovat. Většina z nás už měla tou dobou něco vypito.
Ani mě to nedalo a vyzval jsem ji k tanci. Sice se z počátku tvářila, že se jí moc nechce, ale přeci jen se zvedla.
Když jsem ji chtěl k sobě při tanci těsněji přivinout, odporovala a udržovala mezi námi mezeru. Ruce mi samy sklouzly na její zadeček. Už jsem se chtěl alespoň z něčeho radovat, ale netrvalo to dlouho. Sáhla dozadu a přesunula mé ruce o kousek vzhůru. Zkusil jsem to ještě, ale výsledek byl stejný a navíc k tomu přidala pohrdavý pohled.
Tančili jsme takhle asi na dvě nebo tři písničky. Moc mě to nebavilo, když jsem si nemohl ani sáhnout. Navíc začala hrát rychlejší hudba, tak jsme se vydali zpět ke stolu.

„Víš, že bys byla docela fajn holka? Až na to chování,“ řekl jsem jí.
„Hmmm. A co? To je snad moje věc, ne?“ odpověděla a sáhla po skleničce.
„To je. Jen…,“ ani nevím, co jsem chtěl říct.
„Jen co?“ skočila mi do řeči i myšlenek.
„Nic. Jen nečekej, že na tebe bude někdo milý, když se takhle chováš,“ řekl jsem rozhodně.
Vzal jsem si do ruky skleničku, otočil se k ní téměř zády a začal česky probírat nějaké věci s kolegou. Ona nám nerozuměla a my se tvářili tak, jako bychom ji pomlouvali. Ani jsme se nemuseli moc přetvařovat, pár poznámek jsme o ní přeci jen utrousili.

„Omlouvám se, že ruším,“ ozvala se asi po dalších dvou skleničkách vína.
„Můžeš se mnou na chvíli ven?“ obrátila se na mě.
„Samozřejmě,“ odpověděl jsem a zvedl se ze židle.
Ona se snažila také postavit, ale na podpatcích jí to v podnapilém stavu moc dobře nešlo. Podepřel jsem ji, aby neupadla. Vytrhla se mi a rádoby sebejistým a sebevědomým krokem odešla na chodbu. Poodešli jsme kousek směrem ke vchodu, kde jsme měli pohovku, stolek a křesla. Sotva jsme si sedli, hned spustila: „A jak se mám asi chovat k někomu, kdo si mě tajně fotí? Jak by asi bylo tobě? Každý se mi snaží dostat pod sukni, minimálně se mi tam podívat.“

Jen jsem ta proti ní mlčky seděl.
„Co koukáš? Ještě řekni, že ty si nemyslel na sex, když si mě prvně uviděl, jinak bys mě přece nefotil.“
„Já…omlouvám se…já…netušil jsem…ty o tom víš?“ snažil jsem se ze sebe vykoktat nějakou rozumnou odpověď.
„A to ti mám věřit?“
„Promiň,“ sklopil jsem hlavu a jen zíral do stolu.
Sáhl jsem do kapsy a vylovil telefon. Našel jsem všechny její fotky a označil je ke smazání.
Natáhl jsem k ní ruku s telefonem a řekl: „Tohle stiskni a smažeš všechny svoje fotky.“
„Díky. A můžu se alespoň podívat, co jsi nafotil?“
„Stačí stisknout to druhé tlačítko a pak je normálně prolistovat.“
„Hmmm… a tohle ti za to stálo? Vždyť tam stejně skoro nic není vidět.“
„Tohle stisknu a smažu je?“ zeptala se a otočila na mě telefon.
Jen jsem mlčky přikývl.
„Ještě jednou se omlouvám,“ konečně jsem ze sebe něco vymáčkl.
„Už takhle to mám dost těžké, ještě když mi to stěžuješ ty, místo toho, abys mi pomáhal.“
„To je mi líto. Omlouvám se.“
„Když ono je to těžké. Každý si myslí, že všeho jsem dosáhla přes postel. Začalo to už na základní škole. Nemyslím to s tou postelí. Jako první holce ve třídě mi narostla prsa, tak na mě všichni neustále čuměli. Na střední to pokračovalo, měla jsem dobré známky, studium mi šlo samo, tak si každý myslel, že mám dobré známky za sex. A teď? Pořád to samé. Proto se tak chovám. Je to obrana. Raději všechny přehlížím a ignoruji, než abych si je pustila blíž a oni mi ublížili. A pak to dorazíš ty s těmi fotkami.“

To už měla hlavu v dlaních a v očích slzy. Z kapsy jsem vyndal papírové kapesníky a podal jí je.
„Slzy tvým očím nesluší.“
Neřekla nic, jen zvedla oči, natáhla se pro balíček kapesníčků, jeden vyndala a opatrně, aby si nerozmazala make-up, si otírala slzy.
„Teď je asi řada na mě. Abych pravdu řekl, když na mě na jaře šéf hodil tvůj příjezd, měl jsem spoustu práce a vůbec se mi to nehodilo. Ale udělal jsem to nejlíp, jak jsem mohl. Dojel jsem pro tebe na nádraží, se vším se ti snažil pomoci a tobě to nebylo dost dobré. Když jsi vystoupila z vlaku, myslel jsem, že jsi modelka a ne studentka. Když sis sedla do auta, první, co upoutalo mojí pozornost, byly tvé úžasné oči, které třpytily se jako dva smaragdy, a tvé krásné dlouhé vlasy. Až pak přišlo na řadu vše ostatní.“
„Aha, to jsem nevěděla.“
„Co? To, že se mi líbíš, nebo to, že jsem vše ohledně tvého pobytu zařizoval já?“
„Obojí,“ tiše špitla.
„Jak asi bylo mně, když nejkrásnější holka, kterou jsem kdy potkal, všechno, co jsem pro ni zařídil, kritizovala? Vypadalo to, jako bych za všechno mohl já. I za to, s čím jsem neměl nic společného a co jsem nemohl vůbec ovlivnit. První dva dny jsem se k tobě snažil být milý a tys mi to oplácela kritikou a přehlížením.“
„Myslela jsem, že ke mně musíš být milý, že to máš nařízeno, abych se k vám vrátila.“
„Ne. Mojí povinností bylo zavést tě do laborky a ukázat ti, kde co je. To, že jsem měl snahu ti pomáhat, byla čistě moje věc.“
Odpovědí mi bylo jen: „Hmm,“ a pokrčení ramen.
„Ty fotky jsem si udělal, abych na tebe nezapomněl, ale to už je teď stejně jedno, když si je smazala. Jdu zpátky,“ řekl jsem, zvedl se z křesla a odešel zpátky do zasedačky na večírek.

V zasedačce všichni tancovali, nikdo neseděl u stolu.
Posadil jsem se na své místo a se skleničkou v ruce pozoroval ostatní. S tancem to už mnoho společného nemělo, svíjení se v rytmu hudby zůstalo, jen se k tomu přidalo osahávání a líbání.
Přemýšlel jsem, že dopiji, co mám nalito, a půjdu domů. Už jsem odkládal prázdnou skleničku, když v tom mne zezadu kolem krku objal pár rukou a přes oči se mi spustila záplava hustých hnědých vlasů.
„Moc se omlouvám. Nechceš jít tancovat?“ ozvalo se mi vedle ucha trochu opilou angličtinou.

Chvíli jsem dělal, že jsem nic neslyšel. Byla trochu netrpělivá a nejspíš díky alkoholu ztrácela zábrany.
„No tak, pojď. Mně je to opravdu moc líto,“ snažila se mě přesvědčit. Aby tomu přesvědčování dodala na důrazu, tiskla na mě zezadu svoje ňadra a začala mě líbat a okusovat ucho.
Tomu se opravdu nedalo odolat, ale zajímalo mě, jak daleko by byla ochotna zajít. Jestli půjdu hned, tak se to nedozvím, jestli budu dělat uraženého moc dlouho, ztratím ji úplně. Bylo rozhodnuto. Jestli se nezvednu hned, postaví se mi něco jiného. Najednou objetí rukou na mém krku povolilo a já cítil, jak se odtahuje.
Lehce jsem uchopil její ruce a stáhl ji zpátky.
„Ok, máš úžasné přesvědčovací metody. Tak jdem.“

Zvedl jsem se ze židle a ruku v ruce jsme se vydali na improvizovaný taneční parket.
Těsně se ke mně přivinula a společně jsme se kroutili v rytmu hudby. Mé ruce pomalu sjížděly ze zad na zadeček a její se rozcházely, jedna nahoru do vlasů, druhá na zadek. Hlavu si položila na mé rameno a mému pohledu nastavila svůj luxusní výstřih. Užíval jsem si objetí nádherné holčiny. Tiskla svůj klín proti mému a já jí s tím svýma rukama vydatně pomáhal. V kalhotách se probouzel můj dobyvatel.
Musela ho cítit, protože se přitiskla ještě víc, zvedla hlavu a usmála se na mě.
Přitáhla si mou hlavu blíž a přisála se na mé rty. Téměř jsem tomu odmítal uvěřit. Ona mě líbá! Sice ne moc zkušeně, ale snažila se. Ocas mi i navzdory alkoholu a její nezkušenosti stál, ta boule byla nepřehlédnutelná.

Naštěstí v zasedačce bylo přítmí a k tomu ten stan zakrývala ona svým tělem.
Vsunula ruku mezi naše těla a začala zkoumat, co se mi to tam skrývá. Ta nenápadná masáž mi poskytovala spoustu rozkoše. Bylo mi jasné, že jestli toho brzy nenechá, skvrna na mých kalhotách prozradí její činnost. V tom najednou přestala hrát hudba.
Zmateně jsem se rozhlížel, abych zjistil, co se děje. Přišel noční hlídač a začal nás pakovat pryč.
Co se dalo dělat, stejně už byl čas končit. Všichni jsme zanechali naší činnosti a pomalu se dali do uklízení. Když bylo vše hotovo, rozešli jsme se, někdo domů, někdo jen kousek vedle, na pokoj.

Doprovodil jsem naší návštěvu až ke dveřím jejího pokoje a doufal jsem v nějaké pokračování. Bohužel mi dala jen pusu na dobrou noc a téměř před nosem mi zavřela dveře. Chvíli jsem tam jen postával, než mi došlo, že dneska nic nebude. Ta potvora, zase mě jen rozdráždila a nic, proběhlo mi hlavou.
Zanechal jsem chmurných myšlenek a vydal jsem se k domovu. Naštěstí jsem to neměl až tak daleko.
Doma jsem se akorát převlékl a padl do postele. Než jsem usnul, probíral jsem se událostmi dnešního dne. V rámci rekapitulace jsem došel k celkem nelichotivým závěrům, sice jsem si dnes směl sáhnout, dokonce jsme se líbali, ale přišel jsem o fotky v mobilu, a dokud neodjede, tak je tam raději ani zpátky kopírovat nebudu. K tomu všemu mě zase vzrušila a pak mě nechala s tvrdým stát na chodbě.

Jak jsem tak ležel v posteli s myšlenkami na ní, zase mi stál jako stožár. Zajel jsem tam dolů rukou a začal honit, abych uvolnil přetlak.
Zrovna v tom nejlepším mi pípnul telefon.
„Kdo to sakra otravuje takhle pozdě?“  Neměl jsem nejmenší chuť někomu v noci odpovídat a raději jsem pokračoval v započaté činnosti. V tom pípnul telefon znovu.
„To snad není pravda, to si člověk nemůže ani v klidu ulevit, aniž by někdo otravoval.“
Nechal jsem telefon být a snažil se to dokončit.
Telefon znovu pípnul.
Naštvaný jsem zanechal onanie a sáhl po telefonu. Měl jsem sto chutí odepsat zpátky něco hodně naštvaného a neslušného. Ocas mi klesl a na masturbaci jsem už neměl ani pomyšlení.

Otevřel jsem první zprávu a nevěřícně na ni zůstal koukat.
„Promiň mi ten dnešní večer. Přinutila jsem tě smazat fotky a ještě jsem ti nedala žádný dárek. A k tomu jsem tě nechala stát za dveřmi. Omlouvám se. Snad ti to tohle vynahradí.“ 
Pod textem se začínala načítat fotka. Na fotce byla ona, stála tam v lehce rozevřeném županu s jednou nohou zvednout a opřenou o postel. Snažil jsem se si to přiblížit. Byla šikovná, nebylo poznat, jestli pod županem něco má nebo ne. Ale i tak byla ta fotka vzrušující. Na tohle určitě naštvaně odpovídat nebudu.
Otevřel jsem druhou zprávu.
„Vím, že toho moc vidět nebylo, snad tohle bude lepší.“
A následovala zase fotečka. Tentokrát už na sobě župan neměla, ten se jí válel na zemi u nohou. Stála tam v černém krajkovém prádle.
Byl jsem zvědavý, co asi je ve třetí zprávě. Rychle jsem ji otevřel.
„To nejlepší na konec. Tedy aspoň doufám.“ 

Fotka, co následovala, mi téměř vyrazila dech. Jen jsem seděl na posteli a zíral. Něco takového jsem od ní nečekal. Seděla na posteli s nohama křížem. Byla celá nahá. Rozpuštěné vlasy jí zakrývaly ňadra a klín si zakrývala dlaní.
Fotku jsem si hned přiblížil a snažil se ji detailně prozkoumat.
Byla vzrušená, stojící bradavky jí prosvítaly mezi vlasy, když jsem se na ně zaměřil, objevil jsem, že jedna dokonce mezi vlasy vykukuje. Sjel jsem do klína a doufal, že i tam něco odhalím. Vypadalo to, že pečlivě zakryla nejtajnější zákoutí svého těla, ani tohle poznání nezabránilo tomu, aby mi penis znovu stál jako stožár.
Pár minut jsem pozoroval její fotku, něco se mi na ní nezdálo. Znovu jsem se zaměřil na její klín. Ruku měla těsně přitisknutou ke své broskvičce.
Náhle mi to došlo, ona masturbuje, jeden prst měla zasunutý do své nenasytné jeskyňky. Tohle poznání způsobilo, že už tak kamenný ocas mi ještě víc ztvrdnul a na špičce se objevila kapička touhy.
Instinktivně jsem ho vzal do ruky a začal honit. Byl jsem tak vzrušený a nadržený, že stačilo pár tahů a už to ze mě lítalo.

Probral jsem se z tranzu a začal po sobě uklízet spoušť, abych v tom nemusel spát.
Ještě jsem vzal do ruky telefon a napsal zprávu:
„Děkuji za nádherný dárek. Jsou to úžasné fotky a vypadáš na nich báječně. Už se těším, až se po Vánocích setkáme.“ 
Doufal jsem, že si to bude pamatovat, až po Vánocích zase přijede. Večírek byl totiž posledním setkáním v letošním roce.

Autor

Navigace v seriálu<< Zahraniční studentka – 01 – SeznámeníZahraniční studentka 03 – Ples >>
5 8 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Tohle holky umějí bezvadně. Naladit, vydráždit a …..nechám stát (oba dva) přede dveřmi. A ať se některá ozve, jestli to tak není……

Martin

Na tento báječný seriál si vzpomínám . Jak jej znovu čtu vrací se mi spoustu vzpomínek na naše firemní akce . Potvory co navnadí a pak nic 😀 .Je správné , že si to vyříkali a uznali svůj díl viny .

Bob Romil

Jak je to snadné s dnešními telefony 🙂 Tak už se udobřili a teď mají před sebou jen samé krásné vyhlídky.

Kittikit

Ledova kralovna pomalu roztava? 😉

8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x