Pozdní léto Barunky Novotné 5

Bára věděla, že Abby nechápe náhlé ochladnutí zájmu o ní, ale musela si v hlavě srovnat, co vlastně chce. Vyhýbala se jakékoli zmínce o tom, co se mezi nimi stalo a stejně tak odmítala Karlovy pokusy o usmíření. Stále ji pronásledovaly děsivé sny, kdy se nad ní tyčil Fodor se svým naběhlým ocasem.
Když se potom zpocená probudila, hledala stopy po jeho semenu na prsou, jako by se to vždy znovu a znovu odehrávalo každou noc. Osaměle potom masturbovala sama v posteli a se zatnutými zuby se bránila vzpomínkám na jeho trčící přirození. Zmatené propletence vzájemných vztahů ji neustále přepadávaly ve snech, kdy se chaoticky střídali manžel, neteř i Fodor a ona se potom marně snažila usnout s rukou zabořenou mezi nohama.

Jednoho dne se vydala za Karlem do práce, aby si nenápadně prohlédla jeho novou sekretářku. Překvapeně zjistila, že je to obyčejná dívka, která na ni zaraženě mžourala skrz silné brýle. Potom si ale všimla tenkého svetříku, pod kterým se rýsovala plná ňadra a došlo jí, že tahle šedá myška není tak bezbranná, jak se na první pohled zdá.
„Manžel tady není?“ posadila se nenuceně na roh stolu.
„Má obchodní jednání s panem Fodorem,“ hlesla sekretářka.

Při vzpomínce na Fodora se Bára zachvěla. „Nesmím na to myslet. Už se to nebude nikdy opakovat. Nikdy…“ opakovala si v duchu. „Doufám, že vás manžel moc nezlobí,“ rozhodla se mladou dívku potrápit. „Není na vás příliš náročný?“
„Vlastně ani ne,“ usmála se bezelstně dívka. „Má svoje vrtochy, ale to má každý šéf.“

„Jestli říkáš vrtoch onanování před tebou, tak by mě zajímalo, jak říkáš šukání. Určitě nejsi tak nevinná, jak vypadáš,“ přemýšlela Bára.

„Jak se vlastně jmenujete?“ zeptala se. Pootočila se k ní, aby si ji mohla prohlédnout z profilu a zároveň nepatrně roztáhla nohy. Jenom kousíček, tak aby dívka mohla zahlédnout její kalhotky vykukující zpod krátké sukně.
„Jitka,“ špitla dívka s pohledem upřeným do jejího rozkroku.
Když si všimla, že ji Bára pobaveně pozoruje, rychle uhnula pohledem.
„Je tady docela teplo, nemyslíte?“ usmála se Bára a povolila si knoflíček u výstřihu.
Zmatená Jitka sebou trhla, když na ni náhle Bára ostře spustila: „A teď mi řekněte, proč necháte mého muže, aby před vámi onanoval! To vám přijde profesionální?“
„Já za to nemůžu,“ koktala Jitka ve snaze vyhnout se problémům. „Vždycky se zavřel v kanceláři a já netušila, co tam dělá. Jednou jsem mu náhodou nesla faktury a on to tam dělal.“
„Tak proč jste neodešla?“ zašeptala zničeně Bára, když se jí potvrdily její obavy.
„Chtěl, abych sedívala až do konce,“ zvedla Jitka hlavu. „Slíbil mi prémie, když ho nechám si to dodělat.“
„A dostala jste je?“ byla zvědavá Bára.
„Hmmm,“ přikývla dívka.
„Spíte s ním?“ pokračovala vevýslechu Bára.
„Já s ním ale nespím,“ zděsila se Jitka. „Prostě si to přede mnou rád dělá, za to přece nemůžu.“

Bára si všimla, jak zrakem těká neustále k jejímu výstřihu a ucítila známé chvění v podbřišku.
„Líbí se vám?“ zeptala se jí a otřela si neexistující smítko z poprsí.
„A co?“ ztuhla Jitka, která najednou nevěděla, na co se Bára ptá.
„Přece můj manžel,“ usmála se klidně Bára, která si uvědomovala její rozpaky.

„Jsem z toho úplně mokrá. Vystavuju se jí tady jako nějaká děvka. Kdyby si ale sundala brýle, tak je vlastně docela hezká,“ lekla se vzápětí svých myšlenek.

Vzrušení však bylo silnější, a tak pokračovala. „Nebo myslíte něco jiného?“ usmála se svůdně a naklonila se k ní. Dívčin pohled sklouzl do žlábku mezi ňadry, který se před ní svůdně rozevíral.
„Já… já… já nevím,“ zakoktala, ale nedokázala odtrhnout oči od krajkové podprsenky, která na ni vykoukla z Bářina výstřihu.
„Mám dojem, že je rozbité topení,“ zavrtěla se Bára a rozepnula si další knoflíček. „Vám není horko?
„Možná… trošku,“ otřela si Jitka krůpěje potu z čela.
„Tak si přece odložte,“ pobídla ji Bára. „V tom svetříku vám musí být přece hrozné teplo.“
Jitka se na ni nechápavě podívala. „To ale nejde… Mám na sobě už jenom podprsenku,“ popotáhla si svetr k tělu.
„To přece vůbec nevadí,“ usmála se Bára.
Před malou chvilkou si všimla klíče trčícího ze zámku, teď stačilo se jenom zvednout a otočit jím. „Teď už můžete,“ usmála se vyzývavě.

Zrudlá Jitka roztřeseně přetáhla svetřík přes hlavu. Bára se zálibně zadívala na plná ňadra dmoucí se v bílé podprsence.
„Přede mnou se nemusíte stydět,“ pohladila Jitku po chvějící se paži. „Koneckonců, můj manžel už je přece viděl, nebo se pletu?“
Dívka tiše přikývla a zkřížila paže před ňadry.
„A co ještě viděl?“ vyzvídala dál Bára.
Nemohla už vydržet tlak kalhotek zaříznutých v rozkroku, nenuceně si povytáhla sukni a odtáhla je od těla.
„Tak co ještě viděl?“ připomněla zaražené Jitce svou otázku.
„Úplně všechno,“ přiznala rozechvěně Jitka. „Musím dělat, co mi řekne,“ zvedla hlas v obraně. „Ale jenom přede mnou onanuje, nic víc,“ vzlykla. „Chce, abych si to před ním taky dělala… ale jenom se dívá… přísahám,“ chrlila ze sebe. „Jednou se mi vystříkal do kalhotek a já je musela nosit,“ stěžovala si plačtivě.

„Chudinka ani neví, jak moc se mi líbí. Skoro Karlovi závidím, chtěla bych ji vidět svlečenou,“ přiznala si Bára. „A proč vlastně ne? Je to jenom taková submisivní husička…“

„Tak mi to ukažte,“ přikázala Jitce nekompromisně. „Ukažte mi, jak před ním masturbujete,“ upřesnila v odpovědi na její nechápavý pohled. „Hezky se svlečte a ukažte mi to.“
Nepřekvapilo ji, když se Jitka zvedla a roztřeseně ze sebe stáhla podprsenku. Pochopila už, že je dívka snadno ovlivnitelná.

Ihned si všimla jejích naběhlých bradavek. „Koukám, že ji to vzrušuje stejně jako mně… Kdyby tak věděla, že už jsem dole úplně mokrá…“

„Pokračujte,“ řekla Bára klidně a začala si rozepínat halenku. „Jako kdybych tady nebyla.“
Sledovala, jak ze sebe Jitka svléká džíny a vydechla vzrušením při pohledu na kalhotky nadité ochlupením. Jitka si tiše povzdechla a rychle stáhla kalhotky ke kotníkům. „Tohle je tak trapné,“ povzdechla si a zakryla chlupatý klín dlaní.
„Jenom se uvolněte a hezky si pohrajte s kundičkou,“ uklidňovala ji Bára, zatímco si zpod vyhrnuté sukně svlékala kalhotky. „Děláte si to přece ráda?“

Zrudlá Jitka přikývla a svezla se do křesla. S potlačovaným vzrušením vklouzla dlaní mezi nohy a začala se uspokojovat. Bára se s pootevřenými ústy opřela o stůl a bez zábran se k ní přidala.
„Líbí se ti to?“ zeptala se Jitky, když uslyšela začvachtání jejího zmučeného přirození.
Nebohá dívka tiše přikývla a dál se věnovala sebeukájení.
„Chtěla bys vylízat?“ vyzvídala Bára, která jí začala bezostyšně tykat.
Napjatě čekala na dívčinu odpověď.
„Já… já nevím,“ špitla Jitka. „Nikdy jsem to nedělala… takhle,“ dodala nerozhodně.

Bára místo odpovědi sklouzla dolů ze stolu. Jitka ztuhla s prstem uvězněným mezi stydkými pysky.
Bára jí odtáhla ruku a ponořila obličej mezi záplavu hustých chlupů. Prodrala se jazykem do Jitčiny kundičky a s mlsným zalykáním ji ochutnala.

„Chutná stejně jako Abby,“ vzpomněla si s nepatrným ostnem výčitek na svoji neteř. „Musím si s ní promluvit, nemůžu se tomu pořád vyhýbat,“ mihlo se jí hlavou, ale to už se jazykem naplno ponořila do dívčiny roztažené kundy.

„Jeeeště,“ zasténala Jitka, když se Bára vynořila na maličkou chvilku z jejího rozkroku, aby se zhluboka nadechla. „Jeeeště… prosíííím.“
Bára objížděla jazykem vystouplé závojíčky, prstem přitom objížděla zduřelý poštěvák, sála ho a ždímala rty, dokud Jitka s tichém výkřikem nevyvrcholila.
„Teď ty mě,“ přikázala jí stručně a s vytaženou sukní na ni vystrčila svou vyholenku.
Jitka se poslušně ponořila do jejího klínu, bojácně roztáhla stydké pysky a nesměle ochutnala rozdychtěnou pičku.
Postupem času ztrácela zábrany a oplácela Báře její předchozí laskání, usilovně pracovala jazykem na jejím vyvrcholením, dokud se Bára zemdleně nesesunula na zem.

„Uvidím vás ještě někdy?“ špitla Jitka při sbírání rozházeného oblečení.
„Možná,“ pokrčila rameny Bára a sebrala jí z ruky kalhotky.
„Tyhle jsou moje, ty tvoje jsou támhle,“ kývla hlavou na zem.
Jitka se po ně předklonila a Bára se pohledem zálibně zastavila u jejího nahého zadku.
„Kde bydlíš?“ olízla si mlsně rty. Dívka tiše zamumlala adresu.
„Je to jenom garsonka,“ dodala, zatímco se soukala do kalhotek.
„To nevadí,“ usmála se Bára a pohladila ji po tváři.
„Tohle bylo opravdu poprvé?“ zeptala se na to, co ji zajímalo nejvíc.
„Hmmm,“ přisvědčila zrudlá Jitka.

Bára už byla na odchodu, když ji Jitka zastavila.
„A co mám dělat, když… váš manžel… bude zase chtít tamto…“ zeptala se roztřeseně.
„Přece mu to nebudeme kazit,“ usmála se Bára. „Jenom mi o tom musíš všechno říkat, je ti to jasný?“

Jitka stydlivě přikývla a Bára jistým krokem, vědoma si jejích upřených pohledů, odešla.