Nápad, jak dostat Vaňka pravidelně do ženské vesnice, vlastně vnukli faráři holubi. Když v pondělí byl na pravidelné návštěvě u svého předchůdce, za účelem nezbytné zpovědi, při posezení pod lípou se řeč stočila na tyto poštovní opeřence. Emeritní pan farář vysvětloval svému nástupci, jak se tato rasa pro svoje poslání vlastně cvičí. Nejprve se musí odvézt v přepravce na nějaké, zpočátku nedaleké místo, kde stráví několik dní. Potom jej pomocník vypustí a holub, veden záhadnými přírodními silami, se většinou vrátí do svého původního domova.
Problém emeritního pana faráře byl, že díky pokročilému věku nemohl již moc cestovat. Navíc, potřeboval by jakousi přechodnou stanici, ve vzdálenosti tak do 20 km. Johánka hned napadlo okresní město. Starý pan farář však smutně prohlásil, že tam žádného známého holubáře nemá a navíc, že v městečku ani není zvykem pěstovat holuby, natož poštovní. Johánek však už měl svoji ideu a držel se ji, jak hovno košile.
„Co kdybych promluvil s velitelem okresní věznice? Třeba by povolil postavit v areálu holubník, který by vám posloužil jako ta přechodná stanice. Jezdím tam každou středu odsloužit bohoslužby, tak bych mohl do fiakru vzít vaši přepravku a předat ji tam pověřené osobě.“
„To věru není špatný nápad,“ poznamenal se zájmem vysloužilý farář. „Ale chtělo by to posichrovat nějakou vlivnou protekcí. A tu bych možná měl. Ty ani nevíš Johánku, že pan okresní hejtman je můj dobrý známý, skoro bych mohl říci kamarád, protože jsme spolu před lety sloužili císaři pánu u 8. Jezdeckého pluku v Olomouci. A jak jistě víš, okresní hejtman je nadřízený veliteli věznice. Takže i kdyby pan velitel nebyl vstřícný, na pokyn pana hejtmana se jistě horlivostí přetrhne.“
„To jsem vskutku netušil, důstojnosti, že jste sloužil v armádě u jezdectva,“ vzal Paleček na vědomí překvapující informaci
„Inu je to tak, milý synu. Byl jsem feldkurátem a s dnešním panem hejtmanem jsme vzali šturmem mnohou hospodu,“ usmál se při vzpomínce na mládí starý důstojný pán.
A tak to památné odpoledne začal nabývat plán faráře Palečka konkrétní podobu. Oba duchovní si domluvili, že ve středu, až přijede fiakr, pojedou oba do okresního města. Zatímco Paleček si odbude své svaté povinnosti v arestu a potom požádá o přijetí u velitele věznice, starý pan farář mezitím navštíví starého kamaráda z vojny.
Velitel okresní šatlavy sice nebyl nápadu zřídit v areálu holubník zpočátku nijak nakloněn, ale po osobní intervenci excelence okresního hejtmana obrátil na pětníku. Tak se stalo, že již za 10 dní jel sedlák Vaněk s povozem stavebního dříví do okresního města. Podle dohody tam začal na vykázaném místě ve vězeňské zahradě stavět nevelkou dřevěnou stavbu.
Laskavý čtenář si zajisté domyslí, že tento melouch Vaňkovi dohodil farář Paleček. Také předložil veliteli věznice iniciativní návrh, aby správkyní vybudovaného holubníku byla odsouzená Klára Beznosková. Tento nápad sice nešel veliteli věznice moc pod nos, ale když si vzpomněl, jak rezolutně mu okresní hejtman nařídil stavbu holubníku, raději překousl tu hořkou pilulku, že za něho, v jeho vlastní věznici, zprostředkovaně rozhoduje nějaký venkovský farář se silnou protekcí.
Tomuto skutkovému dění předcházel důvěrný pohovor Vaňka s Palečkem. Poněkud prostoduchý sedlák se při něm dověděl, že bude za slušnou mzdu pověřen nejprve stavbou holubníku ve věznici a poté, co odvede poctivou práci, dostane čestný úkol dělat pomocníka při výcviku poštovních holubů.
„Což o to, holuby na gruntě mám, ale to je spíš jen na občasné zpestření kuchyně. Ale o poštovních holubech nevím vůbec nic, kromě toho, že existují. Tak opravdu nevím, jak bych mohl pomáhat při jejich výcviku, pane faráři,“ snažil se z podivné nabídky vykroutit.
„S tím si nelámej hlavu, milý synu, starý důstojný pán tě všechno rád naučí. Pokud jsem pochopil, budeš jednou týdně, vždy ve středu, se mnou jezdit do věznice, kde předáš přepravku s opeřenci trestankyni, která bude pověřená další péčí o ně. Já si mezitím odbudu své vězeňské povinnosti a pak se, na útraty císaře pána, spolu zase vrátíme fiakrem domů.“
Petr Vaněk sice nechápal, proč na dopravu přepravky potřebuje pan farář zrovna jeho, když by ji mohl převézt sám, ale nelámal si s tím hlavu. Pan farář byl študovanej, patřil mezi lepší lidi a měl přirozenou autoritu. Jistě tedy věděl, proč to má být právě takhle.
Vyfasoval permanentku pro vstup do věznice a každé ráno na koni přijížděl, aby až do večera pilně pracoval na dřevěné stavbě. Mohl si to dovolit, do žní bylo daleko a on docela rád vypadl na celý den z domu, mimo dohled své svárlivé, věčně nabručené ženy. Pouze ve středu si ryzák odpočinul, protože jeho pán jezdil fiakrem s panem farářem. Johanes při tom zkontroloval, jak stavba pokročila a potom odešel na schůzku s Klárkou.
Když mi ji dozorkyně dovedla, zároveň mu sdělila, že jeho chráněnkyně byla včera, rozhodnutím velitele, ustanovena správkyní holubníku a dostala, zcela mimořádně, povolení volného pohybu v areálu zahrady, aby se mohla věnovat svým holubím povinnostem. Potom se vzdálila s upozorněním, že až si návštěvu odbudou, má Klárka sama dojít ke spojovací brance a 2× zazvonit, aby byla vpuštěna do areálu žen.
„Jendo, co to má znamenat?“ zeptala se vykulená Klárka, sotva bachařka zmizela z dohledu. Volným krokem mířili k lavičce a teprve když usedli, Paleček promluvil:
„Vidím, že lecos už víš a něco tušíš. Ano, to já jsem prosadil, že se tady bude stavět holubník. Také jsem zařídil, že budeš jeho správcovou a budeš mít volný pohyb. A mám pro tebe ještě jedno překvapení.“
Tady se Johanek odmlčel, aby našponoval Klárčinu zvědavost. Jeho úmysl mu vyšel na 100%, protože děvčica jen vyvalila oči v dychtivém očekávání. Když se dost pobavil jejím napětím, usmál se spokojeně a pokračoval:
„Spolu se mnou sem teď bude jezdit každou středu Petr Vaněk, však ho znáš, ten Vaněk z horního gruntu. Vždycky ti přiveze přepravku s holuby, které zavřeš do tmy a budeš dbát, aby měli dost zrní a pití. Pomůže ti také s úklidem holubníku a bude ti dělat společnost, dokud já nevyřídím všechny duchovní záležitosti, které tady mám.“
Klárka, po vyslechnutí této zprávy měla dojem, že se jí to snad jen zdá. Celá zrůžověla radostí.
„A to tady se mnou bude bez dozoru celé 3 hodiny, než ty skončíš bohoslužby?“ zeptala se, vrcholně nadšená.
„Samozřejmě, máš přece povolený volný pohyb po celé zahradě a až budeš chtít zpátky „domů“, jenom zazvoníš na zvonek u branky.“
Klárka byla bez sebe radostí.
„Jendo, ty jsi tak hodný, já bych ti nejraději vlepila pusu.“
„Tak s tím brzdi, Klárko, přece víš, že žádné takovéhle věci spolu dělat nesmíme, i když jsi moje vzdálená příbuzná. Nebo možná právě proto,“ tlumil její nadšení Johánek, ale v duchu si již říkal, že ta holka je fakt natolik pěkná, že by snad stála za hřích. Náhle zalitoval, že už je tak starý.
Jenže Klára, jak byla rozjetá, se k němu přimáčkla a přitiskla mu ruce na svá bujná ňadra. Marně se farář snažil vykroutit a odstrčit ji.
„Když to tedy nejde jinak, tak ti aspoň udělám trochu dobře,“ řekla rezolutně. Energicky uchopila spodek sutany, vyhrnula ji a obnažila tak farářova hubená stehna. Využila toho, že Johánek ztuhl jako socha a v příštím okamžiku se již dobývala do jeho volných trenýrek. Rukou párkrát přejela po černém hedvábí a snažila se nahmatat ptáka.
Farář se v tu chvíli cítil dvojnásob trapně. Už jenom vědomí, že by měl opět smilně hřešit způsobilo, že měl mužný nástroj jako gumu. A to, že má v trenclích jen jakousi leklou rybu, zase fackovalo jeho mužské ego.
Zde by se dalo čekat, že rozohněná Klárka, která byla zvyklá na ocelově tvrdé ptáky svým mladých a nebo statných prcířů v nejlepších letech, svůj nájezd odtroubí.
Jenže, berme v úvahu, že Klárka byla v base již dva roky a za celou tu dobu byla odkázaná jenom na samoobsluhu, nebo, čas od času, na lesbické hrátky se svými spoluvězeňkyněmi. Není proto divu, že částečně z nadrženosti, ale také snad z pocitu vděčnosti, se rozhodla, že Johánkovi poskytne rozkoš z pořádného vykouření.
Vyprostila tu ochablost ze zajetí trenýrek a pustila se do vskutku odborného zpracovávání. Měla v tom bohaté zkušenosti, i když v minulosti křísila nebožtíka většinou jen v případech, kdy totálně vymrdaný milenec se již nemohl zmoci na další číslo a ona ještě neměla dost. Není tedy divu, že její usilovná práce byla za chvíli znát. Ochablý měkkýš se pod její laskavou péčí vyloženě vzpamatoval a ze stavu polotuhého brzy přešel v ukázkového kameňáka.
Paleček jen slastně funěl a bojoval s pokušením, zda by snad přece jenom neměl přijmoul velkorysou nabídku a zasunut. Nakonec však zvítězila jeho lenost, spojená snad i s obavami, aby je někdo nepřistihl. Bylo to sice velmi nepravděpodobné, ale nechtěl riskovat. Na otázku:
„Opravdu nechceš?“ jen odpověděl zavrtěním hlavy a pak se podal osudu. Mistrovské kouření zkušené děvky Klárky jej pomalu přivádělo do nebeských výšin. S povděkem vnímal, jak citlivě dovedla vystihnout jeho momentální pocit vzrušení a v pravý čas přerušovala svoji bohulibou činnost, čímž oddalovala výstřik.
Samozřejmě srovnával její kuřbu s nemotornými snahami hospodyně Bětušky a musel uznat, že je tady rozdíl nejméně dvou tříd. Zatímco bezzubá Bětuška se vždy snažila, aby měla toto nutné zlo co nejdřív za sebou, Klárka si s viditelným potěšením vychutnávala příležitost, mít po dlouhé době v puse opravdový, žilnaty a krví tepající klacek.
I když několikrát odvrátila farářovo vyvrcholení, nakonec ztratila kontrolu, přehoupla se přes bod, ze kterého už není návratu a v následně se dočkala křečovitých záškubů, provázených výronem semene.
Zde se dočkal Paleček dalšího překvapení. Zatímco Bětuška, s pusou plnou spermáků, se vrhala k plivátku, vyplivla ejakulát, který si hnusila a hned potom si zavdala z lahve hlt vína, aby tu protivnou pachuť spláchla, Klárka celou, i když ne moc bohatou nadílku s viditelnou chutí spolykala a ještě pečlivě olízala pomalu ochabujícího fešáka.
Klárka byla multiorgastická a tak si dokázala, i při pouhém kouření přivodit orgasmus, stahováním poševních svalů. Sice by jistě přivítala, kdyby ji Jenda masíroval kozy, nebo aspoň přes šaty hladil bohatě plačící kundičku, ale když se nedočkala, byla spokojená i tak. Po skončení očisty zcela odpadla, položila hlavu na farářovo rameno a oba se pomalu zklidňovali. Po uplynutí několika minut doznívání se konečně vzpamatovali natolik, že se vrátili zase do reality.
Johanes se sice cítil trochu provinile, ale zároveň nádherně uvolněně. Klárka zase cítila krásný příval živočišného uspokojení. Navíc představa, že příští týden, až bude holubník hotový, již bude moci setrvat celé 3 hodiny s pěkně udělaným sedlákem Vaňkem, ji přiváděla k nadšení, které jen těžko skrývala.
Petra samozřejmě znala z venkovských tancovaček, ba dokonce si spolu několikrát dopřáli naprosto nezávaznou rychlovku, takže dobře věděla, co od něho může očekávat. Vůbec nepochybovala o tom, že další sblížení jim nebude dělat vůbec žádné potíže.
Vzhledem k tomu, že čas již pokročil a bylo potřeba pomýšlet na zpáteční cestu, zvedli se z lavičky a zamířili asi 50 m dál, kde se u zdi zřetelně rýsovala novostavba dřevěného holubníku. Tam zastihli Petra Vaňka a došlo vlastně k jakémusi představování, které, vzhledem k tomu, že pocházeli v jedné vesnice a osobně se znali, bylo vlastně zbytečné a vyznělo spíš poněkud humorně.
„Klárko, jistě znáš souseda Vaňka, ale asi tě překvapím, když ti oznámím, že od příštího týdne to bude tvůj nejbližší spolupracovník v tvé odpovědné práci správkyně holubníku.“
„Petře, ty vezmi na vědomí, že tato osoba ženského pohlaví bude zde jakousi tvoji nadřízenou při práci v holubníku a ty budeš mít za povinnost splnit každé její přání.“
Vrcholně spokojen s jakou bravůrou se zhostil role kuplíře, pak Paleček pobaveně sledoval, jak si Ti dva podali ruce a se zjevným zalíbením jeden druhého hltá očima. Bylo mu jasné, že kdyby je nechal o samotě jen na malou chvíli, zahnali by psa do boudy zázračnou rychlosti.
„Dobrý den, hospodáři, jsem ráda, že vás vidím. S výjimkou Jendy nemám návštěvy a tak velmi ráda budu s vámi ve všem spolupracovat,“ slibovala natěšená Klárka.
„Zdravím tě Klárko, vůbec jsem netušil, že se tady s tebou setkám a jsem tomu opravdu rád. Myslím, že ty holuby spolu snadno zmáknem,“ odpověděl Vaněk a očima téměř svlékal dívčí postavu, která i v prostém vězeňském mundůru vypadala neobyčejně svůdně.
„Já myslím, že spolu zmáknete i spoustu jiných věcí,“ pomyslel si pobaveně farář, který jen mlčky přihlížel. Mohl být spokojen, vypadalo to, že mu komplot vychází přesně podle jeho předpokladů.
Další cukrování jim však nedopřál. Vyzval Klárku, aby si šla zazvonit k brance a na Vaňka začal naléhat, aby posbíral nářadí a nasedl do kočáru. Rád by byl ještě za světla doma.
