Poněkud perverzní komedie 03

Toto je 3 díl z 7 v seriálu Poněkud perverzní komedie

Málokterá ruka muže může být tak něžná a ohleduplná jako ruka dvacetiletého syna, jenž opravdu ve všech významech toho krásného slova miluje svoji maminku.
A právě na takové ruce navlečená bílá huňatá žínka, důkladně napěněná březovým šampónem, před tiše šumící příjemně vlažnou sprchou, něžně hladila nedávno zpocené a stále ještě rozechvělé, horké a vzrušující tělo velice zachovalé a velice smyslné čtyřicátnice. I druhou rukou, šetrně klouzající přímo po napěněné a hebké pokožce, ten skutečně milující a neustále vzrušený syn zálibně na všech oblinách i ve všech záhybech laskal a všemožně opečovával svou matku. A ta, v této rozkoší plné chvíli, jej prudce vzrušovala nejen svým plným a ochotně přítulným tělem.

Na zazděné porcelánové poličce sprchovacího koutu ležící a na dva palce silná, podlouhle válcová a naproti žlutého uzávěru polokulovitě zaoblená zelená plastová tuba šampónu měla totiž příhodný tvar, aby ji zasunul mamince hluboko do pochvy.
Takového použití plastové tuby byl sice už před dvěma roky ponejprv nechtěným a dosud nikdy nezpozorovaným svědkem, jenže i nyní se přes to úplné intimní sblížení chránil byť jen naznačit, že o maminčině oblibě březové vůně ví své. Už jenom proto, že by si pak maminka mohla dávat větší pozor a dveře do koupelny by mohla nejen vždy pečlivě zavírat, ale i zamykat. Přišel by pak o svá soustavná vědecká pozorování takřka němých ale nejpůvabnějších proměn ženské tváře.

Od počáteční až neuvěřitelné dívčí nevinnosti, přes stádium náruživě vilné chtivosti v sexu honěné samice, které z každého slastí přivíraného oka kouká nejméně deset tvrdě ztopořených pyjů, se vždy palčivě vzrušeně ale trpělivě dopozorovával až k výsledné grimase nezvládnutelné křeče, která po utichnutí mlaskavých zvuků a sípavých vzdechů se pokaždé opravdu zvolna ale viditelně rozplývala do velmi uvolněných a nachovým ruměncem smyslného prožitku, podtržených rysů té počáteční dívčí nevinnosti.
Ztráta možnosti na vlastní oči pozorovat tyto cyklické metamorfózy na maminčině tváři by jej mrzela daleko víc, než ztráta celé jeho knihovny antických autorů, kteří si tak rádi vybírali vděčné a věčné téma proměn. Docela obsáhlá knihovna by mu mohla být opravdu ukradena. Vždyť nad těmi milovanými literárními skvosty nikdy neejakuloval tak báječně daleko a intenzivně, jako při pozorování maminčiny masturbace. Ta zelená tuba mohla být velice nebezpečná!

Nebylo mu však dopřáno to nebezpečí nenápadně odstranit. Když se s tubou v ruce pokoušel vyváznout ze sprchy k toaletnímu stolku u umyvadla, maminka mu rozverně domlouvala:
„No tak, Tome, vždyť už jsi dospělý! Přece by ses nestyděl. Ta tuba, jak ty velmi dobře víš, nám může bezvadně posloužit a udělat nám oběma radost. Ty se nebudeš muset schovávat za dveřmi a já nebudu muset utírat zbytky zaschlého semene, které jsi skoro pokaždé na horní zárubni dveří přehlédl.“

Zíral skutečně vyjeveně. To, že maminka ví víc, než předpokládal, nebylo zas tak neobvyklé.
Ovšem ta předpokládaná společná masturbace syna s vlastní maminkou – jedna před druhým za plného osvětlení a oba úplně nahatí s rukama v rozkroku – to bylo pro v jádru velice poetického mladíka přece jen silné a horké kafe.
První soulož v životě a s vlastní maminkou mu připadala nejen přijatelná, ale velice nádherná a docela mravná. Vždyť tím porušením letitého zvykového obyčeje a dost pochybného trestního zákona v úplném soukromí se nikomu neděje žádná křivda a ta bigotními puritány zneužívaná veřejná mravnost není oběma, dle puritánů zvrhlíky, przněna.
Masturbaci považoval za náhradní nouzové řešení, jež mělo své ospravedlnění, když maminku před třemi roky bez jakéhokoliv vysvětlení, pokud pomineme tu neuvěřitelně mladou a kozatou začínající učitelku, opustil otec. Ale teď už to přece není nutné! Vždyť jak to tak vypadá, bude si to moci s maminkou rozdávat po libosti libida na jakýkoliv způsob a kdy je napadne.
V domě jsou už jen sami dva! Tak proč ta aktivita dvou i v sexu beznadějně osamocených jedinců bez jediného fyzického kontaktu? V jejich situaci je to stejná perverze, jako ten údajně moderní ale ve skutečnosti pouze módní twist, kdy taneční partneři úporně ale neúspěšně zašlapují vajgla na metry od sebe vzdáleni!

„Promiň, Tome, vidím, že jsem to přepískla. Víš, já jsem tě chtěla potěšit pohledem tam, kam ode dveří není vidět. Sobě jsem tím chtěla splnit svoji nádhernou představu, se kterou jsem si to vždycky dělala. No, nevadí. Přines si raděj ten svůj vanilkový šampón a pojď mě znovu celou namydlit.“
Tato řeč jej opravdu zabolela. Vždyť pro jeho puritánství a nechápavost je maminka zase jednou namydlená i bez toho synova vanilkového šampónu.

Zjištění, že se po rozvodu stal ústřední postavou maminčiných masturbačních fantazií mu sice velice zalichotilo, jenže poznatek, že i docela sečtělý a inteligentní mladý muž se může vůči své mamince zachovat jako neuvěřitelný křupan, jej naplnil studem.
Následná omluva, ačkoliv měla pouhá dvě slova o deseti písmenech, byla však přijata s povděkem, neboť jí předcházel polibek na maminčiny rty, ovšem celým tělem a s rukama na jejím skutečně úchvatném zadku. Když, co projev upřímného pokání, jí zanedlouho tou zelenou plastovou tubou podráždil bradavky a údolím mezi prsy se jí po mokré pokožce začal posouvat směrem do klína, dostalo se mu dost rezolutního příslibu: „Toto si schováme do postele pro tvého macka. Teď bych ho moc ráda viděla ve tvé dlani. Dej mi tu tubu!“

Vyhověl velice ochotně, ovšem nebylo to bez problémů.
Vana byla v protější rohu koupelny a když Tomova maminka po uhlopříčce přecházela tu čtvercovou a příhodně velkou místnost, musela se ke svému synovi otočit zády. Při chtíčem nasáklém pohledu na pohybující se nahé mocné hýždě, mezi nimiž se při napouštění vany zjevilo zlatým porostem kryté pohlaví, silně vzrušený syn prudce zatoužil po rychlé a drsné kopulaci se svojí maminkou.
Vždyť by stačilo hbitě přiskočit, zarazit a nepřestávat v těch slastných pohybech až do toho nádherně úplného a báječně úlevného vyprázdnění šourku. Každý pes to má jednodušší!

Když mu maminka přikázala místo v nohách před vanou a sama ulehla dovnitř, litoval promarněné příležitosti, neboť to co následovalo, likvidovalo poslední zbytky jeho schopnosti sebeovládání. Nic podobného ani v Bergmanově filmu neviděl.
Penis se mu tvrdě ztopořil a vydatně zalil již při pohledu na ponejprv zvolna a hluboce do maminčiny široce rozevřené vagíny zasouvanou tubu. Měl strach se pyje dotknout, natož jej vzít do dlaně.
Byli přece na začátku a maminka to má ráda velice dlouho, zvolna a z počátku jemně. Teprve před koncem tempo i intenzitu zvětšuje až k hlasitému vyvrcholení. Laskání bradavek vlastními rty u maminky již několikrát viděl. Jenže přes okraj vany nikdy nezahlédl stružku sekretu, která nyní kolem zvolna a opakovaně zasouvané tuby vytékala mamince z přirození a pod hrází se mísila s o pár centimetrů níže položenou hladinou vody. Výron sekretu mu doposud prozrazovaly pouze dobře známé a výrazné čvachtavé zvuky. Byl jimi i nyní, při přímém pohledu na jejich vznik, vzrušen až na samu hranici ejakulace, ale musel se silou vůle a nacvičeným stažením pánevního dna držet co nejdéle.
Pozorně pozoroval maminčinu tvář a proto věděl, že se jí orgazmus teprve přibližuje.
Velice se zaradoval, když si uvědomil, že dobrá znalost mimiky této tváře bude velikou výhodou, až bude, a o tom byl přesvědčen, s maminkou kopulovat čelně tváří v tvář.

Když nadešla bezohledně intenzivní a hlasitá fáze maminčiny masturbace, musel si až k bolesti překrvený falus ještě u kořene silně stisknout.
Pohled na rozdivočelou ženu, která si neuvěřitelně rychle a hluboko zasouvá do vulvy plastovou náhradu mužského přirození tak dlouho, až se jí jakoby v bolestech začíná křivit tvář, byl pro něj skutečně bolestně vzrušující. Věděl však, že to ještě několik nesnesitelně dlouhých okamžiků potrvá, než při vysoko pozvednutých bedrech a za táhlého zaúpění bude z průsečíku kyprých stehen ta zelená náhrada maminkou vytažena.

Po těch několika okamžicích, vnímaných jako věčnost, se tak stalo a opravdu k neudržení vzrušený mladík ponejprv v životě hleděl na mezi široce rozevřenými stehny dobře viditelný ženský genitál, jehož sekretem zaplavený a na dva palce široký otvor se pomalu ve zvláštně vláčných křečovitých stazích svíral a zmenšoval.
První dávka spermatu na něj dopadla prakticky v tom okamžiku, kdy dosud téměř nehybně přihlížející syn uvolnil stisk kořene překrveného pyje a nedočkavě rázně přetáhl předkožku přes žalud.
Při dlouhém slastně úlevném povzdechu vystříkl své semeno ve směru hlubokého průsmyku, rýsujícího se mezi vzrušením čnícími prsy. Maminčinu silně zarudlou a rozesmátou tvář však mezi nimi zahlédl neobvykle brzy.

„Ááách, to byl špryc! Už třetí za noc a podívej, jak si mě ohodil! Z tebe, Tome, určitě vyroste parádní kanec. No, a teď si mě můžeš umývat tím svým vanilkovým šampónem. Ne, teď nemůžeš, ale už musíš, protože teču jako Niagara!“
Během tohoto proslovu si rukama otírala vlasy a tváře, aby si mohla synovo sperma ihned pečlivě rozetřít na své zjevné chloubě.
Své dudy měla mimořádně dudovité, jako vždy, ale jejich dudlíky byly nyní obzvláště dobře dudlíkovaté.
Toho si z malé smrti pozvolna ožívající Tomáš nemohl nevšimnout, i když jen pomalu a neochotně začínal vnímat realitu. Slastná až palčivá křeč, kterou se dlouhou dobu nepřestávala svírat celá oblast třísel ani v době, kdy už nebylo co stříkat, mu však byla jednoznačně milejší. Při jejím odeznívání si neodpustil nestydatě zkoumavý pohled na orgazmem rozpálenou maminku a neomaleně se jí zahleděl do klína.
Ačkoliv byl už počátek červnového dne, připadal si jako obdarovaný malý chlapec o štědrém večeru. Vždyť i tuto nádhernou škatuli mu jako vždy, jenže kdysi dávno v době, kdy byl ještě na houbách, rozbalil tatínek. Dnes je to však mnohem hezčí, protože s touto štěstím svítící elektrickou mašinkou si bude až do bílého rána hrát sám.

Vychutnával by si tu zvolna doznívající slastnou křeč mnohem déle, kdyby se spolu se vzpomínkami neprobouzelo jeho svědomí s poněkud hypertrofickým smyslem pro zodpovědnost. Ještě s šourkem v hrsti se vydal k toaletnímu stolku pro svoji hranatou skleničku šampónu. Ale ani ten nad smyslností vítězící smysl nedokázal přemoci mladíkovo poetické vidění okolního světa.
Cestou jej napadlo, že s tou literární poezií vnucovanou studentům to nebude tak úplně v pořádku, neboť nad třpytivou kapku jitřní rosy je nepochybně mnohem poetičtější, řekněme kapka touhy na líci, protože teprve jako uznávaný básník bude smět beztrestně a pravdivě psát o matně perleťovém lesku kapky spermatu na prdeli.

A další a tentokrát neobvykle mocná poetická vlna jej zalila, když se vanilkovou pěnou pokusil zahalit ta neustále vyzývavě čnící maminčina bujná a stále dost tuhá prsa. Se svými tvrdě erigovanými bradavkami se vynořovala ze šampónové pěny stejně výhrůžně jako rostra na příďových kýlech válečných římských galér. Vždyť také ta maminčina ňadra byla nepochybně určena k prorážení boků nepřátelských lodí.
Celé maminčino prožitou vášní rozehřáté tělo, nejen těmi svými výhrůžně čnícími rostry, ale i mocnými boky a vznosnou impozantní zádí, mu připomínalo důkladně zbudovanou a těžce vyzbrojenou válečnou galéru, jejíž jediným určením je za srdceryvného úpění chtíčem bičovaných galejníků probíjet se neustále a nezadržitelně vpřed bouřlivě vzedmutými a divoce vzpěněnými vlnami v nekonečném oceánu spermatu, vstříc vítěznému vzniku nového života.
Že se to jediné určení během dlouhého vývoje vlastního biologického druhu stalo pouze přidruženou výrobou k silně preferované velkovýrobě slasti, to mu ani v nejmenším v jeho poetickém snění nevadilo.

Nová jedlá vůně vyvolala na jeho tváři konečně slastně zasněný úsměv. Jak opravdu nadějné vyhlídky jej v sexuálním životě teprve čekají! Kolik rozkoše prožije s dosud panenskou Majkou, než se z ní stane taková normální vždy mrduchtivá samice.
Určitě bude ještě divočejší a nejspíš i macatější, než je teď maminka.
A s tím zasněně proradným úsměvem ve tváři již poněkolikáté přejel vydatně pěnící žínkou po maminčiných prsech, obkroužil stejně pečlivě i výraznou siluetu její postavy na bocích a pak pod sprchou stojící maminku obešel, aby žádostí rozdychtěnýma očima uviděl a oběma rukama několikrát velice něžně pohladil a fortelně po řeznicku potěžkal její hladké ale mohutné hýždě.
Současným podebráním obou navoněných prsů zespodu si maminku přitiskl zády na svoji hruď. To aby ji mohl při její ochotně dozadu zakloněné a mírně pootočené hlavě líbat na ústa.

Nejenže se nebránila, když mezi její rty pronikl jazykem, ale vzápětí jej oběma sepnutýma rukama uchopila za zátylek a přidržovala si jeho skloněnou hlavu. Při tom dlouhém a jakoby hladovém polibku znovu obdivně potěžkával a odspodu až k bradavkám hladil její nádherně a tím záklonem přímo hrdě vztyčené přednosti. A nejhezčí pro něj bylo, že již během nejvýše druhé minuty této nové slasti si hlava jeho opět útočně čnícího penisu sama a velice samozřejmě klestila cestu výraznou cézurou mezi dvěma frázemi úžasné symfonické básně maminčiny vznosně vyklenuté zadnice. Ten opět aktivovaný útočník však byl zatím ponechán v záloze v hlubokém zákopu, jejž si sám našel.

Po tomto dlouhém a vášnivém polibku, zakončeném ještě pohlazením po mokré tváři, v něm rostla vděčnost k tomu hebce měkkému a poddajnému tělu, v němž to jeho, nyní stále ještě vzrušené, kdysi dávno bylo počato a vzniklo. Tuto prvotní vděčnost však nyní násobila slast, kterou skrze to tělo neustále prožíval.
Téměř celým povrchem těla ji blaženě vnímal, neboť ponejprv v životě ve své náruči pevně objímal zcela nahé tělo dospělé, úplně povolné a ke všemu svolné ženy, kterou jedinou už od úplného počátku svého života měl upřímně rád. A uvědomil si, že právě ta důvěra jejího úplného odevzdání jej zbavuje jindy rušivého pocitu viny z vědomí, že toto velice smyslné a žádoucí tělo ženy je tělo jeho matky. Cítil se najednou silný a byl nebývale sebejistý. Jeho ostych mizel s odplavovanou voňavou pěnou. Doposud nepoznané vzrušení však zůstalo a vzrůstalo.
Šampónem napěnil blonďatou čupřinu maminčina klína a zcela samozřejmě se začal prsty své ruky probírat jejím rozevíraným a ochotně zvoucím pohlavím. Avšak když ucítil kluzkost zbytků zvolna odkapávajícího semene, jeho tvář opět prozrazovala obavy z výčitek za tu neobratnost a inseminační neopatrnost. Jeden přece nikdy neví a co kdyby…

Jako již několikrát tuto noc, opět se začátečnicky mýlil v té, jež si v něm s přehledem četla jako v otevřené knize: „Nedělej si starosti, Tome! Nic z toho nebude. To nebezpečí už nehrozí. Ale to neznamená, že bychom měli zanedbávat hygienu!“ přikázala nakonec velice rozverně.
Toto nebezpečí však nehrozilo ani náhodou.
Jen co čistotná maminka po těch slovech svému synovi zcela zpřístupnila své oběma rukama široce rozevřené pohlaví, byl ten její velice poslušný hoch stižen náhlým nejspíše infekčním záchvatem chorobného zájmu o zdravovědu, když jemným proudem vlažné vody z ruční sprchy opatrně stimuloval maminčin klitoris. Cítil se u toho opravdu božsky. Určitě jako Zeus Hromovládný, když co zlatý déšť zúrodňoval stejně rozevřený klín své milenky Danaé. Vždyť i maminčiny nohy jsou také tak nedostižně dokonalé. Už jen pro nádhernou statnost a smyslnost stehen, jakou ani žádná Tizianova modelka nikdy neměla. Je tudíž nepochybné, že jejich syn by byl větším hrdinou, než byl bájný, tím zlatým deštěm počatý Diův syn Perseus.

Ovšem tváří v tvář maminčině zlaté chlupatici ten náš po Diově vzoru své dívce zanášející náhradní Zeus v jednom okamžiku celý zkameněl. Jako každý smrtelník při pohledu do hrůzné tváře Gorgony Medúzy. Z olympských výšin totiž zazněl vzrušení prozrazující ale příliš nepovzbuzující hlas jeho dobré bohyně: „Jsi opravdu moc milý, Tomíčku, ale nech už toho! Děláš to sice opravdu hezky, ale poslední roky si ta má opuštěná jebulka ničeho lepšího neužila. A změna je přece život! Raděj mi pověz, co tě tak rozdivočilo, žes na mne tam v pokoji rovnou skočil. Ne že by to nebylo nádherné, ale takového tě opravdu neznám. Kdyby se to nestalo, neuměla bych si to ani představit!“

On si zas nedokázal představit, jak se vyrovná s realitou, když jeho dosavadní ideál cudné mravnosti bude používat nahlas ta sice zjemnělá ale přece jen velmi lascívní slova.
Nejdřív to byla šubrtka, teď je to jebulka, po všelijakých mrdnicích, pekáčích, šukalkách a udobřovadlech se nakonec objeví i piča s pizdou ve společnosti kundy. A ta kunda bude určitě májová! Kdo se má pak neustále té nežádoucí nechtěné ejakulaci bránit?!!!
Proč ta slova používá nahlas?! Při tak vzrušujícím těle by ve vlastním zájmu mohla mít alespoň umírněnější slovník. Ne, to jí nestačí a má ještě všetečné dotazy!
„Opravdu je nutné, abych ti to vysvětloval? “
Opravdu se mu do toho najednou nechtělo. Vždyť jeho lyricko-poetická naděje na tentokrát ve stoje a zepředu až po kořen zasunutý penis vzala nečekaně za své.
Co se dá dělat, než mamince jako vždy vyhovět a čekat. Tohle se mu u ní vždy vyplatilo. Poněvadž opakování je údajně matkou moudrosti, tak se s čerstvě napěněnou žínkou vrátil zpět, mezi již před chvílí několikrát důkladně obsloužená ňadra.
Třeba maminka zabere právě z tohoto konce. Ale nejraději ze všeho by se po rychlém hygienickém odstřiku, vykonaném pochopitelně výhradně maminčinou rukou, přitulil hlavou do tohoto jejího exkluzivního mezikozí a s nádhernou vyhlídkou alespoň na jeden dudlík by rád usínal. Vždyť mnohokrát prožitou rozkoš tohoto druhu si žádný kojenec do dospělosti nezapamatuje. Stejně jako si každý právě nastupující dobyvatel světa opravdu nikdy nevzpomíná na svůj skutečně první triumfální průchod chlupatým vítězným obloukem.

„Nechci tě nutit, ale moc mne zajímá, co může takového cudného hocha tak dokonale proměnit. Jenom mne nenuť věřit, že jsem pro tebe přitažlivější, než je to tvoje něžňounké, modrooké a tak buclatě prdelaté kůzlátko. To bys mne opravdu rozesmál!“
Maminčina nechápavost naopak rozesmála jeho. Toto téma jej dokonale zbavilo touhy po poklidných kojeneckých rozkoších. Vždyť to maminčino přisprostle prdelaté kůzlátko dokazuje, že je má maminka už nyní svým způsobem docela ráda. Za to si zasluhuje odměnu a ohleduplnost. To ovšem nevylučuje mírné škádlení.

S oběma rukama tam, kde i ty nejkrásnější nohy u pesimistů končí, avšak pro optimisty teprve začínají, nejdříve políbil maminku na obě bradavky, ale její rty i pro značnou vzdálenost raději vynechal. Vždyť její jazyk dokáže být na více způsobů docela nebezpečný.
„Věřit nemusíš, ale vzpomenout by sis mohla. Třeba na tu Nepraktovu knížku Motivy z amfor. Tu, co jsem ti koupil před pár lety k MDŽ a o která jsi řekla, že je moc velká škoda, že ten Krátký, ten co napsal doprovodný text, to má tak uboze krátký. Už na obálce je přece půvabná ukázka, nahá růžová Afrodíta Kallipygos, namalovaná na hliněném džbánu. Jeho hliněné držadlo ve tvaru ruky ji plácá dlaní přes zadek. A uvnitř knihy je druhá taková s výrazně černým otiskem na překrásném opravdu úchvatně boubelatém zadku. Tou to u mne začalo. Být na tvé místě, dál bych nenaléhal.“

Velice se po svém poměrně obsáhlém projevu radoval, neboť věděl, že svoji zlatou rybku právě zasekl na háček její zvědavosti. A vytrvá-li ve svém takto rafinovaně vedeném úsilí, pak s pravděpodobností, jež hraničí s jistou, ukojí nejdříve maminčinu zvědavost a ona na oplátku velmi ráda a dokonce s pocitem štěstí ukojí svým živočišně smyslným tělem jeho pohlaví. A o to přece jde! I když ani ta nedávná, a pro blbé pouze samohana, není nakonec špatná.
Pod maminčiným dohledem má svoje ničím nenahraditelné kouzlo. Jenže…
„Tome, Tomíčku, když budeš hodný, dostaneš hubičku. Tys už zapomněl nebo zanevřel a necháš se pořád prosit. Kdysi dávno, v těch nejnádhernějších časech, si se po takovém slibu mohl přetrhnout.“
„Jak myslíš, ale já jsem tě varoval. Můžeš mít z toho i ztrátu iluzí a to je kolikrát horší, než fyzický úraz. Na ekonomce mi profesor literatury půjčil francouzskou sbírku galantních básníků, ať si něco přečtu v originále. Tehdy jsem při vzpomínce na tebe po svém poněkud vykradl jednoho básníka. Jean Moreas se jmenoval. Ale, aby se to dalo poslouchat, zůstala z něho jenom pointa.
Tenkrát ses totiž přihnala z práce domů neosprchovaná a silnou vůni kakaa a kokosu ještě přerážela vanilka. Moc ti ta vanilková vůně slušela k pleti a mne moc vzrušovala. Tenkrát jsem ponejprv velice silně cítil, že jsi pořád moc krásná, k sežrání krásná, a tak jsem si zapsal: Prsy tvé voní vniklou, rozkošný je tvůj nosánek, pusinku, tu máš malinkou a rudou jako červánek, pleť tvá je zářivá jako hvězda denní, co modré nebe jsou tvé zřítelnice, mne však vábí k milování tvůj zadek statné lvice!

Uznej, mami, že u galantního francouzského básníka se to snese. Ale u vlastního syna je přece jen dost perverzní, když na tu statnou plavovlasou lvici takhle stále myslí a nemůže a ani nechce, aby to bylo jinak. Vždyť já jsem si i Majky všiml právě proto, že je to takové buclatě prdelaté kůzlátko. To prdelaté kůzlátko se ti opravdu moc povedlo.
Pěkná holka mne nejvíc vzruší, když se otočí zády. Ani nevíš, jak mne potěšilo, když jsem se nedávno dočetl, že i Paris při tom mytologickém soudu přiřkl zlaté jablko té nejkrásnější až potom, co se k němu po všech marných slibech Afrodíta, a ona musela být opravdu Kallipygos, otočila zády.“

„Se mi zdá, Tome, že z tebe roste daleko větší proutník, než je ten tvůj povedený otec. I ukecat ženskou budeš umět líp. Ne, nebuď smutný! Já si myslím, že ty toho nebudeš zneužívat. Ale umět to budeš nádherně. Stejně tě mám i s tím ukecáváním a nekonečným obkecáváním moc ráda. Na nějakou perverzi se klidně vykašli! Vůbec nikomu nic není po tom, co se ti nejvíc na ženské líbí, nebo dokonce po tom, co se mezi námi doma děje. Víš, že ty jsi vůbec první, kdo mi složil nějakou básničku?“

To pouze předpokládal, ale věděl, jak ji napsat pro ženu, která má ráda ty nechutně prostomyslné filmy s Oldřichem Novým.
Naštěstí pro to prdelaté kůzlátko bude moci psát daleko odvážněji. O tom byl přesvědčen. A ostatně, ty zatím výbojně špidlaté kozičky po mamince prdelatému kůzlátku ještě nepochybně dorostou.
Vždyť sympatická a mocnými lajdáky obdařená potenciální tchyně je na fotkách z mládí ještě placatější!

Aby se hmatatelně přesvědčil, že ani po dobu dorůstání koziček strádat nebude, usmál se zasněně a s vidinou právě toho rozkošně prdelatého kůzlátka v náručí uchopil maminku pod kyprým zadkem. S obavami z uklouznutí ji opatrně pozvedl tak vysoko, že se jeho hlava dostala až na dno vysokohorského údolí mezi jejími leskle mokrými prsy.
Ještě než začal trpět nedostatkem kyslíku, vždyť nejen ušní boltce ale i nos měl stisknutý, z nadoblačných výšin tlumeně zaznělo: „Nemyslíš si, že mám přece jen až nechutně velkou prdel? Dneska je v módě štíhlost. Podívej se třeba na tu novou modelku, na tu vychrtlinu Twiggy!“

Pro hlasitý smích nedokázal živou a smyslnými půvaby dobře naloženou činku dále vzpírat.
Postavil tedy maminku na mokré dlaždičky a začal hladit její opravdu nepřehlédnutelně výrazné půlky.
„Modelkami se, mami, netrap! Já si myslím, že ti módní návrháři, protože jsou to vesměs teplouši, jsou už tak oprsklí, že budou všem chlapům vnucovat svůj ideál krásy a sexuální přitažlivosti. Vždyť vedle té Twiggy vypadá každý normální chlap jako se svým mladším bráchou! Já naštěstí chápu ty údajné primitivy, a vůbec se jim nedivím, když chtějí, aby ženskou bylo za co chytit, nebo po čem plácnout. Pro mne jsi ty, už od mých třinácti Afrodíta Kallipygos. A to se dá do hovorové češtiny volně přeložit jako Krásnoprdelatá Bohyně Lásky. A všimni si, že v češtině ta božská krásná prdel patří na první místo. To starořecké Kallipygos nám ve škole důsledně tají a o jejím chrámu v Syrakusách se v učebnicích taky nedočteš.
Ostatně, v hodinách náboženství nám katecheta dával rákoskou na chrám páně, takže i ti přihřátí černoprdelníci o tom taky něco vědí. Já ale i tak budu stále věrným vyznavačem tvého kultu. A není to vůbec špatné. Ani chodit se nikam nemusí. Ty ten svůj nádherný chrám máš u sebe stále. Já to vidím spíš na katedrálu.“

Jak deklaroval, tak i okamžitě plnil. Vždyť smějící se maminka měla do té vychrtliny Twiggy tak bezpečně daleko a její tělo měl naopak tak nebezpečně blízko.
Nikam nemusel, aby od docela rázného plácání tlumenými kmity dlouho dokmitávající zadnice přešel po nějaké době k prsům, jež svojí stále neposednou hmotou dokonale vyvažovaly tu skutečnou a mocnou maminčinu podstatu. Pohrával si chvíli i s jejich vršíčky, neboť výrazné dudlíkovité vyvrcholení dvorců neustále lákalo jeho ústa a rty.
Hlasité vzdechy jej ujistily, že jak opatrně něžná, tak i o poznání necitlivější nenasytná činnost jeho rtů a úst na samých vrcholcích ňader je mamince zdrojem přímo vrcholné rozkoše.

Jelikož však nikdy nic není možné mít za definitivní, byl bytostným zlepšovatelem. Při dobré vůli lze přece vždy všechno ještě zlepšit. A maminka by měla mít hmatatelný důkaz, že její syn si její přízně a krásy neobyčejně váží, že již má pubertu dávno za sebou, a že se už vyzná!
Vydal se tedy na cestu krajinou svých mokrých pubertálních snů i když k takové cestě měl sice rozsáhlou ale pouze z literatury čerpanou teoretickou průpravu. Riskoval však, že se mu to, co je některým přímo labužnickým prožitkem a nejvyšším důkazem lásky, nebude třeba vůbec líbit.
Co by však zamilovaný syn pro svoji maminku neudělal! A že se při svém založení bude před možným znechucením chránit mohutnou nikoliv dělostřeleckou, nýbrž poetickou přípravou, to je pro něj zcela samozřejmé.

Nutnou ale příjemnou procházkou hlubokým údolím v té mocně kopcovité avšak neobyčejně utěšené snové krajině obešel svým rozvážně laskajícím jazykem dvorce maminčiných prsů. Po sestupu, od té na levém Svatém kopečku čnící kapličky, v nádherné a jen mírně zvlněné nížině pupíku pomalu obkroužil roubenou studánku, prozkoumal jazykem pečlivě i její hloubku, ale jeho další postup směrem do lesů maminčina klína byl i tentokrát nečekaně zastaven. Jen malinkatý kousíček od horní hranice zlátnoucího porostu na Venušině pahorku. Ta skvělé vítězství slibující strategická kóta zůstala naším poetou neobsazena.

„Podívejme se na tichou vodu! Že by tě to naučily spolužačky z ekonomky? Ne, Tome, toto si necháme raději až do postele. Tam to bude o hodně lepší. To mi můžeš věřit. Ale stejně si myslím, že i se svýma básničkama budeš nakonec stejně výkonný kňour, jako býval za mlada tvůj táta.
Ten jednou v létě, ještě za okupace, když byl v tvém věku, vylákal brzy ráno do lesa na houby tři sestry. Mě, moji a i jeho mladší sestru. Když jsem se zohla pro první bedlu, tak on tu mou přímo před holkama vymlel tak důkladně, že ještě než jsem byla hotová, měla jsem před obličejem dva nahaté kachly.
Ty rozdrážděné říčné šukny mu v pokleku na všech čtyřech nabízely svoje rukama rozevřené a ubryndané frndy, aby je taky tak krásně obdělal a neztrácel při tom zbytečně čas.
Před polednem jsme s holkama z lesa nesly poloprázdný košík, ale taky krásné vzpomínky. Obskočil nás tam všechny tři několikrát zepředu i zezadu, ale spravedlivě! Na každé z nás se dvakrát udělal. Ale i to mu bylo málo. Když jsme jej nakonec společně aspoň vyhonily, tak i posedmé stříkal tak pěkně jako ty před chvílí. A já, Tome, věřím, že ještě dnes si to rád zopakuješ. Proto buď tak hodný a zastav sprchu!“

Tentokrát na nic nečekal. Tomu vzrušením horkému a zastřenému hlasu vyhověl okamžitě.
Maminku, sice s přemáháním své přirozenosti, avšak nepochybně po vůli jejímu i svému přirození, pouze chvatně osušil béžovou osuškou.
Rychle se utřel do své, aby pak do té béžové, od hlavy až hluboko pod výrazně se rýsující zadek, zahalil pokornou a povolnou muslimku. Rázně a opravdu rychle ji táhl do svého pokoje. Vždyť měl k tomu i podle obecně uznávané mravnosti výhradně vyhovující důvody.

Nechat dámu čekat je přece vždy krajně nezdvořilé! A copak zrovna maminkou nebyl poslední roky mnohokrát nabádán a popoháněn tvrzením, že kdo rychle dává, dvakrát dává?! A tak ve svém vzrušeném, prehistorickém, matriarchálním a také pohansky posvátném rozjaření, avšak i v souladu s křesťanskou věroukou, opravdu velmi spěchal ctít matku svou. Aby mu bylo dobře na zemi.

Navigace v seriálu<< Poněkud perverzní komedie 02Poněkud perverzní komedie 04 >>
4.4 31 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Zajímavé pokračování, jsem zvědav jak se bude vztah s matkou vyvíjet dál.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x