Zahraniční studentka 04 – Pracovní pouto

Toto je 4 díl z 9 v seriálu Zahraniční studentka

Pondělní ráno bylo rozporuplné. Na jedné straně se mi vůbec nechtělo z postele, ale na druhou stranu jsem se docela těšil do práce, tedy ne zrovna do práce, ale na NI.
Ples se vydařil a ta noc po něm také. Byl jsem zvědavý, jak se teď bude v práci chovat.

Jen, co jsem dorazil do práce, nachystal si čaj a sedl si k počítači, pípla mi smska.
„Můžeš za mnou zajít do laborky? Potřebovala bych pomoc a nikdo jiný tu není.“ 
Ani jsem neodepisoval a rovnou se zvedl a vyrazil za ní do laborky.
Stála tam skloněná nad nějakým pokusem.
„Ahoj,“ pozdravil jsem jí.
„Ahoj, můžeš prosím zavřít dveře?“
„S čím potřebuješ pomoc?“ zeptal jsem se, když jsem zavíral dveře.
„S tímhle,“ odpověděla mi dřív, než jsem se otočil.

Zůstal jsem na ní neslušně zírat. Že toho pod pláštěm moc nenosí, jsem věděl, ale že pod ním tentokrát byla naostro, mě docela překvapilo.
„Tak co?“ ptala se, když si vyskočila na stůl.
Jen jsem mlčky přišel blíž.
Jakmile mě měla na dosah, rozepnula mi kalhoty a zasunula ruku do spodků a osvobodila můj nástroj a trochu ho pohonila.
Moc povzbuzování jsem nepotřeboval, už jen ten pohled na ní byl vzrušující.
Sáhla do kapsy pláště a vylovila ochranu. Zručně mi ji nasadila a přitáhla si mě blíž. Rukama mě objala kolem krku a přisála se na mé rty a nohy mi obtočila kolem pasu.
Než jsem se nadál, byl jsem v ní. Rozjeli jsme malou laboratorní rychlovku. Užívali jsme si to oba dva.
Najednou jsme zaslechli kroky na chodbě. Oba jsme ztuhli a čekali, co bude dál. Kroky se vzdalovaly a než jsem se rozkoukal, převzala iniciativu a pokračovala v krasojízdě. Bylo na ní vidět, že už jí to nebude trvat dlouho. Jistě a rázně se s každým přírazem blížila k vrcholu. Zvýšil jsem tempo a brzy mě ždímala její kundička náporem orgasmických stahů.
Nevydržel jsem a naplnil kondom přívalem spermií. Znovu se ozvaly kroky.
Rychle jsme se dali do pořádku, ona si natáhla kalhotky a zapnula plášť, já sundal použitou gumu a zapnul kalhoty.

Dveře od laborky se otevřely a tam stál šéf.
„Co jste to tu vy dva vyváděli?“ spustil mezi dveřmi, když se rozhlédl.
„Nic,“ odpověděli jsme jednohlasně a podívali se po stole.
„Nic? A co ta rozbitá zkumavka? A co ta louže tady na zemi? Doufám, že je to jen voda a ne něco horšího.“
„Mně se to povedlo rozbít a tak jsem si zavolala pomoc.“
„To, vidím. Jen ten úklid jste nezvládli, jak tak koukám.“
„Nezvládli, protože jsem před chvilkou přišel,“ vmísil jsem se do hovoru.
„Je mi to jasný,“ chápavě pokýval hlavou, když se podíval na našeho hosta.
„Tak já vás tu nechám, ať to můžete uklidit,“ otočil se, odešel a zavřel za sebou dveře.

Podíval jsem se na svou společnici a prohlédl si ji. První, co mě praštilo do očí, byl její plášť. Měla ho špatně zapnutý a mezerou mezi knoflíky bylo vidět její ukázkové poprsí.
„Měla by ses pořádně zapnout,“ podotkl jsem.
„Aha,“ řekla a rozesmála se.
Pustili jsme se společně do úklidu.

Po úklidu jsem vyrazil zpátky do kanceláře a pustil se do své práce. Za dvě hoďky se u mě objevila znovu.
„Copak bys ráda?“ zeptal jsem se.
„Hmmm,“ ozvala se ode dveří a mrkla na mě.
„Vážně, co pro tebe můžu udělat?“
„Potřebuju pomoc…“
„To už tady dnes bylo,“ odpověděl jsem.
„Teď vážně, nevím, jak to správně vyhodnotit.“
„Tak si přines počítač a sedni si tady naproti mně. Já ti s tím pomůžu, jen musíš chvíli vydržet, musím něco dodělat.“
„Tak fajn,“ souhlasila a usadila se na volné místo.

Já se pustil do práce, mezitím, co si ona chystala počítač. Nejspíš jsem se do toho nějak moc zabral, protože mě z práce vytrhla až nožka jedoucí pod stolem po mém stehně, která neomylně mířila k mému rozkroku.
Zvedl jsem hlavu a podíval se na mou spolupracovnici. Chovala se jako by nic, jen si hrála s horním knoflíčkem od pláště. Úplnou náhodou se jí rozepnul a na svět znovu vykoukla její ňadra. Když jsem to uviděl, vyschlo mi v krku. Klacek v kalhotách mi zase stál, jak si s ním hrály její prstíky.

„Nejdřív se chová jako ledová královna a teď jako největší nymfomanka. Mít ji doma, to by byla jízda, jen netuším, jestli bych její tempo vydržel,“  proběhlo mi hlavou.
Nevím, jestli něco říkala, já jsem postřehl jen část.
„…pomůžeš mi? Už čekám půl hodiny…“
„Co? Jo, jo…promiň…, já se jen nemůžu zvednout?“
„A proč ne?“ zeptala se a ještě zintenzivnila masáž. „Já myslela, že už jsi zvednutý?“
„Právě proto, to nejde.“
„Hmm, to by chtělo s tím něco udělat, nebo se té pomoci nedočkám.“

Než jsem stihl jakkoli zareagovat, vklouzla pod stůl. Spustila si mě na křesle trochu níž, aby měla lepší přístup, zručně mi rozepnula kalhoty a vylovila tvrdý ocas.
„Počkej…tohle…,“ snažil jsem se protestovat.
Jakmile mě pod stolem začala kouřit, vykouřil se mi veškerý odpor z hlavy a plně jsem se oddal jejímu laskání.
V duchu jsem děkoval tomu, kdo ji tak úžasně zaškolil. Kuřba jí šla báječně. Mírně zakloněný na křesle jsem si užíval tu péči a hlavou mi běželo, že mít takovou soukromou sex(k)retářku by nebylo vůbec špatné, když se ozvalo zaklepání a otevřely se dveře.
Stihl jsem se jen trochu narovnat a začít předstírat práci.

Šéf nás přišel zkontrolovat. Jediné štěstí, že stůl byl velký a stál bokem ke dveřím, takže pod něj nebylo vidět.
„Kde je?“ zeptal se a kývl směrem k volné židli, když si všiml jejích věcí.
„Nevím. Přišla za mnou…, jestli bych…jí s něčím nepomohl…, ale já musel něco dodělat…,“ snažil jsem se odpovědět, ale moc mi to nešlo, protože poznala šéfa po hlase a zvýšila své pracovní nasazení.
„Aha, tak až se ukáže, tak ji za mnou pošli.“
„Dobře, vyřídím…stejně si nejspíš jen odskočila pro něco na pokoj…říkala, že něco zapomněla…“
„Tak fajn,“ rozloučil se šéf a zavřel za sebou dveře.

I přes ten lehký šok jsem to měl na krajíčku. Zakmitala jazýčkem, obkroužila žalud, a když vsála celého tvrdolína, vytryskla jí do krku má míza.
Když už neměla co polykat, vylezla na mé straně stolu a řekla: „Tak už mi můžeš jít pomoc?“
Chvíli jsem se vzpamatovával, než jsem odpověděl: „Rád bych, ale byl tu šéf. „
„Já vím, poznala jsem ho.“
„Tak proto…, no to je jedno. Chtěl, abys za ním co nejdřív zašla.“
„Aha, to jsem se nemusela tak snažit,“ řekla smutně.
„Neboj, máš předplaceno. Až se vrátíš, tak ti pomůžu, s čím budeš jen chtít.“
„To už se těším,“ odpověděla a otočila se k odchodu.
„Ještě si otři pusu, něco ti tam zbylo.“

Využil jsem toho, že odešla, zapnul si kalhoty a sedl si na její židli. Věděl jsem, s čím potřebovala pomoc, v tom vyhodnocování byl takový malý trik, o kterém nevěděla. Netušil jsem, za jak dlouho se vrátí, tak jsem rychle spustil vyhodnocení na jednom experimentu a sedl si zpátky.
Než jsem se pustil znovu do své práce, už jsem slyšel na chodbě hlasy. Šéf chtěl vidět výsledky.
Ona se mu snažil vysvětlit, že má jen data, která ještě nejsou zpracovaná. Vypadalo to, že šéf trval na svém a chtěl to vidět.

Vešli do kanceláře a šéf se hned hrnul k jejímu počítači.
„No vidíš, vždyť to tu máš,“ hlásil a sápal se po myši.
„Tohle by šlo…, tohle je taky v pořádku…, ještě by to chtělo…aha, tady to je…,“ mumlal si šéf pro sebe.
Ona tam jen stála a nechápavě zírala střídavě na obrazovku a na šéfa. Já tam jen seděl schovaný za monitorem a pro sebe se usmíval.
Když se na mě konečně podívala, jen jsem na ni mrkl. Usmála se, když jí došlo, že jsem to byl já a za odměnu mi poslala vzdušný polibek.
„Tak ještě udělejte ten zbytek a pak mi to všechno pošlete. V pátek je deadline, tak ať to můžeme poslat na konferenci. A když nám to přijmou, tak tam s tím pojedete.“
„Ty,“ ukázal na mě, „budeš mít přednášku a tobě,“ otočil se na naši návštěvu, „bude stačit poster.“

Když šéf odešel, mrkla na mě a povídá:
„Máš to u mě.“
„Tak fajn, já si to později vyberu, ale teď máme spoustu práce, musíme to dodělat.“
Sedli jsme si každý ke svému počítači a pustili se do práce.

Navigace v seriálu<< Zahraniční studentka 03 – PlesZahraniční studentka 05 – Víkend ve Vídni – část 1. >>
5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Zajímavá proměna upjaté ženy v „divoženku“, ale koneckonců proč ne? Hezky si to užívají, jen ten šéf se jim tam do toho motá 🙂 Že by se mu taky líbila a chtěl si vrznout?

Kittikit

Stazistka se zacina vybarvovat … 😁

Bob Romil

Psal jsem to už dříve, že slečna bude pěkná mrška 🙂 Rozjela se na plný otáčky.

Martin

Krásná spolupráce nejdříve v laborce i následně v kanceláři . Sice to vypadá , že i šéf si chce užít přízně stážistky . Ale nakonec služební cesta na konferenci není tak špatná vyhlídka .

Junior

Výborné pokračování.

Takovouto motivaci k pomoci bych si taky nechal líbit. Už se Těším jak se to bude vyvíjet dál.

9
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x