Naivní zlatokopka 04

Toto je 4 díl z 4 v seriálu Naivní zlatokopka

Další dny sousedského soužití probíhaly jak bylo potřeba. Viki už neměla tolik času se producírovat po obchůdcích a prohazovat se městem u výloh. Musela podržet věčně nedomrdanému Lubošovi kdykoliv se mu zachtělo. Rafinovaně na ni útočil vydíráním a hrozil prozrazením jejích prohřešků v době nepřítomnosti jejího mecenáše. Nejvíc na ni platily řeči o nafouknuté bublině a možnost návratu do zbídačeného bordelu. Strachem z úbytku peněz se tajně poddávala perverzákovi od vedle, který s ní zacházel jako s kusem hadru.

Den co den se těšila na navráceného mužíčka a jeho záchranu. V tupém mozečku si myslela, že dál si nikdy už nic Luboš nedovolí a celá éra využívané prostitutky skončí. Bohužel se spletla. Nenasytný vyděrač se ani příjezdem kamaráda nechtěl vzdát svých divokých orgií a tak se najednou vtíral do jejich domácnosti, hrál na dlouholetého kamaráda, předstíral smutek a stesk ze samoty, protože věděl moc dobře, že Gustav, jako citlivý lidumil, se ho svým způsobem ujme.

V naprosté nevědomosti brával Luboše na společné výlety. Obědy v restauracích hradil samozřejmě Gustav, protože chápal i finanční stránku invalidního důchodce. Aniž by věděl, měl na krku dva příživníky a nechal se podvádět novým párem. Luboš ho využíval a Vikina pendlovala z náruče do náruče nejen proto, že ji drzý soused držel na mušce, ale i proto, že jí vlastně tohle soužití vyhovovalo. Dokonce se stala natolik drzou, že sex, který poskytovala Lubošovi zdarma, si nechala proplácet u Gustíka.
Po každém nevěrném čísle se sousedem se vracívala k mužíčkovi se škemrotem o další tisícovku, protože nutně potřebovala něco skvostného z jedné z butikových výloh. Gusta ji láskyplně pokaždé odevzdal bankovku, pohladil ji po vlasech a těšil se na nový kousek z Vikčiného šatníku. Ani mu nedošlo, že vlastně proplácí kamarádovo šoustání a díky parohům už skoro neprojde dveřmi.

Z prvu si Luba nevěrný sex nechal na dny dalšího Gustova odjezdu, aby v zápětí mohli oba zbořit panelák. Ale s delším stykem s mladou silikonkou, se mu zachtělo i v dny, kdy kamarád byl doma zpátky z cest. To se potom na sebe vrhali potají u sklepa nebo pod různými záminkami i ve chvílích, kdy se Gustav staral o domácnost, jelikož naplavená křepelka s dlouhými nehty zvládala pouze držet nadrženou kládu.

„Hej! Čubko!“ zasyčel na ni Luboš jednou k večeru z balkónu do pokoje, kde si pročesávala hřívu, zatím co Gustav chystal orientální recept v kuchyni.
„No? Co je proboha? Je doma, vedle u sporáku, co je zas?“ přiskočila k balkonovým dveřím Vikina a nervózně hlídala dveře ložnice, ve kterých se kdykoliv mohl objevit Gustav Kuchtička.
„Co by bylo? Pojď se podívat co je!“ stoupnul si na špičky netrpělivec a natahoval ruku k Vikině, aby si ji přitáhl.
„Počkej, neblbni, já sama, počkej,“ přicupitala v tichosti k dělící stěně jejich balkónů a nenápadně nahlédla.
„Ten je co?“ vychválil si tvrdý ohon před ní už asi po sté Lubin a nestydatě si před ní škubal s předkožkou.
„Proboha, neblbni! Nech to na zítra!“ otočila se zády Vikina a chtěla odejít když v tu chvíli jí zamrazilo.
„Gustave!!! Gustí!!!Haloooo!“ řval najednou jak na lesy Luboš do pokoje, přivolával si souseda a zákeřně se díval na Vikinu, aby jí došlo, že musí i když nechce, jelikož ji má v hrsti.
„Pane bože počkej, co blbneš? Přece teď k tobě nemůžu, uznej to! Já ti to udělám, neboj se. Ježiši co mám dělat?“ fňukala sama nad sebou Vikina a souseda ujišťovala v její poslušnosti do chvíle, kdy se na balkóně objevil nic netušící Gustík s vařečkou v ruce a pokapanou zástěrou.
„No? Co je? Dělej, nebo počkej, jinak se mi to tam spálí,“ popoháněl dotěrného kamaráda.
„Jo aha, tak promiň. Já myslel, že máš čas. Tak tě nebudu zdržovat, nezlob se,“ omluvil se Luboš a liboval si v zoufalé tváři blonďaté coury.

„Tak dělej, cos chtěl?“ vyzvídal Gustav a chystal se k rychlému odchodu.
„Nic důležitýho. Já jen jestli nezajdem na pivo,“ kmital očkama sousedský vetřelec.
„Já nevím. Viki, domluv to, já musím jít,“ mizel zpátky v bytě Gustav.
„Já jsem se strašně lekla,“ přitočila se ke Gustovi silikonová laňka.
„Dělej, máš to domlouvat, tak dělej nebo tentokrát nic do autu hrát nebudu,“ tahal jí ručku přes zábradlí k ocasu a napomáhal postojem na špičkách.

Viki vzala tvrdý ohon do dlaně a jemně si pohrávala s předkožkou s přilepeným pohledem na otevřené dveře. Gustav se natahoval rukou k umělým balónům a žmoulal mezi prsty tvrdé bradavky, i když nejradši by dělící stěnu přelezl a ošoustal tu děvku přímo na jejich balkóně.
„Jen hlídej, hlídej. Ale hoň ho pořádně! A nastav ksicht potom! Pocákám, ti ho!“ vzrušoval se kecama Lubík a olizoval si koutky jako před lízačkou.
Vikina zrychlila honící tempo, rolovala předkožku až k chlupům nad ocasem a pořád s očima u futer si nechala ohrabávat cecky.

„Nažer se toho! Na!“ otíral jí o pusu ulepenou ruku od prvních vytékajících šťáv, které mu kapaly na balkonový beton.
Vikina s vrozenou poslušností a kurví náturou se jen mlsně olizovala. Vyhonila Luboše až do výstřiku a přesto, že se nahnutá odvrátila tváří, aby jí jeho výron nepopaplal make-up, schytala celou dávku přímo do obličeje.
Stříkmajstr si její papulku přitáhl za prameny blond hřívy a s duší naschválisty ztrestal nalepé řasy, přemalované rty i velkou vrstvu pudru. Se škodolibým smíchem ji od sebe odžďuchl a pobaveně se vysmíval rychlé akci s odličovací vodou a vatovými tampóny. Rychle smazávala smíchanou barevnou kaši z obličeje, aby mohla na očištěnou pleť nanést novou vrstvu maskovací fresky.

„Vikinko, miláčku, už je to hotovo, pojď se napapat,“ láskyplně volal na odmalovanou samičku Gustav.
„Hned hned, jen se přemaluju,“ rozkládala si parfémované šminky na nočním stolku a pomalu se pouštěla do přehnané parády.
„Takhle jsem tě dlouho neviděl. Přirozenou. A stále jsi k zulíbání,“ laskal se s mladým tělem Gustav, hladil ji po vlasech a líbal líčka.
„Počkej, broučku. Já se jen přimaluji,“ odtahovala se slečna nevěrná in natura.
„Nech to takhle. Prosím,“ zaúpěl Gustav, zahodil zástěru a vytahoval v rychlosti brko připravené přímo ke kundímu zájezdu, protože přirozenou si ji ještě nevzal.

Tahle novota jej dokázala okamžitě vzrušit a tak v rychlosti zatahoval nešikovně závěsy a se špatně dovřenými dveřmi chtěl Vikince dopřát větší soukromí k uvolnění.
„Ne, Gustíku. Počkej. Nech mě ještě chviličku, prosím,“ pokládala se s prosbami automaticky na záda a nepřestala protestovat ani když jí partner už odtahoval kalhotky a nedočkavě prolizoval lusk.
„Vždyť jsi mokrá až běda! Chudinko. Proč jsi to nepřišla říct?“ pomlaskával si v domění, že je z něho jeho vyvolená naprosto vyřízená, protože jí v čase dlouhých cest moc chybí.

Protahoval jazyk od zadečku a cvrnkal do poštěváku, dokud protestující Vikča se neodrážela zády do matrace postele. V rytmu ližby se dostal pár prsty do dírky a když se pokoušel na několikátý pokud o anální hrátky, Vikina rázně zabrzdila.
„Tohle ne! Víš, že do zadku to nedělám!“ hrála si na slušnou i přes časté vzpomínky na všechny, kteří jí zadnicí projeli.
„Já vím, miláčku, promiň,“ rozlízal se dál ve škeblině Gustav a chystal si koženku na svého buchara.
„Chci jít na koníčka. Abys mi to nedělal moc tvrdě. Jsi potom jak utržený z řetězu,“ určovala si postup kopulace a táhle se přetáčela na kolena, aby si mohla Gustíka osedlat.

Ten sebou v rychlosti švihl do duchen, přidržel si ohon rukou, aby pevněji stál a čekal až si dámička jeho srdce dosedne. Líně se štíhlá silikonka zvedla, decentně si přiklekla a pomalým nájezdem se nabodla na žilnatý rožeň. Pomalinku si nechala zajíždět Gustávka menšího do sebe a líně se na něm jen pohupovala.
Čechrala si při tom vlasy, hladila dlaněmi dokonalé křivky, brnkala dlouhými drápy do zkrabatěných dvorců a tahala si vyrýsované bradavky. S velmi pomalou jízdou si jela pro decentní orgasmus, aby dokázala Gustovi, že je opravdová dáma a zběsilé mrdání je pouze pro čubky.

Gustav zespodu skučel. Propínal si špičky na nohách, nenápadně zkoušel přinutit Vikinku k většímu rozjezdu a než se opravdu zavedlo, už se mu vyvolená třepala v krásném, vílím, křehkém orgasmu.
„Vem ho do pusinky, broučku,“ žadonil o orální konec Gusta.
Viki, se přetočila na bok, nasála pánskou ozdobu, voňavou od svojí šťávy a zase s grácií se pustila do pomalé hulibaldy. Jezdila jazykem přes žalud, ochutnávala mu koule polibky, olízala předkožku a dokonce nasála půlku do pusy. Gustav nestihl reagovat. Než se stačil proměnit v pána tvorstva, chytit ji za uši a ojet jí dutinu, jen vyvalil oči, hekl dolů k silikonce a upozornil chrčením na výstřik.

„Ne, do pusy ne! Víš, že do pusy to nemám ráda,“ pokňourávala vikina, když první proud schytaly její dlouhé prameny vedle tváře. Gustav mohl mířit jak chtěl, mohl se pokoušet docílit svého, ale brzdila ho úcta k ženám. Proto postříkal pouze vlasy i útlá solárková ramínka a udýchaně si otřel pot z čela.
„To bylo krásné, prcinko,“ pochvaloval něco, co nemělo s odvazem nic společného a přesto ho to dostávalo. Hladil ji po vlasech, po tváři a s posledním pokusem zkusil nabrat stékající sperma na prsty, aby si Vikinka alespoň přivoněla.

„Ne! Nesnáším to!,“ odvrátila se a navztekaně odběhla do koupelny, kde ze sebe smyla smetanový nástřik. Gustav s mlasknutím vstal, odebral se do kuchyně zkontrolovat teplotu pokrmu a začal chystat na talíře.

„Gustooooo,“ uslyšel za zády opětovné Lubošovo volání.
„Pane bože!“ zasyčel naštvaně a vztekle se rozběhl k balkónu u ložnice.
„Co je furt?“ postavil se s rukama v bok a dal najevo těžkou nespokojenost. Vikina přiběhla jako zběsilá, jen aby jí něco neušlo. Nervózně si v rychlosti patlala šminky na obličej a stražila ucho, aby jí neušel Lubošovův monolog.
„Nic. Je mi smutno. Nechcete mě pozvat na tu dobrotu, co od vás tak voní? Co? Vikinko, vadil bych ti?“ vyzkoušel to přímo k herečce a vlastně ani nečekal nic jiného než slabošský souhlas.

Ve vteřině ťukal na dveře a usedal k prostřenému stolu se svíčkami a dobrým vínem. Usazený vedle paní domácí, si Luboš nechal nandat nepřichystanou porci, dolít víno a s přáním k dobré chuti se pustil do orientální dobroty. Pomlaskával si , nevychovaně si vyplachoval ústa drahoceným mokem a jako pravý neandrtálec si dokonce párkrát pod stolem šáhl na nahé štíhlé stehýnko.
Viki se snažila odtahovat, aby náhodou něco neprasklo, ale na druhou stranu, ve chvílích odvráceného Gustavova pohledu, se pod stolem umlaskanému drzounovi sama nabízela. Po očku hlídala drzou tvář vtěrkavého souseda a nenápadně reagovala na jeho oční kontakt, kterým dával najevo, aby se nenápadně podívala pod stůl. Vyhověla s mírným nahnutím a málem se o ni pokusily mrákoty. Luboš seděl, stehna od sebe a žilnatého pipina měl celého venku.

„Bože, kdyby aspoň visel, ale jak mu stojí!“ zakvílela v duchu Vikča. Pustila se do pokrmu s větší vervou a večeřela znovu jako otesánek. Ládovala se vrchovatými sousty a občas znovu nenápadně hodila čučák k tvrdému, nateklému ocasu.
„Já jsem vás viděl! Příště si laskavě líp zatáhněte závěsy. Na co sis to hrála? Co to mělo znamenat?“ šeptal k ní v největší tichosti, když se Gustav sám poslal beze slova pro další lahev vína.

„Kam jdeš, zlatí?“ zavolala pro kontrolu směrem do předsíně když uslyšela cinkot klíčů.
„Jen do sklepa, hned jsem tu. Došlo víno,“ halekal od dveří Gustav a jen za ním zapadly dveře, bylo zle.
„Tak ale rychle,“ vyskočila sama ze židle Vikina, vytáhla si tričko, aby posloužila i kozama a vystrčila zadeček.

Srolovala tanga pod prdel, špulila na Luboše oholený lusk a nastavila se, aby ukojila samčí touhu.
„Dobře jsem si tě vychoval, velmi dobře,“ poplácal jí po půlkách Lubomír a zajel na první dobrou. Spustil tu nejzběsilejší šoustačku, kterou mu srdce s plícemi dovolily a z huby mu vzrušením tekla pěna. Snažil se udělat dřív než zase uslyší klíče v zámku. Vikina poslušně držela, nechala si ohrabávat balóny a zasouvala ruce ke klínu, aby nehty jemně napomohla nadržencovi stříkat.

„Už jde, počkej!“ zmatkovala fena když Gustav chrastil klíčem ve fabce. Snažila se vymanit z pevného Lubošova sevření, který měl výron na krajíčku.
„Počkej to stihnu, drž!“ potil se zarudlý odvážlivec.
„Ne! Počkej! Pusť mě!“ stahovala si tričko stále dokola, protože šousták jí ho stále vykasával.
„Stihnu to, drž ty mrcho, stihnu…“ skučel na špičkách Luboš a ocas vyškubnul na poslední chvíli, když už Gustav vstupoval do bytu. 

Zadumaný a začtený do etikety na láhvi se ihned spustil do hovoru. Ani si nevšiml, že Luboš si pod stolem odvážně dál mastí brko a Vikině vykukují špatně natažené kalhotky.
„Jsou tam už jen poslední dvě lahvinky tuhle toho skvostu,“ sdělil osazenstvu poklesle a zápasil se zavoskovaným špuntem.

Luboš se dál choval jako nevychované prase. Už mu bylo všechno jedno. Mastil si pod stolem nevystříkaný ocas a zíral na vyrýsované Vikčiny bradavky. Rudnul, potil se a bylo mu jedno, jestli si toho Gusta všimne.
S odkrveným mozkem měl jediné štěstí, že špunt v lahvince odmítl spolupracovat a tak si šel Gustav poradit přímo k lince. Pan domácí, otočený zády, nezpozoroval drzou odvahu čekající dvojice. Vikina, naposledy chytila žilnatý nástroj pod deskou stolu, rozhonila ho rychlostí blesku a ochotně si nechala pocákat nahá stehna. Plnou dávku schytala na lem sukýnky a zbytek se roztekl po opálené kůži.

Luboš si utíral čelo po této velmi namáhavé šichtě a ještě drze vyplazoval jazyk směrem k Vikině. Nahnutý nabíral prstem stékající semeno a opět ho otíral do slečniny tváře. Ta sama si pomáhala mokrými prsty od spermatu, aby celý vystříkaný důkaz spolkla dřív než jej spatří Gustav.

„No tak teda ulej,“ plácl do stolu neandrtálec aniž by ho alespoň na vteřinu zkroutila výčitka. Vikina hltala a čistila ospermované stehno jako divá. Až s posledním polknutím jen pozvedla svoji číši, aby si nechala dolít to nejsladší archivní víno, od svého zbohatlíka, který už zase přisedl a komunikoval jako by se nechumelilo.

„Tak to bylo o fous,“ povzdechla si pro sebe v duchu znervóznělá dámička a snažila se na sobě nedat absolutně nic zdát.

Autor

Navigace v seriálu<< Naivní zlatokopka 03
3.5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x