O několik týdnů později… „Aaach, miláčku, ano, tam, přesně tam, joo,“ šeptala Klára Patrikovi do ucha, zatímco ji pomalu projížděl pochvičku. Vždycky nechal péro vyklouznout, žaludem se chvilku zlehka dotýkal vchodu, načež znovu vstoupil a zvolna zajel až na dno. Klára mu vycházela vstříc a snažila se ho zarazit co nejhlouběji, ale ten neustále se […]
Čokoládová dieta 02 – Trojka s Janou Přečíst vše 2 »
Snad na počátku, abych se představil. Jmenuji s Karel, na příjmení vlastně nezáleží. Žil jsem sám v malé, ale pro mě dostačující, svobodárce.
Osudové setkání Přečíst vše 2 »
Dubnové počasí těchto dnů dávalo za pravdu názvu Aprílové počasí. Chvíli svítilo studené sluníčko, chvíli se snesly spršky ledového deště.
Láska na druhý pohled Přečíst vše 2 »
11. kapitola – Svatba. Nastal ten slavný den, nebe nám dávalo blahosklonně najevo, že je nám příznivě nakloněno, po obloze se líně loudaly beránky a Jana okupovala koupelnu.Tak jsem se musel umýt v kuchyňce a začal připravovat snídani.Když uznala, že už přece jen tuto důležitou místnost musí přenechat dalším, vplula jako královna v pyžamu ke
Mýtinka 11 Svatba Přečíst vše 2 »
Tramvaj se skřípěním, kolébavě se stáčela na hlavní třídu. Soumrak už padal do ulic a listopadové počasí mlžením tuto atmosféru ještě zdůrazňovalo. Držela se tyče blízko prostředních dveří a tělem vyrovnávala kývání tramvaje. Konečně domů, ten pátek v práci byl vždycky zabiják. Ještě jedna zastávka a je doma, pomyslela si. Když vystoupila, podvědomě si přitáhla kabát
7Jsem milá a přítulná kočička a podle zabarvení mého kožíšku mi říkají Želvinka. Před nějakým časem jsem se přistěhovala do jednoho bytu s paničkou a páníčkem, kteří jsou na mě moc a moc hodní. Hlavně panička se stará abych měla všeho dostatek, záchůdek mi čistí hned jak jí přijdu zamňoukat, že to u mě nějak nevoní,
Kočičí rozjímání Přečíst vše 2 »
10. kapitola – Nemáme svědky. Dny do svatby se krátily, organizačních zmatků ubývalo a já jednoho dne po snídani strnul. „Proboha Jani, všechno jste s Bětkou naplánovaly, ale kdo nám půjde za svědky?“ Strnula a bezradně se na mně podívala: „Vždyť se o tom vůbec nemluvilo.“ Ztichli jsme a po chvíli jsem nesměle navrhl. „Myslíš,
Mýtinka 10 Nemáme svědky Přečíst vše 2 »
Páteční večer nesměle pokukoval do zaprášených oken vesnické hospody. Hostinský Šmalda se vrátil ze sklepa, kde narazil nový sud. Odborně roztočil pivo do sklenic a po očku pozoroval stůl stálých hostí, aby mu neunikl začátek dnešního vyprávění. Honza Kaláb upil piva a zamyslel se: „Tak teď nevím, už je to na mě, nebo jsem někoho
Povídky od hostinského stolu 07 Přečíst vše 2 »
Ráno v pátek se nebe kabonilo jako kakabus a radar hydrometeorologického ústavu ukazoval, jak přes nás přechází tlaková níže. Vstal jsem, Janu pořádně přikryl a jal jsem se po očistě kontrolovat sondy, srážkoměr a pozavíral pootevřené okna v kůlnách. Opatrně jsem zavřel dveře ložnice, abych ji nebudil a dal jsem se do přípravy snídaně. Právě
Bylo už pozdě večer. A ona měla ještě tolik práce. Seděla v kanceláři sama. Všichni už dávno odešli. Nebavilo jí to a byla naštvaná. Měla v plánu si zajít zacvičit ale nějak se to zvrtlo. Jenže ona nesnáší resty. A tohle musí být zítra hotové… Venku už byla tma a tak si rozsvítila jen malou lampičku na pracovním stole.
Protected by Security by CleanTalk
