Otec: Seděli jsme v autě a jeli domů. Už jsem se docela uklidnil, ale pořád jsem přemýšlel nad tím, proč to udělala. Seděla vedle na sedačce stále nahá s oblečením položeném v klíně. Řekl jsem jí, ať se konečně oblékne. Podívala se na mě a pak na sebe, zřejmě si teprve teď uvědomila, že je pořád nahá. Dcera: Seděla jsem […]
Hned brzy ráno jsem vyrazil do práce. Přes prázdniny jsem to nějak zanedbával, tak jsem se rozhodl, že nejlepším lékem na smutek bude manuální práce. Telefon jsem nechal v kanceláři a věnoval se práci v dílně. Zabral jsem se do toho tak, že i na oběd jsem zapomněl. Až když mi začalo kručet v žaludku, uvědomil jsem si,
Vzpomínka na léto 19 Přečíst vše 2 »
Byl letní podvečer a já jsem ležel na svém oblíbeném místě u malého rybníka. Místo bylo ze všech stran kryté křovinami a lesem, takže jsem ležel zcela nahý a chytal poslední sluneční paprsky. Z podřimování mě vyrušily čísi kroky. Otevřel jsem oči a spatřil dvě dívky, které mě pozorovaly. Ležel jsem na zádech a ony zcela
Nemohl dostat zvláštní návštěvu z paměti. Věděl, že by na ni měl zapomenout, ale nedokázal to. Místo toho bez ustání myslel na dívku, která ho tak přitahovala svým mládím. Proklínal svoji představivost, která ho nutila onanovat se vzpomínkou na její mladou kundičku. Vytáhl ze šuplíku kalhotky, které opatroval jako oko v hlavě a přitiskl je ke tváři.
Nečekaná návštěva 02 Přečíst vše 2 »
Velmi volně na motivy známé filmové pohádky. Díl první – Strasti a slasti mladého kralevice Princ Velen byl mrzutý. Ne, že by svoje tři sestry neměl rád, naopak, ale týden po odjezdu rodičů na svatbu k bratránkovi kamsi do Němec nebo Bohemie mu už hučela hlava. Prý to bude velká a slavná svatba, dědic trůnu
Při pohledu na nateklý kotník bylo Blance jasné, že stráví celý den v pokoji. Strýc jí nechal donést snídani do postele, s chutí se pustila do obložené mísy a teprve teď se zamyslela nad včerejším večerem. „Vlastně je dobře, že to nepokračovalo, styděla bych se teď mnohem víc,“povzdechla si. Na berlích, které jí donesla pokojská společně se snídaní,
Teambuilding 02 Přečíst vše 2 »
Proč, panebože? Proč? Jirka se nedokázal srovnat s tím, co viděl. To jsme na tom s penězma tak blbě, že do toho šla? Co tomu řekne ten její…? No jo, došlo mu najednou, vždyť von to musí vědět. Polovina tý firmy přece patří jemu… To mámu k tomu donutil, aby si ho moh honit, až ji bude na
1. kapitola – Seznámení za bouřky. Dnes se den opravdu vydařil. Slunce pálí i tady v této nadmořské výšce jako děs. Sedím na verandě své horské boudy, popíjím pivko a líně sleduji provoz turistů na hřebenovce. Teď se od hřebene odtrhly dvě postavy a míří směrem k chatě. „Aha,“ říkám si, „ti to berou po zelené do Městečka.“ Po chvíli
Protected by Security by CleanTalk
