Poněkud perverzní komedie 09

Milovník kyprých žen si tady příjde vrchovatě na své.

Po Ivanině odchodu se Tom celé dopoledne věnoval dlouhému rozvažování. Ačkoliv to přímo vědecké rozmýšlení bylo soustavně narušováno představou velice smyslných půvabů nahaté nejmladší dcery paní Vojtovičové – vždyť všechny ty její holky jsou pěkně udělané a udělány jsou jakoby přes kopírák, takže pro dokonalou představu stačí vidět jen jednu z nich – přece jen na konec dospěl k rozhodnutí.

Odešel do kuchyně a na stůl proti dveřím viditelně položil lístek, v němž s poděkováním požadoval, aby po dobu jeho nečekané ale nutné nepřítomnosti byly jídlonosiče s obědem ponechány pro pozdější použití na kuchyňské lince. Nehodlal si totiž svůj zatím velice uspokojující sexuální život zkomplikovat další pannou. Jedna ke štěstí nadrženého a romantického mladíka úplně postačí a proto, kdo před druhou uteče – vyhraje. Když se však v předsíni obouval, v domovních dveřích zarachotil klíč.

„Dobré poledne, Tome! Ty jsi na odchodu?“ zklamaně se ptala paní Vojtovičová, když klíček od domu ukládala do kapsičky velké tašky s obědem.
„Byl jsem,“ odpověděl Tom, jemuž se viditelně zlepšila nálada.
Paní Vojtovičové vzal tašku z ruky a položil ji pod zrcadlo na botník, aby tím jeho sdělením nyní příjemně naladěnou vnadnou ženu s lesknoucíma se hnědýma očima ochotně políbil na nabízené a do srdíčka našpulené rty.
Najednou všechno váhání bylo pryč a Tom bezpečně pochopil, proč je mu tato o generaci starší žena milejší, než všechny tři její nádherně prdelaté dcery dohromady. I tento polibek byl výsledkem právě toho čerstvého a podle všeho oboustranného pochopení. Líbaná žena zjihla a Tom okamžitě oba její výbojně čnící těžké prsy podebral rukama.
Paní Vojtovičovou pak prudce natlačil zády, ale nejdříve jejím kyprým zadkem, na domovní dveře. Ta poddajnost těla, se kterou se ochotně podvolovala jeho u něj neobvykle přímočaře rázným zákrokům, jej velice blažila. Předpokládal, že taková ráznost nenadálého útoku by nejen dosud panenskou a poměrně nevědomou Majku – ale jistě i mnohem poučenější avšak také ještě netknutou Táničku paní Vojtovičové – nejspíš vyděsila do slastiplné nehybnosti.

Vždyť každá ještě maminčina dívenka je překvapována tím, co jí její probouzející se smyslnost s tělem vyvádí, kdežto naopak ty masturbací dávno probuzené se snaží nedat najevo, že už až moc dobře vědí, o co jde a záměrně zůstávají „cudně“ pasivní.
Ale rozdíly mezi nimi přece jen jsou. Ty atleticky štíhlé se snaží nebýt za běhny, kdežto ty, co to maj těžký, se snaží nebýt za coury. To dělení si Tom pamatoval ještě z ekonomické školy. Marná sláva, začátečnice – a i ty fingované – je třeba do sexuálních aktivit nutit a stále je nutno ohlížet se na tu jakousi obecně uznávanou cudnost, což je přece jen svým způsobem znechucující.

Dychtivá paní Vojtovičová se však snažila Toma sama obejmout vším, co měla k dispozici. Jednou rukou jej při tom něžně hladila po zátylku.
„Ani nevíš, Magdi, jakou radost mám z toho, že si tu alespoň na chvíli ty a ne Tánička! Oběd si moc rád sním později.“
To pronesl už s obličejem v hlubokém úžlabí mezi těmi snědými skvostně macatými ňadry. Když mlsně a hluboce z nich nasával těžkou ambrovitou vůni parfému, jeho ruce se po oblinách opravdu mocně širokých boků nedočkavě a s nepředstíranou nedočkavostí spustily až pod její, na dveře přiražené hýždě a pozvedly je prudkým stiskem, což mělo ten výsledný efekt, že se mezi jejich tisknoucí se těla vedral jeho tvrdě ztopořený pyj.
Tlačil paní Vojtovičovou kousek pod pupkem – a ona tím pupkem rozverně zakroužila. Za tu velice smyslnou hru podkožního tuku pod tenkou látkou by se jistě nemusela stydět ani profesionální turecká břišní tanečnice. Intenzivním chtíčem ovládaného Toma tak silně vzrušovaly drobné posuny předkožky po žaludu, až několikrát instiktivně naznačil kopulační pohyby.

„Počkej přece, ty divochu! Nemusíme zas tak moc pospíchat,“ ohradila se však sexuálně utiskovaná a nejspíš na podporu své výzvy odstrčila Toma o kousek dál. Ten se musel téměř nahlas zasmát, když uviděl, že ten distanc mu byl udělen jenom proto, aby si jeho společnice zřejmě mnohokrát nacvičeným pohybem sama rychle svlékla kalhotky.
I když to není nic složitého, právě to se mu na ní nejvíc líbí. Sama vždy vycítí přesně, o co ve které chvíli jejímu mladému milenci vlastně jde. A jde za tím přímo a rychle sama – bez dalších postranních lásku předstírajících náznaků. Dává údajně nestydatě – tedy přímo – najevo, jak se jí to nejvíc líbí, protože své tělo dokonale zná a rozhodně není přehnaně stydlivá. Ví také a názorně svému nepříliš zkušenému milenci i poradí, jak tomu svému i jeho žádostivému tělu co nejlépe vyhovět.
Ne, opravdu není nad starší zkušené a především vdané ženy! Obzvlášť, když u nich, tak jako v tomto případě, nehrozí komplikace s takzvanou morálkou nebo ze zklamaných představ o společné budoucnosti. Skutečná slušnost tedy takto vyznamenávaným nadrženým mladíkům velí nikdy nezklamat očekávání svých učitelek.
V mžiku tedy před ní stál pouze v košili, jejíž spodní lem velice slibně daleko odstával.

„Pojďme raději do ložnice,“ přála si paní Vojtovičová okamžitě po té, co si toho všimla a když pohotově rychlým chvatem uchopila Toma za tvrdě kamenící penis.
To však nebyl pro cestu zrovna šťastný nápad. Když došli z předsíně ke schodišti, Toma velice silně vzrušily pod sukní se rýsující boky, jež se pravidelně a smyslně vláčně pozvedávaly při střídavém pohybu polokulovitých impozantních hýždí. Ten pouhý náznak kyprého smyslného těla o generaci starší ženy, zahalené dosud látkou, mu najednou připadal neskonale dráždivější, než úplná nahota její mnohem hezčí nejstarší dcery.

Bezostyšně vyhrnul paní Vojtovičové vzadu sukni nad pás, přiměl ji k hlubokému předklonu hlavy až ke schodům a když se o ně ve snaze neupadnout opřela předloktími, tak do jejího pootevřeného pohlaví – jež se lesklo v hluboké rýze nahé vyšpulené zadnice opálené kypré selky – pronikl až po šourek prvním dlouhým zásunem pyje.
Držel se pevně za boky, soustředěně pozoroval svůj pravidelně se vynořující úd a zpočátku velice zvolna kopuloval. Jeho myšlenky se totiž opět zatoulaly k té, jež si jej takto za penis vedla docela nedávno poprvé v jeho životě – a bylo to i naposled. Zálibně však při tom smutném vzpomínání pozoroval vratné deformace tohoto kyprého a pružného zadku, jenž se tak moc podobal tomu ve vzpomínkách.

„Život, můj Tome, umí být kolikrát strašlivá kurva. To si ještě ani neumíš představit! Ale žít se musí – pokud to jenom trošku jde!“
Tom si tato slova posledního ponaučení vzal opravdu k srdci přesně a tak důkladně, jak je jeho maminka docela nedávno myslela. Poctivě se tedy snažil, aby žil, aby si i tato maminčina dosud tak krásně živá a nyní již meduplná přítelkyně přišla na své.

Na první její táhlé a zatím jen tiché zavití reagoval ihned a kvalifikovaně. Shrnul jí sukni i halenku přes hlavu a na zádech obratně porozepínal háčky podprsenky. To vzrušující z boku zahlédnuté zhoupnutí jej přimělo, aby paní Vojtovičovou docela hrubě rafl za vrcholky dolů čnících dost tuhých a velmi těžkých prsů. Vnikal pak do ní nyní již rychle a tvrdě. Mnul a povytahoval dudlíkovité bradavky a husí kůži vzrušení mu vyvolával i její sípavý dech, jímž se ozývala v krátkých občasných přestávkách mezi těmi pověstnými nyní už hlasitými vlkodlačími projevy vášně.
Několikrát ji nechal vychladnout – tak dlouho, jak si přála – aby se nakonec velmi rád nechal strhnout jejím nahlas hovořícím chtíčem:
„Tomíčku, ty můj kanče, kanečku, nepřestávej! Mrdej – mrdej víc – a konečně mě doraz! Ničeho se neboj! Ta moje rádodajka je pevnější než gumová. Ani Leškův klabrdón jí nikdy neublížil. Na nic nehleď a pořádně se udělej!”

Podařilo se mu to skvěle, neboť ten jindy nesnesitelně vzrušující verbální útok už dokázal na potřebnou chvíli ustát a když konečně po chvíli důrazných a hlubokých šťouchů ucítil počínající stahy čvachtající pochvy, s velikou úlevou a již bezohledně přirážel vstříc poctivě spolupracující zadnici, aby pak po několika zběsile rychlých frikčních pohybech za mokrého pleskotu a nelidského vití této pářící se vlkodlačí samice pálivě slastně vysemenil.
Při prvním výstřiku zažíval velmi silný pocit úplné koncentrace své existence do toho žhavého oplodňujícího gejzíru, jenž se bezohledně dere do vlahého a bezpečného místa vzniku života. A toto místo, chráněno uprostřed rozložité pánve mocnými hýžděmi a boky, jej stále zvalo a ochotně pohlcovalo.
Oběma rukama se vzepřel o statné boky paní Vojtovičové a velice slastně vnímal nejen její silné, reflexivní protože vůlí již neovladatelné křeče, ale i své bouřlivé a žhavé výstřiky ejakulace. Cítil se po ní tak skvěle, že se mu o tom nikdy ani nezdálo.
S penisem stále hluboce zasunutým v té chundelaté blaženě a s hlavou na ucho položenou mezi lopatkami poslouchal jen pozvolna zpomalující údery vzrušeného srdce paní Vojtovičové.

Tentokrát již jen lehounce a konejšivě hladil dosud tuhé a vzpurně nepoddajné bradavky – a s tím dosud nepoznaným uspokojením vnímal teplou z jejího pohlaví vyvěrající lepkavou vlnu, jež jim oběma pomalu zavlažovala stehna. Bylo mu přímo božsky nádherně a kupodivu bezproblémově, jenže jeho vinou to netrvalo dlouho.

„Magdi, ani nevíš, jak je mi teď s tebou báječně! Víš, že mám takový nebezpečný pocit, že tě začínám mít doopravdy rád? Večer mám jít na nádraží naproti k vlaku, kterým přijede Majka. Pak mám jít k nim na večeři – ale pěšky, abych mohl ochutnat, co dobrého má letos její dědeček ve sklepě. Jenže já bych nejraděj zůstal s tebou.“
„Ty můj hlupáčku! Z toho si nic nedělej. Avšak uvažuj! Copak jsi ještě nikdy neslyšel, že když je kokot v piči, tak je rozum v řiti?! Ale ta tvoje neznalost i nechuť je docela jednoduše a krásně vyléčitelná. Řekni, kterou z našich holek chceš, já ti ji sem přes týden na noc párkrát pošlu – a budeš mít doopravdy rád zase jinou. To mi věř! Tak si myslím, že bude lepší, abys je postupně ojel a hned budeš mít bezpečně a i statisticky doloženo, že pěkná šukačka ještě není láska. Kdepak! Když si dva nejsou zrovna protivní, tak se kunda s ocasem vždycky nějak dohodne – ale do lásky má ta krásná vděčnost těla ještě daleko. To mi fakt můžeš věřit. Pojď se už rychle očváchnout a já ti raděj zatím ohřeju ten oběd!“

Tom po této studené a oplzlé sprše chvíli jen vyjeveně zíral, neboť si tak rychle nedokázal srovnat, co všechno se mu vlastně sděluje. Jedno je však jisté. Tahle nedostudované učitelka by mohla z fleku vyučovat na univerzitě života! Zřejmě má bohaté zkušenosti nejen s nádherně oduševnělými a vydatnými ocasy mladíků, nýbrž i s mladíky samotnými a proto důsledně dbá své neporušitelné zásady: „Je libo, mladý pane, soulož jednou, třikrát nebo snad šestkrát za den? Jak je ctěná libost. Není problém. Ovšem, pro boha živého, jen žádné důvěrnosti!“
A navíc je tu ten slib, který dala mamince. Najednou si však uvědomil, že vůči němu neskutečně štědrá paní Vojtovičová právě nyní a dokonale nonverbálně vyvrátila své tvrzení. Na očích je jí to vidět, ale její mateřský ochraňovatelský pud i životní zkušenost jí právě proto velí nepřiznávat, že se u ní o pouhou vděčnost těla už nejedná.
Velice tím výsledkem pozorování u něj stoupla v ceně. Ovšem pak se nesluší odporovat a přidělávat jí starosti nějakým nechtěným pojmenováváním něčeho, na čem se stejně ani takzvaní odborníci – na rozdíl od té kundy s ocasem – nikdy neshodnou.

„Myslím si, Magdi, že máš nejen pravdu, ale i všechny rozumem nevyvratitelné argumenty jsou na tvojí straně hřiště. Jsi k sežrání krásná …“
Zde se poněkud zarazil, neboť mu došlo, že nedávno stejnými slovy ocenil půvaby své maminky, což mu přece jen připadalo poněkud svatokrádežné, ale pak pokračoval docela vítězoslavně: „a celá se mi moc líbíš. A to je fakt, se kterým naštěstí nemůžeš nic udělat!“

Umínil si navíc, že se už bude raději chovat i vyjadřovat realisticky – tedy přiměřeně ke svému postavení – a také s ohledem na všechna očekávání a přání paní Vojtovičové.
Proto pro začátek s obličejem kajícího se hříšníka cestou do schodů oslovenou docela silně kousl do vyzývavě se pohupující hýždě. Tom, ten ještě poměrně nedávno silně romantický a svoji ještě panenskou dívku stále opravdu milující mladík, plácal pak nemilosrdně obouruč přes obě nahaté a smyslně kypré půlky vdanou paní Magdu Vojtovičovou.
V postejakulační euforii jeho myšlenky nabyly přímo filozofické hloubky a nebývalé intenzity. Usoudil, že i zadnice této pouze úředně nedostudované učitelky má přímo filozofický rozměr, dokonale harmonizující s jejím stejně macatě vyvinutým intelektem, neboť jak jinak si má vysvětlit to své náhlé osvícení stran sexu a lásky k ženám.
Zcela fyzicky zřetelně si totiž uvědomoval, že nemá smysl chtít od mladé ženy něco, k čemu ještě nedozrála – avšak nemá smysl trápit své náruživé mladé tělo sexuální abstinencí, když zralých a potřebných žen jsou kolem přímo hladově se pasoucí stáda.
Tohle přece s nevěrou nemá a nemůže mít vůbec nic společného!

S velikým a neskrývaným zalíbením tedy hleděl, jak jím vyrobený cejch – ten na kýtě do schodů hnaného jeho nejlepšího chovného kusu – se výrazně pohupuje. Před chvílí ukojená a nyní spokojeně se smějící paní Vojtovičová totiž po tom kousnutí pouze blaženě vyjekla – ale tou svojí monumentální filozofickou zadnicí, nad níž by chtíčem slintal i slavný Jean Jacques Rousseau, o to víc opět provokativně vrtěla.

Potěšený Tom najednou nabyl přesvědčení, že Magda se tím vrtěním snaží odvést pozornost od změn ve své tváři, která nesla výrazné znaky při kopulaci prožité rozkoše ze silného smyslného vzrušení.
Stejně jako krk velice zarudlou jakoby uplakanou tvář měla najednou zamyšlenou a zkoumavě se na Toma zahleděla nezvykle mírnýma čokoládovýma očima.
Usadila jej zády ke schodům. Při pohledu na jeho dosud výbojně vztyčený mokrý pohlavní úd se však šibalsky usmála a vyhlásila “čtvrthodinku pohlavní něhy”. Nebylo to však příliš výstižné pojmenování.
Ačkoliv Tomův vzrušený penis opravdu velmi něžně čistila ústy a jazykem od kořene až po vrcholek žaludu a ani svraštělý šourek ve svých projevech vzrušeného vděku nevynechávala, docela často a docela silně nasávala pyj hluboko do úst v dobře patrné snaze přimět jej silným podtlakem k další ejakulaci. I když se jí to nedařilo, neztrácela naději. Hleděla na něj stále těma mírnýma očima, hladila jej něžně po zátylku a druhou rukou podzvedávaný těžký prs mu téměř černou bradavkou nasunula do ochotně otevřených úst.
Potom, hlasem plným netajené vášnivé smyslnosti, velice tiše a důvěrně, zašeptala: “Tome, ty můj sladký Tomíčku, ty můj kanečku ocasatý, měl bys poznat také ženskou duši. Měl bys už vědět, že ženu mého věku se vždy sluší umrdat až k smrti!”