Sešity byly přepsané. To, co mi Jana poslala, jsem rozdělil do jednotlivých dílů a poslal jí pokračování, které jsem už nadatloval sám. Měl jsem strach, že budu psát pomalu, protože prsty nebudou stíhat zapisovat to, co se v hlavě urodí, ale kupodivu žádný problém nenastal. Bez komplikací jsem si s Janou domluvil „děkovací” setkání. Zahrál […]
Rozhodl jsem se, že po „incidentu“ u Jany nebudu tlačit na pilu. Nechám tomu volný průběh. Je otázkou, zda to byl pouhý výkřik do tmy, nebo předzvěst něčeho většího… Každopádně jsem ji slíbil povídku a sliby se mají plnit nejen o Vánocích! „Hledá pán potěšení?” oslovilo Václava hodně mladé děvče. Pro cizince se ničím nelišila
Jana se začetla a já zatím upíjel čaj a po očku sledoval její reakce. Kulturista Té změny si všimla hned! Že by paní Hamáčková uklidila jednu z hromad rozbitých věcí, které házela k plotu? Nepořádek na sousední zahradě působil jako pěst na oko. Jana byla na svoji „vymazlenou” zelenou oázu za domem náležitě pyšná. Bylo
Dočetla a podívala se na mne. „Ten kulturista… To jsi jako ty?“Zasmál jsem se. „Copak mám takový svaly? Navíc si dovoluji upozornit,“ zvedl jsem pravou ruku, „že i tahle ruka je levá.“Teď se pro změnu smála Jana. „Škoda.“„Čeho?“„Že to bylo tak krátký.“„Tenhle příběh by víc neunes. Pak už by to bylo jen o tom, jestli
Hodiny na radniční věži se pomalu chystaly odbíjet poledne. Byl pátek a před Václavem stála Anna, dcera starého Vávry. Nebylo jí zrovna do zpěvu. Pravou ruku měla sevřenou v pěst.„Přinesla jsi splátku dluhu?” Anna kývla na souhlas. „Tak ukaž kolik máš!” Ke stolu, za kterým seděl královský výběrčí daní, přistupovala se zřejmou neochotou. Že by
Poslal jsem Janě pasáž, ve kterém jsem ji uvedl do příběhu. Druhý den ráno, hned po probuzení, mě napadlo zdůvodnění, proč by Jean byla taková jaká byla. Jako sedmnáctiletou se ji pokusil zneužít ovdovělý otec. Proto z domova utekla a krutý svět ji velmi rychle naučil, kterak se jím probít…Jo a taky mě EFENIX informoval
Královský výběrčí se nechápavě podíval na truhláře Bendu. Ten jeho pohled s klidem opětoval a mlčel. Václav sklopil hlavu, na chvíli se zamyslel a pak odešel se slovy: „Až to budete mít hotové, tak se ozvěte.”Po cestě domů mu vrtalo hlavou, co vlastně u truhláře viděl. Opravdu slyšel křičet vzrušením jeho manželku? To mu nevadí,
V neděli dopoledne zašel královský výběrčí za Francoisem.„Ale to je nám vzácný host. Co pro vás mohu udělat?” hlaholil mezi dveřmi na přivítanou módní krejčí.„Vy přímo nic, ale vaše choť ano. Je doma?”„Ale, ale, snad mi nepádíte za ženou?” smál se cizinec a přitom laškovně Václavovi zahrozil prstem.Ten se usmál: „Copak se mohu měřit s
Dorota rukavičkáře Ondřeje Lipance dorazila k domu královského výběrčího daní těsně před šestou. V tu dobu Václav uděloval poslední pokyny. Róza (prkýnko) i Josefína využily danou možnost a v domě už půl hodiny nebyly.„Tak, pánové, na místa, Dorota je tady,” zareagoval na zvuk klepadla Václav a šel otevřít. Dorota vstoupila v doprovodu Václava do koupací
„Jak jste včera hráli?” vyzvídala Jarka v mym kanclu.„Prohráli 6:5.”„Ten váš brankář koukám, nic moc…”„To víš, už to není žádnej jura… Ale kvůli tomu jsi určitě nepřišla, takže, co nám přináší vzácný host?”„Že máš příští tejden volno, protože mám noční, ale hned to další pondělí pojedeš z práce se mnou domů. Je ti to jasný?”„Tohle
Protected by Security by CleanTalk
