Jak Kurt slíbil, přesně v šest se ozvalo klepání na dveře mého pokoje. Právě jsem vycházel ze sprchy a v županu otevřel dveře. V nich stál Kurt a s ním drobnější dívka, odhadem metr šedesát, s lehce arabskými rysy a nádherně zelenýma očima. Kupodivu, nebyla zahalená v tradičních hadrech alá pytel na smetí. Sukně po […]
Ranní, nebo spíš dopolední, probuzení bylo poněkud zvláštní. Nevím přesně, co mě vzbudilo, jestli to bylo cinknutí šálku, vůně snídaně, nebo deka nalepená na mém těle. Navíc mi v uších stále rezonovala její poslední věta před usnutím.
Dešťová víla 24 Přečíst vše 2 »
Pracoval jsem jako údržbář v jedné betonárce. Jednou na odpolední šichtě volal dispečer, že na silech stojí jeden šnekový podavač. Sebral jsem kabelu s nářadím a šel se na to podívat. Výtah na sila byl přilepený na bok sila, jenom oplechovaná konstrukce. Klec výtahu byla otevřená, pouze na boku krytá drátěnou sítí.
Stalo se to ve výtahu Přečíst vše 2 »
Odpolední zubní ordinace byla vždy nejdelší a nejméně příjemná. Zuzana nahlédla do čekárny. „Tak zatím je prázdno paní doktorko.“ Doktorka si s úlevou sedla a Zuzana chystala kávu.
Příběhy doktora Jarolímka 03 – Léto Přečíst vše 2 »
Kapitola 9. Prasák. Na stanovišti autobusu do Míchova se pomalu tvořila fronta cestujících. Jirka Sadloň se poslušně zařadil na konec fronty. Zářijové sluníčko se opíralo teplými paprsky do zad a Jirka přemýšlel, co musí ještě doma dodělat. Co jezdil po montážích, barák zpustnul, máma na to sama nestačila.
U nás v Míchově 09 – Prasák Přečíst vše 2 »
Příběh, který vám chci vyprávět se odehrál někdy v šedesátých letech. Já byl vojín prvého ročníku a na podzim nás nahnali do jednoho JZD na sklizeň řepy. Ubytováni jsme byli v sousedním městečku v ubytovně na místní plovárně. Dozor zajišťovali dva mladí důstojníci, kteří se starali více o randění s místními kráskami, než o nás.
Krásný víkend vojáka Přečíst vše 2 »
Doma jsem se v klidu chystal na pátek. Balil jsem si věci, co bych mohl potřebovat, a u toho se zmítal mezi těšením se a výčitkami svědomí vůči Zdeňce. Ještě jsem seděl u počítače a plánoval cestu, případně nějakou vycházku do okolí. V tom mě vyrušila esemeska. Buď Zdeňka, nebo Pája. Natáhl jsem se pro telefon.
Dešťová víla 18 Přečíst vše 2 »
Zuzana Křepelková, již dříve zmíněná mladá a dobře vyvinutá úřednice, měla onoho dne volno. Ráda si přispala, jenže tentokrát se jí to příliš nedařilo. Od chvíle, kdy ji z tvrdého spánku napolo probudil průjezd burácejícího motocyklu Franty Prskače kolem jejího domku, ji pronásledovaly divoké sny a představy. Neklidně se převalovala ze strany na stranu, mlátila kolem
Se Zdeňkou jsem si užíval téměř jako na začátku našeho vztahu. Pár nocí jsme trávili u ní, pár u mě a to, co zbývalo, bylo ve znamení odpočinku a osamění. Ani na Pavlínu jsem však nezapomněl. Vzpomínka na ni fungovala jako katalyzátor. Stačilo si ji v duchu vybavit a okamžitě jsem měl potřebu zasunout. Zdeňka naštěstí tu změnu
Dešťová víla 17 Přečíst vše 2 »
Od kopečků se zatahovalo, obloha byla šedivá, a tak sedlák Měchura vylezl na zápraží a zařval: „Jósef, kde vězíš!“ „Tadý,“ ozval se Josef z maštale a sedlák pokračoval: „Zapřáhni a pojedeš s Ankou na Podťaté sklidit seno, cítím že něco přijde, tak ať to nezmokne.“ Josef zapřáhl koně do žebřiňáku a čekal na Anku, která vylezla z kurníku,
Nejlepší je to na seně Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
