Vánoční hvězda

 Ležela a oddychovala, havraní vlasy rozhozené na modrobíle pruhovaném kanafasu polštáře, dědictvím to po babičce. Hladím bříško, rychle se zdvíhající v rytmu dechu, cítím cval splašených koní.„Tak sis to asi nepředstavovala, viď?“„Hmm, ale mám „to“ za sebou. Ze začátku jsem myslela, že je po mně, že mne snad kucháš zaživa. Pak už to bylo dobré.“„Dovedeš

Komu se nelení, tomu se zelení.  Silvestrovské, časné ráno, mne zastihlo zpoceného v klinči s Martinou. Zlenivělý ohon vyklouzl z pohostinné mušličky, havraní čupřina se položila na mé rameno a téměř současně jsme usnuli. Ze dvora nás probralo krákorání hladových slepic. „Ježišmarjá, to už je hodin…“ lekla se Martina.„Půl desáté pryč. Vždyť nikam nespěcháme a

Svátky klidu končí a blíží se čas návratu. Jenže budoucí švagrová má pořád chutě… „Sakra, tady nemůžeme,“ blesklo mi hlavou. „Vůni mrdu by stoprocentně Martina ucítila.“ Chytil jsem Zuzaně ruce zabořené v mých slipech a zastavil vehementní postup útočící saně.„Tady ne!“„Tak pojď ke mně do pokoje, ale dělej,“ kontrovala Zuzana. Doslova mě protlačila chodbou do svého